Kultura

@Fingon (19.08.2020 11:57): jo dělal, ale neberu to jako mojí nejlepší práci určitě. Byl to jeden z těch případů, kdy prošla až nějaká čtvrtá verze. Rejža miluje tu novodobou hororovou muziku, ála Sinister, kde už rozdíl mezi hudbou a zvukem moc není. A já to chtěl trochu jinak, tak jsme se hledali, přestože jsme spolu předtím dělali už asi čtyři projekty.

No jo, je to těžký, neumíš to popsat, neumíš to zazpívat, neumíš to zapsat :-) ale klidně se na termity vyprdni a můžeš popisovat vlastními slovy, třeba bych to pochopil. Nebo se můžeš na cokoliv z teorie zeptat. Možná to může znít nabubřele, ale kdo už by měl vědět všechno, když ne já :-))

@Tulareanus (19.08.2020 04:16): neodignoroval jsem to, ještě jsem si to v noci poslech a je to fajn, ale už jsem nevěděl, co na to napsat, tak jsem šel spát :-) A výhradu k Mr. Bungle chápu. Asi se lišíme v tom, že máš větší oblibu toho chill-outu, já obecně preferuju agresivnější věci, které jdou víc na dřeň, jsou výrazné a provokativní. Klidnou věc si rád poslechnu jednou za čas :-)

@Tulareanus (19.08.2020 03:32): ale tak já tě vůbec nepodezřívám, že bys poslouchal nějakou nedostatečnou hudbu :-)
V čem vidím ten "podvod"? V tom, že v tom právě není ta snaha přijít s něčím, co by mě samotného nějak posouvalo. Jdu na jistotu. Vím, že tenhle spoj bude fungovat, vím, že takhle se to dělá a jdu cestou nejmenšího odporu a toho, co mám strašně zažité. Jdu po té jistotě mollové diatonické stupnice a ani tónem z ní nevyjdu (vlastně jednou jo, ale to je durová dominanta, to se nepočítá). To neznamená, že by se mi to mně samotnému nelíbilo. Líbí, ale vidím sobě do kuchyně, že jo.. S tou strukturou pár akordového poprocku zas ale úplně nesouhlasím, to dělá spíš ten Yiruma nebo Einaudi, ti hodí tu svojí čtyřakordovku a jedou klidně něco jako sloku a něco jako refrén. Tady v tomhle Potoku je těch akordů celkem sedm :-), a i formální strukturou to má bliž tomu klasickému minimalismu, který se pořád vyvíjí, protože každý z těch bloků, vyjma posledního, má stejný harmonický průběh, ale žádný z těch bloků není stejný, pokaždé je tam něco poměrně zásadně jinak nebo nového, z toho, co bylo prvně nové, stává se poté doprovod, neustále to vlastně graduje, přidávají se vrstvy atp.

Ty Mars Volta jsou úplně boží, nečekal jsem, že si to poslechnu celé. A to opravdu častokrát takové superlativy nevynáším :-).Mám tohle rád, jakoby to byli trochu nástupci Mr. Bungle, rychlé střídání žánrů, zběsilost, ulítlost, ale přesto pořád rockovej nářez. Trošku je to přístupnější, než ten Bungle, ale to nevadí. Asis mě donutil si je prohlídnout blíž. Forest Swords taky dobrý! Člověk pořád srovnává, podobný zvuky jako má The Knife, akorát je to normálnější. A dovedl bych si to představit i v nějaký hře (narozdíl od jiných, je to pro mě pochvala :-) ).
Mahlera teď poslouchat nebudu :D i to znám

Já jsem taky žánrově neukotvený a snažím se být maximálně otevřený a tvrdím, že v každém žánru jdou udělat skvělé věci. V některém se to daří častěji, v některém méně, ale často mě mrzí, že se u 99% lidí jejich hudební vkus řídí jakousi žánrovou ideologií, jelikož to mají spojené s životním stylem, lidmi okolo sebe, předsudky a dalšími věcmi. Přijde mi to trochu jako slepá víra a vadí mi to, protože i já jsem takový býval. Kde nebyla elektrická kytara, tím jsem pohrdal. A asi i proto mi to tak vadí. Jsem rád, že jsou i další takhle otevření lidé :-)

EDIT:ty Weyes Blood za mě úplně ne. Podklad je jak starý Muse, zpěv jak trochu akčnější Enya. Proč ne. Ale z tohohle přesně cítím ty prvky "podvodu", které jsem popisoval :-)

@Subject 13 (19.08.2020 03:16): děkuju :-)

@Tulareanus (19.08.2020 03:07): Nevím, možná :-)

Každopádně tady jeden z mých "podvodů", můžu pokračovat :-)

@Tulareanus (19.08.2020 02:29): to máš pravdu, že Pärt je jiná liga, to je jasný.

ale tak já vím, že je jednoduchý, používá fakt strašně jednoduché věci, u kterých je prostě zřejmé, že fungují. A já to i dělám rád, ale je to prostě jeden z mnoha hudebních podvodů. Počkej, dej mi chvíli :-)

@Tulareanus (19.08.2020 01:03): Já nějak tuhle vlnu super jednoduchýho klidnýho a líbivýho minimalismu, jako je ten Richter, Pärt nebo třeba Yiruma nebo Einaudi nemusím. Takových skladeb bych byl schopen složit deset za den. Jako dělal bych to celej den, ale šlo by to :-)