Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Assassin's Creed II
Assassin's Creed II
86

Komentáře

Všechny PC PS3 PS4 PS5 X360 XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
NixNix
Dohráno
  • PC 80
Ezio, stěžejní díl, nejlepší z celé série atd atd... Tak tohle na vás vyskočí, když si zadáte tuhle hru do vyhledávače nebo se jen někoho zeptáte. A je tomu skutečně tak? Tak to nevím, neodehrál jsem všechny díly a nemohu soudit. Ale hra je to dobrá.

Jenže víc ani ťuk. Alespoň pro mne a je mi jasný, že spoustu lidí to tak vidět nebude. Ale jsme různí a sto lidí sto chutí. A mé chutě jsou dycky jiné. Ale co hru táhne tak je opravdu postava. Ezio je sympaťák a takový trochu floutek, který má velké charizma a hlas dabéra je natolik skvělý, že vám ani nepřijde, že jste ten hlas nikdy neslyšeli.

Ale celkem mi vadil jeho vývoj a více mne bavil na začátku než v pozdější části hry, protože už na mne nepůsobil tak přirozeně a přišlo mi, že je vážný až moc. Ale asi to k tomu patří. Nejsem Assasin tak nevím.

No a teď se dostáváme k hratelnosti. A s tou jsem ani tak neměl problém, ale co jsem měl problém, tak s misemi. Ne, že by nebyly různorodé, ale v některých vleklých částech se na mne dostával pocit nudy. Některé mise, zvláště ty, kde máte odstranit x různých osobností atd jsou prostě nudný. Takový to klasický z bodu a do bodu b. Sice plus je, že postavy se vyskytují v jiných situacích a nepřipadá vám to tak stejný, ale i tak mne to celkem nudilo.

Ale jakmile pak přišli cutscény, tak mne to zase uhranulo. Ano, jde vidět, že tohle je opravdu doménou týhle série. Protože další díl a zase ty herecké výkony, cutscény kor na tuhle dobu byly opravdu super. Tohle Ubisoft umí.

Jinak hratelnost je na hru z tyhle doby standartní dle očekávání. Žádný průlom se nekonal, ale parkour je fajn. Ten se mi líbil a na klávesnici se to hrálo dobře.

Ale to je právě ten problém, když mám hodnotit takovou hru s takovými superlativy. Kor po takový době. Ale tím netvrdím, že je to špatná hra, jen mne úplně tolik neoslnila, jako by měla. Ale jsem rád, že jsem udělal výlet do historie téhle značky a okusil další kousek jiné země tentokrát Itálie. No a kam se podíváme dál. Snad jen stačí dodat.

Viva la France....

Pro: Ezio, cutscény, hra na svou dobu vypadá pořád dobře, vedlejší postavy, různorodost misí, příběh v pozdější části hry

Proti: Pozdější vývoj Ezia, hra je občas zbytečně dlouhá a v některých pasážích nudí, vysoká cena pokud není ve slevě, Desmond, výlety do normální světa

+11 +12 −1
adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 85
Po dohrání prvního dílu jsem se těšil na pokračování příběhu s Desmondem a Altairem. Především toho druhého jmenovaného, jehož příběhová linka mě tehdy bavila mnohem více než ta podivná Desmondova z budoucnosti. Nic jsem si o dvojce nečetl a tak jsem byl zprvu trochu smutný z toho, že bude Desmond tentokrát prožívat příběh jiného svého dávného předka - Ezia Auditore a současně se příběh přesouvá z blízkého východu do Itálie. Nicméně stačilo pár prvních kapitol a Ezio si mě získal možná i o něco více než Altair. A stejně tak stačilo pár procházek po Florencii a na vzpomínání na jedničku jsem už ani nepomyslel.

Z příběhového hlediska asi nemám moc co vytknout, bavil mě. Dialogů je tak akorát a přišly mi v pohodě. Hodně se mi líbil postupný vývoj postavy Ezia, kdy je na začátku jen takové namachrované ucho a postupně se z něho stává obávaný assassin. Jedině ten úplný závěr s proroctvím a vzkazem pro Desmonda mi přišel takový divný, ale řekl bych, že se to nejspíš rozvede v dalším dílu, uvidím. U jedničky mi hodně vadilo časté přepínání zpět k Desmondovi, kde si jen trochu pokecal s ostatními a šel spát. Zde je toho přepínání mnohem méně a prakticky jen když se něco fakt děje a za to jsem rád.

Součástí každé kapitoly je pak hledání značky oka a následné plnění miniher. Přišlo mi to jako příjemné zpestření, ale je pravda, že jsem se na některých těch hledacích či vybíracích puzzlech až nezdravě zasekával. Nejhorší byla ta hledání podobností v obrázcích. Potěšily mě pak i další minihry v podobě koňského povozu a plachtění, se kterým jsem měl ze začátku trošku problém, ale zvyknul jsem si.

Novinky v podobě měny, vylepšování sídla a nakupování celkově mi přišly fajn, stejně tak hledání schovaných sošek v oblasti rodinného sídla, které není zase tak rozsáhlé. Bavilo mě i procházení chrámů s jejich specifickými puzzly. Jediné, co se mi nechtělo plnit, bylo hledání všech pírek ve všech oblastech, to už bylo jak hledání balíčků v GTA. Do těch bych se asi donutil jedině, kdyby za to byl achievement. Ty však u Steam verze bohužel nejsou. 

Co se měst týče, za mě panuje velká spokojenost, protože jejich design včetně jejich okolí se dobře povedl. Na rozdíl od zmíněných pírek mě celkem bavilo sbírání pokladů dle získaných map, stejně tak klasické lezení na věže a rozhledny. I u těch vedlejších misí jsem se obvykle bavil, možná i proto, že jich nebylo zase tak moc. Hlavně že zmizelo zachraňování lidí v nesnázích z jedničky, to byla hrozná nuda. Možnost si najmout skupinku spřátelených postav, kteří napadnou stráže nebo odvedou jejich pozornost je fajn. Taky celkem potěší i to, že hlavní postava umí tentokrát i plavat. Doteď si pamatuji na své nadávky z přístavu v jedničce, kdy jsem často padal do vody. Zde je voda naopak přítel, protože umožňuje snadný únik z dosahu nepřátel.

Graficky se hra také povedla, nejednou jsem se s Eziem jen tak procházel po městě a jeho nejbližším okolí a obdivoval honosné budovy italských měst. Fakt se těším na novější díly a jejich města, jestli z nich budu taky tak nadšený. 

Abych tu ale jen nechválil, stejně jako u prvního dílu si musím trošku zanadávat na ovládání. Aby mi ve hře fungoval Xbox controller, musel jsem si najít na internetu patch. To se vzhledem ke stáří hry dá akceptovat. Ze začátku jsem měl problém s ikonkami u jednotlivých akcí, ale po čase jsem si taky zvykl. Na co jsem si ale nezvykl bylo samotné předávání povelů, dost často tak Ezio dělal jiné věci, než jsem očekával. Např. místo výskoku výš se odrazil od zdi (užitečné hlavně při lezení na věže), často se nezachytával římsy tak, jak bych chtěl a nebo prostě skočil trošku jinak a v lepším případě místo promyšleného rychlého skoku pryč se jen něčeho zachytil a z rychlého úniku bylo obklopení nepřáteli. V horším případě se nezachytil ničeho a rovnou spadl dolů (některé závody na čas tak byly hodně pitomé).

A trošku mě zklamaly i souboje. Přišly mi mnohem jednodušší, než u jedničky. Je fajn, že jsou různé typy nepřátel, se kterými se musí bojovat různým způsobem. Nicméně po chvíli jsem měl účinnou taktiku skoro na každého a přímo v soubojích jsem tak umíral opravdu zřídkakdy.

Celkově jsem tedy z druhého Assassina nadšený. Spousta věcí, které mi vadily na prvním díle jsou zde vylepšeny, teda až na to ovládání během skoků a parkouru obecně, ale není to nic, co by se nedalo v pohodě překousnout. Hraní mě tedy hodně bavilo a už se těším na pokračování příběhu v dalším dílu.
+21
TelimektarTelimektar
Dohráno
  • PC 90
Takhle se prosím pěkně mají dělat pokračování. Vyhodíme co v předchozím díle moc nefungovalo, opravíme co půjde a vylepšíme co měli lidé rádi. Je neuvěřitelné jak se toto tvůrcům povedlo. Už žádné špatné ovládání nebo opakující se nudné úkoly.

Konečně máte ve hře místo kam se rádi budete vracet, které díky možnostem zlepšení pomocí nového vybavení budete opravdu považovat za svůj domov. Nejde navíc jen o panské sídlo ale i přilehlou vesničku kde se vám případná investice do místního rozvoje vrátí různými výhodami.

Příběh je zajímavý, dobře odvyprávěný a místy s trochou humoru. Tak akorát. A to finále? Překvapivé a opravdu dobré, bez hořké pachuti jak to u mnohých her bývá. Výborné je taky zpracování jednotlivých měst která v průběhu hraní navštívíte. Každé má vlastní atmosféru a dobře je mezi sebou odlišíte už na první pohled. I ty návraty do současnosti mě tentokrát nepřišly tak otravné jako v předchozím díle.

 Assassin's Creed II  je jedna z her kterou byste neměli minout. Doporučuji přetrpět první díl kvůli návaznosti příběhu, ale pro samotné užívání si renesančních měst v Itálii to popravdě ani není nutné.

Pro: ztvárnění měst, ovládání

Proti: ke konci se rozjetý příběh trochu zakuckává, ale pořád frčí kupředu

+23
bukrrCZbukrrCZ
Dohráno
  • PC 95
  • X360 95
Po grafické stránce se na hru kouká překvapivě strašně dobře. Míra detailů, kterých si člověk všimne na ulicích, lidech a vojácích je neuvěřitelná. Nečekal bych, že se po návratu do více jak 10 let staré hry, budu kochat detaily na Eziově zbroji či ozdobami na benátských domech. I díky tomu není nouze o správnou atmosféru, obzvlášť když tomu sekunduje fenomenální hudební podkres, který běhání po městěch 14. století povyšuje o klidně tři úrovně výše.

