Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Grand Theft Auto III

  • PC 80
Před psaním tohoto příspěvku jsem si přečetl komentáře od ostatních kolegů a mohu jen potvrdit to, na co většina naráží hned v úvodních větách. GTA III jednoduše patří do vzpomínek, které nám nikdo nemůže vzít a zůstanou nám, abychom je mohli někdy vyprávět a vracet se k nim, až si budeme jednou v důchodu povídat o tom, co tenkrát bylo nové.

Jelikož ale třetí díl nebyl prvním GTA se kterým jsem se setkal, nejsou mé vzpomínky na něj tolik... pozitivní, abych tak řekl. Nechápejte špatně, není to špatná hra. V době kdy vyšla, se jednalo samozřejmě o kulervoucí zážitek a přelom v rámci jedné velké herní série, pokračující dodnes. Představila tehdy neskutečné možnosti a jistě pro některé definovala, jak by měla taková open-world / městská akce vypadat. Nicméně, bylo to až moje druhé Grand Theft Auto a bylo o poznání jiné, než to, které jsem hrál první. Nebudu se pouštět do popisování toho, co všechno šlo ve hře dělat, protože to jistě každý hráč moc dobře ví a jen bych opakoval, co již bylo řečeno. Jen bych rád přispěl i svým pohledem, byť se ovšem nějakému tomu opakování asi nevyhnu.

Jak jsem psal výše, nejednalo se o první GTA, které jsem hrál, takže moje prvotní dojmy se skládaly hlavně z překvapení, neboť po slunečném a všemi barvami svítícím Vice City, jsem se najednou octl kdesi na mostě, v dešti, oblečen do oranžového trestaneckého mundúru a jediné barvy byly tak maximálně špinavé odstíny šedi všude okolo. Atmosféra byla tehdy přímo pohlcující. Rychlý útěk, skrývání se v nějaké zapadlé uličce, krádež vozidla a následný průzkum města... No zapadl jsem do židle a mohu prohlásit, že o reálném světě jsem neměl absolutně tušení. Nezajímal mě. A proč taky? Vždyť Liberty City bylo živé a zajímavé až až. Postupně jsem tak objevoval možnosti a limity, kterými hra disponovala a v konečném výsledku jsem si ji užil, jak jen to šlo, byť byla o dost těžší, než její mladší sourozenec zasazený do osmdesátých let. I tak ale, byl to báječný pocit.

Nedávné hraní však bylo o poznání více frustrující. Jako hráč jsem zpohodlněl a tak pro mě třeba absence velké mapy byl obrovský kámen úrazu. Obzvláště pak mise typu "Najdi a přivez" byly tak frustrující, že jsem si musel pomáhat návodem z Youtube (ano, jsem prase, uvědomuji si to a nejsem na to nijak pyšný), protože jsem jednoduše opravdu netušil, kam jet a kde ten pitomý vůz hledat. Příběh mě už tolik neoslnil a z charakterů mě zaujal pouze podivný Donald Love, jehož zmizení je pro mě záhadou dodnes. Jízdní model a střelba mě pak jen utvrdily v myšlenkách, že od GTA III uběhlo už hodně času a vše je tak nějak už dnes jinde.

Nic z toho však ale není důvod pro to, abychom na tohoto "dědečka" zapomněli, to určitě ne. Znovu opakuji, není to špatná hra. Jen doba je jiná. Svět je jiný. A asi i hráči jsou jiní. Ale my, ti kteří pamatujeme, budeme mít krásné vzpomínky na něco, co spousta lidí okolo nás nebude asi úplně chápat. Čest těm, kteří nezažili, ale stále dokáží uznat. Starším z nás tedy asi doporučím, aby hru už nepouštěli a nechali tam, kam patří, v minulosti. No a těm ostatním, běžte do toho a užijte si to. Přeji pevné nervy!

Pro: město a prostředí, audio stránka, absolutní volnost, humor

Proti: absence velké mapy, nemožnost otáčení kamerou při řízení, příběh - byť námět samotný není špatný, hlavní postava, "What happened to Donald Love?"

+19 +20 −1

The Walking Dead - Episode 4: Around Every Corner

  • PC 90
No, tak už se nám to blíží ke konci a už jde opravdu do tuhého. Někdo ubyl a někdo přibyl. No zkrátka už jde opravdu o krk a vy se musíte mít na pozoru. A u mě to nebylo jinak, když Vám naskakuje husí kůže.

V této epizodě jsem opravdu nabral soustředěnost a velmi se to vyplatilo. Kanály, Crawford..... prostě všude. Navíc mě tady zasáhla emoce, hlavně když, Lee pověděl Clementine o smrti rodičů.

No a pak je tu samozřejmě několik cilů od určitých lidí a vy se máte rozhodnout, co nejdříve?? No prostě šílenost, zvlášť, když si při každém rozhodnutí někoho zprotivíte, ale to je účel hry a patří to sem.

Tak a čeká nás finále, tak uvidíme, co se stane v závěrečné epizodě.

Pro: Příběh, Dialogy, Napětí

Proti: Vaše rozhodnutí ne vždy ovlivní příběh

+19

Chronomaster

  • PC 70
Po dlouhé době jsem se zas pustil do nějaké staré adventury. Moje volba padla na Chronomaster, který mě kdysi zaujal ve Score námětem a který vypadal víceméně na tradiční adventuru.

Příběh v téhle hře vychází z pera fantasy a sci-fi mistra Rogera Zelaznyho, takže je poměrně originální. Někde v budoucnosti si každý s pořádným množstvím chechtáků může vybudovat svůj kapesní vesmír na míru. Fantazii se meze nekladou, majitel vesmíru je zde neomezeným pánem. A jeden z lidí, který se navrhováním vesmírů živí je René Korda. A právě on dostává od vlády úkol - dva z vesmírů totiž zamrzly v čase a další jsou ohroženy. Korda se tak vydává ve své vesmírné lodi na pouť šesti světy. Urbs je futuristický svět po válce, Aurans inspirovaly pohádky Tisíce a jedné noci, Fortuna svět kasin, Cabal svět magie, ve Vedry vládne šílenství a Dyce je obří vesmírná sféra. Zhruba v půlce přijde zvrat, který z poměrně originálního námětu udělá tradiční story o pomstě a spravedlností, která bez většího vzrušení dopluje ke konci. Dlužno říct, že si s ním tvůrci vyhráli a tak zde máme na výběr tři různé konce závislé na finálním rozhodnutí.

