SpellForce: The Order of Dawn

,,Tati, prosím, koupíš mi tuhle hru?"
Ještě si pamatuju své dávné dětské nadšení z toho, když jsem kdesi v obchodě viděl obal - meče, magie, orkové, elfové a veprostřed zadek špulící fešanda s vylézajícím ňadrem. Tu hru jsem prostě musel mít. Ale když se mi nakonec dostala do rukou, nebyl jsem schopný ji dohrát kvůli RTS částem. Hru jsem tedy odložil, ale nikdy na ní úplně nezapomněl. Teprve nedávno jsem se však rozhodl svou rozpracovanou práci dokončit. No regrets!

Spellforce byla dost pravděpodobně první hra, která mi dokázala, že cinematic intra počítačových her mohou být fakt nadupaně parádní. Pamatuji si, že jsem si jako malý pouštěl počáteční intro několikrát za sebou, protože jsem se té epické podívané nemohl nabažit. A pak je tu samotná hra...
Když to řeknu na rovinu, Spellforce jsem v posledních dnech hrál tak strašně moc, že to začalo vyvolávat problémy v mém reálném životě. No není to skvělý důkaz fakt dobré hry? Z grafického hlediska hra zestárla poměrně dobře, mapy vypadají pěkně, přičemž jsou často i dobře různorodé. Levelování a vývoj arzenálu hlavního hrdiny je dost uspokojivý, díky čemuž lze hře i odpustit fakt, že váš hlavní maník je poměrně bezcharakterní random guy. Samotný příběh není příliš působivý, je to hodně velké fantasy klišé plné zlých orků a nemrtvých, hodných elfů, atd. ALE! Má jeden dost hustej plot twist, přičemž čím déle nad ním přemýšlím, tím více se mi líbí. Za to velký plus. Od hry takového ražení jsem to nečekal, plus to hráče nutí se zamyslet nad účelem a cestou hlavního hrdiny.

Z gameplay hlediska je to standardní střídačka RTS a RPG žánru. V některých mapách je nutno vystavět si základnu a armádu, přičemž s ní následně jako vlna tsunami musíte vyhladit cokoliv ji přijde pod cestu, v jiných se musíte spolehnout pouze na sebe a partu několika hrdinů, kteří vám pomáhají. V takových situacích hra najednou dostane menší nádech Infinity engine her, což jsem samozřejmě nemohl neocenit. Pomocné hrdiny ale nenazývejte parťáky, jsou to fakt jen čistě užitečné prostředky pro dosažení vašeho cíle. Boje jsou ale uspokojivé v obou variantách kombinovaných žánrů. A připravte se, že budete chodit. Jakože hodně. Jakože FAKT hodně. Mapy jsou občas přemrštěně obří a přesun hrdiny (případně armády) někdy trvá neskutečně dlouho. Hra se rázem stane běžkovým simulátorem, během kterého si můžete jít uvařit kafe, případně nakrmit kočky.

Velice mě potěšila také překvapivě dost dobrá hudba. O to víc mě ale sere, že na některých místech z nějakého důvodu nehrála vůbec, plus na většině mapách hrála pouze ve dne. Noci tak byly podivně tiché, byly většinou slyšet jen práce dělníků v základně a pár vlků v divočině.
Vyzdvihnout musím především track Settlements of the Rune, začátek je jak něco od Terrence Malicka. <3

Ze záporů musím zmínit jeden velice nepříjemný aspekt, kvůli kterému jsem eventuálně byl nucen hru modifikovat - pokaždé když opustíte hru a následně si ji nahrajete, téměř veškerá prozkoumaná místa opět zčernají, jako kdybyste na nich ještě nebyly. Z RPG pohledu by se to ještě dalo vydržet, ale z RTS směru mě to fakt dost znevýhodňovalo a frustrovalo. Váš hrdina je navíc trochu debil. Na nepřítele automaticky zaútočí pouze v případě, že je jím sám napaden. Je to jediná hratelná postava, která se takhle chová. Mnohokrát jsem ho přistihl, jak jen stojí a čumí jako Bulhar do mlátičky, zatímco jeho rekové se vedle něho bijí o život. Ani kvalitu dialogů nemá hra příliš dobrou (hráno v angličtině), plus voice acting zejména u ženských byl v některých případech téměř nesnesitelně špatný.

Ta hra mě ale jinak fakt nesmírně bavila. Pocit počáteční nostalgie se následně přelil do poutavého nového dobrodružství, během kterého jsem se nemohl dočkat toho, až projdu dalším portálem na další mapu a zjistil, co mě tam čeká. Na svou dobu to byla překvapivě inovativní hra, která je svým způsobem chytřejší a zajímavější, než se může na první dojem zdát.
Asi se mrknu i na tu dvojku. :)