Poprvé jsem měl možnost ovládat Eziův pohyb na klávesnici s myší a dovolím si říct, že jsem nikdy dřív nebyl přesnější. To platí jak pro parkurový pohyb, tak i pro boj. Ezio se odrážel a chytal tam, kde jsem většinou chtěl, takže zdolávání Assasssínkých hrobů byla mnohem příjemnější činnost než si pamatuji. Párkrát se to prostě nepovedlo a při pokusu skočit na lano spojující dvě střechy přišlo Eziovi příhodnější skočit do kopky sena pod jednou ze střech, ale to se stávalo výjimečně.

Pamatuji si, že bojový systém nebyl brán tehdy úplně bez výhrad. Při střetu s více nepřáteli jde v podstatě jen o to, který z nich zaútočí dříve. Nikdy neutočilo více nepřátel najednou. Výtka je určitě na místě, ale čím více druhů nepřátel, tím je větší nutnost popřemýšlet nad svým dalším krokem. Nutnost uskočit, vykrýt nebo udělat rovnou protiútok je dostatek možností pro zábavný souboják. Na pohlednosti mu přidávají krásné a precizní animace (které mají 10 let!?).

Příběhové mise mají možná pět vzorů, které se opakují. Pár vedlejších aktivit ve hře sice je, ale ohrají se stejně rychle, jako příběhové úkoly. Díky menšímu počtu filmečků a vlastně vůbec kraším dialogům (pořád to tak nějak myslím se srovnáním s dnešními hrami) měla hra příjemný drive. Zároveň to ale tak nějak působí hrozně uspěchaně a dialogy ve stylu „Ahoj Leo, potřebuju tohle.“ „Jasně Ezio není problém, teď běž támhle.“ „Grande.“ by snesli pár větiček navíc. Kombinovat scifi s historií a pohrávat si s náboženskou tématikou je pořád zajímavé i dneska a je to něco, co mě na celé sérii vždy přitahovalo.

Návrat ke starým (řekl bych „starší“ do 10 let, dál už prostě „starý“ stárnoucí fňuk) hrám je vždy nebezpečená činnost. Ne všechny hry stárnou s grácií a to je zrovna případ mého nejoblíbenějšího dílu Assassin´s Creed. Kdybych měl hru přehodnotit dneska, šel bych s hodnocením sakra dolů, ale já rád nosím růžové brýle, vytěsním tuto zkušenost a nechám hodnocení kvůli starým časům. Nevěřil bych, jak tento koncept prvních Assassínů zestárl a nedokážu si představit, že by fungovaly v remakeu jen s lepší grafikou. Změň od hratelnosti přes obsah po dialogy asi v Ubi u takhle staré hry neudělají a je to rozhodně škoda. Protože pobíhat po městě, jakože městě s více jak pěti budovami plných lidí, takhle krásně vymodelovaném bych dal nejednu ledvinu. Až dostanu chuť na „starého dobrého Assasína“ budu muset sáhnout po Black Flag. Requiescat in pace Assassin´s Creed – Assassin´s Creed Revelations. 

Herní výzva 2021 - 3. Remaster
+28
AzureAzure
Dohráno
  • PC 70
Můj třetí Asasín. Do světa kapucatých maníků, kteří si libují v odřezávání prsteníčků a zřejmě je na ostatních více zajímají boty než obličeje (odkaz), mě uvedl Sir Uplay, když před pár lety počal chrlit free kopie Black Flagu - netrvalo dlouho a na FB se objevila spousta příspěvků kidů, co začali hbitě prodávat své účty s toutéž hrou, až se to nakonec dostalo i ke mě. Hru jsem si stáhl a byl nadšený - AC IV dokázal zaplnit prázdno po třetím Witcherovi, a to už je nějaký achievement. Poté jsem ihned skočil na AC 1, který sice skutečně nedosahoval výšin svých dobových kolegů, zejména vinou repetitivnosti questů, ale pořád jsem si ho užil. No a nastal čas na AC II - docela jsem se těšil, však taky proč ne, že? O panu Eziovi, prý nejlepším asasínovi všech dob, jsem už něco slyšel, a když má být tato hra stejně dobrá, ne-li lepší než úžasný Black Flag? No, na co čekat!... Pokud jste dočetli tento můj neplánovaně dlouhý prolog až sem, tak tím vším jsem chtěl říct jen jednu věc: čekal jsem hodně, a byl jsem zklamaný.

Přitom, začátek vypadal opravdu slibně. Náhled do rodiny florentského aristokrata nebyl nezajímavý a úvodní scéna se šplháním na věž ("It´s a good life we lead brother") patří vůbec k nejlepším a nejemotivnějším herním intrům. Celá první kapitola také vcelku slušná, a obecně jsem si užíval barevnost a možnosti nového světa. Od momentu, kdy je Ezio svědkem smrti svého otce a bratrů, se to ale zvrhne v repetitivní a předvídatelnou honbu za pomstou, kterých mám já osobně už plné zuby.

Vadí mi už jen naprosto odfláknutý výcvik asasína. V jedničce jsem hrál za již plně vycvičeného člena řádu, který má všechny potřebné dovednosti a své nepřítele likviduje skrze roky tvrdé dřiny. Tady nic takového není - Ezio na sebe hodí róbu, kterou najde ve staré truhle, narazí si do čela kapuci, projde jednou rychlou lekcí u kurtizán a rázem je z něj mistr asasín. Stráže kosí po desítkách a hidden blady už jakoby mu vrostly do paže. Pokud namítnete, že Edward z BF dělá víceméně totéž, budete mít pravdu - ale tam také nikdo netvrdil, že je asasín. Většinu času bojoval mečem, mašíroval nepřátelské lodě děly nebo kosil templáře bambitkou. Tady se všichni tváří, že z pouhého tuctového maníka jde přes noc vykouzlit vyškolený mistr.

On už samotný příběh je takový... nijaký. Prostě jedinec posedlý pomstou se rozhodne sejmout největšího bosse, který je za jeho strádání zodpovědný, nicméně se musí předtím propracovat skrze složitě strukturovanou síť nepřátel a bossových poskoků, kteří mají ještě své poskoky atd. U toho se nedá nevzpomenout si na Mafii III - a ta za to schytala pořádný hejt... tak proč je AC II v tomto ohledu tak přehlíženo? Hra na hráče chrlí velkou spoustu jmen vašich cílů a víceméně po vás vyžaduje, abyste si zapamatovali jejich vzájemné konexe, jestli chcete děj pochopit. To samo o není nic špatného - vždyť to dělá každá druhá hra - ale tam mají ony postavy alespoň nějaký charakter a prostor. Tady, sotva si zapamatuji pár jmen - bum, a je po nich. A jdeme na další. Hra se snaží na poměrně malém herním čase předvést co nejvíce postav, což ústí v jejich takřka minimální screentime, nehledě na to, že už od jejich prvního výskytu na ně všichni referují jako na dávno známé osoby.

A o to jde: k čemu je dobré vymyslet zajímavou postavu, když jí poté dáte prakticky nulový prostor? Pamatujete si ještě na Rosu - tu holku, co jí prošpikují nohu a Ezio ji zachrání? Tak ta se mi celkem líbila, a doufal jsem v další scény s ní. Místo toho se po jednom questu dozvíme, že uběhlo 9 let a hra jako by na ni zapomněla. Ale proč?

Nejzásadnější neduh hry je ale opravdu velká repetitivnost questů - myšleno vedlejších. Asi si u této věty řeknete: "Jak může člověk, kterého bavila brutálně repetitivní AC 1, nařknout dvojku z opakování úkolů?" Zakopaný pes je ale v tom, že AC 1 si na nic nehrálo - moc dobře vědělo, že jedou lineární příběh s minimem vedlejšáků, a na to se stavělo. AC II na první pohled působí velkolepě, ohromně, megalomansky - o což autorům očividně šlo. Je tam spousta měst, obchodů a všeho - a přesto to působí strašně prázdně. Interakce s okolím je skoro nulová a právě ony zmíněný vedlejšáky, kterými se tvůrci snažili okolí vyplnit, jsou pořád na stejné brdo - konkrétně obsahují trojí typ náplně: tail/kill/tail and kill. V této tradici začalo AC II a pokračují v ní i všichni ostatní asasíni. Místy se objeví minimální změna ve stylu doruč dopis nebo zachraň občana, ale moc v tom nevidím rozdíl.

Pokud jste dočetli až sem, nejspíš si říkáte: "Páni, tenhle borec musí AC II jó nenávidět. Tak za co těch 70%?" V podstatě jde jen o to, že je pro mě mnohem snazší psát zápory než klady. Protože kladů také není málo, jen je není třeba rozepisovat:
- moc hezká grafika - u dílů AC je pěkně vymodelovaný svět a postavy už celkem standard, ale i tak jsem byl (na rok 2009) pozitivně překvapen.
- slušný protagonista - zpočátku mi Ezio přišel jako povrchní frajírek, ale postupem času, zejména v Brotherhoodu, se z něj stal Ten cílevědomý borec, o kterém jsem slyšel.
- vynikající "současná" linka s Desmondem - vůbec poprvé se mi stalo, že jsem se těšil na pasáže mimo Animus více než na příběh titulního asasína.
- oproti AC 1 větší variabilita zbraní
- perfektní příběh Subjektu 16 vyprávěn skrze vzkazy na glyfech - zejména gratuluji voice actorovi, jehož hlas dodává teprve tu správnou atmosféru. Jen škoda, že bez YB průvodce se nedají všechny glyfy téměř najít.

Na závěr bych už jen zabrousil i k závěru hry, konkrétně scéně s jakýmisi oranžovými bohyněmi dávné civilizace - jsem jediný, kdo to nějak nepochopil? Doufal jsem, že se to vysvětlí v Brotherhoodu nebo Revelations, ale ničeho jsem se nedočkal. Pochopil jsem, že jde o zkázu světa a zachránit je může jen Desmond či co, ale pokud to nemá nějaký skrytý význam, jenž mi uniká, tak závěr považuji za zklamání, co v momentě, kdy se má člověk radovat z výhry nad závěrečným bossem, začne zbytečně složitě a komplikovaně vysvětlovat informace o jakési neznámé civilizaci. O směšném rozhodnutí nechat Rodriga naživu už ani nemluvě.

