Redfall

Mohla to být herní 30 dní Dlouhá Noc, nebo Noc Hrůzy, nebo moderní Drákula, nebo Soumrak do Úsvitu, ale ne. ŘiťFall se rozhodl být méně vtipný, ale za to ještě infantilnější herní Hotel Transylvánia. Kdyby Hotel Transylvánia svým stářím odpovídal Interview s Upírem a jednalo se o letní kino v Borderlands.

Ukrutně nechápu tón. Chvílemi to regulérně umí skoro i navodit atmosféru, ovšem hned na to panák hodí bravurně dementní hlášku s projevem pohádkového prince. Většinu času si tu budete užívat intenzivně statické přestřelky s kultisty a žoldáky, díky čemuž si budete při opatrném procházení potemnělých uliček v této děsivé upírské hře užívat audiovizuální paletu Železných srdcí. A když už náhodou nějakou chvíli opravdu tu atmosféru nasajete, třeba při vyklízení zamořeného kostela, na závěr Vám celkový požitek krásně uzavře hiphop beat doprovázející dosažení nové úrovně. Tleskám. Vona to klidně mohla být gurmánská akční hra, ale s touto bezduchou AI, bambusovým gunplayem, a hlavně tou skandální donebevolající absencí jakéhokoliv gore ozaj nie.

Ukrutně nechápu hratelnost. Absolutně nedynamická akce s lidmi se dá nahradit absolutně hysterickým stealth šimráním kostrčí, nicméně samotní vupejři jsou na tom ještě hůř. Mají vší subtilnost kovářských kladiv, tendenci kolem mě otravně poletovat a bzučet po vzoru těch nejchtivějších letních komárů, a navzdory relativně obstojnému množství druhů a papírové variability mají všichni zřejmě schopnost mi ublížit jen tak, že na mě prostě naběhnou. Jakmile po mně cupitá jediný upír, dokonale ho přechytračím a obtančím pouhým strafováním do strany. Jedná se patrně o ty nejméně nebezpečné, nejméně děsivé a nejméně respekt budující upíry, jaké jsem napříč všemi médii kdy potkal. Když už umírám, nevím proč a jak, vždycky jde o kousnutí něčeho mimo záběr kamery. A je to tak zabugovaný a skromný na detaily, že ani nevím, jestli je to fíčurka, že třeba nemám jak poznat, že za mnou hoří, dokud v tom ohni už nestojím a nechcípám. 

Ukrutně nechápu strukturu. Je řeč o AAA produkci v roce 2023. Open world AAA produkci v roce 2023. A já si musím mise sbírat ze stolu a tabulí v safehauzech. A nedočkám se jediné cutscény, jediného filmečku. Dočkám se jen ošklivých namluvených čmáranic. Vzhledem k jádru hratelnosti asi nikoho nepřekvapí, že struktura samotných misí disponuje veškerou hloubkou víčka Relax džusů, ergo náplň hry v první půlhoďce je následně de facto identická po celou dobu hraní. Teda hádám, včil po 7 hodinkách dumám, jaký význam bude mít to znovu zapínat. 

Když vono ale městečko Redfall nakonec ozaj má jistý šarm a umí nabudit chuť jej prozkoumat a vidět ze všech úhlů. Vcelku překvapivé množstí domečků a budov lze rovněž prozkoumat, což potěší. Sice člověk v drtivé většině případů najde toliko vzácné poklady jako tuby hajzlpapírů, které se společně se vším ostatním, co není zbraň, automaticky mění v prachy, ale i tak to potěší. A mít to jako takovou pozoruhodnou tůru jedním virtuálním městečkem, zatímco se designéři pokusili emulovat úspěšné looter shooters zkloubené s vlastními immersive sim kořeny a žalostě v tom selhali, je docela fajn. Až by se chtělo říci, že to má i jakousi..chytlavost? 

Prásknu božskou, napadlo mě, když už hraju za kryptozoologa Tima, který si sám manuélně mechanikotechniko vykutil arzenál, že bych tím třeba mohl zalepit výzvu č. 3. A bylo by to asi to nejlepší, co by pro mě ta hra mohla udělat. Následně jsem si uvědomil, že to je hovadina. A upřimně fakt nevím, jestli to bez této dodatečné motivace zvládnu dohrát. I na Deathloop jsem se jim po pár hodinách zvysoka vysral, a to byl oproti tomuto naprostý vymazlený masterpiece. 

