Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kultura

@Fingon (18.08.2020 21:59): Ja mám Arvo Parta veľmi rád, ak sa ti páčila Salve Regina, tak odporúčam celý "album" Da Pacem v podaní Estónského komorného symfonického orchestra so zborom. Od neho je ešte dosť silné a známe napr. My Heart's In the Highlands.

Ak sa ti páčil Greg Haines, tak vyskúšaj celý album (a kľudne aj iné samozrejme) a prípadne ak nepoznáš, tak odporúčam aj Max Richter - On the Nature of Daylight, ale ten je už o dosť známejší. :)
@samorost (18.08.2020 21:29): tak Nápoj je lásky je známá opera, ale dovolím si pochybovat, že to běžně lidi znají :-) tam je dobrý být vždycky spíš skeptičtější, protože lidi obecně neznají nic.
Ten Puccini těžko říct, to je tak na hraně :-) A samozřejmě, že počet hitovek nedělá dobrou operu, stejně jako počet singlů nedělá dobré album. To bylo jen, co Fingon může znát :-)



@Fingon (18.08.2020 21:59): nejlepší latina je rozhodně v soundtracku k Přichází satan od Jerryho Goldsmithe :-) A ten Pierre složil ještě něco pro nějakou hru, nebo zánikem Crya je úplně out? A co Stephane Picq. Takoví to byli autoři a pes po nich neštěkne.
@Garret (18.08.2020 20:16): The segregation of black soldiers into race-specific units was a foregone conclusion. The army also formed ethic-specific units for alien white soldiers, but there were important differences between these two forms of wartime segregation. Serving in a segregated unit did not mean the same thing for an immigrant as it did for a black soldier. Army officials, ethnic community leaders, and native-born soldiers all agreed that ethnic-specific battalions should prepare immigrant soldiers for assignment in regular army units. This meant that alien soldiers only served temporarily in these developmental battalions to perfect their English and complete their initial training (Keene, 2001, 20). The army, however, embraced racial separation as a permanent arrangement to allow the black and white races to live in peace, not as a stepping stone to eventual social mixing or equality. Army officials placed white native-born soldiers in the same units as foreign-born and Native Americans without second thoughts about the overall effect on discipline because most white native-born soldiers did not object to serving alongside these troops (Barsh, 1991, 276-303; Britten, 1994; White, 1976, 15-25)
. Even if they disliked specific nationalities, native-born white soldiers hardly could expect to find much public support for contradicting the prevailing American ethos of the melting pot and demanding the permanent segregation of ethnic minorities. Racially distinct units, however, complimented the Jim Crow values that American southern communities recently had turned into law and many northern areas had adopted as a de facto way to regulate race relations.


odkaz
@Tulareanus (18.08.2020 20:00): Vede u mně 183 times ale ani ty předchozí nejsou k zahození, díky.

S Arvo Partem bych to možná měl ještě zkusit, přeci jen, Ignis jsem slyšel už někdy ve dvaceti, třeba jsem mezitím dozrál...

Z nedávné doby jsem pro sebe objevil Portrait of a lady on fire a paradoxně ve Frozen 2 yoik

Už od dob Atlantisu mám slabost pro hudbu Pierre Estéve(a). Soundtracky k Atlantis 1 a 2 asi většina slyšela, možná i Black Moon Chronicles (asi můj nejoblíbenější jeho soundtrack), ale on skládá i věci pro tv, zatím vydal dvě alba Metal (kovové nástroje) a Bamboo (dřevěné nástroje), jsem zvědavý na Stone. Ale proč o tom teď píšu - kromě zmíněných aleb má v portfoliu i album Obscura (což původně vzniklo jako soundtracky pro dvě nebo tři, mezitím dávno zrušená, francouzská mmo). Některé věci jsou zase z církevních textů (Libera me, Lux perpetua). Obscura

Kdyby někomu vrtal hlavou ten Tomáš Akvinský :-P odkaz
@Dan9K (18.08.2020 02:59): Přihodím ti do seznamu operních „hitovek” ještě mou oblíbenou z Nápoje lásky od Donizettiho (tam je navíc těch poměrně známých věcí víc), nebo třeba O mio Babbino caro z Pucciniho opery Gianni Schicchi. :c) Jinak je nádherných árií a pasáží v operách mnoho, já mám ale rád tato díla jako celek. Vždyť je mnoho oper, kde autor na tyto výrazné melodie vysloveně nesází a přesto jsou hudebně úžasné.
@Gordon (18.08.2020 20:04): a co je na tom pitomoučké?

