Kultura

@samorost (18.08.2020 21:29): tak Nápoj je lásky je známá opera, ale dovolím si pochybovat, že to běžně lidi znají :-) tam je dobrý být vždycky spíš skeptičtější, protože lidi obecně neznají nic.
Ten Puccini těžko říct, to je tak na hraně :-) A samozřejmě, že počet hitovek nedělá dobrou operu, stejně jako počet singlů nedělá dobré album. To bylo jen, co Fingon může znát :-)



@Fingon (18.08.2020 21:59): nejlepší latina je rozhodně v soundtracku k Přichází satan od Jerryho Goldsmithe :-) A ten Pierre složil ještě něco pro nějakou hru, nebo zánikem Crya je úplně out? A co Stephane Picq. Takoví to byli autoři a pes po nich neštěkne.

@Fingon (18.08.2020 18:16): Na to, že tě to ale moc nebere, tak o tom máš rozhodně nadprůměrné znalosti.

Tak s klasickou/vážnou hudbou je to po roce 1900 takové komplikované. Jsou někde statistiky, že vážná hudba zajímá asi 4% lidí. A jen 1% zajímá ta novější. Myslím, že spousta lidí si myslí, že dneska už ani žádná neexistuje. Místo vážné hudby je tu přece hudba filmová a jinak se to přetransformovalo do populární hudby. A vážná hudba je přece jenom ta stará. Což je samozřejmě omyl. Stejně jako je mylná představa, že snad všichni v 19. století poslouchali Beethovena. Taky to byla jen záležitost elit. Rozdíl je v tom, že tenkrát ty neelity neměly vůbec žádné slovo. Kdežto v posledních 120 letech rozhodují o celém hudebním směřování. Chvilku to možná fungovalo, ale myslím, že posledních 20 let je vidět, že to směřuje docela do záhuby. Je to asi kontroverzní názor, ale myslím, že pokud se nestane něco s našimi mozky nebo nějaký zásadní technologický zlom, tak se hudba, jak ji známe dnes, už vyčerpala. Točíme se dokola a nikam to nesměřuje.

Do roku 1900 se ta vážná hudba dá sjednotit pod těmi zastřešujícími termíny jako baroko, klasicismus, romantismus. Ale od té doby je to absolutní pelmel. V tom 20. století už od začátku existovala vedle sebe celá řada protichůdných žánrů (dozníval romantismus, impresionismus byl na vrcholu, do toho začínala 2. vídeňská škola a dodekafonie, jazzové vlivy, folklorismus a o něco později neoklasicismus) a v průběhu let to bylo akorát ještě komplikovanější, takže si myslím, že šmahem to celé odsoudit, vyplývá spíš z neznalosti. Samozřejmě se nejvíc člověk učí o těch, kteří nejvíc ve své době a na svém místě bourali konvence - Schönberg, Cage, Boulez, Ligeti, Stockhausen. A pak to vypadá, že veškerá hudba 20. století je pro běžného posluchače neposlouchatelná. Ale zároveň je spousta autorů, který vycházejí z tradice, jen jdou zase o něco dál - v podstatě všichni Rusáci, Martinů, Poláci, Poulenc. Pak jsou tu autoři, kteří přijali vlivy populární hudby a i tak je to hrozně fajn - Gerswhin, Bernstein, Webber, Glass, já :D, i když se na ně ti "pravověrní" můžou dívat skrz prsty.
No a pak je tu taky samozřejmě strašná spousta autorů, které nemám rád a nemám je rád ne proto, že by se mi jejich hudba nějak hnusila, ale prostě mi přijde, že to nemá nápad. Že se schovávají do nějakého rádoby inovatismu, ale chybí invence, nemá to tah na branku, strašně se to snaží neudělat jedinou kličku, které by se mohl běžný posluchač chytit, no nebudu radši jmenovat. Ale mám prostě pocit, že v tom 20. století se prosadila celá řada autorů, kteří, kdyby pracovali v 19. století, tak nebudou nikoho zajímat, protože ta jejich hudba nemá ty nápady.

Jinak Ligetiho si určitě slyšel, jestli znáš Kubricka, i v Osvícení a v Eyes Wide Shut. V druhém jmenovaném byla použita úžasná skladba Musica Ricercata z jeho raného období, kde hodně stylově vycházel z Bartóka a je moc dobře poslouchatelná. To jeho pozdější období, tzv. témbrová hudba, to je samozřejmě úplně někde jinde. Ale je to tak moc jinde, že to hrozně uznávám a je to prostě zjevení.

@Fingon (18.08.2020 17:13): tak vidíš. to jsem nevěděl, že se to tak jmenuje.

Můžeš zkusit shazam nebo soundhound, ale ta klasika se hledá blbě, protože je prostě moc různých verzí, podle toho, jak to ty orchestry hrají.

@Fingon (18.08.2020 15:39): ne, myslím tohle, ale je tam jen ten základní motiv, měl jsem pocit, že je to tam delší.

S libretama ti asi nepomůžu :-)

A Romeo a Julie je skvělá. Montekové a Kapuleti byla moje nejoblíbenější věc, co jsem hrál na klavír, ještě spolu s Babou Jagou od Mussorgského :-)

A ano, určitě si většina lidí myslí, že ta slavná Figarova árie je z Figarovy svatby, ale je z Lazebníka Sevillského.

@Kunick (18.08.2020 08:21): já třeba o ničem vyloženě znamém z Figarovy svatby nevím. Co je to? EDIT: Jo tohle. Tak na to jsem zapomněl, jsem se tady u téhle soustředil na ty árie. Moje chyba.



