Ys: The Oath in Felghana je remake třetí hry Ys série - Ys III: Wanderers from Ys - která vyšla již v roce 1989. Samotný remake byl vydán v roce 2006 v Japonsku, anglické verze potom v letech 2010 a 2011 pro PSP a konečně v roce 2012 (přes Steam) pro Windows.
Jde o akční RPG, kde hráč ovládá pouze hlavního protagonistu. Samotné boje - pohyb i útočení - provádí hráč v reálném čase, RPG prvky mají vliv na vlastnosti hrdiny (zbraně, prsteny přidávající zvláštní schopnosti). Oproti původní hře bylo prostředí nově vytvořené ve 3D (podobný systém jako šestý díl série - Ys VI: The Ark of Napishtim).
Příběh navazuje na předchozí díly - uplynuly tři roky od posledních událostí a hlavní hrdina Adol Christin spolu se svým přítelem Dogim právě připlouvají do Dogiho rodného města Redmontu. Po přistání jsou cestou do města napadeni monstry a zjišťují, že v kraji se objevilo zlo, které ohrožuje místní obyvatele. A jejich záchrana připadne samozřejmě na hlavního hrdinu.
Remake byl hráči a fanoušky série přijat velmi dobře - vyzdvihovaná je vizuální stránka hry a nekompromisní obtížnost (hra nabízí hned 5 stupňů obtížnosti, plus navíc jeden odemykatelný, přičemž poslední 3 jsou určené pro hráče, kteří mají rádi výzvu) a především hudba, kterou je Ys série obecně proslulá.
Isair
8657 Uf, tak dohráno. Jako byl to záhul, ale rozhodně mi obtížnost nepřišla nedomyšlená a ani mi to v posledku nepřišlo o tolik obtížnější jak Origin, které jsem tedy hrál za Yunicu, čili jsem byl v Oath jako doma. Zatím mám za sebou Origin, Oath in Felghana, i Ark of Napihstim (který byl zdaleka nejjednodušší) na hard a jako rozhodně se jedná o hry, které si to chce pořádně osvojit a vyskillovat, ale mají v posledku dost férovou obtížnost (pravda, že Origin mi přišel asi nejvyladěnější a zároveň i nejlepší).
Hopsací pasáže mi nevadily (Clock Tower třebas úplně v pohodě) a nebyly nijak zvlášť frustrující, naopak jsem je bral jako příjemné osvěžení mezi vším tím standardním rubáním. Co mi možná trochu vadilo, bylo až příliš mnoho lokací viděných z boku (což je asi především tím, že je to remake třetího dílu, který byl z boku celý), tam kde jsem v Origin těch pár lokací bral jako příjemné osvěžení, tady už jich bylo na můj vkus přehršel.
Bossové vesměs taky měly svůj předvídatelný pattern a vždy jsem na ně vymyslel po čase nějakou účinnou taktiku, řekl bych, že se dá většina z nich v pohodě udolat i bez jediného zásahu, problém trochu nastával u těch pozdějších, Chester 2 byl třebas vyloženě boss na pěst, byl zranitelný (resp. dal si pauzu od útočení) hroznou chvilku a do toho šlehal komba dost random a byl to zároveň první boss, kde jsem musel pár levelů (asi 3, šlo to docela rychle, naštěstí) nagrindit, pak byl naopak procházkou růžovou zahradou, protože mi místo zásahů za 25-40 hp bral nějakých 7-20, což šlo poznat.
Finální boss ve své druhé fázi byl taky docela bullet hell mela, ale dal se celkem naskillovat, chcípl jsem u něj sice snad 30x, ale nakonec jsem první fází dokázal procházet bez zásahu, druhá byla až příliš random, tam to asi úplně bez zásahu ani nejde, nicméně pokud víte co a jak, dá se poměrně rychle zranit a tudíž přejít k fázi tři, která byla docela frustrující, ale opět převážně o skillu. Skončil jsem na nějakém levelu 52, před final bossem jsem ani negridil, protože už se mi nad tím nechtělo hodiny trávit a opravdu ho dal vyloženě na pokus/omyl a řádně si ho vyskilloval, chce to opravdu hodně trpělivosti, protože je to dost obtížné, ale Origin mě v tomhle ohledu docela vycepoval:).
Určitě ve většině boss fightů pomáhá ten třetí Terra bracelet skill, který se dá používat v podstatě jako dodge a zneguje veškeré zranění (dokonce bych řekl, že s tím autoři vyloženě počítali, protože některé bullet hell pasáže jsou bez něj jen stěží proveditelné).
Save pointy jsou i na můj vkus až příliš daleko od sebe, tohle mohli rozhodně vyladit lépe, na druhou stranu vracení se k healovacím pointům odpadá, jakmile najdete Spirit Cloak, která poskytuje regeneraci, stejně jako tomu bylo v Origin.