1917 also depicts several black soldiers among the British forces, which is also historically accurate. Around 15,000 soldiers from the West Indies enlisted for services, including men from Jamaica, Barbados, the Bahamas, and Trinidad and Tobago (Mendes’ grandfather was from Trinidad).

“The filmmakers took advice on who would have been there and who wouldn’t have been there,” says Boff. “That was all quite well done.”
Tak jsem viděl 1917, velmi dobrý film. Myslel jsem, že ten "na jeden záběr" bude filmu škodit, ale neškodil, je to velmi solidní, jediná pěst na oko byly ti random černoši mezi bílíma. Ale né že bych kvůli tomu rudl, jen je to pitomoučké.
@Fingon (18.08.2020 19:49): Možno nepoznáš, pár tipov z mojich obľúbených vecí, toto je z môjho večerného/uspávacieho playlistu. :)
s vokálmi:
John Tavener - The Lamb
Arvo Part - Salve Regina
David Lang - I Lie

bez vokálov:
bohužiaľ originálnu verziu "Dawn" s jemnejším, pomalšie gradujúcim nástupom som nenašiel, tak dávam len:
David Darling - Slow Dawn
a nasledujúca skladba je asi moja najobľúbenejšia v rámci modernej minimalistickej klasickej hudby
Greg Haines 183 Times
@Dan9K (18.08.2020 19:02): hledám hudbu, která se mi líbí, ať už doprovazenou (sborovym) zpěvem, nebo instrumentální. Jestli je to klasika, soundtrack k filmu nebo hře, to už je mi celkem jedno. V mainstreamu a populární hudbě to většinou nenacházím.

Každopádně čím více znam a mám naposlouchano, tim vic je mi jasné, kolik toho ještě neznám.

Mám slabost pro zpivanou latinu (nebo její obdobu) a užívám si ji od Qntal (taky stará němčina nebo francouzština - Ecce gratum, Von den Elben) přes Erica Levi (Era) Adiemus, dokonce i Ondřej Soukup dokáže ve spojení s Tomášem Akvinskym zazraky (Tantum ergo z Johanky z Arku). Nebo určité skladby z wowka (Invincible). A nebo když se skladatelé herní hudby vrací ke kořenům a hodí do heroes of might and magic II texty z Lutherovy Bible...

Jinak Kubrick mi ve výběru hudby fakt sednul, ať už tam hodí rumunskou pravoslavnou mši hranou pozpátku, nebo klasické kousky upravené přes syntetizér Wendy/Walterem Carlos (requiem na začátku Osvícení nebo Pohřeb královny Mary od Purcella v Mechanickém pomeranči).
@Fingon (18.08.2020 18:16): Na to, že tě to ale moc nebere, tak o tom máš rozhodně nadprůměrné znalosti.

Tak s klasickou/vážnou hudbou je to po roce 1900 takové komplikované. Jsou někde statistiky, že vážná hudba zajímá asi 4% lidí. A jen 1% zajímá ta novější. Myslím, že spousta lidí si myslí, že dneska už ani žádná neexistuje. Místo vážné hudby je tu přece hudba filmová a jinak se to přetransformovalo do populární hudby. A vážná hudba je přece jenom ta stará. Což je samozřejmě omyl. Stejně jako je mylná představa, že snad všichni v 19. století poslouchali Beethovena. Taky to byla jen záležitost elit. Rozdíl je v tom, že tenkrát ty neelity neměly vůbec žádné slovo. Kdežto v posledních 120 letech rozhodují o celém hudebním směřování. Chvilku to možná fungovalo, ale myslím, že posledních 20 let je vidět, že to směřuje docela do záhuby. Je to asi kontroverzní názor, ale myslím, že pokud se nestane něco s našimi mozky nebo nějaký zásadní technologický zlom, tak se hudba, jak ji známe dnes, už vyčerpala. Točíme se dokola a nikam to nesměřuje.