@Fingon (18.08.2020 14:31): madam Butterfly bys znal, kdybys čučel na Simpsonovi. Podbarvuje Barneyho film v legendárním dílu "Zrodila se hvězda" z šesté série. Ale je to fakt známé, ale Pucinni je už trochu složitější než Verdi. Valkýra je součástí série Prsten Nibelungův, je ti druhá část, vedle ještě je Zlato Rýna, Siegfried a Soumrak bohů, ale to je na celý den si to dát. Jinak ten Tristan a Isolda se ve filmech používá taky dost. Nejvíc ji zneužil Lars von Trier ve filmu Melancholia, kde zazní asi desetkrát. A i když na tebe působí neúnosně zdlouhavě, nebo právě proto, je to revoluční záležitost ve své době, protože je to první skladba vůbec, co takhle popřela tonální ukotvení, ta skladba je minimálně 50 let napřed. Holt to není ten Verdi. Na tuhle hudbu, zvlášť, jestli chceš dát Nibelungy, musíš úplně změnit svoje vnímání času. Teď, když si to proklikával, tak je jasný, že nemáš trpělivost, holt internet. Chce to prostě plnou pozornost a "odevzdání". EDIT: jinak celá řada těch známých kusů z oper je známá především koncertně a jako celé opery se vlastně téměř nehrají, to je případ té Pohádky o Tsaru Sultánovi, Vilém Tella a La Gazza Ladra nebo vlastně i Libuše.

@Tulareanus (17.08.2020 23:00): jestli má víc hitů Louskáček nebo Labutí jezero se neodvažuju vůbec rozLousknout :-)


@Fingon (17.08.2020 22:51): tak v Prodance prostě toho Kecala, Proč bychom se netěšili, Věrné milování a tu předehru zná snad každý, kdo není úplný ignorant. Fantazie od Disneyho je jasná a super, ale na mě měl ještě mnohem větší vliv jako dítě Tom a Jerry. Tam je té klasiky překvapivě úplně mraky a ještě donedávna se mi stávalo, že jsem na nějakou skladbu narazil, znal jsem to (holt mi stačí slyšet něco jednou před dvaceti lety a furt si to pamatuju) a přemejšlel jsem odkud a pak mi došlo, že Tom a Jerry. No a pak samozřejmě televizní reklamy a Simpsonovi.

Každopádně když už byla ta řeč o opeře, tak tady seznam oper, ve kterých je všeobecně známá část nebo části a vsadil bych se, že je znáš: Carmen, Prodaná nevěsta, Rusalka, Libuše, Nabucco, La Traviatta, Rigoletto, Aida, Lohengrin, Valkýra, Kouzelná flétna , Lazebník Sevillský, Vilém Tell, La gazza ladra, Madam Butterfy, Turandot , Pohádka o caru Saltánovi a Lakmé. A tak na 50%: Pagliacci, Tosca, Tristan a Isolda a Don Giovanni. (v Odkazu to, co myslím, krom Carmen, kde bych moh dát cokoliv a Prodanky, kterou už jsem napsal výše, U Lazebníka jsou dvě v každém slově jedna)

Asi jsem na něco zapomněl, ale myslím, že toho moc nebude :-)

@Tulareanus (17.08.2020 21:43): no jooo, ale to je opereta že jo :-) i když ona i ta Carmen a Prodanka by se mezi ty operety skoro daly zařadit taky. Z operety pak vyšel muzikál.

Co se týče Igora, tak bych hrozně rád zašel na divadelní zpracování jeho Svěcení jara, pořád se všude hraje akorát koncertní verze, a ten balet se asi nikomu nechce cvičit. Ale to je tak boží záležitost. (koukám, že před čtyřmi lety běželo v Plzni, tak to jsem prošvih)

@Fingon (17.08.2020 21:03): tak určitě budeš znát spoustu kusů z oper ani o tom nebudeš vědět.

Většina těch známých oper má jednu známou část a další 3-4 hodiny nic :-) Nejvíc hitů má rozhodně Carmen od Bizeta (ale asi mám radši orchestrální suitu) a pro našince samozřejmě Prodaná nevěsta od Smetany. Víc jak jednu známou část už mě pak napadá snad jen Lazebník Sevilský od Rossiniho.

Jinak já ze všech žánrů/forem klasické hudby mám k opeře určitě nejdál. Mám rád Monteverdiho, tam vlastně opera začala. Tam se nepřipouštějí ty šílené móresy zpěváků, jako vibrato přes kvartu, kdy ani člověk nepozná tón, co zpívá a další. Vadí mi na opeře to abnormální množství hudební vaty, který slouží k odvyprávění tisíckrát slyšeného děje a musí se půl hodiny čekat, než se začne něco dít i v té hudbě. A samozřejmě je to všechno hrozně dlouhé, takže na to není moc nálada ani čas. Moje nejoblíbenější opery jsou: Mussorgkého Chovanština, Einstein on the Beach od Glasse a Monteverdiho Orfeus. Což je myslím pěkná trojice s věkovým rozpětím 350 let :-)

ty jo, to jsem nečekal, že se tu bude někdy řešit klasika, škoda, že zrovna opera :-)

@sandokan (17.08.2020 20:01): a proto se nedá říct, co máš radši, jo?

Jinak moje nejoblíbenější opera od Verdiho je jednoznačně Requiem :-))