Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

FlatOut

05.11.2004
kompatibilní
76
379 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

FlatOut je arkádový závodní simulátor, jehož alfou a omegou jsou destrukce. Závody, v nichž je automobily možno značně znehodnotit, jsou doplněny nejedním typem klání ve stylu demolition derby. Hra je specifická animacemi, v nichž řidič opouští vozidlo čelním sklem poté, co se jím řízený vůz dostane do kontaktu s pevnou, nepoddajnou překážkou.

Vozidla, vyskytující se ve hře v šestnácti druzích, každé v pěti skinech, nápadných reklamními nápisy, si hráč postupně nakupuje a vylepšuje v kariérním módu. Startovní pole jednotlivé soutěžní události čítá vždy osm účastníků. Model poškození zahrnuje i prostředí – srovnat se zemí je možné např. kůlnu nebo plot –; co do fyziky vozu je systém propracovaný natolik, že z poškození je možno odhadnout, co a z jakého směru se s automobilem dostalo do kontaktu. Závodí se typicky na asfaltu nebo šotolině, v zimním prostředí na sněhu, a to na okruhu nebo v prostředí venkova, jehož dominantou je les. Vozidlům, která spadají především do kategorie muscle cars, lze měnit motor, převodovku, výfuk, tlumiče, brzdy, pneumatiky atp. Hře nechybí možnost automatického nebo manuálního řazení, nitro, skoky na horizontech a od vyznačené trasy méně se odchylující alternativní cesty, vedoucí kupř. nakládací rampou nebo kůlnou. Vedle kariéry jsou dalšími herními režimy nezávazný závod (Quick Race) a časová zkouška (Time Trial), kde se počítá jak čas kola, tak celkový čas.

Demoliční soutěže jsou ve hře zařazeny do bonusové třídy, která je spolu se standardní závody sdružující bronzovou třídou, na niž navazuje stříbrná a posléze zlatá třída, jezdci dostupná hned na začátku kariéry. Nejjednodušší z dvanácti destrukčních schémat – Demolition Dash – představuje kruhovou arénu, v níž se po nezbytné sérii nárazů vítězem stává ten, jehož auto vydrží pojízdné nejdéle. Před týž úkol soutěžící staví formát Circle of Eight, jenž na první pohled vypadá jako závod, ale závodiště je půdorysu „8“; podnik začíná být zajímavý ve chvíli, kdy poslední závodník na prvního začne ztrácet půl kola. Jiné nezávodní koncepce nacházejí původ v atletice – jsou založeny na katapultaci řidiče: hod oštěpem připomíná skok do dálky (Longjump), kdy se vůz rozjede proti nízké odolné překážce, za níž je písek s označníky vzdáleností; analogický skok do výšky (Highjump) se liší jen v tom, že před překážkou je skateboardová rampa a místo písku sítě; kombinací skoku do dálky a výšky jsou potom skok do terče – vertikálního (Darts) nebo horizontálního (Bullseye).

Hra podporuje multiplayer po lokální síti; po Internetu edici pro PC přinejmenším v původní verzi (bez patchů) hrát nelze. Zvláštní pozornost vývojáři věnovali analogovému ovládání (gamepad, volant) – potenciál jeho citlivosti hra umožňuje využít. Model fyziky člověka, který hra používá, je systém Ragdoll. Atmosféru hry dotváří licencovaný rockový soundtrack, v němž jsou více než jednou skladbou zastoupeny kapely Adrenaline, Amplifire, Central Supply Chain, Deponeye, Full Diesel, No Connection a The Killer Barbies.


Poslední diskuzní příspěvek

@Bursoft (04.09.2023 14:16): máš pravdu, ty jednotlivé charaktery jezdců byly super. Zkusil jsem Wreckfest po delší době a jsem spokojen. Hrát ho hned po prvním Flatout je vlastně ideální protože se ty auta chovají podobně.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Tohle je ta pravá hra, když si někdo touží pořádně zařádit a vyplavit adrenalin. Ať už se pustí do závodů nebo do jednotlivých soutěží, obojí je skvělé.
Auta poslouchají na slovo, navíc je dobře poznat, po jakém povrchu jedete. S volantem se mně všechny dráhy jezdily parádně. A ta fyzika, ta nemá chybu!!!
Skoro všechno jde rozbourat, do cíle se dá dojet i s "vrakem", který má jen podvozek s hořícím motorem a zbytek rámu.
Hodně se ke hře vracím, protože i přes svoje stáří mně stále má co nabídnout. Co třeba zkusit překonat svůj rekord ve "skoku" do dálky?
Tak jedem!!!

