První pražský DH sraz

Borci z Práglu, inspirováni kolegy z dalekého východu (Brna), také jednou vylezli ze svých nor, otevřeli vstupy svých kobek a vylezli na čerstvý vzduch. Pravda, museli se nějakou dobu aklimatizovat, venku je přecejenom moc světla a chvíli je z toho bolela očíčka, ale nakonec vše dopadlo jak mělo - zachlastalo se, zkritizoval se Say, pokecalo se o hrách a dokonce jsme si zasportovali. Další informace v reportáži od Jumáše:

„Veškeré dění okolo prvního pražského srazu začalo 19. března, kdy uživatel Vic, kterému tímto děkuji, přišel s nápadem podruhé uspořádat Davové šílenství 2.0. Usilovně obesílal DH poštou ostatní uživatele, což se určitě vyplatilo, protože v domluvený den jich bylo online 52, a tak těm, kteří tento achievement ještě neměli, přibylo na konto 60 DH bodů. Nedlouho poté se začalo diskutovat o opravdovém (již reálném, ne virtuálním) srazu, jenž by se konal v Praze, jakožto hlavním městě naší milované vlasti. Z dohadů o datu, času, místech a činnostech, které se budou na srazu provádět, vzešlo několik vítězů. Vše se pak ale podřídilo vítězné činnosti, kterou nebyl ani poker, čajovna, bowling či karaoke s američanama, ale sledování českých fotbalistů ve sportbaru Zlatá hvězda. Datum bylo tedy logicky stanoveno na úterý 29. března a sraz byl domluven na pátou hodinu večerní, tedy půl hodiny před začátkem zápasu Česká republika - Lichtenštejnsko.

Štramáci Ugraugra, Vic a Jumáš

Já dorazil do tohoto mnou ještě nikdy nenavštíveného podniku s mírným zpožděním, a jelikož jsem předpokládal, že ostatní účastníci již na daném místě jsou, neváhal jsem je kontaktovat. Abychom se všichni shledali, museli jsme si navzájem popsat svoje oblečení, z čehož vzešel jeden nápad, který by podle mě uvítalo více zdejších uživatelů. Pokud by se totiž nechalo vyrobit oblečení (trička) s DH tématikou, které by všichni účastníci srazu měli na sobě, nemusela by vůbec konverzace o současných oděvech proběhnout. Navíc by sraz byl o dost stylovější a mohli by se dokonce náhodně setkat i uživatelé srazů se neúčastnící.

Po této malé odbočce se vrátím k samotnému srazu. Když jsem konečně dorazil a došlo ke šťastnému shledání a následně i seznámení, zjistil jsem, že byl vyrovnán počet účastníků na prvním brněnském srazu. Jelikož už ale nikdo další nepřišel, k překonání rekordu nedošlo, a tak jsme zůstali jen ve třech. Přesto však o zábavu nebyla nouze, protože v debatě se mluvilo mimo jiné o zaměstnání, zájmech, filmech, sportu a samozřejmě také o hrách a samotné DH. Na začátku srazu dokonce došlo k historicky první sázce o DH body, když se ugraugra vsadil s Vicem o stovku déháček. Vic totiž tvrdil, že ugraugra má v profilu uveden věk 23, ale jak se nakonec ukázalo, kolonka věku je u ugry prázdná. Docela by mě zajímalo, jak dojde k vyrovnání sázky.

Diskuze samozřejmě probíhala i během reprezentačního zápasu, přičemž občas jej někdo z nás okomentoval herním slangem. Například, když se na hřišti srazili tři hráči, Vic ihned vyhrkl: „multikill“. Ugraugra zase po neúspěšné standardní situaci konstatoval, že hráč moc dlouho držel tlačítko pro střelu (narážka na hru Pro Evolution Soccer či FIFA), přičemž jsem já dodal, že třeba stiskl tlačítko špatné. Občas si někdo z nás odskočil na WC, kde byla v pisoáru umístěna branka s míčem, takže góly nestříleli jen fotbalisté v televizi, ale i my.