Do roku 1900 se ta vážná hudba dá sjednotit pod těmi zastřešujícími termíny jako baroko, klasicismus, romantismus. Ale od té doby je to absolutní pelmel. V tom 20. století už od začátku existovala vedle sebe celá řada protichůdných žánrů (dozníval romantismus, impresionismus byl na vrcholu, do toho začínala 2. vídeňská škola a dodekafonie, jazzové vlivy, folklorismus a o něco později neoklasicismus) a v průběhu let to bylo akorát ještě komplikovanější, takže si myslím, že šmahem to celé odsoudit, vyplývá spíš z neznalosti. Samozřejmě se nejvíc člověk učí o těch, kteří nejvíc ve své době a na svém místě bourali konvence - Schönberg, Cage, Boulez, Ligeti, Stockhausen. A pak to vypadá, že veškerá hudba 20. století je pro běžného posluchače neposlouchatelná. Ale zároveň je spousta autorů, který vycházejí z tradice, jen jdou zase o něco dál - v podstatě všichni Rusáci, Martinů, Poláci, Poulenc. Pak jsou tu autoři, kteří přijali vlivy populární hudby a i tak je to hrozně fajn - Gerswhin, Bernstein, Webber, Glass, já :D, i když se na ně ti "pravověrní" můžou dívat skrz prsty.
No a pak je tu taky samozřejmě strašná spousta autorů, které nemám rád a nemám je rád ne proto, že by se mi jejich hudba nějak hnusila, ale prostě mi přijde, že to nemá nápad. Že se schovávají do nějakého rádoby inovatismu, ale chybí invence, nemá to tah na branku, strašně se to snaží neudělat jedinou kličku, které by se mohl běžný posluchač chytit, no nebudu radši jmenovat. Ale mám prostě pocit, že v tom 20. století se prosadila celá řada autorů, kteří, kdyby pracovali v 19. století, tak nebudou nikoho zajímat, protože ta jejich hudba nemá ty nápady.

Jinak Ligetiho si určitě slyšel, jestli znáš Kubricka, i v Osvícení a v Eyes Wide Shut. V druhém jmenovaném byla použita úžasná skladba Musica Ricercata z jeho raného období, kde hodně stylově vycházel z Bartóka a je moc dobře poslouchatelná. To jeho pozdější období, tzv. témbrová hudba, to je samozřejmě úplně někde jinde. Ale je to tak moc jinde, že to hrozně uznávám a je to prostě zjevení.
Tak už jsem přišel na to, odkud je to "libo-li pánu v kole se točit". Právě z Figarovy svatby, ale italsky je to "Se vuol ballare".

A ještě k těm Polákům - resp. film je japonsko polská koprodukce, ale dialogy i zpěv je v polštině - (Smrtící) Avalon:odkaz
Se slzou v oku vzpomínám na Lišku Bystrousku ctenou Karlem Högerem, kde byly přechody realizovány instrumentálními pasážemi z Janáčkovy opery (aniž bych to tehdy tušil). Dost možná to bylo moje první setkání s operou...

Každopádně je mi celkem jedno, jestli to původně byla opera, oratorium, symfonicka báseň nebo snad církevní hudba. Spíš ale v klasické hudbě upřednostňuji starší věci, ale těžko říct, když jsem třeba Ligettiho slyšel jen ve 2001, z britských oper jen Glorianu, Arvo Pärt mě taky nějak nebere. Spíš asi jen polští skladatelé spoleni s filmem (Zbigniew Preisner a jeho spolupráce s (posmrtna inspirace Kieslowskym) nebo autor hudby k Bram Stokers Dracula nebo k Zemi zaslíbené (Woiciech Killar).
@Fingon (18.08.2020 17:13): tak vidíš. to jsem nevěděl, že se to tak jmenuje.

