Lands of Lore: The Throne of Chaos

Westwood Studios

1993

PC98

10.12.1994

FMT

leden 1995

75 hodnocení Platformy

Žánr: RPG > nezařazeno

Forma: placená hra

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ne

Po rozepřích ohledně formy třetího pokračování série Eye of the Beholder se Westwood Associates odpoutali od společnosti SSI a započali práci na vlastní hře, nezávislé na pravidlech D&D.

Výsledkem byl Lands of Lore, klasický krokovací dungeon s omezenými RPG prvky, který má pohádkový příběh prezentovaný nádherným grafickým a hudebním zpracováním. Čarodějka Scotia se chystá svojí Temnou armádou ovládnout království Gladstone, kterému vládne král Richard LeGrey. Když Scotia krále otráví, jste povoláni Vy, abyste nalezli uzdravující lektvar a zastavili zlou a zákeřnou čarodějku.
Poté, co si vyberete jednoho ze čtyř hrdinů, se před vámi otevře svět Lands of Lore v celé své kráse a rozlehlosti.

Hra je rozsáhlá a místy docela obtížná. V bojích lze kombinovat klasické zbraně a magii. Do party se k Vám přidají postupně další dva hrdinové, se kterými budete procházet hluboké lesy, doly, bažiny, ale také města a podivuhodné stavby.

Hra byla mimo standardní disketovou verzi později vydána i v CD-ROM reedici s kompletním dabingem. Zajímavostí je, že role krále Richarda se ujmul herec Patrick Stewart.

Poslední diskuzní příspěvek

S4TW

4272

26.03.2025 14:10

@Laurona (26.03.2025 12:21): jo, tak moje generace zase má hry jako Mafia, OF, Morrowind atp. I když třeba, když jsem hrál poprvé BG nebo Fallout po hodně letech od vydání, tak pořád super zážitek. Lands of Lore jsem možná ještě nedokázal hodnotit níž kvůli tomu puncu legendy, ale jako reálně mě to bavilo, ačkoliv mám hodně věcí, co mi tu hru znesnadňují v tom, abych si jí plně užil.

Diskuze ke hře

raisen

14451

05.06.2019 15:31

Dohráno

PC 85

Lands of Lore mě přivítalo pěkným intrem a já po chvíli váhání vybrala svého reka, se kterým se jsem se vydala na dobrodružství. Král mě pověřil zdánlivě lehkým úkolem, při jehož plnění se pokazilo vše, co se dalo, král lehl nemocen a byl to opět můj rek, který ho měl zachránit a porazit zlou Scotii.

Grafika se mi líbila i nyní, kdy je člověk zvyklý, pokud nehraje pouze starší hry, přece jenom na něco jiného. Ale má své kouzlo a lokace, ve kterých jsem se pohybovala, vykreslili autoři opravdu moc pěkně i s tím, co v tehdejší době uměli a měli k dispozici. Nejvíce se mi líbily bažiny a pak také doly či White Tower. Hudba ke hře seděla, někdy mi připadala takové veselejší (zvlášť v lese) a jindy se snažila vzbuzovat v hráči napětí. Příjemné bylo, když moje postavy tu a tam komentovali nálezy a myslím, že dabing vůbec není špatný, a to nemyslím jen nadabování krále, ale i ostatních postav, které ve hře více mluví.

Vývoj postavy je v téhle hře značně osekaný, ale to mi až tak nevadilo vzhledem k tomu, jak celkově jsem hru vnímala. Více mě zaujala atmosféra hry a daných míst, než že bych se zaobírala statistikami postav. Navíc předměty nemají žádné popisy jejich účinků, což také nějakému rozvoji postav nepomáhalo a trochu mě to mrzelo. Práce s inventářem pro mě příliš příjemná nebyla, protože například u zamčené truhly jsem často hledala paklíč v posuvné liště a než jsem ho našla, tak se mezitím za mnou objevila nová monstra.

