Boovie

V 90. letech minulého století nemohla ještě česká studia plně konkurovat západu co do grafiky a technologie, proto tuzemští autoři volili technologicky méně náročné projekty - hlavně adventury, krokovací dungeony a logické hry. A právě do třetí kategorie, kategorie logických rychlíků, spadá hra Boovie. Předem musím upozornit, že logické hry nikdy nebyly moje parketa, a tak je pro mne dohrání Boovieho, byť zatím na nejnižší obtížnost, velkým úspěchem.

Ve hře Boovie ovládáme Boovieho, což je žlutá potvůrka, která sice dovede rychle běhat, ale Nejvyšší Konstruktér si tuto přednost Boovieho kompenzoval jinde, protože chudáku zvířátku nenadělil ruce. Boovie žije se svou milovanou Lili v domečku, ale v rámci intra hry dostane nepříjemného souseda. Soused si postaví domek hnedle vedle a posléze zjistí, že mu chybí jeden kamenný blok do kadibudky. Tuto nepříjemnost řeší únosem Lili a jako výkupné požaduje právě onen žlutý kamenný blok. Inu tak jako ve střílečkách i v logických hrách je příběh stejně důležitý jako v pornu. Ale připišme autorům k dobru, že se o něj alespoň pokusili.

Hra Boovie obsahuje tři obtížnosti, které Booviemu do cesty postaví 20, 30 respektive 40 levelů. Nutno však přiznat, že některé levely (třeba hned ten úvodní) se v různých obtížnostech opakují. Počet unikátních levelů se mi nepodařilo dohledat, ale předpokládám, že jich bude něco mezi 50 a 70. Každý level je ohodnocen co do obtížnosti od 1 do 4 (nejtěžší). Cílem Boovieho je dotlačit žlutý kvádr na pole se šipkou, které cihlu transportuje dále. Asi nemusím předestírat, že se nejedná o úplně jednoduchý úkon, jelikož se Booviemu kromě samotné gravitace a různých děr stavějí do cesty další kvádry (kamenné a skleněné-rozbitné), tlačítka, teleporty, plamenomety a pět druhů nepřátel (jakýsi slimák, pračlověk, ježek, trpaslík v autíčku a zelená létající hlava). Proti nepřátelům kromě kostek padajících na nepřátelský kokos může Boovie použít i střelivo-žluté kuličky, kterých je ale v každém levelu jen pár, jsou-li tam vůbec nějaké. Jedna střela nepřítele krátkodobě uspí, druhá uspaného nepřítele zabije. Po několika úspěšně dohraných levelech se před hráčem otevře možnost výběru ze dvou a více levelů, takže když někde zakysne, může zkusit štěstí v jiném kole.

Boovieho jsem zatím dohrál na nejlehčí obtížnost se skóre 19/20 (nevyřešil jsem 11) a u střední jsem beznadějně zakysl v předposledním levelu 29 s tím, že jsem vynechal 19 a 25, celkově jsem tedy vyřešil 26 místností ze 30. Domnívám se, že jsem viděl většinu levelů hry. Samotné levely jsou v případě znalosti řešení otázkou pár desítek vteřin. Ale přijít na to řešení je občas poněkud oříšek. Některé levely jsou hodně akční a spíše než logiku požadují po hráči rychlé reakce. Obtížnost však není nehratelná ani pro takového logického analfabeta, jako jsem já.

Boovie zaujme hráče pěknou 2D grafikou a příjemnou hudbou. Hru jsem jako teenager vlastnil na CD, které bylo přiložené k časopisu Level. Tehdy jsem hru nedohrál a CD zmizelo v rámci jakéhosi většího jarního úklidu. Jsem rád, že jsem se k Booviemu opět vrátil, protože jsem se s ním čtyři dni skvěle bavil a určitě jsem ho nehrál naposledy. Dám si pauzu a to by v tom byl čert, aby ta mrzká devětadvacítka nakonec nekapitulovala =).