Můžeš zkusit shazam nebo soundhound, ale ta klasika se hledá blbě, protože je prostě moc různých verzí, podle toho, jak to ty orchestry hrají.
@Dan9K (18.08.2020 16:53): tak mluvíme přece jen o tom samém. Díl je A star is Burns, ale Barneyho kraťas je známý jako Pukahontas.

Taky jsem se pro jistotu díval a Figaro je původně postava z několika (tří) divadelních her jednoho francouzského autora (Beaumarchais), které byly později zadaptovány jako opery.

Jinak já bych to i dokázal zazpívat, ale to bych to musel pak někam nahrát :) ani ti neřeknu, jaký hlas to má být.

Hledat hudbu jen podle melodie, to je mor. Ani v notach to nedokážu zaznamenat.
@Fingon (18.08.2020 15:39): ne, myslím tohle, ale je tam jen ten základní motiv, měl jsem pocit, že je to tam delší.

S libretama ti asi nepomůžu :-)

A Romeo a Julie je skvělá. Montekové a Kapuleti byla moje nejoblíbenější věc, co jsem hrál na klavír, ještě spolu s Babou Jagou od Mussorgského :-)

A ano, určitě si většina lidí myslí, že ta slavná Figarova árie je z Figarovy svatby, ale je z Lazebníka Sevillského.
@Dan9K (18.08.2020 14:54): ono možná mate, že Figaro je taky protagonista Lazebnika sevillskeho...

Mám v hlavě bůhví proč pasáže v češtině (nejspíš ještě ze základky, netuším: Toreadore skvělý, pozor si dej - Carmen nebo - a tady nevím, co to je: Libo-li pánu v kole se točit /může si skočit, chci rád mu hrát. On bude tancovat, jak já budu hrát (některé věty se 2-3x opakují, možná taky nějaký Figaro? Zkoušel jsem to googlit ale rakouský Google mlčí)

Barneyho film Pukahontas? Ten si pamatuji, ale hudební podkres vůbec - to spíš muzikál Planeta opic od Falca).

Hm, s tou Valkyrou jsi mně dostal, že ma Ring čtyři části vím a některé bych dokázal jmenovat (psal jsem níže, že se mi děsně líbí předehra k Rheingold. Odkazová scéna z Valkyry je notoricky známá z Apocalypse now a taky ji využívají Soudne sestry ("namraza! Námraza"), ale tady to jevištní zpracování mě dostalo.

Melancholii jsem sice viděl, ale zrovna s von Trierovymi filmy mam problém a zrovna tenhle mě štval dost (spíš se mi líbila první Nymfomanka a sekvence Sanctus Firmus).

Jinak jsem to neproklikal, nechal jsem to dojet do čtyř petin.

(sice to není opera, ale zase balet, ale hudba Monteků a Kapuletu z Romea a Julie sice není zrovna relaxační, ale baví mě daleko víc)
@Kunick (18.08.2020 08:21): já třeba o ničem vyloženě znamém z Figarovy svatby nevím. Co je to? EDIT: Jo tohle. Tak na to jsem zapomněl, jsem se tady u téhle soustředil na ty árie. Moje chyba.



