Pure

PURE FUCKING RACING ORGY!

Promiňte, jak jsem se nechal unést, ale muselo to ven. Takhle nostalgickou náladu jsem nezažil, ani nepamatuju. Jakouže nostalgii to mám na mysli? Vzpomeňme Motocross Madness, Moto Racer 3, nebo Motocross Mania (můj osobní favorit), a při tomhle vzpomínání pohleďme na Pure. Pure je ve své podstatě dokonalá kopie těchto her, jen s dvěma koly navíc. A to, přinejmenším u mě, zaručuje instantní fall in love!

Ono to v jádru není tak světoborný, ale má to jedno setsakramentsky blýskavý pozlátko, který nechutně spolehlivě oslepilo všechny moje smysly a tím mě kompletně vtáhlo do jiného světa, do kterého jsem každodenně zavítával převelice rád. Koukalo se na to přímo přepychově – nádherné horizonty, skvělé textury (tedy většina z nich), úžasný level design, skvělé (byť nedokonalé) animace, výtečné efekty (dokonce ani to špinění se neokoukalo!), a i s tím vším zůstal framerate po celou dobu naprosto netknut! No není to skvělé? Není…

Dokonce i prsty si při tomhle s klávesnicí dobře rozuměly. Hodně, ale opravdu hodně lidí pyskuje, jak je tu zase gamepad nezbytností…KECY! Se mi tak zdá, že tyto výroky značí SKORO COSI NĚCO jako „rozmazlenost“…jakoby tito lidé již nebyli schopní nebo ochotní (nebo oboje) tu hodinku strávit s klávesnicí, aby si prsty zvykly. A vězte, u týhle hry fakt není problém si pustit zdejší ovládání pod kůži. Už v třetí sbírce eventů jsem hladce zvládal všechny otáčky a vychytával všechny skoky. Tak ať mi nikdo nenamlouvá, že je to bez gamepadu nehratelná záležitost. Ačkoliv blbý, nabízí se mi tu srovnání s Tony Hawkem – i u toho si masy lidí stěžují, že - žádný gamepad = žádný Tony!, přitom i ten se na té klávesnici hraje po chvilce cviku naprosto pohádkově. Co je ale hlavní, oproti Pure byl Tony docela problematický, jinými slovy Pure je hračka! No není to skvělé? Není…

Škála triků není tak široká, jak by si jeden mohl přát, nicméně vykonání všech nějaký ten čas zabere, jelikož mnoho z nich vyžadují opravdu hodně big air, a až tak velké skoky se na všech tratích vyskytují průměrně po dvou, což právě moc není. Z toto vcelku čistě vyplývá, že víc základnějších triků by vůbec nebylo od věci, když 90% každého závodu si budete muset vystačit právě s nimi (Freestyle na tom není o moc líp, sice má rampy a kdesi cosi, ale stejně i při něm můžete jásat blahem, když se vám za jeden Freestylový závod povede alespoň jednou nějaký special trick. Každopádně, jinak jsou triky zpracovány skvěle a všechny se namačkávají vcelku pohodově (někdy možná až moc…jako jó, na nějaký šílený tlačítkový komba by tu nikdy nebyl čas/ dostatečně velký a dlouhý skok, ale…aspoň ty speciální finty mohly vyžadovat nějakou speciálnější kombinaci kláves, než je ta pro všechny ostatní triky). Taky vás hra nutí je pravidelně střídat, jelikož když jeden trik provedete dvakrát za sebou, hra vám oznámí, že se opakujete a tak vám udělí menší boost (a možná i menší skóre, což nejvíc potěší právě ve Freestylu). Mimochodem, při spuštění hry na vás vybafne upozornění, že triky jsou v této hře čirá fantazie, tak ať se o ně nepokoušíte v reálném životě. Když jsem to četl poprvé, s úšklebem a očima vytočenýma k stropu jsem si řekl „tss, jo jasně!“, ale pak mi hra pořádně nakopala prdel a musím uznat, že při tvorbě triků (zejména teda těch speciálních) si tvůrci meze ve fantazii nekladli! Leckteré triky jsou zde tak šílené a fantastické, že by i Chuckovi Norrisovi zůstal rozum stát! Není to prostě skvělé? Není…

Původně jsem chtěl hře udělit stovku, bez rozmýšlení. Říkal jsem si: „Na ty občasný výbuchy zuřivosti sere bílý tesák, prostě tu hru vychválím do nebeských výšin a hotovo!“, nicméně nakonec jsem se rozhodl mít na ní při komentování trochu střízlivější pohled. Ony ty výbuchy za to totiž fakt stojí. Ačkoliv si stojím za tím tvrzením o bezproblémovém ovládání, něco problémového s ním ruku v ruce přece jenom jde – kamera, resp. fakt, že je tu jenom jedna a ta je až moc zafixovaná na jezdcův konečník. To znamená, že periferní vidění zažité z jiných závodních her zde neexistuje (tzn. protijezdců si všímám, až když mě předjedou, takže je nemožné nějak předběžně vymyslet „strategický“ manévr, který by jim v tom zabránil; když jedu na nějaké nové trati prvně, nejsem obeznámen se všemi zatáčkami, a díky této anální kameře mi kolikrát taková ostřejší zatáčka totálně unikla a já zahučel do křoví; to samé platí o mnoha skokáncích – při nájezdu se kamera zbytečně přehnaně zhoupne pod zadní část čtyřkolky a když takový skokánek vyjíždím poprvé, nevím jak daleko je další zatáčka, takže nemůžu nijak odhadnout, jak moc mám skočit, což nesčetněkrát vyústilo v brutální držkopád; a tak dále).

Anyway, kamera je skutečně to jediné, co mi celkový dojem kazí. Je teda pravda, že něco málo bych mohl vyčíst i délce World Tour, ale osobně mi krátkost kariéry nijak zvlášť nevadí, přece jenom je tu ještě mulťák, který jsem sice ještě nezkoušel, ale nedočkavě si na něj už brousím zuby (a ať už bude jakejkoliv, dojem z výbornýho singlu mi to určitě nepokazí, že). Taky bych si uměl představit víc herních módů, Freestyle by mohl být daleko víc free (tj. v asi takovém duchu, jakože mám k dispozici jednu velkou mapu, na které jsem úplně sám, a netlačí mě nedostatek benzínů ani jakékoliv skóre, prostě bych si chrochtal blahem mít možnost jen tak poblbovat absolutně volně)…ale stejně si moc stěžovat nemůžu, protože i s touhle absencí jsem se bavil přímo božsky! No není to skvělé? Není, je to naprosto úžasné! Opravdu, obecně mě závodní hry nikdy moc nebraly a rozhodně bych ty, které mě opravdu chytly, napočítal na prstech jedné ruky… a Pure by s přehledem zabral palec. :)

Pure je takovej typickej herní diamant – má svoje větší či menší šrámy, avšak stále je to hodnotný klenot, který člověku zkrátka dělá radost, byť úplně bezdůvodně. Já si ale všech důvodů, kvůli kterým jsem si Pure tak zamiloval, jsem plně vědom.

Pozn.: Ten loading bug je vskutku nervy drásající, avšak metoda alt+esc pro mě funguje naprosto parádně, takže i tohle (ačkoliv nechápu, jak to mohli tvůrci přehlédnout, nebo snad ve hře vědomě ponechat) jsem s chutí při každém hraní opomíjel.