Pro: Fyzika, jízdní model, demolovatelné okolí tratě, skvělá hudba, soutěže

Proti: postarší grafka, startování stabilně z posledního místa

+23 +25 −2
  • PC 75
Pokud existuje něco, čemu opravdu nerozumím, jsou to auta. O dopravních vozidlech toho vím žalostně málo. Nikdy jsem nebyl příznivce pořadů Top Gear, Grand Tour či filmové série Fast & Furious, a tudíž jsem neměl důvod závodní hry hrát. FlatOut jsem poprvé hrál před devíti lety a hře jsem tehdy nevěnoval moc velkou pozornost. Po prvních deseti minutách jsem hru vzteky vypnul a odinstaloval. Nejspíš to bylo kvůli tomu, že na můj věk byly závody moc těžké. Tentokrát jsem se ke hře vrátil s cílem ji dohrát a možná i užít.

FlatOut jsem zvolil jako formu relaxace. Nevěděl jsem, že místo klídku, pohody a tabáčku se budu stresovat. Lidé, co mě znají, o mně mohou říct, že jsem klidný, trpělivý a mírumilovný člověk. Kdyby mě při hraní této hry viděli, nejspíš by změnili názor. Nenajde se moc věcí, které mne dokážou rozhodit, ale několikrát jsem se přistihl, jak u jednotlivých závodů nervózně a zuřivě mačkám šipky a častuji svého protivníka, který mne právě předjel, nadávkami a posílám ho do horoucích pekel. Vztekal jsem se i nad tím, když se protivníkovi podařilo do mě narazit způsobem, že mě vytlačil ze závodní tratě. Míru potu, kterou jsem u této hry vypotil, jsem nevypotil ani na základní škole, když jsem dobrovolně/povinně běhal závody na 60 metrů.

FlatOut je jedna z mála závodních her, která mne bavila. Závody nejsou repetitivní a místy dokážou být náročné. Hra vám nic nedá zadarmo. Pro nejlepší skóre musíte znát mapu nazpaměť. Jedna z věcí, která se mi na celé hře příčí, je její soundtrack. To neustálé skřehotání a bušení vařečkou do hrnce mi lezlo na nervy. Místy jsem hudbu úspěšně ignoroval, ale nakonec jsem ji musel vypnout.

Závodní hry nejsou videoherní žánr, který vyhledávám. V mládí jsem pár Need For Speedů hrál, ale závodění mě nikdy nedokázalo pohltit. U FlatOutu bych mohl říct totéž. Není to žádný magnum opus, ale (ne)příjemné a (ne)klidné chvilky se u toho strávit dají.

Pro: některé závody představují výzvu, grafika, demolice, tratě

Proti: příšerný soundtrack, absence příběhu, neustálé startování z 8. místa, citlivé ovládání

+23
  • PC 75
První díl této legendární série od finských vývojářů jsem si zahrál až jako poslední. Zpočátku mi chvíli trvalo zvyknout si na zastaralou grafiku, ale po pár závodech jsem byl opět ve víru bláznivého ježdění, jehož primárním cílem je způsobit vašim protivníkům co nejvíc škody.

Narozdíl od dvojky a jejího remasteru jsou zde závody rozděleny do skupin Bronze, Silver a Gold. Obtížnost opět stoupá a ke konci už jde o docela výživnou zábavu s občas nejistým umístěním. Tratě jsou rozmanité. Budete se prohánět po polních cestách nebo asfaltkách v přírodě, ve městech, zavítáte na závodní okruhy a také do míst, která sužují šílené zimy. Zde budete závodit na zamrzlých cestách či dokonce přímo na ledu zamrzlých jezer.

Co se týče vašich vozidel, budete jezdit v typických amerických muscle kárách. Sice ne pod oficiálními názvy, ale můžete se těšit na pick upy alá El Camino, klasické supersporty ne nepodobné například Buickům ze 70. let, masivnějším vozům ze stejné doby nebo autům podobným ikonickým sporťákům z let 90.. Ozvučení je na svoji dobu parádní. Auta stylově duní a jejich zvuky budí skuečný respekt. Soundtrack je samozřejmě opět vynikající. Dvojku nepřekonává, ale remaster ano. Opět vás bude hnát vpřed rock, hardrock, punk, punkrock a podobně.