@Fingon (18.08.2020 14:31): madam Butterfly bys znal, kdybys čučel na Simpsonovi. Podbarvuje Barneyho film v legendárním dílu "Zrodila se hvězda" z šesté série. Ale je to fakt známé, ale Pucinni je už trochu složitější než Verdi. Valkýra je součástí série Prsten Nibelungův, je ti druhá část, vedle ještě je Zlato Rýna, Siegfried a Soumrak bohů, ale to je na celý den si to dát. Jinak ten Tristan a Isolda se ve filmech používá taky dost. Nejvíc ji zneužil Lars von Trier ve filmu Melancholia, kde zazní asi desetkrát. A i když na tebe působí neúnosně zdlouhavě, nebo právě proto, je to revoluční záležitost ve své době, protože je to první skladba vůbec, co takhle popřela tonální ukotvení, ta skladba je minimálně 50 let napřed. Holt to není ten Verdi. Na tuhle hudbu, zvlášť, jestli chceš dát Nibelungy, musíš úplně změnit svoje vnímání času. Teď, když si to proklikával, tak je jasný, že nemáš trpělivost, holt internet. Chce to prostě plnou pozornost a "odevzdání". EDIT: jinak celá řada těch známých kusů z oper je známá především koncertně a jako celé opery se vlastně téměř nehrají, to je případ té Pohádky o Tsaru Sultánovi, Vilém Tella a La Gazza Ladra nebo vlastně i Libuše.
@Dan9K (18.08.2020 02:59): podle názvu znam prakticky všechny (nevěděl jsem, že Let čmeláka je z opery), ale to zas tak moc neznamená, asi bych dokázal vyjmenovat pár dalších, ale zas jsou to jen "entí seznamy".

Úryvky znám taky skoro všechny (Mme. Butterfly si vůbec nevybavuji, ani Tristana a Izoldu, přičemž tenhle úryvek na mně působil neúnosně utahaně).

A ano, spoustu toho znám z reklam, filmů (hlavně Kubrick a Malick mi rozšířili obzory) a animovaných kraťasů, ale Looney toons klasiku taky používali rádi (What's opera, doc?).

Jinak Valkyru jsem si zařadil na seznam k Prstenu Nibelungů, ale musím někde sehnat av záznam s titulky, protože mě děsně vytáčení, když nerozumím textu (což se mi děje nejen u italské nebo německé opery, ale i u českých a to mě teprve štve).
@Tulareanus (17.08.2020 23:00): jestli má víc hitů Louskáček nebo Labutí jezero se neodvažuju vůbec rozLousknout :-)


@Fingon (17.08.2020 22:51): tak v Prodance prostě toho Kecala, Proč bychom se netěšili, Věrné milování a tu předehru zná snad každý, kdo není úplný ignorant. Fantazie od Disneyho je jasná a super, ale na mě měl ještě mnohem větší vliv jako dítě Tom a Jerry. Tam je té klasiky překvapivě úplně mraky a ještě donedávna se mi stávalo, že jsem na nějakou skladbu narazil, znal jsem to (holt mi stačí slyšet něco jednou před dvaceti lety a furt si to pamatuju) a přemejšlel jsem odkud a pak mi došlo, že Tom a Jerry. No a pak samozřejmě televizní reklamy a Simpsonovi.

Každopádně když už byla ta řeč o opeře, tak tady seznam oper, ve kterých je všeobecně známá část nebo části a vsadil bych se, že je znáš: Carmen, Prodaná nevěsta, Rusalka, Libuše, Nabucco, La Traviatta, Rigoletto, Aida, Lohengrin, Valkýra, Kouzelná flétna , Lazebník Sevillský, Vilém Tell, La gazza ladra, Madam Butterfy, Turandot , Pohádka o caru Saltánovi a Lakmé. A tak na 50%: Pagliacci, Tosca, Tristan a Isolda a Don Giovanni. (v Odkazu to, co myslím, krom Carmen, kde bych moh dát cokoliv a Prodanky, kterou už jsem napsal výše, U Lazebníka jsou dvě v každém slově jedna)

Asi jsem na něco zapomněl, ale myslím, že toho moc nebude :-)
Momentálně mám rozkoukanou (po deseti letech) Maškarádu čili Fantoma opery.

Opery podle Stařenky Oggové se dělí na dva druhy (což snad dokonce i sedí a ten druhý druh se snad jmenune buffa)

Dělení na lehké a těžké: "já umírám. To je to co dělám" a "pivo, pivo, pivo je nejlepší":-P



@Dan9K (17.08.2020 21:28): takhle jsem byl dost překvapený z Louskáčka (vlastně balet), kolik že těch melodií vlastně znám. Ale ony klasickou hudbu hodně používaly staré animáky, ať už Disney (jinak Disney má skvělou adaptaci s Mickey Mousem Louskáček a Myší král, kde je Donald jako ne zrovna s castingem šťastný Myší král nebo John Cleese jako vypravěč).