Grafika je problematická. Hra obsahuje spoustu lokací, filmečků v okně i ve full-screenu a je bohužel kompletně renderovaná. Nedá se říct, že ošklivá, jen studená jako psí čumák, bez čehokoliv vizuálně zajímavého. Ani ty pohádky tisíce a jedné noci, nebo svět kouzel mě neokouzlily, naopak při procházení nezáživných lokací v kasinové planetě jsem hru na čas odložil.

Ruku v ruce s tím jde hratelnost. Opět se nedá říct, že je špatná. Korda má k rukou vesmírnou loď s kompletní databází, na cestě ho doprovází flirtující AI Jester (žena). Na obrazovce si vybírá vesmír, planetu a místo přistání. K dispozici je lahvový čas, PDA, multitool se třemi funkcemi (kladivo, šroubovák a třetí je dle daného světa). V každém světě je nutno použít zařízení, které najde klíč k ovládání.

Mimo to je tu spousta předmětů, aktivních míst a ovládání je bohužel klasické z půlky 90. let - to znamená místo jednoho kurzoru jsou tu příkazy jako open, push, get, walk, look atd... Tvůrci hrají celkem fér, žádné podrazy se nekonají, ale rozhodně to hráčům neulehčují. Některé věci se dají vyřešit více způsoby, občas je tu pixelhunting, některé kombinace jsou brutálně nelogické a díky alternativním řešením budete mít inventář nacpaný k prasknutí krámy, které za celou kapitolu nevyužijete. Ve spojení s množstvím příkazů a výše zmíněných gadgetů, které hrdina vlastní se tak průchod stává občas tak trošku peklem. Možnost umřít prakticky na každém kroku taky nepotěší. Abych zase jen nehanil, jsou tu sympatické puzzle, včetně známého pexesa nebo třeba šibenice, myslím že tu jsem v žádné adventuře ještě neviděl. A ovládání i přes množství ikon není úplně špatné, ikony se koneckonců dají měnit pravým tlačítkem.

Zkrátka a dobře Chronomaster není špatná hra. Pokud překousnete nezáživnou grafiku, dočkáte se slušného příběhu a tradiční retro hratelnosti.

Pro: Originální námět a příběh, spousta gadgetů, alternativní způsoby řešení hádanek, puzzle.

Proti: Občas moc předmětů, nelogické, nezáživná grafika.

+19

Gears of War 4

  • PC 80
Nemáte-li se sérií zkušenost, jako jsem ji do této chvíle neměl já, jsou Gears 4 dobrým začátkem. Příběh se odehrává 25 let po staré trilogii a ujmete se v něm role žoviálního rošťáka, který jako by z oka vypadl Nathanu Drakeovi.

Fascinuje mě, s jak jednoduchým receptem si hra vystačí, a přitom zůstává zábavná. Potácíte se z arény do arény a střílíte a střílíte a střílíte, přičemž nepřátelé se na vás valí zleva zprava a jsou stále větší a větší a větší.

Gears 4 jsou parádní oddychovka, macho řežba, kdy nesundáte prst ze spouště, dokud není po všem, a ono není nikdy po všem. Konec je otevřený jak vrata do chlíva, ale příběh tak nenáročný, že vám to může být stejně šumafuk.

Počkejte si na potitulkovou scénu!
+19

Baldur's Gate: Enhanced Edition

  • PS4 95
Komentar pisu na zacatku 5. chapteru, takze jeste nebyla moznost vyzkouset vsechen pridanej content v ramci EE. Berte ho spis jako hodnoceni toho, jak se povedl port dvacet let staryho Baldur's Gate na PS4.

A bez zbytecnejch okolku muzu rict, ze se to povedlo hodne, byt nejaky detaily by se nasly.

Ovladani je intuitinvni a clovek si ho osaha driv nez vypadne z Candlekeepu. Pro pohyb po mape jsou tu dva mody. Bud muzete partu ovladat rovnou stickem, coz me osobne nesedlo, a nebo stickem posouvat kurzor a klikat po mape. UI se vetsinou ovlada pres radialni menu, coz je samozrejme zdlouhavejsi nez kdyz clovek kliknul mysi nebo klavesovou zkratkou, ale je to neco, co se vam pod kuzi dostane rychle.

Jen bych vytknul to, ze pauza, ktera je asi nejpouzivanejsi tlacitko, je namapovana na tlacitko Option, coz je takovej neprirozenej pohyb. Rozhodne by ji vic slusel trojuhelnik, kterej jinak otvira mapu. Ale to je fakt jen detail. Taky postradam tlacitko pro Quick Save, ale chapu, ze uz asi nebylo misto.

Vizualne je to lepsi nez sem cekal, resp. cekal sem to horsi. I na velky televizi se na to da koukat. To ze "zoom" z toho udela pixel party je druha vec, ale to je zase feature, kterou clovek pouzije parkrat, kdyz nemuze neco najit na zemi.

Co ale nezestarnulo dobre je ceskej preklad. Pred 15 lety mi to asi stacilo, ale kdyz Imoen hlasku "Good on you if you save the day" prekladaj jako "Bude dobre, jestli usetris den", tak si dokazu predstavit, kolik takovejch preslapu bude ve zbytku hry. Takze po prvni herni session jsem prepinal na anglictinu. Ale to je zase vec, kterou ty hre jako takovy nelze vycitat.