Teď k negativům hry. Vadilo mě, že v garáži můžete mít jen jedno auto, které se vám koupí nového automaticky smaže. Auta tedy nejdou prodávat, což je po utracení nemála peněz do jejich vytunění veliká škoda. Dalším neduhem je start závodu, který vás vždy odsune na poslední místo. Toho jsem ale paradoxně využíval. Vždy se mi vyplatilo se postupně propracovávat umístěním vpřed, zejména na tratích, které jsem do té doby neznal. Nebylo nutné napalovat rychlost na maximum, ale držet si na dojezd čelo závodu a ideálně v posledním kole je všechny předjet. Neměl jsem větší problémy umístit se na prvních třech místech. Po dohrání hlavního módu hry se můžete vrhnout na šílené destrukční závody v arénách a vylepšovat své výkony i zde. Ono rozštípat všechny protivníky dá zabrat. Flatout rozhodně doporučuji všem, hra je na téměř dvacetileté stáří i dnes dobrá.

Pro: auta, demolice, různorodost tratí, tratě na sněhu, soundtrack, ozvučení aut

Proti: jen jedno auto v garáži, po startu vždy pád na 8. místo

+22
  • PC 90
Znovudohrání prvních Flatoutů mě donutilo editovat koment a zároveň zvýšit hodnocení. Nedávno jsem si totiž uvědomil, že tahle hra je téměř dokonalá. Ano, není to NFS, kde ve 350 km/h otočíte auto o 360°, ale je to mix simulátoru starých amerických aut a hodně silné arkády. Všude se povídá, že druhé Flatouty jsou lepší než jednička. Já bych řekl, že nejsou o tolik lepší, spíš jiné. Tam kde FO2 sází na rychlé (a masakroloidní) závody na celkem jednoduchých (myšleno technicky nenáročných) tratích, FO1 sází zase na techniku jízdy v extrémě těžkých, zatáčkovitých a pomalých orkuzích. Auta a celkově všechny objekty se chovají mnohem reálněji (což mám rád), každý plot můžete roztřískat na polínka, kdejakou větev rozmlátit na kusy, sněhulákům padá i čepička s rukama, dokonce se najde místo, kde můžete projet rozestavěným barákem :-D. FO1 není ten typ závodů, kde stačí držet plyn a zatáčet, musíte brzdit, vychytávat otáčky motoru do zatáček apod.
Jako zápor hry bych uvedl nemožnost roztřískat auta tak, aby nemohly jezdit. Můžete jezdit i s hořícím motorem a jaksi-skoro-urvaným podvozkem, ale furt jedete. Nebo také časté vypadávání řidiče z kabiny (chápu ve stovce do stromu dobrý, ale když smikem beru zatáčku a zadkem ťuknu do šutru a vylítnu, to je moc...) Další chyby spočívají už pouze v systému hry (nemožnost mít v jedné kariéře víc jak jedno auto, apod.).
FO1 podle mě není pro každého, ale komu nevadí reálnější a techničtější závody, bude chrochtat blahem :-D

Pro: Model poškození, grafika, HW nenáročnost, soundtrack

Proti: Krátké

+15
  • PC 65
Tady to začalo. Téměř neznámé finské vývojářské studio Bugbear Entertainment získalo díky dnes již profláklé sérii šílených arkádových závodů bezpočet fanoušků. Jasně, stalo se tak především díky druhému FlatOutu a jeho "rozšíření" Ultimate Carnage, ale bez jedničky by žádní následovníci nebyli.

Jednička je takový chudší příbuzný, lze si však osvojit základní herní principy, a ty pak naplno využít ve dvojce. Byl jsem zde vhozen do tvrdé reality a namísto naleštěných bouráků z Need for Speed jsem musel usednout za volant zrezivělých vraků těsně před odvozem na šrotiště, což je jeden z hlavních aspektů hry.

I nové součástky, které mému prdítku mohou trochu zvednout výkon, vypadají, že už byly několikrát použité v Demolition Derby. Navíc jich není mnoho, ale pro ježdění na zablácených okruzích to úplně stačí.

Vozy jsou rozděleny do tří kategorií, a to bronzové, stříbrné a zlaté a liší se nejen výkonem, ale samozřejmě i cenou, která se s každou novu kategorií zhruba zdvojnásobí. Já nedal dopustit na trojici Pepper, Fasthammer a Trasher, protože se mi líbil nejen jejich vzhled, ale i názvy.

Skvělým prvkem, který se moc často v závodních arkádách nevyskytuje, je výlet řidiče mimo vozidlo. Při tvrdších čelních nárazech je to opravdu efektní, bohužel se ale často stávalo, že se řidič prolétl i při nepříliš velkých nárazech zezadu či ze strany a to už tak skvělé nebylo. K jedničce se už asi nevrátím, protože dvojka poskytuje daleko více zábavy a lepší okruhy.

Pro: Pepper, zrezivělá vozidla, vylepšení, bláto, vylétávání řidiče

Proti: nezáživné okruhy, řidič vylétává až moc často

+15