Pro: Grafika, pasáže s Desmondem, slušný protagonista, variabilita zbraní, subjekt 16

Proti: Nulová interakce s okolím, nudné vedlejší mise, málo prostoru věnovanému vývoji postav, špatný gameplay (zejména ty hrobky, uch), nevyvážené příjmy a výdaje (na začátku hry máte nouzi o pár stovek, ke konci máte 400k a není za to co koupit)

+15
MolceonMolceon
Dohráno
  • PC 90
Assasinová masírka za poslední týdny nedala spát, rozhodl jsem se tedy pro nostalgii a po pár letech jsem znovu nainstaloval casual simulátor vraha, který stále dělá čest svému jménu.
Začnu hlavním hrdinem, Ezio je v AC 2 vykreslen dost povrchně, události neprožívá s dostatečnou hloubkou, je to prostě frajírek, který se učí za pochodu a možní i to je důvod, proč se na zabijáka hodí. Každopádně si ho velmi pravděpodobně oblíbíte, protože oproti ostatním hrdinům (divám se na tebe Connore) vám ten úsměv na tváři vykouzlí.

Hratelnost se mi moc líbí, rozjed je dostatečně pomalej a nové prvky vám hra dává za pochodu s perfektním dávkováním. Učí vás přímo v přiběhových misích jak krást, jak se schovávat, jak používat skrytou čepel atd. Game desing mi dost vyhovuje, mám rád když se mi hra postupně otevírá, ta křivka je ze začatku nastavená bravůrně i když v pozdějších částech hry dost klesá.
Parkour je tu místy krkolomnej a bude chvilku trvat než se do něj vžijete a přestanete dělat chyby, cestovat budete nejčastěji po střechách, protože je to snadnější a nebudou se vám do cesty plést stráže a obyvatelé města.
Parkour samotný občas vyžaduje i vaši pozornost, Ezio neleze uplně automaticky, občas musíte hledat místa kde se může přitáhnout aby se v lezení dostal dál, při skoku na vzdálené objekty může platit to samé, oproti modernějším dílům je to stále dost superiorní.
Soubojový systém je bohužel dost jednoduchý, hlouček nepřátel nedokáže využívat svoji přesilu a jdou Eziovi na ruku, každopádně některé brutální animace dokáží být uspokojivé, stejně jako některé obtížné souboje, kterých se pár najde.

Délka hry je uspokojivá, příběh je pruměrný, ale udrží vás, grafika dost zestárla a to kvůli hnědému nádechu, který si hra nese po celou dobu.
Mapa nabízí i nepovinné aktivity na vyzobávaní, které po čase nejspíš budete přeskakovat, ale někoho to bavit bude.

Nejsilnější stránkou hry je to, že nese svůj odkaz naplno, je to prostě něco co si představíte pod názvem assassins creed.

Hodnotit hru po 10letech není uplně fér a o to víc je lichotivé, že v mnoha směrech hra i dnes nabízí dobrou hratelnost.
+19
S4TWS4TW
Dohráno
  • PC 90
  • PS4 90
Dohráno podruhé, takže mohu s čistým svědomím konstatovat, že tento díl dělá všechno, čím mě první uhranul, mnohem lépe, ale zároveň si pořád drží jisté nedostatky či věci, které mě otravovaly již při prvním díle.

Z kraje bych vyzdvihl, že Ezio je neuvěřitelně sympatická postava, která to hraní sama o sobě dost zpříjemňuje. Další pochvala letí k lokacím, které jsou prostě parádní. Velkou část z nich jsem osobně navštívil a mohu potvrdit, že se Ubisoftu povedlo nám tato místa doručit do našich pokojů skrz naše obrazovky. Samotný parkour v Benátkách, Florencii či prostě brouzdání Toskánska na koni je fajn samo o sobě.

K tomu samozřejmě patří tentokrát celkem hodně početný zástup vedlejších aktivit. Nechybí obligátní lezení na věže, sbírání vla... teda peříček. Pak jsou tu různé vedlejší nájemné vraždy, parkour závody, závody na koni, bitky... K tomu připojte vylepšování svého sídla a blízkého okolí, nakupování zbroje, zbraní, krádeže, řešení puzzlů... Prostě obsahem je tento díl mnohem zajímavější.

Rozmanitost aktivit je tentokrát mnohem větší a rozhodně vás hra do nich netlačí. Ona to totiž může uhrát již na samotnou hlavní linii, která je za mě parádní. Jak jsem říkal, Ezio je velký sympaťák, ale zapojení mnoha dalších vedlejších postav (Da Vinci!!!!), které hrají ve vašem životě zabijáka velkou, ale záhadnou úlohou, je neméně fajnové.

Celé to tajemno, které se za příběhem vyskytuje a vy postupně odhalujete různé konspirace, které si tvůrci krásně vymyslely... jooo, to bylo hodně fajn a samotné scifi závěr mě vskutku dostal. K tomuto bych dodal ještě hodně fajn věc v podobě odhalování záhadného videa. Samotné řešení puzzlů je vynikajícím zpestřením a myslím si, že pro casual AC hráče se mohlo jednat o opravdu tvrdý oříšek, ale já to hodně vítal. Samotné video je pak skvělou odměnou.

I tak má hra pár hodně otravných nedostatků, které mi lehce celkový zážitek zkazili. Já se nějak nemohl vyrovnat s ovládáním. Jasný, lezení je prostě jen o držení dvou tlačítek a svým způsobem je super easy, ale na druhou stranu zapříčinilo suverénně nejvíc mých smrtí. Jakoby mě ovladač neposlouchal, netvrdím, že jsem přeborník, ale třeba taková série Uncharted je v tomhle mnohem příjemnější. Navíc tomu ovládání vlastně chybí trocha koření, jako je třeba přikrčení, složitější bojový systém atp... ale jo, vím, jsme v sérii AC.

Menší hate směřuje ještě k tomu, že ačkoliv se jedná o sérii o zabijákovi, kde by měla být gró hry stealth akce, tak tomu tak prostě není. Většina vražd se zvrhne v hromadnou bitku či velkou honičku. Způsobů, jak někoho zavraždit je taky pořád omezené množství a všechno je vlastně na jedno brdo.

Nicméně pořád se jedná o velmi, velmi dobrou hru, která se mi trefuje do noty. Trochu bych zapracoval na samotném vraždění, které by se mohlo mnohem víc zpestřit, přitlačil na stealth akci, obohatil ovládání o pár prvků, zvýšil (nebo umožnil zvýšení) obtížnost a jsem na maximu své spokojenosti. Ale je to krásná hra.

Pro: lokace, hlavní i vedlejší postavy, příběh, spousta vedlejších aktivit

Proti: stealth, obtížnost

+17
TimanrisTimanris
Dohráno
  • PC 80
Oproti prvnímu dílů neuvěřitelný posun v hratelnosti. Žádné nekonečné opakování věcí dokola, jak v hlavních misích, tak vedlejších. Teď mě ty vedlejší bavilo i plnit a vyčistit si tak lokace, kompletně celé.
Rozmanitost je opravdu veliká od jednoduchých doručení dopisů, přes závody, rozbití huby nevěrným manželům, až po nájemné vraždy. Zároveň jsou zde ukryté krypty, jak assassinů, tak templářů, kterými se musíte logicky probojovat až k pokladům.
Oproti jedničce, se mi také líbilo, že je zde možnost jakési imunity, pokud nic neprovádíte, tak vás neustále nikdo nestíhá.
Příběhová linie je taktéž rozmanitá a pěkně ubíhá s několika rozličnými zvraty.

Naopak, co mě úplně nejvíce rozčilovalo bylo, že v některých pasážích hry, při složitém lezení většinou v kryptách, se změnil pohled na assassina a směrové klávesy najednou fungovali jinak než předtím. A mě to stálo nepřeberné množství zbytečných pádů do neznáma a opakování celých pasáží lezení.

+16
VurhorVurhor
Dohráno
  • PC 90
Renesance. A to nejen ta v ději, ale i v samotné herní sérii. Assassin´s Creed 2 roztrhl herní svěrací kazajku z prvního dílu, přičemž dal možnost hráči si dosyta užít parádní herní podívanou, která ho už ani zdaleka tak neomezuje, což byl největší problém dílu předešlého.

Dvojka je snad ve všem lepší než jednička.
Počáteční sekvence, kdy Desmond, spolu s herní verzí Diane Kruger, prchá ze základny Absterga, nakopne hráčovu pozornost a zájem o celkový děj, který je zde odvyprávěný s daleko větším citem a smyslem pro detaily, než byl děj v jedničce. Postavy jsou uvěřitelnější, mají duši, plus hráč si mezi nimi najde i oblíbence. Ale hlavně ten Ezio. Ezio je mnohem zajímavější a lepší postavou než Altair, primárně protože Eziův charakter se postupně rozvijí. Altair byl už předem ustanovený badass vrahoun, ke kterému si ale hráč nemohl vytvořit příliš blízkou vazbu, protože hra s jeho charakterem moc nepracovala. Pouze tak proplouval hlavním příběhem, který se ho vlastně zas až tak netýkal. Příběh v AC2 je pro hlavního hrdinu mnohem více osobní, tudíž u něho projevuje více emocí, což ho i více sbližuje se samotným hráčem. Není proto divu, že Ezio je dodnes považován za nejoblíbenějšího Assassina v sérii, Ubisoftu se opravdu podařilo vytvořit hrdinu, za kterého je radost hrát.

Samotná struktura příběhu, dialogů a postav učinila velký krok vpřed. Rozmanitost jednotlivých příběhových misí je uspokojivá a zajímavá, je zde mnoho pamatovatelných postav (výborný Da Vinci) a momentů, například maškarní v Benátkách byla senzace, stejně tak i Eziovo pasování. Hudba je taktéž vynikající, Jesper Kyd dokázal složit jeden z nejhezčích themů, co jsem kdy u nějaké hry slyšel, nemluvě o dalších dost parádních kusech, které se pyšní svým členstvím v mém soundtrackovém výběru.

