Komentáře

Do série Anno jsem se dlouho bál naskočit. Nejsem úplně strategický typ a věděl jsem, že předchozí díly vyžadují celkem slušnou dávku šikovnosti a přemýšlení. Proto spousta hráčů tento díl kvůli zjednodušení zatratila, ale mně naopak posloužil jako vstupenka naprosto dokonale. No a i když už mám ve hře utopeno 120 hodin, právě ji po cca roční pauze instaluju znovu a vím, že se zase od toho 14 dnů neodtrhu.

Ona je to totiž ve zkratce nádherně vypadající (i dnes) relaxační hra. Narozdíl od předchozích dílů je úplně jedno, že jsem nějakou budovu postavil blbě (prostě si ji přesunu a dle zvolené obtížnosti mě to buď bude něco stát nebo ne), znečištění tu neexistuje a obyvatelé se jen starají o to, aby měli dostatečný přísun všeho. Logistika je odbyta jen dostatečným počtem logistických center (a je úplně jedno, kde jsou). Nejhorší, co se může stát je, že se nebudou vyvíjet dostatečně rychle, případně se začnou pomalu stěhovat jinam a tomu se dá lehce zabránit. A je jim fuk, že jim za barákem duní důlní stroje, dokud mají vše, co chtějí. Takže jednotlivá města se dají piplat na krásu a ne na funkčnost, což je přesně to, co mi vyhovuje a můžu svou dokonalou absenci urbanistického talentu pilovat dál a dál.

Toto ovšem neplatí v ostatních mapách, kam se v rámci hlavní herní linky podíváme. Hra totiž odsýpá na můj vkus až trochu moc rychle, takže ani ne po hodině už vás tlačí na arktickou mapu. A tady už se na funkčnost stavět musí. Jelikož je tam zima a obyvatelé této oblasti nebudou lední medvědi, musí být ubytování v teple. No a teplo zajistí pouze blízkost všemožných továren, takže tady už se trošku taktizovat musí. To samé pak později na měsíci, kdy do kráteru prší meteority. A jelikož protimeteorické deštníky ani v budoucnosti nemají, tak se musí vše pěkně schovat pod štíty.

Samostatnou a poměrně odtrženou kapitolou jsou bojové mise, které se odehrávají na pouhých třech mapách. A každá z nich má kromě obtížnosti, kterou si lze vybrat před začátkem) pouhé 2 cíle, které se náhodně střídají a v principu jde stejně o to samé - buď něco zachránit nebo zničit a cestou zlikvidovat vše, co se hýbe a posbírat u toho dostatek surovin, které se jinde než tady sehnat nedají. Takže ze začátku je to zábava, ale podesáté už je to slušná otrava. V pozdějších fázích hry už jsem chodil bojovat jen tehdy, když jsem potřeboval zabít čas, než mi na konto naskáče dostatek financí na stavbu čehokoliv dalšího. Jediné plus je, že kromě cca první poloviny hry je pak tato část čistě dobrovolná.

Po nějakých 6 - 7 hodinách se lze dostat ke konci hry, kterým je postavení dostatku reaktorů na měsíci a přesunu energie z něj do jednotlivých kolonií. Hra pak naštěstí nekončí, k dispozici jsou další 2-3 mapy pro každé prostředí, kde se dá dále stavět do alelujá. V případě kompletní verze je to ještě mapa Tundra a vesmírná stanice, takže hra dokáže udržet i delší dobu po zakončení. Ale s tím souvisí moje největší připomínka - hra nemá sandbox mode, takže i když je hlavní linka v podstatě hodně dlouhý tutorial a sandbox nastupuje potom, pokaždé se tím musíte prokousat.

Grafiku už jsem zmínil, tohle Ubisoft umí. Vše je detailní, vypiplané, nádherné. Často se zastavím, zazoomuju na třeba na vinohrad a pozoruju, jak to všechno funguje. Je to ovšem vykoupeno mizernou optimalizací, takže i dnes rozběhat hru na plné kule na stabilních 60fps je ořech. Hudba je příjemná, jen těch skladeb mohlo být trochu více - při delším sezení už je to kolovrátek.

Další nedostatky: Směšné množství modelů budov - každý vývojový stupeň má maximálně 3-4 modely a větší město pak působí strašně jednotvárně. Silnice lze stavět jen do čtverce, žádné zatáčky, šikmé ulice, nic... taky to k celkovému vzhledu zrovna nepřispívá. Malá variabilita úkolů od protivníků - dočasná vyšší produkce něčeho, určitý počet lidí, odklikej loď sem a sem. Challenge nula nula nic.

Anno 2205 je prostě strategie pro lenochy. A k těm já se hrdě hlásím.