Souboje byla zpočátku zábavné a navíc jsem nemusela klikat jednotlivě na ikony zbraní mé družiny, ale stačilo mačkat F1-3. Ovšem konec byl pro mě už příliš natahovaný, a tak zábava soubojů klesala. Upřímně nejvíce jsem trpěla v podzemi hradu Cimmeria, kde bylo mým úkolem vymýtit jednu z mimozemských ras. Do příběhu mi to až tak nesedělo a boje s nimi nebavily. Neboť zdejší tentacle plivaly kyselinu, která rozežírala zbroj. To jen zvyšovalo frekvenci nahrávání hry, jelikož moji vycvičení bojovníci lehali beze zbroje na jednu, dvě rány. Nakonec byla pro mě tato lokace tím nejhorším místem ve hře. Ve třetím patře White Tower jsem sice slavila každý posun vpřed o čtvereček, ale nebylo to tak dlouhé jako podzemí hradu.

Celkově si ze hry odnáším kladný a příjemný pocit, jen ten konec to pro mě posouvá dolů.

+38

Mixer

496

16.01.2015 11:41 (poslední úprava 16.01.2015 14:40)

Dohráno

PC 100

Svůj první komentář zde na DH.cz věnuji, patrně své nejoblíbenější hře vůbec, Lands of Lore: The Throne of Chaos (dále jen LoL). Nejde snad o to, že by hra byla dokonalá, ale vždy jde o vztah jaký ke hře máte, s jakými pocity její hraní máte spojeno. A LoL se mnou i po tolika letech umí dělat divy :-)

Stručně bych LoL popsal jako krokovací dungeon + adventuru s prvky RPG. Celá hra stojí na vydařeném příběhu, přičemž prvky RPG jsou zde zastoupeny podstatně, nicméně jsou velmi zjednodušené. LoL rozhodně není žádným hardcore RPG dungeonem, což osobně beru jako klad, ale naprosto rozumím, že to pro někoho z Vás bude rozhodujícím nedostatkem.

Obtížnost hry v podobě hádanek a soubojů s nepřáteli je proměnlivá. Když přijdou obtížnější lokace, vždy je tu možnost si snížit sílu nepřátel. Když víte jak na to a hrajete hru již po několikáté není velký problém celou hru projít i na nejtěžší obtížnost (ano, i třetí patro bílé věže a to bez použití Valean's Cube). Vše usnadňuje možnost si kdykoliv odpočinout a doplnit si zdraví a manu - samozřejmě jen za předpokladu, že nejsou nepřátele poblíž - a magický atlas, který se stará o velmi detailní automatické zakreslování mapy (včetně tajných místností). Obtížnost hádanek je, řekl bych, přiměřená. Celou hru mám ale už natolik v paměti, že to asi ani nemohu správně posoudit. Věřím ovšem, že kdyby někdo hru hrál poprvé zcela bez návodu, na několika místech by mohl slušně zatuhnout.

Na začátku si vyberete jednu ze čtyř postav a během hry se k vám přidají až dva další charaktery, takže na celé dobrodružství nebudete sami. Hra není zcela lineární, na několika místech se musíte rozhodnout a další děj je tak i mírně pozměněn, ale nikdy se nejedná o zcela zásadní nelinearitu ve smyslu několika možných konců, apod. Co se klene celou hrou (snad až na poslední pětinu hry) je smysl autorů hry pro detail. Hra je skutečně do detailů vyšperkovaná, i když ji hrajete po několikáté, vždy objevíte něco nového!

LoL má nádhernou pohádkovou grafiku a animaci, tohle snad uměl jenom Westwood! Hudba je kapitolou sama o sobě, dvorní skladatel studia Frank Klepacki je malý génius. Zvuky a v CD/GoG verzi i fantastické namluvení hry jsou rovněž na vysoké úrovni.

Za jediný, avšak znatelný, nedostatek považuji poslední pětinu hry. Jednoduše řečeno - hratelnost a zábavnost poslední části hry klesá a hra si v závěru nedokáže udržet tolik vysoko nastavenou laťku. Osobně toto pokládám za důsledek nuceného předčasného vydání hry. Důkazem tohoto tvrzení jsou různé truhly a místnosti plné skvělých předmětů nacházející se v posledních lokacích, které lze získat pouze pomocí hexaeditoru - autoři zjevně chtěli tento obsah zakomponovat do hry, ale na poslední chvíli se rozhodli tak neučinit. Rovněž získávání stovek zlatých v posledních úrovních je naprosto zcestné, protože je není kde utratit. V posledním patře také najdete některé naprosto ultimátní zbraně, ale už jaksi s nimi není koho zabíjet (nepočítáme-li krátký finální souboj).