Po skončení zápasu se ohlásil žaludek, a tak jsme zašli na několik druhů chutné pizzy. Když jsme se dostatečně nasytili, ugraugra nás zavedl do podniku s asi dvaceti kulečníky. Tam nám došlo, že jsme tři, ale jelikož lidé z DH mají pod čepicí, vymysleli jsme si vlastní pravidla. Vytvořili jsme jeden jednočlenný a jeden dvoučlenný tým, přičemž docházelo ke střídání členů. Při hře každý z nás docílil tahů, za které by se nemuseli stydět ani profesionální hráči kulečníku, ale nutno dodat, že to bylo spíše dílem náhody. Ke zlepšení hry jsme objevili jakési udělátko, které nám mělo pomáhat při dlouhých strcích, ale spíše jsme s ním šťouchy kazili. Zajímavé bylo, že vždy prohrál jednočlenný tým, i když ugraugra měl k hattricku hodně blízko.

Poslední zábavou, kterou jsme společně provozovali, byla hra na automatu. Nejednalo se o herní automat jako takový, ale o jakýsi simulátor hodů na basketbalový koš. Házením basketbalových míčů se muselo dosáhnout určitého skóre, aby byl dosažen další level (stage). Tam už se koš pohyboval ze strany na stranu, což střelbu trochu zkomplikovalo. Ze čtyřech levelů jsme si vyzkoušeli jen dva a nejvyšší skóre dosáhl ugraugra v podobě 144 bodů (Pro postup do třetí úrovně bylo třeba 150 bodů, tzn. chyběly pouhopouhé 2 koše ;(, pozn. ugraugra)

Pekelný stroj Basketbalotron

Když nám došli desetikoruny potřebné ke spuštění hry, pomalu jsme se sbalili, a i když naším směrem zrovna přicházela pohledná děvčata (nechápu jak jsme mohli odejít, měli jsme jim ukázat jak se to dělá :P, pozn. ugraugra), opustili jsme tento poslední společně navštívený podnik. Pak již přišlo na řadu jen loučení a s přáním všeho nejlepšího (nejenom) DH a s vidinou dalšího srazu jsme se rozdělili a odjeli do svých ubytovacích zařízení.“

A pokud vám to není málo, můžete se ještě dorazit pohádkou od Vica

"Milé děti. Povím vám povídku o třech chrabrých, krásných a udatných rytířích, kteří se sešli na DH srazu v Praze.

Když se konečně rozhodlo v kolik a kde se sejdem, tak jsem z dopisování s Ugrou zjistil, že bydlíme kousek od sebe. Dohodli jsme se, že se sejdem ve vlaku jedoucím na Hlavní nádraží. Podle plánu jsem nastoupil a hned jsem spatřil mého, již druhého DH uživatele a dokonce VIP Ugraugru. Bez ostychu jsme se představili a za pěkného slunečného počasí mířili na Hlavák. Rychlými a dlouhými kroky Ugry jsme různými zkratkami dorazili do sportbaru Zlatá hvězda. Usedli jsme do zadní části, kde bylo asi 6 obrazovek + plátno na sledování zápasů. Měli jsme 5 minutový předstih. Ugra nám donesl dvě vychlazené desítky a přiťukli jsme si na počest DH a čekali na Jumase. Po dvaceti minutách mi přišla sms od Jumase, že má na sobě červené svršky. Obratem jsem mu odepsal kde sedíme a popsal zase naše svršky (úplná modní přehlídka :) ). Za chvíli se objevila osoba odpovídající popisu, a tak jsem na Jumase mávnul, aby si přisednul. Opět proběhla představovačka (zjistil jsem, že sdílím křestní jméno) a další půllitr byl na stole. Pan hospodský přepnul na fotbal, kterej začal na 15 minut kecáním moderátorů. Můj vztah k fotbalu? Skoro nulový a stejně tak je to i s jeho sledováním v TV, ale proč ne. Hospoda se za chvíli zaplnila tak, že jsme neslyšeli zápas, ani sebe. Pivo mě nutilo směřovat často na WC, kde měli v mušlích branky s míčem, a tak jsem pokaždý dával gól. Při další společné rundě jsme si připili už všichni tři.

