Komentáře

Empires nebo Mythology? V této debatě jsem byl vždy v tom méně početném táboře fanoušků druhé jmenované strategie. Mytologické stvůry pro mě vždy převážili fakt, že Empires nabízí podstatně více frakcí. Původní Age of Mythology je tak srdcovka a s Warcraftem III patří mezi moje nejoblíbenější RTS vůbec. Vlastně se tak moc nedivím, že jsem v Retold nakonec strávil výborných cca 80 hodin.

Už jen kampaně, které poměrně klasicky fungují spíše jako rozsáhlý zábavný tutoriál pro jednotlivé frakce, nabízí desítky hodin vážně příjemného hraní. Je pravda, že na některých aspektech se zub času přeci jen podepsal a třeba scénář vyprávění vážně není žádná sláva, to u RTS ale rozhodně žádný průser není. Náplň jednotlivých misí je však pestrá a i když se občas najde scénář, který po stránce zábavnosti malinko dře (poslední sekce řecké kampaně, slabší závěr datadisku The Titans), jako celek vše šlape náramně. Rozhodně tak nejde vždy jen o to vybudovat co nejrychleji funkční základnu a zničit nepřítele na druhé straně mapy. Nechybí dokonce i mise, kdy se musíte bez základny obejít úplně. Často také začínáte v již pozdějším věku s předvolenými božstvy, čímž vás hra ponouká ke zkoušení různých strategií při cestě k vítězství.

 Hratelnost zestárla naopak velmi dobře. Frakcí v porovnání s bratříčkem Age of Empires není ani zdaleka tolik, ale liší se výrazně. Jednotky jsou unikátní, byť samozřejmě najdeme obdoby či podobné typy jednotek napříč národy. Prakticky největší rozdíl s dopadem na hratelnost, spočívá v tom, jakým způsobem frakce získávají jednu ze čtyř herních surovin – přízeň bohů. Řekové se tak poměrně přímočaře modlí k Diovi (či jinému božstvu) u chrámu, Egypťané staví na počest božstev monumentální sochy. Seveřané poctu svému božstvu vzdávají krvežíznivým bojem s nepřítelem a Atlanťané musí trénovat speciální jednotky. 

Rozdílů ve frakcích je spousta a vše směřuje k asi tomu největšímu lákadlu hry, tedy unikátním mýtickým jednotkám. Je libo na dálku smrtící kentaury? Ledové obry, či hydry, kterým roste v zápalu boje stále více hlav? Všechno máme! Mýtické jednotky jsou poměrně drahé a hlavně je k jejich vyvolání potřeba i vzácná přízeň. Ničivá monstra v čele armády vypadají nejen působivě, do hry však přináší i další vrstvu hratelnosti, která rozvíjí jinak dost klasický přístup "kámen, nůžky, papír". I chiméry však mají svoji "Achillovu patu", kterou může být zrovna právě Achilles a jemu podobní bájní hrdinové.

I když jsem hrál kdysi hru opakovaně, překvapilo mne jak krvelačný masomlýnek zdejší bitvy jsou. Jednotky i ty mýtické padají v bitvách po desítkách i stovkách, vesničané mají neustále plné ruce práce se sběrem surovin aby se ta válečná mašinérie nezadrhla a nepřítel nevyrazil na inspekci do vaší základny. K tomu ostatně napomáhá i jedna z novinek Retold verze v podobě zvýšených limitů pro armády, což je rozhodně vítaná změna. Bitvy jsou tak epičtější než kdy dříve.

Verze Retold přináší citlivou modernizaci grafiky, která však v ničem neubírá kouzlu původní hry. Je to přesně takové to zlepšení, kdy si bláhově myslíte, že takhle nějak podobně hra vypadala již kdysi. Stačí však jeden pohled na dobové záběry a budete hned vyvedeni z omylu. Důležitá přehlednost prostředí i jednotek naštěstí zůstala zachována a ke citlivému grafickému upgradu prostě není co namítnout. Hra obsahuje i češtinu, která však moc dobře nefunguje. Jednak měla minimálně po vydání problém s diakritikou a samotná kvalita překladu mi přišla spíše horší. Během chvíle jsem tak přeladil zpět na angličtinu. 

Celou dobu jsem trochu obcházel naprosto jasný otazník. Co vás napadne při spojení RTS a konzole? No jistě, ovládání… Autoři se snažili. Dokonce se hodně snažili a po určité době zvykání je na místě spíše pochvala. Hra obsahuje řadu logických zkratek k různým akcím, funguje to dobře, ale i tak se našla řada momentů, kde jsem si prostě přál, abych hrál hru klasicky s myší a klávesnicí. Kampaň jsem procházel na obtížnost „HARD“ a občas mi přišlo, že z podstaty věci rychlou RTS prostě nestíhám na gamepadu korigovat tak rychle, jak bych si představoval. Vím co chci dělat, ale ovladač a ruce nestíhají. Každopádně doporučuji jako první věc výlet do nastavení a následnou úpravu rychlosti a rozsahu bloku, kterým se vybírají jednotky. V základu je vše až nesmyslně pomalé a maximální rozsah pro výběr nedostatečně veliký. 

Ve hře jsem s chutí po dalších několik desítek hodin pokračoval i po odehrání všech kampaní a nového rozšíření Immortal Pillars. Multiplayer jsem spíše jen vyzkoušel, ale mód Arena of the Gods mě i přes svoji jednoduchost bavil velmi. V zásadě jde o sérii klasických scénářů s tím, že každé utkání je ovlivněno určitým modifikátorem podle některého z bohů.  Prometheus (ok, to není úplně bůh) tak například umožní začít stavět Titan Gate hned na začátku hry na úkor efektivity vesničanů. V tomto módu si navíc postupně odemykáte schopnosti pro vašeho legendárního hrdinu, kterým není nikdo jiný než Arkantův syn Kastor. Zamrzela jen zvláštní nevyváženost obtížnosti jednotlivých scénářů. Zatímco některé byly na HARD jednoduché, jiné jsem nezdolal ani po četných pokusech. Ty, kde stojíte proti třem AI protivníkům ve vzájemném spojenectví jsem nesplnil doposud.

AoM: Retold je tak prvotřídní RTS, která i na konzolích velmi dobře a dlouho baví. Dokonce si myslím, že kdybych hru hrál na PC, hodnotil bych ještě výše. Jde ale spíše o to, že AoM vzhledem k žánru naráží na limity PS5 jako platformy než o chybu hry samotné.

Hodnocení na DH v době dohrání: 88 %; 13. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press k recenzi