Když to vezmu zeširoka (nejen operu) tak jsem vlastně jako první kompletní dílo slyšel teprve až Mou vlast a potom teprve kompletní Carminu Buranu (ta se taky většinou studuje pouze symfonicky a ne s tanci, i když tedy ta na Barrandově natáčená německá produkce zas tak za moc nestála) a Mozartovo Requiem.

Jinak jsem v Levných knihách blahé paměti nakoupil pár cédéček, ale docela mi vadí, když na nahrávkách kašle publikum, nejspíš proto na žádné "živáky" nechodím.

Prodanku jsem nikdy komplet neslyšel, vlastně to, co znám, znám hlavně kvůli Trhala fialky dynamitem. A tuším v Chobotnicích z druhého patra byla ukázka z Rusalky (před lety zkoušeli bratři Formanovi Rusalku s vodou na jevišti, kolegyně ze školy mě propašovala na zkoušku). Labutí jezero znám převážně z Jezerní královny. A Ivanovu noc na Lysé hoře z Fantazie.

Abych jen nežvanil - mám postupem doby celkem slabost pro Vivaldiho a díky jednomu rakouskému filmu jsem objevil tohle - La Folia. Smyčce do toho dobře mlátí a zvlášť ke konci se to pořádně rozjede.
@Tulareanus (17.08.2020 21:43): no jooo, ale to je opereta že jo :-) i když ona i ta Carmen a Prodanka by se mezi ty operety skoro daly zařadit taky. Z operety pak vyšel muzikál.

Co se týče Igora, tak bych hrozně rád zašel na divadelní zpracování jeho Svěcení jara, pořád se všude hraje akorát koncertní verze, a ten balet se asi nikomu nechce cvičit. Ale to je tak boží záležitost. (koukám, že před čtyřmi lety běželo v Plzni, tak to jsem prošvih)
@Dan9K (17.08.2020 21:28): Pekne rozobrané. Ja osobne mám rád Orfeus v podsvetí of Offenbacha. Tam je inak tiež viacero známych partov, nielen kankán a vďaka tomu odľahčenému tónu sa tam človek nenudí. :)

Inak vlastne ja som bol v rámci opery len na výbere z opery z prvej polovice 20. storočia v čele s Igorom Stravinským a to bolo celkom drsné. Aby to nebolo jednoduché, tak operná speváčka bola japonka. :)
@Fingon (17.08.2020 21:03): tak určitě budeš znát spoustu kusů z oper ani o tom nebudeš vědět.

Většina těch známých oper má jednu známou část a další 3-4 hodiny nic :-) Nejvíc hitů má rozhodně Carmen od Bizeta (ale asi mám radši orchestrální suitu) a pro našince samozřejmě Prodaná nevěsta od Smetany. Víc jak jednu známou část už mě pak napadá snad jen Lazebník Sevilský od Rossiniho.

Jinak já ze všech žánrů/forem klasické hudby mám k opeře určitě nejdál. Mám rád Monteverdiho, tam vlastně opera začala. Tam se nepřipouštějí ty šílené móresy zpěváků, jako vibrato přes kvartu, kdy ani člověk nepozná tón, co zpívá a další. Vadí mi na opeře to abnormální množství hudební vaty, který slouží k odvyprávění tisíckrát slyšeného děje a musí se půl hodiny čekat, než se začne něco dít i v té hudbě. A samozřejmě je to všechno hrozně dlouhé, takže na to není moc nálada ani čas. Moje nejoblíbenější opery jsou: Mussorgkého Chovanština, Einstein on the Beach od Glasse a Monteverdiho Orfeus. Což je myslím pěkná trojice s věkovým rozpětím 350 let :-)
Nikdy jsem v opeře nebyl... Jen jsem viděl pár záznamů a s operou spojených filmů (Krskuv Dalibor byl otřesný, Nesmrtelná Callasova byla fajn, velmi příjemně překvapen jsem byl z Donsajnu). Viděl jsem jak Bergmanovu, tak Brannaghovu adaptaci Kouzelné flétny. Jinak ukázky z Mozartovych oper jen v Amadeovi.