Parádička ale samozřejmě je i to, že dvojka skvěle opravuje nejzásadnější chyby, které mi vadily v díle předchozím. Ezio už, chlapec jeden šikovný, absolvoval kurz plavání, tudíž zaplavat si v benátských kanálech není žádný problém. Nekvalitní zvuk backgroundu je ten tam, veškeré zvukové efekty mají parádní kvalitu, které dodávají na celkové uvěřitelnosti a atmosféře jednotlivých měst. A hlavně... HLAVNĚ(!!!) Ezio umí zabíjet z výšek. Když jsem to zjistil, připadal jsem si jak při doslechu, že kanál „MikeJePán“ byl smazán z youtubu – božsky. V rámci toho byly veškeré assassinace vyslovenou lahůdkou. Nemluvě o dalších vychytávkách, co má Ezio ve svém arzenálu. Například chodit po ulici a jen tak kolem sebe házet peníze mezi občany, kteří se na ně vrhnou jako Glum po Jednom prstenu, je parádní pocit, při kterém si připadáte jako ten největší frajer. Města jsou učiněnou slastí. Opět nádherně žijí, plus historické památky a budovy, po kterých budete mít možnost vyšplhat, vás možná i donutí jet na další dovolenou do Itálie, abyste si je vomrkli sami.

Ani dvojka však není bez chyb.
Parkour po střechách je zábavný, ale později mě začala štvát opravdu strašná přemíra lučištníků, kteří mě furt buzerovali. V určitých momentech taktéž přijde pár nudnějších misí, zavánějících stereotypem, ale převážně nic hrozného. Nicméně v rámci příběhu je těsně před koncem taktéž jedna velice úmorná a nudná mise, odehrávající se ve Florencii, během které jsem umíral nudou. A pak je tu samozřejmě samotný konec, se kterým bych za normálních okolností neměl problém, ale zjevení Minervy pro mě už bylo přílišné zabrouzdání do fantasmagorického nadpřirozena, které se mi na této sérii nikdy nelíbilo.

Assassin´s Creed 2 je pro mě dodnes nejlepší dílem série. Skvělá hratelnost, poutavý příběh, sympatický hlavní hrdina, … a ještě k tomu Itálie, kterou už od nepaměti považujeme s rodinou za náš druhý domov. A kdo by si byl pomyslel, že následující díl (ne, trojka ne) bude téměř stejně tak senzační.

Pro: Skvělá hratelnost, Ezio, příběh, hudba, atmosféra

Proti: někdy stereotyp, určité únavné pasáže v příběhu

+27
WillieBirkinWillieBirkin
Dohráno
  • PC 95
Z prvního Assassin's Creed jsem byl nadšený. I když jsem se k němu dostal později, tak se ukázalo, že moje předchozí nedůvěra byla zbytečná.
Tím pádem jsem byl zvědavý, jak na tom bude pokračování. A zklamání se opět nedostavilo. Co víc, druhý díl působí celistvěji, zajímavěji, komplexněji a i Ezio je daleko interesantnějším charakterem, než tomu bylo u Altaira.
Poté, co své stanoviště s Desmondem přesunete jinam (ano, to je ten týpek napojený na přístroje ;) ), začnete se zaobírat osudy Ezia, který se stane svědkem konce dvou členů jeho rodiny. Cesta za pomstou lemovaná krví tak může začít.
Kulisy, kde se dvojka odehrává, jsou nyní zasazeny do malebných Italských měst. Možná se mi hra světel a stínů v prvním dílu líbila o něco víc, na druhou stranu zase architektura městeček je na vyšší úrovni. Třeba takové lítání uličkami Benátek ve snaze uniknout pronásledovatelům, abyste to za rohem zalomili do vody, na to jen tak nezapomenete.
AC 2 možná nepřináší oproti prvnímu dílu mnoho nového, vše, co na vás vytasí je ale dotaženější a ucelenější. Dobrodružství Ezia Auditoreho tak rozhodně stojí za to.

Pro: Ezio, architektura měst, příběh, budování města, délka

Proti: horší závěr, někdy zazlobí kamera

+22
DuDu008DuDu008
Dohráno
  • PC 80
Kurz talianskeho jazyka je mi po dohraní tejto hry celkom zbytočný, keďže asi polovička dialógov je po taliansky a väčšina viet sa ľahko zapamätá.

Assassin´s creed II má výborný príbeh, do ktorého sa vžijete hneď v prvom momente ako začnete hrať. Hráte za mladého Ezia, z ktorého sa postupom času stáva assassin. Celý dej sa odohráva v malebných tuskánskych mestách. Po zomretí Eziovho otca a bratov začína to správne dobrodružstvo. Dostanete svoj vlastný úkryt, ktorý si môžete vylepšovať, môžete tam natrénovať bojové techniky a pod. Stretávate sa s ľuďmi, ktorý vás naučia schopnosti potrebné k tomu, aby bol z vás správny assassin. Každé mesto je odlišné, čo naberá atmosféru. Napríklad Forli bolo pochmúrne a v okolí pevnosti boli samé močariny a Benátky boli pestré a cestovanie na gondolách bolo fascinujúce. Len ma trochu sklamala oblasť Apenín, kde sa celkovo odohrala jedna misia a bolo tam niekoľko dební s lootom. Výborne sú prepracované záporné postavy, ktoré mali svoj zlý charakter, čo sa mi veľmi páčilo. Lebo vždy keď za úlohu bolo zabiť záporáka, tak som si to poriadne vychutnal a potom som mal v duši dobrý pocit, že je po ďalšom záporákovi. Príbeh doplňujú vedľajšie úlohy, ktorých je neúrekom veľa a potom sa stávajú repetetívnimi. V hre nechýbajú ani viewpointy. Pri jednom v Benátkach som mal problém, tak som radšej išiel na hlavný príbeh a čuduj sa svet, jedna spoločníčka ma naučila odrážať sa vyššie na stene a potom som na čas musel vyliezť ten viewpoint. Eziovi ste mohli vylepšovať aj zbroj a kupovať mu lepšie zbrane. Výborne boli spravené dungeony, v ktorých ste raz museli predviesť svoj parkour alebo stealth postup. Takmer celý príbeh vás sprevádzala historická postava Leonardo da Vinci, ktorému ste pomáhali a on potom spravil pomôcky pre Ezia. Záver hry bol fascinujúci. Taký grandiózny koniec som už dlho nevidel. Do celého príbehu bol pekne vsunutý aj ten Desmondov. Celou hrou ma sprevádzal výborný soundtrack z barokového obdobia. Aj pre každé mesto hrala hudba, ktorá ho charakterizovala. Grafika hry bola pekná, a aj celé prostredie. Celú hru mi robili ikonky s nejakými vzormi, ktoré sú už v novších assassinoch nahradené normálnymi vzormi shift, E, space a pod., lebo v tejto hre tam boli obrázky nohy, ruky, ale ku koncu hry som si na to zvikol (čo je asi trochu neskoro). Keď ku koncu hry bežali titulky, tak som skoro aj slzu vyronil, keď som si spomínal čo som všetko s Eziom zažil. Určite si ju musím niekedy zahrať znova.

Pro: Ezio, vedľajšie a záporné postavy, príbeh, vedľajšie úlohy, prostredie, soundtrack atď.

Proti: Nevyužité Apeniny, ikonky

+16
FingonFingon
Dohráno
  • PC 85
Assassin's Creed II jsem si dal vice jak dva roky po dohrani jednicky, cimz se mi neumyslne podarilo dodrzet odstup mezi vydanim obou titulu. Jak dlouho jsem hral jednicku, to uz nevim, kazdopadne ACII jsem dorazil za dva tydny. Nehral jsem sice kazdy den a ani cely den, vetsinou hodinku, dve, o vikendu pet i sest... A bavilo me to, na rozdil od jednicky, opravdu od zacatku az do konce, nebyt nekolika misi...

Delal jsem vlastne jen to, co me bavilo - krome samotne pribehove linky to bylo predevsim upgradovani vily (max), nakupovani obrazu (mam vsechny), lezeni na veze (vsechny), templarska doupata (vsechna), hrobky (vsechny, ale obcas to bylo k vzteku). Truhly jsem vybral vsechny do mrte krome sekretu v hrobkach a v Benatkach, tam uz me to nebavilo. Pericek jsem sesbiral vsehovsudy tricet nebo tak. The Truth video jsem videl ve hre taky.

Pribeh a zpracovani me chytilo od prvni minuty, od prvniho Eziova kopnuti jako mimina, pres aj dabing pepreny italskymi vyrazy (mel jsem kolegyni z Italie, ta nejcasteji pouzivala vyrazy jako "Cazzo" ci "porca putana"). Nebal bych se ani moznosti hrat v italstine s aj titulky. Trochu jsem musel zapasit s ovladanim, o nejakem ladnem splhani v tutorialu se rozhodne neda mluvit. Nakonec jsem to ale prece jen hral a dohral v kombinaci klavesnice+mys. Tam, kde bylo nutne spojit presnost akrobatickeho provedeni s rychlosti, tam jsem se nechytal do konce hry a vetsi cast hrobek jsem prozuril a opakoval do zblbnuti, kdykoli si autori vymysleli nejaky novy debilni typ skoku. Hrobku rodiny Auditore jsem nakonec pokoril az po samotnem konci hlavni dejove linie.

Jestli jsem si nekoho zamiloval, tak Catarinu Sforzu. Narez. "I have an instrument to make more" :-P. Krome toho se mi libi, jak se v pribehovem pozadi misi elementy historie s konspiracnimi teoriemi - prijemne se to posloucha, je to dobre napsane, byt samotne elementy nejsou nijak originalni. Co se pocita, je vysledny mix.

A ted jeste co me nebavilo:
- mise, kde vas do samotneho zabiti nesmi nikdo videt (a kralem je pak mise s kupcem na lodi v ramci Bonfire of Vanities)
- akrobaticke rychliky v hrobkach. Jezis. Tohle mi fakt nejde.
- free running na cas. Zkusil jsem nekolikrat, nakonec jsem horko tezko dokoncil tu misi v Benatkach za ucelem ziskani zlate masky
- cas od casu technicke problemy, i kdyz nic strasneho - hra mi spadla jednou jedinkrat a nekolikrat naskocilo jen logo Ubisoftu a pak nebyl zadny obraz.
- dost me taky stvala nemoznost vlastniho ukladani pozice. Jasne, bla bla konzole, bla bla checkpointu je prece dost... kdyz uz me hra obcas nuti hrat stylem Commandos, tak chci vedle quick-blade taky quick save-load. No a kdyz uz hra v misi milostive ulozi checkpoint, taky bych uvital jednodussi zpusob nez vypnuti rozehrane hry do menu.
+13
playerplayer
Dohráno
  • PC 100
Assassins Creed II velmi elegantně navázal tam, kde skončila jednička. Opět se v kůži Desmonda Milese vydáváte do minulosti tentokrát do renesanční Itálie 15. století. Tentokrát budete v kůži mladého šlechtice Enzia Auditore, který se vydá na krvavou cestu pomsty.

