Kultura

Praštil jsem se přes kapsu a splnil si mnohaletý sen - pořídil jsem si Prsten Nibelungů(v) na blu-ray, s titulky. Skřítě naštěstí usnulo už před šestou (to nás zase přijde budit před šestou ráno) a tak jsem honem vrazil do přehrávače Rheingold, hezky s německými titulky.

O necelé tři hodiny později - jsem nadšen, ale obávám se, že ty další tři se mi hned tak nepoštěstí, protože na to jsou potřeba další čtyři až pět hodit na každou operu. Tohle byl jen předvečer.

(jinak je to záznam z Valencie, 2009).

Čtvrtý díl je Soumrak bohů (poté, co mi dan9k připomněl, že Valkýra tam patří taky, jsem si to radši osvěžil, abych nebyl za blba) a já si vybavil cosi pod stejným názvem (českou píseň, ne Viscontiho incestně-náckovský film s Yorkem) a nepřekvapivě jsem to našel na Youtube. Co mě ale překvapilo, byla zpěvačka (Basiková) a vůbec celé video... odkaz

@hanak_v_exilu (28.08.2020 22:23): řekl bych, že si to čtenář užije tím víc, pokud se trochu orientuje v před- a poválečné politice a říkají mu jména jako František a Emanuel Moravec, Schuschnigg atd.

Ovšem nejvíc mě dostali "manželé Chaloupkovi prchající z Berlína" "Eheleute Hüttler.


EDIT: něco hudby na dobrou noc (původně Elektronický soubor Petr Mach, jak slyšeno v Na vlnách Bla Bla Plus, později Mach o Vjanka - Pomalu sune se)

Před pár dny jsem dočetl Peklo Beneš od Josefa Nesvatby. Popravdě tohoto spisovatele znám spíš jako (spolu)scénaristu projektů jako Zítra vstanu a oparim se čajem nebo Bambinot a nečetl jsem od něj jinak nic (kromě Blbce z Xeenemünde kdysi v citance).

O čtení jsem se pokoušel už krátce po vydání, ale dočetl jsem jen do třetiny.

Protagonistou je sám autor (nebo jeho Alter ego), toho času už v důchodu, snad už sedmdesatilety. Těžce se vyporadava s tím, že jeho tělo přestává fungovat, musí žrát čím dál tím víc prášků, občas si nevzpomene, kam zaparkoval auto a dokonce začíná selhavat v posteli, což jako starý proutník snáší úplně nejhůř.

V LDNce, kde pracuje jeho žena, mají pacienta, který vypadá, bečí(?) a má proslovy jako Edvard Beneš. Tím se rozpoutá řetězec událostí, které se protagonista (často marně) pokouší pochopit. Podle všeho kolem pobíhá jeho dvojnik (případně on sám senilni, nebo obojí), těžko se mu určuje, co je sen, co zkutecnost, do toho vzpomíná na své dětství a mladí.

Podle všeho v paralelní dimenzi vytvořil jakýsi přístroj, který zhmotnuje představy. Navíc v této dimenzi Beneš nepodepsal Mnichovskou dohodu, Češi provedli ve Vídni diverzni akci, z Česka - Rakouska se stal neutrální stát a historie proběhla jinak, než v dimenzi naší. Ale vlastně, kdo ví.

Kniha je místy zmatená (protože zmatený je sam autor /protagonista - je to psáno v ich formě) a je občas těžké říct, co je vlastně dialog nebo přímá řeč (autor nepoužívá uvozovky, ale pomlcky/odrazky).

Nečte se to snadno, ale pro odvážné čtenáře doporučuji.