LoL jsem dohrál několikrát a to za všechny postavy, prolezl snad všechny možné místnosti a lokace a vždy si hru jednou za rok s chutí projedu a pořád mě to baví. To nemohu říci o mnoho hrách a už vůbec ne o dvou pokračováních tohoto klenotu herního průmyslu, které s prvním dílem - dle mého skromného názoru - nesnesou srovnání.

Pro: pohádková atmosféra, hratelnost, jednodušší pojetí RPG, smysl pro detail, grafické a hudební ztvárnění

Proti: kvalita poslední pětiny hry neodpovídá prvním čtyřem

+32

Phoenix

6928

07.09.2012 14:59

Dohráno

PC 95

Lands of Lore je v prvé řadě dungeon s nádhernou pohádkovou atmosférou a neskutečnou výpravou. Grafika je jedním slovem úžasná, ozvučení a dabing CD verze brilantní. Děj krom jiného krásně posouvají vpřed velmi dobré neherní animace (počáteční plavba lodí, setkání městské rady a mnoho dalších). Hráč (hrající za jednu ze čtyř postav) projde úvodním hradem, doupětem lupičů, několikerými jeskyněmi, lesy, bažinami, doly, magickou věží, rozsáhlým městem a finálním obřím hradem. Dokonce je možné na několika místech zvolit ze dvou možností řešení situace (větvení v dungeonu bez možnosti vracení se atd.). K hrdinovi se postupně přidávají další postavy (aby v rámci příběhu občas zase partu opustili) a věřte mi, každá taková postava člověku přiroste k srdci.

Z hlediska vývoje postav jsou Lands of Lore oproti tehdejší konkurenci zjednodušené. Podobně jako v Dungeon Master se každá postava odděleně trénuje ve třech různých povoláních (bojovník, mág, zloděj), tréning ovšem probíhá pouze pomocí boje (i když si nejsem úplně jistý, jestli otevírání truhel pomocí paklíčů netrénuje povolání zloděje). Například léčivé kouzlo je z hlediska vývoje postav mimo hru, zloděj se také trénuje výrazně obtížněji než zbylá povolání, jelikož jeho tréning probíhá prostřednictvím střelby z luků a kuší (nejlépe pomocí kuše Valkyre, střílející firebally). Při přechodu na vyšší úroveň se postavě zvýší životy a mana, ovšem děje se tak náhodně v rámci daných intervalů, takže pozor.

Nově nalezená kouzla se stylově objevují na svitku, který je součástí hlavního ovládacího panelu. S kouzly v Lands of Lore mám navždy spojenou hezkou vzpomínku, většina lidí se domnívala, že kouzel je ve hře pouze šest, až jeden člověk nemohl vydržet čekání na Lands of Lore 2, rozehrál znovu jedničku a ve městě Yvel našel kouzlo "Hand of Fate" (podobnost s The Legend of Kyrandia: The Hand Of Fate neúmyslná či pouze náhodná). O svém objevu referoval ve Score a následně hráli téměř všichni obyvatelé Uherského Hradiště celé Lands of Lore znovu bez ohledu na to, kolikrát je už dříve dohráli. Kouzla jsou vyřešena velmi chytře, každé má čtyři různé stupně síly, podle nich se liší účinky a také animace, které jsou opět na pohled naprosto úžasné. Krom bojů a činností s boji spojenými se také používají k průchodu dungeony (zmražení bažin, zapálení plynu v dolech atd.).

Lands of Lore obsahují poměrně velký počet monster (co do počtu i typů), některá jsou zranitelná pouze určitým typem zbraní či určitými kouzly (či speciálními předměty), jiná disponují nepříjemnými typy útoků (již zmiňovaný útok kyselinou aneb proč procházet některé dungeony bez nasazených brnění). Bedny či podobné zamčené skrýše lze krom odemčení klíčem vypáčit nebo otevřít hrubou silou (což má za následek rozbití některých předmětů uvnitř). U obchodníků nakupování probíhá pomocí klikání na vystavené předměty, takže je třeba dávat pozor na to, co je v obrázku aktivní a co ne. Že je možné u některých NPC koupit určité předměty jsme často přišli až při opakovaném hraní.