Autoři se poučili z chyb minulého dílu a děj a mise už není tak stereotypní jako v jedničkách. A pokud vám vadili v jedničce stálé návraty do budoucnosti, kde jste měli vesměs z postele dojít do Animusu, tak v Assassin Creed II. se do budoucna (když nepočítám konec) v průběhu hry vrátíte jen jednou. Druhému dílu Assassin’s Creed nelze upřít jednu věc – jen opravdu málo her dokáže tak úžasně navodit pocit skutečného, živoucí světa. Opravdu úžasná je atmosféra Florencie a především překrásně vymodelovaných Benátek. Uvidíte zblízka všechny architektoické skvosty těchto měst katedrálu Santa Maria del Fiore, most Rialto, kostel San Marco. To je lepší reklama než od cestovních kanceláří.

Hra velmi dobře pracuje s historickými odkazy a při putování italskými městy potkáte spoustu slavných osobností té doby například Leonarda da Vinciho,Machiavelliho nebo Lorenza Medici. Města žijí svým vlastním životem a ve městech kromě obchodů narazíte i na zloděje, kteří využijí příežitosti aby vás okradli. Pokud jste hledaný tak můžete pomocí úplatků, strhávání plakátů nebo zabíjení zkorumpovaných úředníků zlepšit svojí reputaci.

Postava hlavního hrdiny je zde velmi dobře vykreslena od jeho začátků jako drzého záletnického floutka ze kterého tragédie udělá obávaného zabijáka. Ve hře můžete plnit kromě hlavních misí i mnoho vedlejších misí. Zde bych hlavně vyzdvihnul mise z krypt Assassínů, které jsou prostě úžasně graficky zpracovné. Zevnitř se podíváte do hlavních dominant měst Florencie a Benátek. Krásně je ve hře udělaný i Toskánský venkov. Hra nabízí spoustu dobrodužných monemtů od divoké honičky s kočárem po toskánském venkově, přes let Leonardovým létajícím strojem až přes jízdu na gondolách po Benátkách.

Styl boje je podobný jako v jedničkách vylepšený novými způsoby zabíjení. Například Enzio může zabíjet dva napřátele u sebe najednou nebo zabít nepřítele a stáhnout ho dolů aby jeho tělo nevzbudilo pozornost. Další vychytávky jako splynutí z davem aby vás neviděli stráže nebo kouřové bomby jsou zajímavým prvkem hry.

Děj hry je poměrně dlouhý a při délce hry se mi tak trochu zdá, že autoři konec už tak trochu odflákli. V Římě se podíváme jen do Vatikánu (celý Řím si nechali autoři zdřejmě až na Brotherhood) a závěrečný boj s Rodrigem Borgiou mi připadá mnohem jednoduší než ten z Al-Mualimem z jedniček.

Assassins Creed II má všechny vlastnosti kvalitní hry. Je zábavná, graficky dobře zpracovaná a je dlouhá. Nabízí spoustu možností k prozkoumání herního světa a nebudete se při tom nudit. Assassins Creed II udělal oproti jedničkám obrovský posun k lepšímu. Když ještě přidáme fantastickou hudbu dostaneme skvělou hru, která stojí za to.

Pro: Příběh,dobře propracovaný disgn měst, krypty Assasínů,jízda na gondolách, nové možnosti boje,hudba ke hře

Proti: slabší konec

+18
MarezCZEMarezCZE
Dohráno
  • PC 85
S ACII jsem si dal opravdu načas, i když jsem šlyšel tolik pochvalných hlasů na tuhle hru, tak ne a ne se rozhoupat a začít hrát, protože, no protože první díl. Prostě jsem nevěřil tomu že může být kvalitativní skok mezi jednotkou a dvojkou tak veliky. A skutečně je.

V ACII je všechno co mám rád, otevřený, a detailní svět, základna kam se mohu vracet, parádní souboje, sposta akce, lokace k prozkoumíní. Ale ač hodnotím hodně vysoko, tak mi spousta věcí přišla hodně povrchních. Třeba stealth, jako by vůbec nebyl, ani přikrčit se nejde, jediné co jde je se schovat v kupce sena a odkráglovat s následným nepřítele s následným zatáhnutím těla do oné kupky sena. Občas se vyplatí nekoho strhnout ze střechy, plus samozřejmě klasické vyčkávání, ale to je vše, nepamatuji si že bych samotný stealth postup použil.

Další věc je správa základny, ale ten stejný problém, vylepšovat toho na dnešní poměry není moc, ale hlavně v polovině hry jsem měl všechno vymaxované. A šlus.

Souboje, ty neberu jako plus ani jako mínus, ještě dnes vzpomínám na finální kapitolu ACI a na ultimátní souboj se dvaceti rytíři, opravdu hardcore, dal jsem to snad na desáty pokus. ACII je naprostý opak, neprátelé stíráte jak mouchy z čelního skla ze svého fazola na R35. Prostě jen odvar. Pro příště prosím trošku přitvrdit.

Parádní jsou těžké zbraně, které s sebou nemůžete tahat, protože se s nimi nedá sprintovat ani lézt, ale udělají solidní paseku mezi nepřáteli, ale vyplatí se je při soubojích sebrat a domordovat zbytek enemáků, jelikož je to podstatně rychlejší a lohodí to oku.

Co ale drželo mojí pozornost celou dobu, byl příběh a především samotná herní postava, konkrétně tedy Ezia Auditore da Firenze, na začátku příběhu se seznámíme s mladým floutkem, kterého zajímají jen kurvy, chlast a chlebíčky. Ale postupem času se z Ezia stává bitvami ošlehaný assasín, jehož žene kupředu dávná touha po pomstě. Za mě rozhodně jedna z nejzajímavějších postav herních dějin.

I když se může zdát, že jsem dost přísný, tak pokud vše poskládáme dohromady, vyjde mi z toho velice povedený, celek jehož některé prvky trpí nedotažeností, ale ve výsledku to tolik nevadí.

Zvuková a grafická stránka na rok 2010 velice dobrá.


Metascore: 86 (PC)

Pro: Ezio, efektní souboje, mapa, akrobacie, templáři/hašašíni

Proti: Správa majetku, stealth.

+21
SinisterSinister
  • PC 50
Pojďme si sednout do kruhu a povyprávíme si, proč ani tuhle hru očividně nemám rád. Pokud mě budete mínusovat (a vy budete), pojďme se o tom bavit v diskusi.

Abychom k sobě byli upřímní - miluji renesanční Itálii. Z hodin literatury na gymplu a přednášek filosofie z vejšky jsem si odnesl především to, že tohle je nejmíň zkurvené místo a čas v jinak poměrně dost pokurvené 'civilizované' části světa v době středověku a kromě toho, že je nejmíň na hovno, je taky naprosto super. To je přece tutovka, jak by mohl Ubisoft minout?
Mohl. Nakopl krtka, balon přeletěl bránu nejméně o dvacet metrů a přizabil postarší důchodkyni venčící jezevčíka o jeden Atlantský oceán vedle od stadionu.

Hra v první hodince zaútočí na vaše smysly direktem a vy prostě máte pocit, že se procházíte Florencií, že se kolem vás doslova rodí některá z nejúžasnějších děl, co kdy spatřila světlo světa, cítíte sračky na ulicích.
A to je první hodina. Potom už hra bude jen tolik autentická Itálie jako dovolená v Bibione nebo špagety podle Ládi Hrušky.
Město JE jenom papundeklová kulisa, která tam je jen z toho důvodu, abyste ji přebíhali po střechách. Jeho obyvatelé dělají obecně vzato kulový a tak čekají, aby se vám v nejnevhodnější chvíli připletli pod nohy nebo naopak vytvořili skupinky čtyřech lidí, abyste se v tomto opravdu Mardi Gras davu mohli ztratit všudypřítomné stráži.

Druhá věc, kterou jsem považoval za záchranné lano, byl příběh. Prokrista, vždyť já kvůli settingu a příběhu dohrál Lionheart!
Assassin's Creed 2 nedohraju. Budu to ještě týden líně mastit a pak to smažu z disku i s pirátskou kopií. A proč? Protože příběh má hloubku, postavy a argumenty voličů Tomia Okamury, proto! Stejně jako tahle skupina degenů i příběh Assassin's Creed 2 naprosto postrádá argumentační dovednosti - Kurva si vás vezme pod křídla, naučí vás chodit v davu, schová vaší rodinu a trvá na tom, že potřebujete hábit z šatníku vašeho otce a především čepel! A proč to dělá? Protože vám ukáže jizvu a zná zradu.
A co na to hlavní hrdina Ezio? Jemu to stačí. Asi má příliš starostí s tím, aby ho vůbec nezajímalo, kdo je vlastně jeho otec, proč má ten perverzní obleček v tajný komoře, proč je tam jakýsi starobylý žabikuch. Aby přišel na jiné myšlenky, pobíhá jako pošuk po střechách Florencie, čemuž se nikdo z rodiny nediví, protože jeho bratra očividně kousl úplně stejný radioaktivní pavouk.
Tomuto nezdaru sekunduje jakási sci-fi linie, která se táhla i jedničkou a která není úplně blbá, trpí nicméně syndromem pátýho kola u vozu. Toto propojení zkrátka nedává smysl.

