FlatOut 2

Závodní titul FlatOut, jenž se hráčskou obec snažil oslovit na četné destrukce připraveným fyzikálním modelem, demoličními derby a soutěžemi ve „vystřelování“ řidiče zpoza volantu, se po necelých 20 měsících dočkal pokračování. FlatOut 2 se drží nastaveného trendu; zážitkům z první hry přidává především propracovanější kariérní mód, osobnější charakter závodů a jejich větší spád. Hra, která sérii posunula do více arkádových vod, je význačná tím, že vozidla, jejich vylepšení, tratě a soutěžní schémata, jež obsahuje, není potřeba postupem v kariéře ani nijak jinak odemykat.

Zatímco předchůdce hráče ve všech částech kariéry usazoval za volant vozidla, které už by technickou kontrolou prošlo jen stěží, ve FlatOut 2 se tak děje jen v její první části – ve třídě Derby. Na třídu Derby, jejíž vozy si mohou dovolit i méně movití zájemci, navazují třídy Race a Street. Po vzoru předchozího titulu tyto tři závodní třídy doplňuje bonusová kategorie, jež představuje zastřešení všech ve hře přítomných demoličních a kaskadérských disciplín – původních, které ovšem prodělaly změnu pravidel, i nových. Do takových soutěžních událostí patří proskakování hořícími kruhy, dělání žabek na vodní hladině, trefování karet ve vertikálně postaveném vějíři či střelba na basketbalové koše nebo do obří fotbalové brány, kterou kryje pohyblivý mechanický brankář.

Klíčovou roli v úspěšnosti kariérního postupu hraje, podobně jako v případě hry FlatOut, vylepšování vozidel, jichž je tentokrát hráči umožněno vlastnit více současně. Zasahovat lze do motoru, převodovky, výfuku, tlumičů, pneumatik i dalších komponent motorového vozidla; zcela specifickou oblastí jsou úpravy odolnosti – vyztužení nejvíce pomáhá v kláních typu demolition derby, v řádných závodech kvůli zvýšení hmotnosti naopak může být na obtíž. Vedle toho, že společným jmenovatelem všech vozů již není náhon na zadní nápravu, je oproti úvodnímu dílu série novinkou fakt, že auta lze i na okruzích zničit úplně – připravit se o možnost dojet do cíle.

V každém z šesti různých prostředí, jejichž variabilita je zvýšena nejednou denní dobou, herní svět nabízí trojici tratí, které jsou plné zkratek a poddajných překážek, za kontakt s nimiž hráč získává nitro. Některé lokace, převážně ty přírodní, jsou bohaté na možnosti vzdálení se od středu vyznačené cesty, jiné, zejména ty, jež lze charakterizovat jako situované do městské zástavby, opouštění koridoru velmi omezují. Na startovním roštu se vždy sejde osm závodníků, kteří se kromě toho, že mají svá jména a obličeje, prezentují vlastním přístupem k závodění: najdou se mezi nimi tací, kteří se soustředí ryze na vlastní umístění na výsledkové listině, ale i takoví, kteří si jedou hlavně zademolovat.

Vlastností multiplayeru zůstal limit osmi hráčů, opuštěna však byla restrikce na lokální síť. Ve srovnání s prvním dílem ke katapultaci řidiče v běžných závodech dochází zřídkakdy. Hráč má nově možnost sledovat děj hry z kapoty vozu. Do soundtracku v souladu s předchůdcem své skladby prosadily rockové kapely; více než jednoho zastoupení přitom dosáhly celky Alkaline Trio, Audioslave, Fall Out Boy, Nickelback, Papa Roach, Wolfmother, Yellowcard a sólista Rob Zombie.