Přenos mě začal nudit až ke konci, kdy se nic nedělo a nebylo proč hulákat. S koncem zápasu jsem dostal hlad, a tak jsme pod vedením Jumase vyrazili na lov. Před hospodou jsme nezapomněli se nechat stylově vyfotit. Ulovili jsme dva kousky pizzy a zamířili do herny. Herna nebyla daleko a hned za dveřmi bylo vidět spoustu Pool stolů. Paní vrátná nás asi 5x pozdravila, než jsme jí začali věnovat pozornost a vybírat si zábavu. Došlo na domluvený Pool. Vybrali jsme si příslušné nástroje a vyrazili k našemu stolu. Byl jsem jediný, co to v životě nehrál a samotnýho mě překvapilo, že hned ze začátku mi to šlo podobně jako ostatním kumpánům. Nejvíc naskillenej mi přišel ugra, ale nijak výrazně nás nepřevyšoval. Po hodině a půl hry jsme si šli rozdělit platbu, ale ještě nebyl konec. Při cestě na WC jsme míjeli ještě různé automaty (byl tam funkční NFS Underground) a Jumasovi padl do oka jakýsi basket, že je to prej pecka z mládí. Cena 10 kč za hru, no proč ne. A tak se po startu naším směrem vysypaly míče a my házeli jako o život, až nám pazoury málem upadly. Highscore (144 points) pro změnu slízl Ugraugra, sázel totiž na kvantitu. Po třech kolečkách jsme toho měli dost a zrovna když jsme odcházeli, tak se na naše místo nakempily pěkné slečny, které nalákaly naše alfa samecké pokřiky při basketu :)

Basketbalisti Jumáš, Ugraugra a Vic

Neboť došly nápady a energie, tak jsme se rozloučili se stále dobrou náladou a vyhlídkou na příští sraz. Jumase, který směřoval opačným směrem, jsme nechali na zástavce a šli s Ugrou na Hlavák. Ugra prej: „Máme deset minut a je to v pohodě stihnutelný“. No možná, když jdou někomu dobře hodinky, což nebyl tento případ, a tak jsme milé děti běželi na nástupiště, až jsem málem hodil šavli a fotbalista Ugra málem umřel až ve vlaku.

No a o čem jsme si vlastně povídali celou tu dobu? Tak samozřejmě o DH uživatelích a současném stavu, o gamesách a filmech, o tom, že nejsem vyšší (ani krásnější, pozn. ugra :-D) jak sem uváděl v diskuzi a že u sezení na židli se člověk během dne zkracuje. Padl návrh na DH trika: DH znak vepředu a vzadu nick uživatele, tak jak to maj fotbalisti. S Ugrou jsem se vsadil, že má na profilu uvedeno 23 let (spletl jsem se). Žádné sáhodlouhé filozofické debaty jsme nevedli :)

Bylo to super a doufám, že se znovu sejdem a ve větším počtu.
Dobrou noc děti, Vám přeje Vic."

Závěrem snad jen dvě věci - Příště nás musí být aspoň 6, abychom se vyrovnali Brňákům ;) A za druhé - Jak se vám líbí myšlenka nějakého DH fanshopu? Tím myslím možnost koupit si třeba tričko s logem DH a tím přispět na chod webu? Zatím je to jen myšlenka, kdoví jestli to vůbec půjde nějak rozumně zrealizovat. Ale chtěl bych slyšet váš názor, zda-li má cenu se tím vůbec zabývat.

To je vše přátelé, děkuji za pozornost.

UgraUgra