Líbí se mi určité árie nebo orchestrální predehry, které jsem většinou zaznamenal v nějakém filmu (předehra k Rheingold v Mallickove Novém světě). Taky se mi děsně líbí Thieving magpie (ale tuhle predehru jsem slyšel ještě před Sherlockem).

Jinak jen díky filmům znam Zadok the Priest nebo Tallisovo Spem in allium), ale to nejsou opery...
ty jo, to jsem nečekal, že se tu bude někdy řešit klasika, škoda, že zrovna opera :-)

@sandokan (17.08.2020 20:01): a proto se nedá říct, co máš radši, jo?

Jinak moje nejoblíbenější opera od Verdiho je jednoznačně Requiem :-))
@Red (17.08.2020 01:03): Videli jsme nedavno Lohengrina v ND a trochu me to nastudovani zklamalo, tohle byla podle ukazek v TV uplne jina kategorie.

BTW ND sice opery celkem umi, ale rozhodne nedoporucuju Kouzelnou fletnu v rezii Vladimira Moravka, kde se po podiu potuluje rozcuchanej Mozart a vsechny party preklada do cestiny, to je neco silenyho.
@Red (17.08.2020 02:59): Máš samozřejmě pravdu, že Anna se nám maličko zakulacuje, ale tak má už svůj věk, navíc v opeře jde především o ten hlas. Někdy to sice působí vzhledem k ztvárněné postavě maličko nepatřičně, ale člověk se přes to přenese. To by si toho jinak, v jistých etapách svého života, pěvkyně jako Montserrat Caballé, či třeba naše Eva Urbanová mnoho nezazpívaly. :c))
@samorost (17.08.2020 01:57): Jako uznávám ji jako největší hvězdu schopnou i dramatizace, na druhou stranu už mi ve více operách přišla její korpulentní postava v daných rolích (Trubadůr, Anna Boleynová, Evžen Oněgin) zvláštní. Tady navíc v bílých šatech to opravdu nepůsobilo lichotivě. Když vezmu Prudenskaju tak má víc sexy tělo a zpívat taky umí:) V La Traviata s Villazonem je pro mě ale Anna pořád nedostižná, tady v Lohengrinovi mi i ta postava někde haprovala , ale vždycky to nějak dokázala obhájit.
Lohengrin (2016), čt Art: Hudba a některé pasáže, třeba střet Elsy s Ortrudou jsou excelentní, jinak mi to ale přišlo trochu zdlouhavé. Víc mi prostě sedí Verdiho opery, jsou kratší, akčnější, vždycky mají nějaký "šlágr" a samozřejmě italština. Nicméně inscenaci nelze moc vytknout, obsazení je povedené, zaujala mě Evelyn Herlitzius v roli Ortrudy, stylizace, kostýmy a kulisy velmi důstojné. Pořád tomu ale chybělo něco navíc. Trošku bych čekal přeci jen nevšednější zobrazení samotného Lohengrina a labutě.
@Tainaru (16.08.2020 20:33): Tak to musel být zábavný projekt, vizuálních motivů tam šlo najít asi mnoho. Ono, plakát mám už nějaký ten rok v pokoji a jen tak se neokouká. A Tvář si sežen, určitě je lepší si nejdříve přečíst knihu a až pak zhlédnout film.
@Drolin (16.08.2020 19:43): Tvář si musím ještě sehnat.
Písečnou ženu jsem měl kdysi na škole jako semestrální projekt - měl jsem navrhnout nějaké nové vnitřní designové řešení knihy. Nu, občas mě chytne nějaká asijská vlna a pak objevuju poklady.
@Samariel (16.08.2020 17:27): ani jedno. Resp. Prison Break má super první sezónu a pak jde do háje, Lost má super první tři sezóny a pak jde do háje. Ale i s tím debilním koncem je Lost zajímavější show.

Ale lepší jsou Leftovers od stejnýho scénáristy, tam se podařilo i zakončení.