Je také možné (nutné) najít několik speciálních předmětů, které se stávají součástí hlavního ovládacího panelu. Jedná se o kouzelnou mapu, sloužící ke kvalitnímu automapingu (ten byl mimochodem nechápu jak převeden do upravených Amiga verzí Eye of the Beholder a Eye of the Beholder II: The Legend of Darkmoon), lucernu (v jeskyních je třeba do ní pravidelně doplňovat olej, jinak se člověk ocitne ve tmě) a kompas. Nicméně běžné předměty se ukládají do lehce nepřehledného inventáře (nekonečná smyčka dole na hlavní panelu, ve které bylo díky mému syslení všeho možného nalezení určitého předmětu zábavou na dlouhé zimní večery) a navíc k nim chybí popisy vlastností (Sword "Justice" je opravdu málo).

Lands of Lore je jeden z nejlepších dungeonů všech dob, dohrál jsem jej snad desetkrát a rád si jej zahraji kdykoli znovu.

Pro: krásná pohádková atmosféra, grafika, výpravnost, originalita

Proti: lehká nevyváženost povolání, některá zjednodušení, inventář

+27

Drolin

17031

21.01.2019 09:36

Dohráno

PC 60

Vizuálně pokročilejší, obsahově variabilnější a přesto horší, jak prvotina Westwoodu na poli dungeonů, tedy Eye of the Beholder. Proč tomu tak je? Především je Lands of Lore až příliš zjednodušené v některých aspektech designu (obvykle rychle se střídající a méně komplikované mapy) a v mnoha směrech působí jako vítězství formy nad obsahem.

Ačkoliv mohu stále Lands of Lore označit za kvalitní hru, koneckonců jsem se v různé momenty bavil více (ale často i méně), tak v přímém srovnání s nedávno dokončeným EotB prohrává LoL prakticky ve všem. Pryč je tíživá atmosféra sestupu do hlubin, zmizel i často výborný design map. Pohádkové vyznění bylo záměrem, a tomu odpovídá i příběh pohybující se v úzkých mantinelech tradičně naivního fantasy žánru. Ani dabing dnes již nemůže být lákadlem, a tak kvality hry – dnes již po více jak 25 letech – posoudím především s ohledem na kvalitu hratelnosti a designérských rozhodnutí.

Obtížnost není úplně nízká, a o dungeon „pro začátečníky“ podle mě nejde. Lze přehlédnout nějaký předmět, nevykonat nějakou interakci a zvláště při nastavení střední či velké hustoty výskytu nepřátel mít i problémy s úmrtím (kyselina, roje, kradení zbraní). I logisticky pár lokací splňuje nároky povedeného designu, a například zapomenuté doly (parní stroj) nebo Bílá věž jsou velmi dobré a v rámci Lands of Lore vyčnívají. Bohužel ale nemalou část času hráč stráví ve venkovních lokacích, které se často smrsknou do menšího zelenohnědého labyrintu prostého zajímavých míst. Při poměrně častém návratu do některého místa (například přeložení svitku, zapomenutý předmět atd.) tak klesá zábava na nejnižší hodnoty. A to i především proto, že souboje jsou poměrně nezajímavé. A ani snadné a rychlé kouzlení je neoživí. Oceňuji ale poměrně velké množství zbraní a zbrojí, takže motivace hledat klíče a sledovat mapu pro tajné stěny zde stále je. Nicméně vzhledem k přítomné mapě a kompasu jsou tajné tlačítka, zmíněné skryté stěny nebo zvláště „točny“ (snaha o dezorientaci) spíše jen iluzí dungeonu, než opravdovou výzvou. A tak na mě působil i Lands of Lore jako celek.

Kvalitní momenty má, a vzhledem k menšímu rozsahu je i ideálním dungeonem k vyzkoušení. Nicméně v testu času dle mě neobstál tak, jako například Stonekeep nebo jmenovaný Eye of the Beholder. Slabších 7/10.