Nejvíc bych Oath vytkl až přílišnou podobnost s ostatními díly (byť to asi není vyloženě jeho chyba, když vyšel dřív, nicméně já ho hrál až jako poslední ze zmiňované trojice), například skilly Adola jsou úplně na chlup stejné jako v Origin u Yunicy (až na ten poslední, který místo plošného útoku poskytuje určitý dodge/výpad), stejně jako jsou totožné některé další nápady/itemy/překážky (oživovací amulet, item na ničení nemrtvých, zmiňovaná regenerační spirit cloak apod.). Čímž jsem často hrál s pocitem "hmm, tohle už tu jednou bylo" a nenadchlo to tolik, jako by to asi nadchlo, kdybych hrál Oath jako první.
Ale rozhodně zatím solidní série, ještě mám v plánu Ys 1 a 2 Chronicles a s těmi dalšími díly uvidím, ty už mi přijdou až příliš rozdílné a nevím, jestli mi zrovna budou sedět, ale možná jednou... Ys Seven nevypadá tak marně.
Ale spíše to vypadá, že dám dříve ještě šanci Xanadu Next, které mě na první pohled vůbec nezaujalo, ale při bližší inspekci to vypadá na solidní kousek ve stylu výše zmiňovaných třech dílů Ys (a koneckonců je všude i podobně opěvovaný).
Hopsací pasáže mi nevadily (Clock Tower třebas úplně v pohodě) a nebyly nijak zvlášť frustrující, naopak jsem je bral jako příjemné osvěžení mezi vším tím standardním rubáním. Co mi možná trochu vadilo, bylo až příliš mnoho lokací viděných z boku (což je asi především tím, že je to remake třetího dílu, který byl z boku celý), tam kde jsem v Origin těch pár lokací bral jako příjemné osvěžení, tady už jich bylo na můj vkus přehršel.
Bossové vesměs taky měly svůj předvídatelný pattern a vždy jsem na ně vymyslel po čase nějakou účinnou taktiku, řekl bych, že se dá většina z nich v pohodě udolat i bez jediného zásahu, problém trochu nastával u těch pozdějších, Chester 2 byl třebas vyloženě boss na pěst, byl zranitelný (resp. dal si pauzu od útočení) hroznou chvilku a do toho šlehal komba dost random a byl to zároveň první boss, kde jsem musel pár levelů (asi 3, šlo to docela rychle, naštěstí) nagrindit, pak byl naopak procházkou růžovou zahradou, protože mi místo zásahů za 25-40 hp bral nějakých 7-20, což šlo poznat.
Finální boss ve své druhé fázi byl taky docela bullet hell mela, ale dal se celkem naskillovat, chcípl jsem u něj sice snad 30x, ale nakonec jsem první fází dokázal procházet bez zásahu, druhá byla až příliš random, tam to asi úplně bez zásahu ani nejde, nicméně pokud víte co a jak, dá se poměrně rychle zranit a tudíž přejít k fázi tři, která byla docela frustrující, ale opět převážně o skillu. Skončil jsem na nějakém levelu 52, před final bossem jsem ani negridil, protože už se mi nad tím nechtělo hodiny trávit a opravdu ho dal vyloženě na pokus/omyl a řádně si ho vyskilloval, chce to opravdu hodně trpělivosti, protože je to dost obtížné, ale Origin mě v tomhle ohledu docela vycepoval:).
Určitě ve většině boss fightů pomáhá ten třetí Terra bracelet skill, který se dá používat v podstatě jako dodge a zneguje veškeré zranění (dokonce bych řekl, že s tím autoři vyloženě počítali, protože některé bullet hell pasáže jsou bez něj jen stěží proveditelné).
Save pointy jsou i na můj vkus až příliš daleko od sebe, tohle mohli rozhodně vyladit lépe, na druhou stranu vracení se k healovacím pointům odpadá, jakmile najdete Spirit Cloak, která poskytuje regeneraci, stejně jako tomu bylo v Origin.
Nejvíc bych Oath vytkl až přílišnou podobnost s ostatními díly (byť to asi není vyloženě jeho chyba, když vyšel dřív, nicméně já ho hrál až jako poslední ze zmiňované trojice), například skilly Adola jsou úplně na chlup stejné jako v Origin u Yunicy (až na ten poslední, který místo plošného útoku poskytuje určitý dodge/výpad), stejně jako jsou totožné některé další nápady/itemy/překážky (oživovací amulet, item na ničení nemrtvých, zmiňovaná regenerační spirit cloak apod.). Čímž jsem často hrál s pocitem "hmm, tohle už tu jednou bylo" a nenadchlo to tolik, jako by to asi nadchlo, kdybych hrál Oath jako první.
Ale rozhodně zatím solidní série, ještě mám v plánu Ys 1 a 2 Chronicles a s těmi dalšími díly uvidím, ty už mi přijdou až příliš rozdílné a nevím, jestli mi zrovna budou sedět, ale možná jednou... Ys Seven nevypadá tak marně.
Ale spíše to vypadá, že dám dříve ještě šanci Xanadu Next, které mě na první pohled vůbec nezaujalo, ale při bližší inspekci to vypadá na solidní kousek ve stylu výše zmiňovaných třech dílů Ys (a koneckonců je všude i podobně opěvovaný).
Elcapitanooo
InfidelBro
Phoenix
Archer
