The Park

Lehce hororově laděná hra (alespoň tak jsem se o ní dočetl z referencí) vypráví příběh o ženě, která zoufale hledá malého synka v opuštěném nočním zábavním parku. Na první pohled to vše vypadá poměrně pěkně - zajímavý námět, zlověstná podvečerní mlha obklopující podvečerní parkoviště a malý grázl, který se v nestřežený okamžik rozeběhne do útrob v tu dobu již uzavřeného parku.

Hráč se vydává do prozkoumávání ponurých prostor a hledání dítěte a očekává cosi. Očekává nějaké dění nebo vývoj událostí, ale jak čas postupně utíká, tak styl hry je stále stejný. Hlavní postava prochází park a zvolává jméno svého syna. Krom letmého pozastavení u několika nalezených předmětů se tu však nic v zásadě neděje (pokud opomeneme možnost, že si hlavní postava může vyzkoušet tu či onu atrakci v nočním vylidněném parku).

Jak postupně přibývají kusé myšlenkové pochody hlavní postavy, hráč začíná nabývat dojmu, že tu není cosi v pořádku. Ani ne tak se zdejším prostředím nebo se zmizením chlapce, jako spíše s hlavní představitelkou jako takovou.

Přestože procházecí explorativní hry patří mezi mé oblíbené, tak zde jsem se začal po krátké době nudit. Ze samotného procházení parkem se docela rychle stává nezáživná činnost. Postupem času se zvolávání chlapcova jména i jeho odpovědi kdesi z dálky začínají nudně opakovat. Jednotvárnost herního postupu pro mě nezměnila ani finální část hry, kde už můžeme skládat střípky dohromady a dělat si obrázek nad něčím, co zůstávalo dosud skryto. Překvapivě mě nezklamalo finální rozuzlení, které se mi docela líbilo, nicméně to samo o sobě z mého pohledu celkový spíše podprůměrný zážitek moc nemění.