Narazil sem i na pár bugů, ale nic co by vrazně kazilo dojem z hry. Dvakrát se mi stalo, že když boji s nějakou partou předcházel dialog, tak na jeho konci "zčervenal" jen ten, s kým sem mluvil a ostatní zůstali neutrální, takže jsem v klidesu vykostil hlavního borce a pak se v klidu a zákeřně vrhnul na zbytek. Občase se taky stane, že po zabití nepřítele zůstane jeho avatar "stát" místo, aby lehnul mrtvej na zem, ale věci z něj normálně vypadnou. A naposledny se mi dvakrát stalo, že se jedna z postav sekla ve dveřích tak, že jsem musel loadovat starej save.

Jinak jsem z portu na PS4 zatim absolutne nadsenej. Hra ma porad paradni atmosferu a uz ted se tesim az si to dam znovu s jinou partou, uz jen pro to, ze ty trofeje k tomu uplne vybizej.

Pokud nad koupí konzolové verze váháte, tak nemusíte :).

Pro: Dostal jsem přesně to, co sem od portu očekával; Parádní nostalgie; Chytře vymyšlené trofeje, které vybízejí ke znovuhraní

Proti: Ovládání šlo namapovat o fous líp; pár bugů, ale nic zásadního

+19

Outlast

  • PC 90
No, tak to byl teda mazec. Hororovka Outlast tedy vzala opravdu za své a doslova ve vás vyvolává ten pocit, že vás čeká něco nemilého. No a ta hudba?? Není, co dodat, prostě napínavá + strašidelná. Dohrát tuto hru dává opravdu zabrat, ale to už tak prostě bývá.

Už jen když přijedete autem na místo určení, tak už od pohledu je vidět, že to nebude příjemná záležitost. Bouřka, tma, hudba, občas nějaký ten ''člověk'' v okně. Ale vevnitř už je to opravdu tvrdá a nepříjemná realita, která vás nenechá ani na chvilku oddechnout. Krev, blikající světlo, samospoušť TV, když to nečekáte. A pak ty jumpscary též když to nejméně čekáte a to je úplně nejhorší.

Co jsem také bral jako menší zábavu, tak bylo hledání dokumentů, kdy jsem se pro efekt snažil najít úplně všechny dokumenty a baterky, které v této hře najdete. To samé u mě bylo s používáním kamery. Snažil jsem se natočit všechno, co se dalo.

Byly i chvilky, kdy jsem se držel za ústa a bylo na b...í, ale i takové věci se prostě stávají Mluvím hlavně o situaci, kdy vám Doktor Rick Trager stříhá prsty zahradními nůžkami, no prostě humus. Na druhou stranu je zase dobře, že do této hry zakomponovali i tyto drsnější pasáže.

Celkově jsem s touto hrou spokojený a i přes pár chybiček je hra dokonalá.

Pro: Příběh, atmosféra, prostředí, zajímavé momenty

Proti: Al nepřátel

+19 +20 −1

The Walking Dead: Season Two - Episode 1: All That Remains

  • PC 85
Když jsem nedávno dohrál první sérii TWD, tak jsem se včera rozhodl, že se pustím do dvojky.

Je určitě fajn, že příběh pokračuje tam, kde minulý skončil. Hned první věc, která mě klepla přes obličej, byla samozřejmě Clementine. Je vidět její věk, že už je věkově někde jinde a už si něco prožila a je schopna se se vším a s každým vyrovnat. Její oblíbená kšiltovka je zde stále zachována a je to dobře. Princip ovládání je poměrně stejný, ovšem někdy jsem s ním měl menší problémy, ale není tak strašné, jak se zdá.

První epizoda se s Clementine vůbec nepáral, to je pravda. Kromě toho, že Umřel další kamarád (Omid) a ztratila se Christa, tak je Clemenine nějakou dobu sama později ji ještě pokouše pes Sam. No a když už to vypadá nadějně, tak ji najdou další a úplně jiní lidé, tak najdou kousnutí od psa,ale mají strach, že to byl plíživec, tak ji zavřou do kůlny.

Naštěstí to poté dopadne dobře a Doktor Carlos Clementine obváže to kousnutí od psa No a ten konec této epizody byl taky velmi náročný. Poslední Rozhodnutí mezi Petem (Kousnutý) a Nickem (Nekousnutý), mi dal taky zabrat.

Za mě je tato hra celkově stále velmi povedená. Akorát mi epizoda přišla kratší, ale jinak celkově super. Ještě dnes se pustím do druhé epizody, tak uvidíme.

Pro: Příběh, napětí, spousta postav

Proti: Kratší epizoda

+19

The Walking Dead: Season Two - Episode 2: A House Divided

  • PC 85
No a 2 epizoda je též za mnou a opět jsem byli velmi šokován.

Tato epizoda přinesla několik zvratů a jeden přímo obrovský. Konkrétně Setkání Clementine a Kennyho, což mě dost vzalo. A tak jsem byl samozřejmě nadšený, poněvadž se jedná o mou jednu z nejvíce oblíbených postav z této série. A zakončení bylo velmi šokující, takže jsem zvědav na pokračování. Když Pete zemřel, strašně jsem byl naštván, protože byl velmi sympatická postava, ale Kenny ho dokonale nahradil.

Ovládání, atmosféra, příběh je stále super a hra se hraje velmi dobře. Takže si nemohu na nic stěžovat a pokud to tak bude pokračovat, určitě to bude jen dobře.

Pro: Příběh, atmosféra, hodně postav

Proti: Krátká epizoda

+19

Call of Duty: Modern Warfare

  • PS4 80
Klasická příběhová kampaň nenadchne a rozhodně nešokuje, jak bylo avizováno. Na ty čtyři hoďky zabaví tradiční CoD hratelností a zklame tradičním CoD patriotismem, bez špetky sebereflexe. Naivně jsem čekal více Homeland/Jack Ryan styl s realističtějším pojetím. Bohužel jsou tu zase jen bubu rusové a ženy sahající po zbrani. Odvážné!

Kooperativní Spec-Ops je parodie na co-op, vytvořená za víkend v editoru map. Třeba se dočká časem opravdových nadesignovaných misí, ale aktuálně spíše nehratelná záležitost.