Tož držte palce, třeba to zvládnu. Mezitím přikládám malý sestřih toho, jak konzistentně hra pracuje s budováním atmosféry a předvádím, jak excelentně nezabugovaná jest.

EDIT:
 Kupodivu dohráno, GP říká že za 19 hodin, nicméně kdesi v poslední třetině mi u toho příhodně chcípnul pad a zbytek jsem poměrně solidně speedrunnul na k+m. Souběžně touto cestou chci předeslat, že si neumím představit finálního bosse odehrát na padu.

Kdosi hlásal, že Arkane začal tvořit sračky po odchodu Colantonia. Já si myslím, že především Redfall je víc než cokoliv důsledek majkrosoftí koupě Zenimaxu. Dishonored i Prey musely být dobré, neb zavření studia v případě neúspěchu bylo velmi reálné riziko. Pod hřejivou dečkou Microsoftu už jim to může být vesměs buřt, momentálně jim reálně nic moc nehrozí.

No a co Vám budu povídat, v druhé půlce na druhé větší mapě se všechno špatný jen ještě zhoršilo, i desáté navštívené upíří hnízdo ten čurák okomentovával jako to první, a proč by taky ne, když vlastně vypadalo a hrálo se úplně stejně, jako to první a těch dalších osm mezi. Od určitého bodu na Vás upíří bozi začnou posílat spešl bouřkaře. Jeho první příchod je legitimně fantastický a nepřeberně atmosférický. Těch dalších deset - neboť repetici museli holt namrdat komplet do všeho - už jen nasíralo, kór když hra vůbec neřešila, že jsem zrovna dodělal misi a souběžně přitom vylezl z hnízda, přičemž venku na mě čekala menší skvadra upírů a kultistů. Samo sebou ani při sólo hře to nejde pauznout, takže souběžně vyskočilo okno informující o splněné misi, mezitím jsem střílel co jsem byl schopný spozorovat na levé půlce obrazovky a čekal, kdy budu konečně moci PODRŽET čudlo na potvrzení a zavření potvrzovacího vokna, mezitím přistál i bouřkář, já dropnul ultimátku a všechno vykidlil, bouřkaře jsem stáhl dostatečně nízko během ultimátky, že i jeho zkameněla, stáhl jsem jeho HP na nulu, nicméně bouřkář se bugnul, hned odmrznul a krásně jednou dobře mířenou mě zabil. Respawnul jsem se u nejbližší cedule, bouřka přetrvávala a bouřkař nikde. U bouřky nelze fast travelovat. Takže jsem hezky pěšo běžel nějaký ten kilásek zpátky do základny nabrat novou misi, bouřkař se nespawnul a blesky metaly celou cestou. Po nabrání mise jsem se už byl na pohodu schopen fasttravelnout do blízkého safehauzu, jakmile jsem z něj vylezl, bouřka přetrvávala a bouřkař se konečně ukázal a konečně jsem jej mohl normálně zabít. Zajímavý, že jednou fasttravel šel a jednou ne. Možná bug, možná fiíčurka. Bouřkaře zrychleně vyvolává plnění vedlejšího obsahu, takže hra sama proaktivně tlumí motivaci se tomu nesnesitelně repetivnímu vedlejšímu obsahu věnovat. Opět, nezbývá než tleskat.

Ale je to opravdu škoda, příběh je ve finále fakt dobrej, jen je mizerně podanej skrz nudné čmáranice a z velké části velmi otravné collectibles. A při metodickém prolejzání konkrétních koutů mapy se opravdu jde do té atmošky ponořit a rochnit. Je v tom naprosto neomylně vidět ten základní koncept, který v tom musel už dlouho existovat, než přišla nějaká zfetlá kravata se vším zamávat, v důsledku čehož je to rozbitý, nedokončený, absolutně nevyrovnaný, a jen další live service polotovar na pár měsíců, pokud vůbec aspoň to.