Nedávání smyslu je vůbec potíží AC2 - vezměme si takové stráže. Všude se jich vyskytuje abnormální počet a vůbec nejoblíbenější kratochvílí jim je lelkování na střechách, kde je zejména štvou lidi, co po nich sprintují.
...i když to možná smysl dává, protože zřejmě úplně každý ochránce zákona z Florencie se účastnil seminářů v deštných pralesech, kde se učil od šimpanzů umění pohybovat se v korunách stromů. Teď vážně - fakt, že stráže jsou v prvé řadě na střechách a celí přecitlivělí prakticky eliminuje podstatnou část hry, tedy parkurový free-run.
Ačkoli i ten se vlastně poměrně efektivně zvládá eliminovat sám - považte, abyste provedli jakoukoli z trademarkových parádiček, držíte trigger, tlačítko, jedním analogem korigujete směr běhu, druhým směr pohledu. Protože standardní výbavou hráče jsou osmiprsté ruce a multitasking, o kterém se Windowsu může leda zdát.
Navzdory tomu všemu strážím vždy utečete, protože neumějí nic moc lepšího než za vámi běhat, případně po vás házet šutry či střílet z luku. A vy, protože udáváte směr, vyhráváte. Zmizet jim pak znamená skočit do kupky slámy. Nebo si sednout na lavičku mezi dva lidi.

Občas si i zabojujete - zpravidla, když jde plán přiblížení se k oběti do kopru, protože jste nezvládli všechny čtyři úkony, které je pro efektivní pohyb třeba souběžně provádět. A boj je nemotorný. Nakonec zvládnete udolat téměř libovolný počet stráží, pokud se budete pohybovat. Ale bude to dlouhé. A nuda. Oproti Arkham Asylum to působí jak z minulého tisíciletí.

A jak tak postupujete příběhem, přistihnete se při tom, že děláte vlastně šest druhů úkolů dokola a to včetně těch nepovinných. Je to, krucinál, nuda! Ubisoft zcela nezvládá osvěžit hratelnost a těch pár pokusů vyzní jako prd do prázdna.

Naprosto mě urazil první díl, ale i ten byl v mnohém výrazně lepší než ten druhý. Ostatně vylézt na věž je v podstatě bezva kratochvíle obvykle ozvláštněná puzzlem, ale aby odměnou bylo odkrytí kusu mapy? A musím to udělat snad dvaačtyřicetkrát? Ne, děkuji, radši vodku.
+6 +13 −7
EleanorEleanor
Dohráno
  • PC 95
Představte si, že se můžete volně pohybovat v historických ulicích Florencie, Benátek nebo Forlí a na každém rohu potkávat dobově okostýmované obyvatele. Představte si, že se můžete setkat se skutečnými osobnostmi z dějin, jako jsou Leonardo da Vinci, Lorenzo de Medici nebo Caterina Sforza. Představte si, že se dostanete i do nitra nejslavnějších Benátských a Florentských kostelů. Představte si, že můžete soutěžit na velkolepém benátském karnevalu. Představte si, že můžete žít renesanční Itálií, vybírat peníze z bank, nakupovat za ně zbraně, oblečení a umělecká díla. A představte si, že se do toho úžasného světa podíváte s jedním temperamentním italským šlechticem, který se vydá na nebezpečnou cestu za pomstěním své rodiny. Ale to stále není všechno - představte si, že se děj odehrává ve dvou různých paralelních dobách a jedna z nich je současnost s úplně jiným hrdinou, díky jehož DNA můžete celé toto velkolepé dobrodružství sledovat. A představte si, že se dva hlavní hrdinové, jeden z renesance a druhý ze současnosti, stali jen pouhou součástí tisíciletého boje Assassínů a Templářů skrz celou historii lidstva... Počkat! Nemusíte si to představovat - je to Assassin's Creed II! /// Úžasná doba, úžasný hlavní hrdina, výborný příběh a nádherné, velmi věrné reálie. Bezkonkurenčně nejlepší díl celé série.
+12
PlayboyACEKPlayboyACEK
Dohráno
  • PC 90
assassins creed 2 na svůj rok rozhodně nepatří je to velmi vyspělá hra. moje hodnocení 90% a proč?
GRAFIKA: Grafika mě na rok 2010 rozhodně překvapila. ano jsou tam nějaké bugy a také různé věci nejsou tolik zaostřeny ale grafika je přesto krásná a půvabná. Domy jsou zracovány asi nejlépe a to asi proto že kolem domů se ohybujete nejvíce :) dále také voda je pěkná. krajina ujde a skály jsou asi nejhůř zracovány.
HUDBA: Krásná hudba vás doprovází ceou hrou akční hudba když s někým bojujete a klidná hudba když si to skáčete po domech. Hudba je to krásné na této hře
PŘÍBĚH: A ted asi to nejleší z této hry a to je příběh. Příběh je hodně napínaví, plný zvratů, flirtování, vraždění. Příběh má asi tak 8-10 hodin (když nepočítám různé aktivity mimo hlavní mise samozřejmě).
VEDLEJŠÍ ÚKOLY: Těch je tu opravdu hodně at už jde o závody v běhu a nebo naravování nevěrnejch manželíčků. Určitě vám vedlejší úkoly zaberou ve hře hodně času.
dále jsou tu různé truhličky s penězi které hlídají nepříjemné stráže.
ŠPLHÁNÍ, SKÁKÁNÍ APOD.: To je na hře jedno z těch nejvíce zábavných věcí. Šplhání je realistické a skákání taky protože na tom si dali vývojáři asi hodně moc záležet.
ZBRANĚ A BRNĚNÍ: Zbraní a Brnění je tu hodně a máte pořád co kupovat. Nezbyde vám nic jiného než jít s dobou a koupit si daší brnění ikdyž jste si své staré koupili před 3 misemi.
dále když jste hledaní a nechcete být otravovaní spousty strážema musíte strhávat wanted plakáty.
mínusy hry jsou asi souboje které jsou hodně jednoduché a hra tedy nemá nějak vysokou obtížnost pak taky wanted plakáty které najdete i na střeše což mi řipadá jako úpná blbost.
VYLEPŠOVÁNÍ SVÉHO VLASTNÍHO MĚSTA: To je velké plus hry. jedná se o to že musíte třeba opravit/postavit banku,obchod se zbraněmi apod. a to vám vynáší další peníze
na konci hry budete mít velké množství peněz k nevyužití protože vám obchody budou vynášet velké peníze a už nebudete mít co stavět.


dohromady se jedná o celkem povedenou hru ale své mínusy taky má.
90%

Pro: Grafika,příběh,hudba,vedlejší mise, obrovský svět, spousta zbraní, své vlastní město,šplhání a skákání

Proti: nudné a lehké souboje, wanted plakáty i na střeše, na konci sousta peněz k nevyužití

+1 +4 −3
LukaskonLukaskon
Dohráno
  • PC 90
Kde AC1 skončil, tam druhý díl směle pokračuje a rozšiřuje své obzory do Itálie v 15. století. Vše je větší, nabitější, propracovanější… Když se takřka během celé hry učím nové a nové způsoby likvidace nepřátel, dostávám nové typy zbraní a poznávám nová místa, je to něco úžasného. Jak AC 1 vyplácal všechnu munici na počátku hry, AC 2 ji střílí hezky postupně a to je přesně klíčem k tomu, aby se hráč nezačal nudit.

Atmosféra renesanční Itálie je vůbec zdařilá a projet se na gondole skrze Benátské kanály je působivý herní zážitek. Jen škoda, že velikost některých měst (Florencie a Benátky) je opět přehnaně velká. Co ještě podpoří zdařilou atmosféru hry je Italština – ano, hra nabízí i Italský dabing, což považuji za výtečný tah.

Po stránce příběhu a postav mám trochu rozpačité dojmy. Po elegantním Altairovi, který byl vždy nad věcí, přišel lehkovážný floutek Ezio. Naštěstí se brzy ukázalo, že i když Ezio tu a tam utrousí hlášku, není to takový trouba, jakým se zprvu zdál být. Klasický motiv pomsty byl rovněž lákavý, a i když jsem se s Eziem nedokázal dost dobře sžít, fandil jsem mu a to stačí. Chudší to je, co se týče charakterů důležitých protivníků. Je jich sice opět slušná řádka, ale většina působí jen a pouze jako ‚ti špatní.‘ Ty památné sekvence, kdy Altair promlouval se svou obětí, která si dokázala obhájit své činy, daly zavděk krátkým štěkům a Eziovým typickým: ‚Requiescat in pace.‘ Ale přestože barvy postav se rozdělily na černé a bílé, příběh je poutavý, pěkně plyne vpřed a díky rozličnosti misí, nestihne do konce hry (cca 25-30 h) omrzet.

Ale AC II není jen o Eziovi…

Ironií je, že přestože se Desmondův příběh z hlediska délky hraní ještě více smrsknul, dějově poskočil vpřed mnohem více než v díle prvním. A ta perlička v podobě Altaira v Acre, byla vážně povedená. On je vůbec důležitou postavou a jeho odkaz na hráče mrká velmi často. Dokonce tak často, že se dá odehrání AC 1 považovat skoro za povinnost.

AC 2 konečně zahrnuje finanční systém, který prvnímu dílu docela chyběl. Máme tu obchody a zboží, které nezahrnuje jen to potřebné (zbraně, zbroje, léčení…) ale i obrazy, barvy na oblečení atd. Vypadá to nedůležitě, je to nedůležité, ale potěší to. Skoupit všechny obrazy a pak si v galerii prohlédnout neznámější díla té doby… jo, má to něco do sebe. Skvělá je i přítomnost vily, která se dá nazvat Eziův domov, nebo také skladiště na předměty všeho druhu. Vilu je navíc možné vylepšovat a její podoba i vybavenost částečně odráží postup ve hře.