Klasický multiplayer je ovšem jiná písnička. Když tedy pominu Ground War, což je zbytečná a chaotická snaha o Battlefield. V běžné skvadře módů se však zběsilé tempo předchůdců uvolnilo a člověk má překvapivě často šanci přežít déle než 5 vteřin. Gunplay je perfektní a přestřelky neuvěřitelně uspokojující (zvlášť ty vyhrané, že ano). Map není přehršel, ale po vzoru původního Modern Warfare jde o skvěle vybalancované kousky. Progress je příjemně odstupňovaný, smysluplný a levelování zbraní umožňuje doslova mazlení s každou flintou. Oproti BFV je navíc vše mnohem intuitivnější a svižnější. Pro mě už od bety velmi příjemné překvapení a první Call of Duty po mnoha letech (spíše úplně první), ke kterému se do multiplayeru budu často a rád vracet.
+19

Tropico 3

  • PC 60
Karibik - pláže, sluníčko, azurové moře, dámy v bikinách, rumíček, doutníček, salsa a velká pohoda. Takhle nějak si to představuji. Jistě, vše má i své stinné stránky - diktatura, korupce, komunismus. Proto je třeba zasáhnout El Presidento!

Musím říct, že zasazení hry na Karibské ostrovy je dokonalé. Pokaždé když jsem spustil hru a začala hrát hudba jsem cítil pohodu, řekl bych, že se mi i zlepšila nálada. Ano, mám zkreslené představy o karibských státech ale to nevadí aby si je o to víc neužil ve hře.

Je potřeba říct, že nejsem extra stratég obzvlášť u budovatelský strategii. Rád si stavím na krásu než na nějaký ekonomický zisk či úroveň kvality. Dokonce nerad řeším ekonomii. Škoda pro mě Tropico 3 si zakládá na ekonomické strategii. Vše běží velmi pomalu, stavba budovy trvá roky, peněz je málo, lidé hladový a loď opět nepřivezla žádné nové emigranty. Normálně jsem do hrál tři levely a pak mě tempo hry přestalo bavit. Proto jsem se uchýlil k cheatům. Teď vynechám prostor pro vaše hanlivá slova jaký jsem podvodník a tak dále .............................................................................................................................................................. snad Vám to stačilo.
Karibik má rád a vše co tomu patří, ty jejich káry. Proto jsem pokračoval ve hraní i s cheaty a dobře se bavil. Postavil jsem si je turistický ráj nebo kulturní ostrov s Madison Square Garden uprostřed.

Nevím jak je to s ostatními díly Tropica ale kouknu na Youtube ale pokud mají nějaký freemod pouze na stavení, tak si je přidávám do seznamu přání. Tedy ještě mám jednu podmínku: stavbu silnic!! Na stavbu silnic v Tropicu 3 bych asi potřeboval vysokou školu abych pochopil její logaritmický vzorec.

Tropico 3 už hodně ze stárlo a je to znát jak grafice, tak na mechanizmech. Jo použil jsem cheaty a jsem za to rád jinak bych hru už po třetím levelu nehrál. Styl hry mi nesedí, mám rád jednoduší. Za to mi sedí zasazení, které alfa omega všeho, už zase slyším v hlavě její hudbičku a je zase všechno fajn 60%

Pro: Prostředí, Hudba.

Proti: Pomalé tempo.

+19

Outlast: Whistleblower

  • PC 90
No panečku, tak některé pasáže hry, fakt HUMUS! Ale jinak se DLC k Outlastu velmi povedlo a musím říci, že jsem se chvílemi opravdu bál o svůj zadek.

Propojení se základní hrou se určitě povedlo a byl to skvělý nápad. V určitých okamžicích je vidět, že se něco děje. No a já? Pokračuji v cestě a bojuji o svůj holý život. A ukazuje se, že DLC má o mnoho více nechutných momentek, než základní hra. Hned když jsem potkal po chvilce Franka Antonia Maneru (Kanibala, který vás nahání se sekáčkem a potkáte ho poprvé za sklem, jak jí lidské maso, no prostě HUMUS!, bylo mi jasné, že mě nečeká nic příjemného.

No a opravdu se tak stalo. Eddie Glushkin, nejvíce creepy postava, kterou si snad pamatuji. Úchylák, který se z vás snaží udělat ženu, ale jak? V jedné chvilce vás uspí ve skříni a vidíte jak cirkulárce zabíjí místní stvoření a najednou, co nevidím? On se vám snaží odříznout genitálie, no tak to je fakt moc. Chvílemi se mi zdálo, že se pobleju, ale naštěstí to skončilo HAPPY ENDEM a zabili jsme ho. No a nakonec to dopadlo poměrně dobře.

I v DLC máte stejné vybavení a to je pouze kamera a baterky, které musíte hledat, abyste mohli natáčet a zaznamenávat zajímavé momenty.

Jediné mínus bych dal občasné chaotičnosti, že jsem nevěděl, kam dále, ale to je asi tak vše. Zbytek se mi velice líbil a myslím, že standartních 90%, jako jsem dal základní hře, je na místě.

Pro: Příběh, atmosféra, děsivé i nechutné momenty

Proti: Chaotičnost

+19

Kingdoms and Castles

  • PC 90
Neuvěřitelná závislost. Zapnul jsem to v sobotu dopoledne, oběd jsem si pak dal v 18:00 a spát jsem šel někdy kolem 3. ráno. S touhle hrou jsem zkrátka ztratil pojem o čase, což se mi už dlouho nestalo.

Přitom se jedná spíš o jednodušší budovatelskou strategii, ale možná právě díky svému minimalismu je tak neuvěřitelně chytlavá. Zdrojů na správu je tak akorát, baráčků není přehršel a celkově vás hra nijak nezahlcuje. Prostě jsem musel každý volný cípek země obsadit něčím užitečným. Návykový gameplay loop.