Pro: vizuální kvality, několik lokací, předměty, interakce postav, hudba v městě Yvel

Proti: příběh, rutinní souboje, venkovní lokace

+24

hanak_v_exilu

3453

25.03.2019 20:44 (poslední úprava 27.11.2019 18:04)

Dohráno

PC 85

O Lands of Lore jsem věděl jen to, že jde o další z krokovacích dungeonů, k nimž jsem se nikdy nedostal. Po spuštění mě uvítalo překrásně animované a výtečně dabované intro. Rychle jsem nabyl dojmu, že půjde o variaci na na Eye of the Beholder, ale tahle idea mi vydržela jen do doby, než jsem vyšel z hradu. Poté začala hrát hudba, která se ke klasickému RPG vůbec nehodila. Atmosféra se zcela změnila a hra mě začala opravdu bavit.

Lands of Lore je zvláštní mix dungeonu a adventury, přičemž z obou žánrů si bere jen to nejzákladnější. RPG prvky jsou osekané na několik nezbytných statistik, pár kouzel a tři dovednosti. Sbírání předmětů a jejich používání na klíčových místech je omezené na minimum. Sem tam musíte hledat věc bez které se děj neobejde, ale většina ostatních překážek se dá vyřešit pomocí mečů a fireballů.

Zbraně a kouzla nebudou zahálet v každém případě. Země krále Richarda se totiž poklidně jen tváří. Ve skutečnosti je zabydlená plejádou potvor, kterých se není vůbec jednoduché zbavit. Boje mají precizně vyladěnou obtížnost, takže jsem téměř nikdy neumíral, ale často jsem od toho nebyl daleko. Rozverná hudba a pohádková atmosféra svádí k podcenění, ovšem většina lokací je pěkně tuhá. Nemyslím tím jen třetí patro Bílé věže, (díky Bohu, že jsem nevyplýtval kostku předčasně!!!) i doly jsem prolézal asi tři hodiny a rozhodně to nebyla pohodová procházka. Protivníci jsou rozmanití podobně jako prostředí. Někteří jsou silní jen ve větších počtech, na jiné platí specifická taktika. Po několika počátečních tvrdých střetech jsem se je vždy naučil vcelku spolehlivě likvidovat.

Hádanky jsou relativně složité a vyplatí se poslouchat nápovědu od vlastních i cizích postav. Často mě navedly správným směrem, nebo donutily přemýšlet nad něčím, co bych jinak přešel. Hodinovým blouděním a zoufalým zkoušením všeho na všechno jsem se i tak nevyhnul. Á propos, pro zlomyslnou a dle mého i chybně vymyšlenou nutnost mít u sebe těsně před koncem léčivou bylinu, jsem ztratil část ze svého jinak oprávněného nadšení. Musel jsem se pro ni vracet tři patra, kde jsem ji jen náhodou odhodil, aniž bych jí použil. Chybělo málo a hru bych nedokončil. Sehnat jinde se tuším nedala, obejít se bez ní nejspíš také nešlo.

Tahle nedotaženost je ovšem typická jen pro poslední cca čtvrtinu hry, kde kvalita mírně, ale opravdu jen mírně klesla. Názornou ukázkou tohoto je pasáž ve sklepení s červenými stěnami, která působí nadbytečně a nemístně. Quest díky němuž jsem se v něm ocitl, se mi příčil, bohužel vyhnout se mu nedalo. Autorům buď došly nápady, nebo naopak museli brutálně škrtat a děj tak postrádá dost z počáteční plynulosti.

Na dungeonech zbožňuji pochmurnou atmosféru potemnělých kobek páchnoucích smrtí. Ovšem možná proto, že jsem si chvíli předtím rozehrál Eye of the Beholder III, tak mi tenhle rozverný dungeon vyloženě sedl. Měl jsem pocit, jako kdybych se vynořil z nádrže močůvky a šel si místo toho zaplavat do krásně vyhřátého moře. K Lands of Lore se určitě ještě vrátím, což o EoB I říct nemůžu, o EoB II lehce pochybuju a myšlence, že bych se vrátil k EoB III, se sarkasticky směju.

Pro: pohádková atmosféra, kouzelná mapa, pestrost prostředí a protivníků, perfektní animace a zvuky, členové party mají svou osobnost

Proti: nutnost sbírat blíže neurčené předměty "pro pozdější potřebu", slabší závěrečná pasáž, mapa zobrazuje i spínače

+24

Všechny komentáře

PC 75 83
PC98 0 --
FMT 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).