Za věc velmi otravnou považuji přehnaně velký počet sběratelských aktivit. 70 rozhleden, 100 pírek a 330 truhel s penězi – čili pět stovek předmětů, které se ve hře mohou sesbírat a které odvádějí pozornost od příběhu a misí. Sběratelské akce mají své bonusy, tudíž je lákavé i vhodné je sbírat během celé hry, ale proč jich musí být tolik?! Koho ještě baví lézt na sedmdesátou věž?! Největší potíže jsem měl s pírky, která se ani nezobrazují na mapě. Jejich sbírání mě naštvalo už na počátku hry… Ještě před první misí jsem si prohlédnul čtvrť a celou ji prozkoumal, abych byl vzápětí informován o tom, že se ve světě objevilo 100 pírek. A tak jsem jako pitomec musel celou čtvrť prolézt znovu…

Soubojový systém doznal změn, které hru výrazně ulehčují. Většina soubojů v AC 1 byla tak akorát obtížná, přičemž ke konci začalo dost přituhovat, ale dalo se to zvládnout bez desítek loadingů. Jenže AC 2 je primitivní od začátku do konce. Možná za to může skutečnost, že jsem se maximálně snažil jít s dobou, tedy kupoval jsem lepší zbraně i zbroje, jakmile byly k mání. Spíše je však na vině to, že Ezio dokáže vykrýt prakticky cokoli, může se během boje léčit a nepřátelé se chovají jako idioti. Zatímco Ezio bojuje s jedním soupeřem, další obvykle jen přihlížejí. V AC 1 musel hráč stále sledovat počínání soupeřů a krýt se proti jejich útokům. Boje tam působily hodně dynamicky a reflexy hráče hrály velkou roli. Tady je to zívačka…

Na AC 2 se mi líbí řada zdánlivých maličkostí, které by ve hře vlastně vůbec nemusely být, ale díky nim vše působí propracovaněji a poutavěji. Mluvím například o obsáhlé databázi postav a památek, zpracování DNA respektive synchronizace vzpomínek (prostě přehled úkolů) a pěkné jsou i krátké filmečky o pozadí Eziových cílů. Sice detaily, ale pěkné detaily.

Rozporuplné pocity mám z menších logických hříček, které odemykají video s hrdým názvem Pravda. Alternativní historie a těžení z teorií, které se považují za konspirační je celé sérii vlastní a je to jedna z věcí, které na ni mám rád. Autoři ve své alternativní historii přednesli řadu záhad a dali na ně svoji odpověď, která ne vždy působí jako totální blábol. Nakolik se tvůrci v jednotlivých případech vzdalují, či blíží pravdě je otázkou, kterou jen tak někdo nezodpoví. Ovšem tyhle logické hříčky působí jako příliš velká fantasmagorie. Jsou sice zajímavé, ale obvykle hrozně praštěné a primitivní. Rozhodně jsem neměl pocit, jako že jsem si odhalení ‚Pravdy‘ něčím zasloužil, nakonec úkoly typu: ‚najdi na obrázku skrytý předmět‘ anebo ‚klikni na deset žárovek,‘ by se hodily do hry pro děti. Vlastně jediný velký problém jsem měl při hledání společného znaku obrazů v 19. hádance. Ale dobře, nebudu hnidopich, nakonec tohle je primárně akční hra, nikoli logická a hledání ‚Pravdy‘ bylo přinejmenším velmi zajímavě zpracované.

Co říci závěrem? Návštěvu renesanční Itálie prostřednictvím AC jsem si výborně užil, a i když bych dokázal vyjmenovat pro mě daleko poutavější destinace (carské Rusko, či feudální Japonsko), bylo hraní AC 2 skvělým zážitkem.



No, tak ještě nekončím…

AC 2 totiž nabízí i dvě DLC. Sekvence 12 a 13 jsou na některých platformách odebrány a prodávány za peníze. Původně jsem to chtěl napsat do rubriky k těm DLC, ale oni na DH jaksi... nejsou. Tedy ještě pár slov k ‚samostatným‘ příhodám jistého Asasína.

Forli v ohrožení
Zasadit celou sekvenci do mé nejoblíbenější mapy jsem rozhodně uvítal, zvláště, když rozzuřená K. Sforza tak válí :) Ale sekvence samotná moc dlouhá není (slabých 6 misí) a mise také nejsou nic extra – obvykle jen pobít hordy nepřátel. Právě tady jsem si všiml, jak vlastně fungují spojenci – jsou neskutečně penalizovaní, co se týče poškození, které udělí. Vlastně skoro pochybuji, že běžnými útoky dovedou někoho zabít. Když už, tak jde o nějaký ten kritický zásah, tudíž spojenci slouží jen na odlákání pozornosti. Celkem škoda.

Sekvence nabízí i možnost kdykoli se proletět v Leonardově stroji, ale i když je to pěkné, chybí tomu nějaká výzva, nějaký úkol.

Hodnocení: 80%


Ohňostroj marnosti
O něco delší než minulá sekvence (12 misí) a navíc v nové čtvrti Florencie. Bohužel tu opět nechybí nové rozhledny. Vážně je nutné takhle pitomě natahovat herní dobu? Vždyť délka té hry je i tak více než dostačující. Nicméně mise jsou zajímavé a Savonarola je solidní záporák. Připomínal mi toho praštěného fanatika z AC 1 a vlastně celá ta linka okolo něj tak trochu kopíruje tu misi v jedničce. Hlavní náplň sekvence je především zabíjení jednotlivých cílů a to mnohdy s podmínkou - zůstat neodhalen. Díky tomu může být sekvence vcelku náročná, ale zase představuje výzvu.

Hodnocení: 85%

Pro: Vše dobré z AC 1 + finanční systém, hádanky 'Pravdy', nové zbraně a pohyby, zpracování Itálie, Italský dabing,... asi by se ještě něco našlo :)

Proti: Zjednodušení soubojů, slabší charaktery nepřátel, moc sběratelských aktivit

+16
GohanGohan
Dohráno
  • PC 85
Altair na mě, i přes zdejší vlažné ohlasy, udělal velký dojem. Byl to takový Prince of San Andreas. A když jsem slyšel, že je dvojka daleko lepší, tak jsem ji pochopitelně nenechal ujít. Bohužel se v tomto komentáři nevyhnu srovnání s jedničkou.

Děj je pojatý značně odlišně od předchůdce, kde šlo vlastně o nějakých 9 vražd na pozadí pohádky o hodných assassinech a zlých templářích. Zde je děj daleko propletenější, propracovanější a také mu pomáhá značná snaha o filmovost.

Bohužel tvůrci zřejmě taky ujížděli na hašiši. V prvním díle se člověk lehce pousmál a někdo možná i zamyslel, že by to mohlo být jinak - taková hezká konspirace. V tomto díle jsem co chvíli dostával od tvůrců facky ve stylu: "Prober se!!!" Hra se snaží tvářit neskutečně vážně a chce se stavět na roveň čipování ještěry, vzývání špagety monstra nebo jediismu, ale ve výsledku se v tomhle AC II ocitl na hodně tenkém ledě a je jen na vás jestli hodláte přistoupit na to, že je Niccolo Machiavelli hašašin. A s čistým svědomím můžu tvrdit, že závěr byl pro mě jeden velký facepalm.

Abych řekl pravdu, tak jsem si Altaira oblíbil o něco více než temperamentního floutka Ezia. Na druhou stranu, byl zase Ezio daleko více lidštější (reálnější). I když jsem se nevyhnul určitým úvahám o jeho dokonalosti - on sám by byl schopen vyvdraždit všechny templáře a "ostatní" by ho jenom plácali po ramenou.

Mé veliké díky patří tvůrcům za omezení Desmonda, kterého jsem v AC I nemohl vystát. To jeho chození z jednoho lůžka na druhé mě nebavilo a přišlo mi, že jenom kazí hru. Zde neměl tolik prostoru, což mě potěšilo a již to nebyl takový pokusný králík.

Prostředí renesančí Itálie slibovalo hodně, Florencie, Benátky.... byl jsem spokojen, ale ne tak jako u Jeruzaléma a tématu křížových výprav, které pro mě bylo o něco atraktivnější, kdo by taky zapomněl na seskok z nejvyšší věže Damašku? Florencie byla asi nejkrásnější, ale Benátky mi přišly vyloženě odpudivé a velice nerad jsem se do nich vracel (ani nevím proč). Tvůrcům však nemůžu upřít tu viditelnou snahu o vypracování jednotlivých měst a piplání se s každým detailem.

Ten pocit, když člověk zjistí jaké má ve městě možnosti a že je jenom celé jeho - ona ta města jsou vlastně jako takové velké průlezky. Velice rychle pak začne objevovat akrobatický potenciál hlavní postavy, až do té míry, že chce hned po prvních 10 minutách vylézt na nejvyšší věž a když se to povede, tak pak nemá co dělat. Následně čím dál více přecenuje své schopnosti, až se naštve, protože mu ten 30 metrový skok nevyšel a jak je možné, že Ezio zemře po pádu z 50 metrů!

Oproti jedničce, která byla kritizovaná za svou strohost a repetetivnost přibylo mnoho věcí. Nové zbraně, kostýmy - díky kterým jsem se stal ženskou (tahle barva se ke mě nehodí!) nebo správa vlastního sídla, která byla velkým lákadlem, ale stala se po čase celkem samoúčelnou záležitostí beze smyslu, stejně jako mise s vozem nebo létají stroj, se kterým lítat bylo sice super, ale jinak je jenom na okrasu. Hádanky pro změnu byly výborným zpestřením, i když ze mě pokaždé dělaly blbce, když jsem nad nimy uvažoval neskutečně složitě (hledání historických souvislostí namísto hledání jablka v obrazu) no a ty inteligetní rady od toho nesympatického "člena týmu" mě vytáčely ještě víc. A jak už se zde taky psalo, tak peníze od druhé poloviny přestanou mít váhu, protože nebudete vědět co s nimi.

Relativní jednoduchost: Často máte zabít vysokého hodnostáře templářů, ale stačí vám, když k němu přijdete propíchnete ho a odejdete. Můžete si sice vaši kořist vychutnat promyšlenou uměleckou vraždou s trojtým saltem a pěti vruty, ale stále...

NPC jsou taky neskutečně otravná a docela mě štvalo, že jsem jim nemohl nijak vysvětlit, že pokud mě nenechají procházet se po téhle střeše, tak je zabiju na 40 různých způsobů, klidně bych jim i zaplatil, jen abych zase nemusel zdrhat přes celé město - zabíjet nevinné vojáky, kteří konají svou důstojnou a potřebnou práci strážců střech, se mi nehodí, chápejte - nový oblek.

AC II určitě přinesl mnoho věcí oproti prvnímu dílu, hratelnost se zlepšila, ubralo se na stereotypu přibyly nové možnosti a až na rozporuplný děj jsem byl spokojen a těším se až v datadisku budu bojovat s mimozemšťany.