Mám ale i dvě výtky. Množství postavitelných budov není malý, ale za těch 18 hodin hraní bych se asi nezlobil za pár budov navíc. Taky na vás každých pár let zaútočí draci a vikingové, což zpočátku funguje jako dobré osvěžení hratelnosti, ale jakmile vybudujete dostatečnou obranu, stane se z toho dost otravná část hry. Ignorovat je nemůžete, bez hlídání mohou napáchat dost škod, ale není vůbec těžké je pak porazit.

Shrnutí:
Zábavná, minimalistická budovatelská strategie bez zbytečné vaty.

Postupné rozpínání mého království New Brno v Gifu.
A detailnější pohled na konečný výsledek na YT.

3. bod herní výzvy 2019 (hardcore)
+19

Put in

  • PC 30
Tuto hru už budu mít navždy spojenou s jedním významným milníkem. Završil jsem 10000 bodů na DH a významný šiřitel herních uměleckých děl, ZX Atari, mi tenhle významný videoherní počin věnoval. Ihned jsem se do hry ponořil a prožil krásnou večerní seanci :)

V poslední době jsem občas z nějakého důvodu vyzkoušel pár lechtivých her, ale byl jsem trochu zklamán z nevyužitého potenciálu dané problematiky. Tady jsem však dostal přesně to, co jsem čekal.

Herní princip je jednoduchý jak facka a na první pohled je to jen variace na známé spojování trubek. Tady však jde o věc daleko důležitější, poněvadž tu hráč má na starost poskládat na desítky kousků rozřezaný penis a to v relativně přísném časovém limitu. Aby to nebylo úplně lehké, tak je do hromady řízků zamícháno i množství jiných kousků cizích penisů, které mohou hráče přivést na zcestí :)

Rychlost rekonstrukce orgánu je odměňována hvězdičkovým ohodnocením, kdy ale dosazení 3 hvězd se rovná naprosto precizní práci, kde neni prostor na chybu. Pokud čas vyprší, tak nastává nejkrásnější moment, poprvé jsem se až leknul, zvuku, který značí neúspěch, tedy zcvrknutí penisu na obvyklou klidovou velikost. Opakování levelu je pak často v jiné rasové barvě, takže hra je multikulturní a pokroková. Velmi oceňuji, že hra myslí i na děti a další sexuálně odměřenější jedince a je možné si pohlavní orgány přepnout na okurky a banány. Je to tedy ideální kousek na utužení rodinných vztahů.

V rámci lechtivějších her je hra dobrá. Nabízí plno úrovní a nedává nic zadarmo. Jen víc takových kousků.

Pro: Zvuky, všechny rasy jsou si rovny, banány a okurky

Proti: Chybí příběh, žena má moc pasivní úlohu

+19

What Remains of Edith Finch

  • XOne 80
Musím povedať, že v poslednej dobe ma chytili hry ako je What Remains of Edith Finch. Hry ako Firewatch, Kona a The Vanishing of Ethan Carter som si užíval, a inak to nebolo ani pri tejto. Som rád, že sú tu hry, v ktorých si môžem naplno užívať príbeh. Nemusím sa sústrediť na nič iné, nemusím premýšľať nad ťažkými logickými hádankami alebo vyvraždiť pol zemegule. Netvrdím, že také hry nehrám, ale raz za čas by človek mal vyskúšať aj niečo takéto.

V hre WRoEF prichádzate v koži Edith k starému rodinnému sídlu, ktoré čaká na preskúmanie. Sídlo je naozaj velikánske a už pri pohľade naň viete, že sa máte na čo tešiť. A to na Vás vnútri čaká ešte oveľa viac. Jednotlivé časti domu Vám budú odhaľovať príbehy obyvateľov domu. Prostredie je fascinujúce a každá časť domu niečím výnimočná. Nebudete len chodiť po chodbách a otvárať dvere. Čakajú na Vás rôzne cestičky, tajné cesty a skrýše. Príbehy bývalých obyvateľov nie sú len nudne rozprávané alebo si o nich neprečítate v knihe. Každý člen zomrel nejakou zvláštnou náhodou a Vy sami sa ocitáte v koži jednotlivých postáv a dozvedáte sa ich netypický príbeh. Vďaka tomu na Vás čaká aj iné prostredie ako len interiér domu. Všetko toto bolo krásne spravené. Izby, ktoré zostali v pôvodnom stave a aj jednotlivé príbehy. Len škoda, že tie príbehy nemohli byť veselšie. Už od začiatku Vám je jasné, že sa nejedná o komédiu. A kedže ja sám mám dieťa, tak niektoré príbehy neboli najľahšie na sledovanie.
Hra zaberie cca 2 až 3 hodiny. Je to síce dosť málo, ale aspoň sa nemusíte báť, že by Vás to prestalo baviť. Pri takýchto hrách je veľmi ťažké neprekročiť túto hranicu a táto hra ju isto neprekročila.

Hra sa v dobe písania komentáru nachádza na Xboxe v službe Game Pass.

Pro: príbeh, originalita, prostredie

Proti: cena, miestami až moc smutné

+19

Sniper: Ghost Warrior Contracts

  • PC 70
Za mě je to tak na půl cesty k něčemu dobrému. Je to krátký, hrozně repetitivní, máte k dispozici jen 5 misí, stejné úkoly, malá interakce s prostředím, nejlepší výbavu si pořídíte už po druhé mis atd. atd.

Nejdelší kill se mi podařilo dát na 412 m a ani jsem nenašel lokaci, kde by šlo dát víc. AI je naprosto mizerný, příklad: jeden enemák spatří mrtvého kolegu, instantně o vás ví celý tábor a na 500 metrů vás všichni trefují s AKčkama. Chvíli počkáte a všichni se rozejdou jakoby nic.

Ve výsledku je to celkem zábavný, ale zároveň vás to bude i dost štvát. Mě osobně štve především ten nevyužitý potenciál. Tak uvidíme, třeba se vývojáři poučí a příště dostaneme do ruky pořádného snipera.
+19

Choice of Robots

  • PC 85
Poprvé jsem Choice of Robots hrála minulý rok. Protože tohle je hra, která nabízí tolik možností, bylo mi hned jasné, že se k ní někdy vrátím. S letošní herní výzvou, a kategorií zaměřenou přímo na roboty, jsem se k tomu konečně dokopala.

Kudy se příběh bude ubírat je celkem jasné, robot a člověk, robot vs. člověk, člověk vs. člověk a tak dále. Bohužel tu nesmí chybět ani klasické USA vs. Čína ačkoliv to je už trochu outdated a spíš by se tam hodilo KLDR , toto se nacpe snad všude. Když budu ignorovat válečnou část zápletky, která se neodvratně ve hře nachomýtne, tak otázky singularity a obecně robotiky mě dost bavily.

Mé dva herní zážitky se velmi lišily a ve statistikách se mi k mému údivu shodl jen věk mé postavy. Poprvé jsem šla romantickou (robophilskou)cestou, přičemž můj výtvor nerozeznatelný od člověka se stal mým milencem, válku jsem úspěšně ignorovala a zemřela jako slavný boháč. Napodruhé jsem sestavila knock-off R2D2, nechala se nazývat matkou (nebudu lhát, tahle volba byla ovlivněna tím, že jsem nedávno na netflixu viděla I Am Mother) a nakonec jsem se, stále v duchu Star Wars, stala velitelkou rebelie. Pořád je tu spousta cestiček, po kterých se budu moct v budoucnosti vydat, a už teď je mi jasné, že si za pár měsíců dám hru znovu. Už jen proto, že jsem ze 72 achievementů získala pouze 13.
+19

Thief II: The Metal Age

  • PC 85
Thief 2 je po celotýdenní pařbě za mnou a co se změnilo? V podstatě skoro nic. Vadilo mi to? Vzhledem k hodnocení a tomu, že jsem hru hrál týden prakticky nonstop ani moc ne.

Začnu grafikou, která vypadá prakticky stejně, jen má trošku lepší rozlišení a detaily, jinak vše vypadá a funguje jako v prvním díle. Novinkou je tak spíše celkový vizuál hry, který souvisí se změnou světa a příběhového pozadí. Stejně jako v jedničce by se mi občas hodily titulky, některým lidem (kvákavý hlas Karase) nejde rozumět.

Příběh začíná dva roky po událostech prvního dílu. Garrett se vykašlal na dobro a opět krade jako straka. Jenže po prvních pár (doslova) misích mu začne jít o kejhák. Nový šerif Truart ho vyhlásil za nepřítele číslo jedna a jde mu po krku. Garrettovi tak nezbývá než se pokusit objasnit co za tím je, což obnáší mimo jiné vloupačku na policejní stanici, do banky či do Truartova panství. Pátrání končí nečekanou smrtí Truarta a z pozadí se vynořuje odnož či spíše nástupci Hammeritů, techno sekta Mechanistů, která uctívá vše mechanické a nenávidí přírodu. A Garrett musí odhalit jejich šílený plán. V průběhu hry narazíte na nečekaného spojence, ale jinak je příběh taková klasika, hlavně záporák mě v poslední nekonečné misi štval svými nekonečnými béčkovými proslovy a a byl jsem zklamaný, že mu nemůžu nakopat prdel osobně.

S nástupem Mechanistů se změnil i svět okolo. Z drtivé většiny jsou pryč monstra, démoni, duchové, zombie, zato se objevuje celá plejáda robotů a dalších mechanických vymožeností. Nechybí kamery, alarmy, výtahy, obrovská sci-fi věž, ponorka. A když se nečekaně objeví duch, tak je to docela děsivé (knihovna!!!), protože se nemáte čím bránit.

Hratelnost se totiž prakticky nezměnila. Opět procházíte nějakou lokaci, plníte úkoly, kradete všechno cenné, mezi misemi si nakupujete známé vybavení (různé druhy šípů, bomb a nápojů). Opět se plížíte za strážemi, omračujete je a taháte do temnoty, zhášíte pochodně a dá se říct, že mise s čistě lidskými protivníky jsou stále stejně zábavné. Autoři opravili pár bugů ze jedničky, přidali chválabohu mapu, ale jinak jsou ještě sadističtější než v prvním díle. Předměty či skryté tlačítka jsou schované na těch nejnemožnějších místech, jsou často naprosto prakticky neviditelné (adventurní pixel hunting?) a přestože jsem si postup kontroloval pomocí loot mapy na internetu, některé věci jsem nemohl najít ani když jsem věděl, kde mají být (mince).

Kola jsou až hrůzostrašně obrovská. První mise je sice takový rozjezd, ale když se v druhém kole dostanete do přístavu spadne Vám čelist - obrovské místo s desítkami stráží a dva megalomanské baráky se spoustou skladišť různých firem. Mise jsou vynalézavé, zajímavé (banka, střechy města), ale prostě moc velké. Stejně jako v jedničce je jich patnáct - i když lokací je jen dvanáct. Jedna je totiž použitá z prvního dílu, další dvě lokace jsou tu použity dvakrát.

Novinky tak vychází spíše ze sadismu tvůrců. Ve dvou kolech nesmíte nejen zabíjet, ale ani omračovat, což mě stálo dost nervů (where are you taffer?). Někdy (naštěstí velice málo) narazíte na stráže s plechovou helmou, které nejdou omráčit. Všudypřítomné kamery jsou otravné - zvlášť pokud jsou na místě kde se nemáte jak proplížit a ještě spojené s nějakou střílnou. A pak jsou tu roboti - otravní pavouci, údržbáři, ale také bestie, která s Vámi jednou dělovou kouli udělají krátký proces. Ve většině misí se za nimi proplížíte, nasázíte jim do zad dva vodní šípy, čímž jim vypnete napájení a je klid.

V poslední misi šel sadismus tvůrců do nebeských výšin - trošku si zaSPOIuju. Čeká Vás monumentální kolo (jak jinak) s tunou robotů, kamer, věží a vzít sebou můžete najednou všehovšudy jen 10 vodních a 3 ohnivé šípy - a nic moc nenajdete. Ze zoufalství jsem nakonec přišel na taktiku, jak v určitým úhlu roboti zničí palbou zpoza rohu sami sebe, jinak bych to hrál ještě zítra.

Takže resumé? Pokud se Vám líbila jednička, dvojka je v podstatě totéž. Obrovská kola, spousta lootu, omračování lidí a zábavnost klesá, když se ze zlodějny stává záchrana světa a když místo lidem čelíte něčeho jinému - v jedničce to byly monstra, tady jsou to roboti. I přes drobné výtky je to stále stejně parádní hra.
+19

Star Wars Jedi: Fallen Order

  • PC 90
Herní výzva 2019 č. 5 - Adaptace (hardcore)

Stejně jako u GreedFallu je následující text recenze, kterou jsem psal do školního časopisu, takže omluvte trochu větší délku. :D

Star Wars Jedi: Fallen Order byla jednou z nejočekávanějších her letošního roku. Ostatně není divu, nejenom, že se jedná po dlouhé době o singleplayerovou hru ze Star Wars univerza, ale hlavně za ní stojí zkušení vývojáři ze studia Respawn. Ti mají na kontě sérii Titanfall a také battle royale akci Apex Legends, která byla nečekaně vydána letos v únoru a sklidila velký úspěch. Zatímco se však jeden tým stará o Apex, druhý několik let pracoval právě na Fallen Order. Ještě před vydáním byl údajně na hru tak pozitivní ohlas, že se společnost EA (která od roku 2017 studio Respawn vlastní) zalekla a nevěděla, co dělat. Dlouhodobě mají totiž svou politiku nastavenou tak, že singleplayer hry už nikdo nechce hrát, a zaměřují se tak na hry multiplayerové. Není divu, že to pak u hráčů docela schytává a jedná se o jednu z nejnenáviděnějších herních společností vůbec. Tato hra však dokazuje, že i pod hlavičkou takovéto společnosti dokáže Respawn dělat kvalitní hry.

Hra je zasazena do období mezi Epizodami 3 a 4, konkrétně pět let po Rozkazu 66. Většina Jediů byla zabita a jedním z posledních přeživších je hlavní postava této hry Cal Kestis. Ten se několik let schovává na planetě Bracca a během té doby ztratí většinu svých schopností. Po nějaké době je ale Impériem odhalen a na poslední chvíli ho zachrání pilot Greez a Cere, jejíž minulost bych tady nerad vyzradil. Společně se vydávají na cestu za nalezením seznamu dětí, které by se mohly stát rytíři Jedi, a obnovit tak zaniklý Řád.

Příběh je lineární a poměrně průměrný. Ačkoli se dočkáte pár zvratů, nejedná se o nic drastického. Hlavním problémem je však pomalé tempo, kterým je příběh vyprávěn. Pořádně se totiž rozjede až ke konci hry, což je příliš pozdě. Postavy jsou sice dobře napsané a vyloženě skvěle nadabované, příběh ale rozhodně není to nejlepší na této hře. Zkrátka nepřekvapí, neurazí.

Zato grafika zaujme hned na první pohled a je jednou z nejsilnějších stránek hry. Všechny planety jsou odlišné a každá z nich vypadá naprosto úchvatně. Stejně tak modely postav, zejména samotný hlavní hrdina, jsou zpracovány skvěle. Povedly se i cutscény, u kterých bych ještě vypíchnul plynulost, se kterou se do nich přechází. Plynulé jsou i animace skoku či světelného meče, které ve hře často uvidíte. Ač na úkor vyšších hardwarových nároků, po grafické stránce je Fallen Order na absolutní špičce.

Po zvukové stránce je na tom hra také velmi dobře. Ať už se jedná o dabing, který už jsem zmínil, sound design, a hlavně soundtrack. Ten je přesně takový, jaký si představíte, když se řekne Star Wars, a to je samozřejmě jedině dobře. Dodává to hře atmosféru, která vás ještě utvrzuje v dojmu, že jste Jediem.

Největším tahákem je ale hratelnost, o kterou jsem se původně trochu obával. Fallen Order je totiž jakýmsi mixem žánrů. Základní mechaniky si bere ze série Dark Souls, také zde ale najdete parkour podobný sérii Assassin‘s Creed a v neposlední řadě je ve hře několik prvků z žánru Metroidvania. Tento mix však zafungoval skvěle. Na začátku máte jen schopnost zpomalování času, protože, jak už jsem zmínil, Cal většinu svých schopností zapomněl. Postupně si ale odemykáte další, jako je například wall run či double jump. A přestože parkouru je ve hře poměrně dost, nesmíme opomenout ani souboj. Ten je zpracován velmi dobře, je zábavný, ale také občas může potrápit. Jakožto správný Jedi máte svůj světelný meč, který je vaší jedinou zbraní, pokud se tedy bavíme o zbrani v pravém slova smyslu. Budou vám totiž pomáhat i vaše schopnosti a také roztomilý robůtek BD-1, ale to už odbíhám.

V soubojích je důležité správně načasovat blokování či úskok, a tak bude chvilku trvat, než se tyto věci naučíte. Souboje jeden na jednoho jsou poměrně jednoduché, při souboji s několika protivníky najednou se však obtížnost poměrně výrazně zvyšuje, obzvlášť pak, když kromě jednotek na blízko do vás ještě střílí Stormtroopeři. Jejich střely však můžete odrážet svým světelným mečem, což je nejenom velice efektní, ale také efektivní, protože je to většinou zabije. Samozřejmě zde také najdete bossy, které musíte či můžete porazit. Jejich obtížnost je často poměrně vysoká a rozhodně vám poražení bosse vždy několik pokusů zabere.

Hra je tedy relativně obtížná, avšak skvěle vyvážená. Až na jednu věc, a to je rozmístění míst pro meditaci, které pro vás znamenají checkpoint, na němž je možné doplnit zdraví za cenu toho, že se všichni nepřátelé respawnují. Zároveň zde můžete utratit své nasbírané skill pointy a osvojit si tak nějakou novou dovednost. Ale zpět k problému. Někdy je totiž vzdálenost mezi dvěma takovými místy až nesmyslně velká a může kazit zážitek ze hry, protože nejste schopni se přes určitou pasáž dostat. Jinak jsem byl však s obtížností spokojen a byť mi hra na těžkou obtížnost dala zabrat, bylo to přesně tak akorát, abych si ji stále užíval. Když tedy přihlédnete k tomu, jak je hratelnost povedená, budete nedostatky, jako menší technické chyby, občas zlobící kameru, či nepřátele, kteří se někde zaseknou, spíše ignorovat.

Ani Fallen Order není open world hra, a nakonec jsem za to rád. Koridorovější hratelnost ke hře docela sedí. Ovšem nenechte se zmást, průzkum jednotlivých planet je nedílnou součástí hry. Často totiž budete nacházet vedlejší odbočky, po kterých se můžete vydat. Nastává však otázka, jestli to má smysl, protože zde nějaké vedlejší mise budete hledat jen marně. V tomhle ohledu je hra až příliš lineární, protože pokud se vydáte někam jinam, než vám určí příběh, většinou se moc daleko nedostanete. Po dohrání však musím říct, že mi to ani příliš nevadilo.

Hlavní problém prozkoumávání planet je ale odměna. V bednách sice naleznete i vylepšení typu zvýšení maximálního zdraví či velice užitečné navýšení maximálního počtu lékárniček, většina beden ale obsahuje jen kosmetické úpravy pro oblek Cala, světelný meč a jiné zbarvení pro BD-1 a vesmírnou loď Mantis, se kterou cestujete. Osobně mě prozkoumávání světa bavilo i tak, ale naprosto chápu lidi, které od toho odrazuje právě nedostatečná odměna. Je tedy jen na vás, jestli se rozhodnete svět prozkoumávat či nikoli, poměrně značně to však ovlivňuje herní dobu. Sám jsem hru dohrál za 24 hodin. Pokud se rozhodnete jít pouze po hlavní lince, jste schopni hru dohrát i za méně než 20 hodin. Naopak budete-li chtít prozkoumat úplně všechno, je možné herní dobu natáhnout na 30 hodin a více. Rozmezí 20-30 hodin se mi ale na takovou hru zdá ideální, v tomto ohledu jsem tak naprosto spokojen.

Takže abych to shrnul. Star Wars Jedi: Fallen Order sice nepřichází s velkým množstvím inovací, ale kombinuje prvky již zavedených žánrů. A přesně tohle dělá skvěle. I přes horší příběh a některé menší chyby si hru užijete díky skvělé grafice, soundtracku a hlavně velice zábavné hratelnosti. Pokud jste fanouškem Star Wars, tohle je povinnost. Respawn si může tuto hru zapsat jako další úspěch a snad poslouží také jako ukázka EA, že o singleplayer hry skutečně zájem je. Tento titul je totiž jedna z nejlepších her letošního roku. Ať už bude další projekt Respawnu Titanfall 3, pokračování Fallen Order, nebo něco úplně jiného, přeju jim hodně štěstí, a snad i ta další hra bude aspoň tak dobrá jako Fallen Order.

Pro: Úchvatná grafika, Zábavná hratelnost, Variabilita prostředí a nepřátel, Klasická Star Wars hudba, Vyvážená obtížnost soubojů, Výborný dabing

Proti: Nevýrazný a pomalý příběh, Občas nepřehledná kamera, V bednách pouze kosmetické věci

+19

Assassin's Creed III

  • PC 75
Už si nepamatuju, kdy jsem naposledy hrál nějakého Assassina, ale na tenhle návrat jsem se moc těšil, jelikož 3 jsem nehrál a v remastered verzi to byla skvělá příležitost se vrátit do Animu.

Příběh jako takový neurazí, ale ani ničím nepřekvapí, ale co se týče rozhovorů, scénáře, tak je to hodně bídné, až hrozné bych řekl v některých částech.

Ze začátku hry jsem myslel, že se ani k žádnému hraní nedostanu, jelikož to byl video za videem a pořádné hraní nikde v dohlednu. Ale s příjezdem do Bostonu začalo hraní, na které si pamatuju s předešlých dílů.

Grafika v remastered verzi se povedla, sem tam nějaký bug, ale nic hrozného. Hratelnost taky super. Co se týče bojů, přehazování zbraní, tak tam by to kapánek chtělo vylepšit, ale člověk si zvykne a už pak ví, jak reagovat.

Nečekal jsem od hry nic zásadního, jen jsem se chtěl zpátky vypravit k Assassinům a celkově to byla příjemně strávená doba.
+19

The Last of Us

  • PS4 95
Dlouho jsem byl PC only hráč (sem tam něco na x360), ale vždycky jsem si chtěl Last of Us zahrát. Byly by to poměrně zbytečně vyhozené peníze, kupovat konzoli jen kvůli jedné hře. Tak jsem to nechal být. Avšak pak přišla velká sleva, PS4 Slim za slušnou cenu plus vyšli další hry na PS4, co se mi zamlouvali. Dál jsem neváhal a objednal jsem konzoli a rovnou s TLoU a musím říct, že chápu, co na tý hře všichni vídí.

Hra nikdy nezůstává příliš dlouho ve stejném prostředí, i přestože grafika nebyla něco úchvatného (jedná se přece jen o remaster hry z ps3) líbili se mi lokace do kterých mě hra zavedla. Největším tahákem hry je interakce meli Joelem a Ellie, která jen provedena na výbornou. Narozdíl od jiných her, kde vám hra přidělí sidekicka, je Ellie opravdu užitečná. V boji pomáhá různými způsoby, občas když vypadá, že tentokrát prostě to grabnutí enemákem nepřežijete přiskočí Ellie a bodne záporáka do hlavy a vy tam jen stojíte a koukáte, jak je ta mladá holka nehoráznej badass.

Zakončení hry je něco co jsem opravdu nečekal. Konec, kdy se cítíte jak padouch, ale zároveň jste částečně rádi, že Ellie žije dál ... ale za jakou cenu?

Pro: příběh, postavy, crafting system

+19