Pro: Vylepšená jednička, Propracované města,

Proti: K závěru praštěný děj, Jednoduchost, Otravné stráže

+14
GauntGaunt
Dohráno
  • PC 95
So sériou Assassin's Creed som začal pred cca. 5 rokmi prvým dielom, keďže som dovtedy nehral žiadneho Princa z Perzie (z ktorého zrejme séria najviac čerpá) a ani podobné hry bol som hrou vcelku nadšený, no za tie roky je mi kus blbé priznať, že okrem záveru a otravného hľadania vlajok si z prvého dielu veľa nepamätám (aspoň čo sa týka príbehu). Do druhého dielu som sa pustil s radosťou (najmä vďaka kladným ohlasom) a výsledok bol nadmieru uspokojivý.

Príbeh sa presúva do obdobia renesancie, čím tvorcovia vystriedali kulisy Svätej Zeme a križiacke výpravy za „pokojné“ obdobie talianskej renesancie (aspoň v období AC2). Napriek absencii DX10 mi neprišla grafika ani o chlp slabšia ako tomu bolo v AC1. Prostredie je detailné a mnohé rozhľadne vám umožňujú pozorovať krásnu scenériu (väčšinou mesto) pod vami.

Mnohé mechanizmy z AC1 boli zachované, no napriek tomu pribudlo niekoľko vychytávok. Čo sa týka súboj, tie prebiehajú podobne, čo znamená že naraz bojujete len proti jednému protivníkovi a ostatní vás zatiaľ obchádzajú, vy si takto môžete ale určiť, na koho chcete zaútočiť, to že bojujete s jedným však neznamená, že tí ostatní sa budú len prizerať, útočníci sa navzájom kryjú a vymieňajú sa v dobíjaní na vás. V hre sa postupne stretnete s viacerými druhmi nepriateľov, takže pokiaľ radi bojujete pripravte sa, že nepriatelia budú stále odolnejší, a pokiaľ sa radi snažíte pri kontakte zmiznúť, tak ani to už nie je také jednoduché, keďže v radách talianskych vojakov pribudol typ, ktorý je schopný vás veľmi rýchlo dobehnúť. V AC2 boli zachované kritické zásahy = efektívne zlikvidovanie protivníka.

Základným prvkom, ktorým sa AC2 líši od AC1 sú peniaze (florény), čo má najvýraznejší vplyv najmä na automatické ozdravovanie, tak to tu funguje už len čiastočne, pokiaľ budete ťažko zranení musíte vyhľadať lekára alebo sa nechať zabiť... (druhá možnosť sa na začiatku hry hodí viac, keďže smrťou nič nestratíte, akurát sa vám obnoví celý život). Okrem lekára do hry pribudol kováč, krajčír a obchodník s umením (OsU). U kováča môžete postupne v priebehu hry kupovať nové brnenia a zbrane, taktiež nakupovať zásoby. Vaše brnenie nie je nezničiteľné, tak ako vám lepšie brnenia zvýšia max. hodnotu zdravia, tak sa pri jej poškodení aj zníži , preto je potrebné brnenie opravovať. U krajčíra si zväčšujete jednotlivé časti inventáru a môžete si zmeniť farbu oblečenia (len kozmetická úprava). OsU poskytuje na predaj mapy a obrazy.

Na získanie peňazí máte niekoľko možností – okrádať občanov alebo padlých nepriateľov, spĺňať úlohy, okrádať zlodejov a poslov alebo čakať kým vám vaše mesto nezarobí peniaze samo. Áno, ako správny šľachtic máte vlastné mesto a jeho zisk patrí do vášho vrecka (mešca). Pokiaľ chcete, aby vám mesto prinieslo, čo najvyšší zisk potrebujete ho najprv zrekonštruovať a potom sa postarať o zbierku obrazov a zbraní vo vašom sídle.

Čo sa týka príbehu nesmie tu chýbať nejaká ta zrada, prenasledovanie cieľov a podobné úlohy ako tie, ktoré budete mať možnosť spĺňať v jednotlivých vedľajších úlohách. Jedna celá sekvencia je zložená len z nájomných vrážd. Je škoda, že pokiaľ spĺňate vedľajšie úlohy medzi hlavným príbehom, resp. hľadáte nejaké tie skryté predmety, tak sa môže stať, že sa v príbehu začnete aj trochu strácať. Čo mi vadilo ale najviac, je to obdobie v ktorom príbeh prebieha (tak 22 rokov je podľa mňa príliš, a to všetky postavy za ten čas vyzerajú rovnako a robia to isté...). Jednotlivé postavy sú, ale zobrazené skvelo, a to nie len Ezio ale aj vaši priatelia ako Leonardo da Vinci, váš strýko Mario a ostatní assasiny (no aj tak najlepšia bola Katarína Sforza :D ). A najmä ten miešaný anglicko-taliansky dabing dodáva tú správnu atmosféru, keďže postavy sú nahovorené fakt bravúrne.

AC2 obsahuje rôzne historické poznatky, či už k postavám alebo rôznym historickým pamiatkam. Najviac ma oslovilo hľadanie tzv. pravdy, keď máte nájsť určité symboly v hre a vyriešiť sériu minihier, ktorých je niekoľko typov a v priebehu hry sú stále obtiažnejšie.

Aby sa tvorcovia neopakovali s vlajkami, aby nám náhodou nechýbali, máme teraz možnosť zbierať orlie pierka, truhly s peniazmi, sošky bohov a a pečate z hrobiek mŕtvych assassinov. Oproti vlajkám sa mi zdalo hľadanie pierok ľahšie, aj keď vo Florencii to bolo zrejme najhoršie. Pri hrobkách som ale nepochopil načo tam boli poskrývané tie tajné miesta, keďže ich hľadanie sa vôbec nevyplatilo a taktiež nebolo nikdy isté koľko sa ich vlastne kde nachádza.

Hra neobsahuje veľa chýb, no nedá mi nespomenúť aspoň pár z nich. Najviac ma vytáčali prenasledovacie misie, keďže v nich sa najčastejšie ukázal respawn občanov, idete po uličke a vtom sa ani nie meter pred vami zo vzduchu zhmotní nejaký ten človek s krabicou, vy do neho buchnete a môžete začať odznova. Taktiež aj keď je umelá inteligencia vynikajúca, nájdu sa aj jej slabé chviľky, keď nepriatelia zostanú stáť na mieste a pozerať do steny alebo zlikvidovať 6 nepriateľov za sebou tiež nie je niekedy problém. A potom mi trochu vadili tie pády vďaka kamere. Brnenie by vás malo chrániť pred všetkým, preto nechápem prečo vždy pri páde stratíte polovicu života, aj keď máte kvalitnejšiu zbroj.

AC2 je skvelou hrou, ktorú sa určite oplatí zahrať, vychutnať si príbeh (až na ten záver), nové herné prvky ( napr. zrekonštruovať si mesto) a za cca. 36 hodín (100% odohraná hra) prejsť životom mladého assassina a dovŕšiť jeho pomstu.

Pro: grafika, príbeh, zbrane, vylepšenia skrytej čepele, dabing, niektoré postavy, minihry

Proti: niekedy výpadky AI, respawn občanov, hľadanie tajných oblastí v hrobkách

+7 +8 −1
Kosi..Kosi..
  • PC 70
K této sérii jsem se dostal skrz Jespera Kyda a jeho dechberoucí muziku, kterou dost bedlivě sleduju už mnoho let. Jedničku jsem, přestože mě příliš nebavila, projel poctivě celou. Už onen příběh (artefakt) mě jaksi zajímal a táhnul vpřed. Od pokračování jsem čekal mnoho: samozřejmě super hudbu, ale i zlepšení po všech stranách, jak zdejší komentáře uvádí:

Graficky je hra srovnatelná s předchůdcem, což mě k dobrýmu hernímu zážitku bohatě stačí. Města jsou větší, nežli tomu bylo minule a zpracování jednotlivých památek je opravdu věrný. Ovšem, co se týče atmosféry, tam předchůdce podle mě exceloval lépe, myslím si.

Ačkoli ze začátku to tak nějak opdsejpá, v polovině hry už strereotyp převažuje a to i přes to, že je každý úkol "originální". On totiž originální není, jen se tak tváří. Pořád člověk dělá to stejný (krom několika nepříliš povedených miniher nebo směšně jednoduchých rébusů) a nic z toho není problém, nebo dokonce výzva:

Přestože jsem si vypnul veškerej HUD, stejně jsem si připadal jako desetiletý děcko, který hraje věku odpovídající hru, kde je jediným úkolem buď boj/vražda, nebo přesun (divím se, že jsem po střechách nesbíral i jablíčka nebo něco). K tomuto divokýmu skákavýmu přesunu navíc stačí tupě držet dvě tlačítka současně a dívat se na postavičku, na co všechno umí (povětšinou naprosto nereálně) vyskákat, vyšplhat.
Co se potom týče boje, nenarazil jsem na situaci, kde by šermovačka proti jakékoli přesile představovala potíž. Kdepak: kryt, úder, kryt, chmat – pořád dokola a nepřátelé za chvíli všichni leží na zemi, aniž bych schytal víc jak tři rány. Boj proti deseti je stejnej jako boj s dvěma, jen je o to delší. Útěk je pouhou možností, nikoli nutností. Vždy sem je zesekal do posledního bez potíží. Mimochodem pád z 30timetrové budovy taky není smrtelnej, aby s tím náhodou někdo neseknul, protože by to bylo moc težký, že jo.

No, takže jakmile jsem trochu prošmejdil Benátky, už mě nemělo co táhnout kupředu. Artefakt (o kterej zde pořád jde, zdá se) a jeho účinek je mi známej, osud toho barmana (jakže se to jmenoval, Miles?) mě vůbec nebral a vůbec celej nápad série, že se bude vše odehrávat vlastně v budoucnosti je pro mě nepochopitelnej fail a naprosto to bourá pečlivě budovanou historickou atmosféru.

Ezio, kterýho zde několik komentářů oslavuje jako nejsympatičtější herní postavu historie, mi lezl na nervy už doslova od první chvíle, kdy sem ho uviděl na monitoru (zlatej mlčící Altair). Nezbavil jsem se pocitu, že jde o rozmazlenýho libovýho frajírka z bohaté bankéřské rodiny bez špetky grácie a hlubšího charakteru, kterýmu všichni lezou celou hru jen do prdele.

Muzika je samozřejmě dobrá (předevím song Ezio’s Family je vskutku mistrovskej), ale díky nutnému omezení elektronicky znějících zvuků nemůže tento soundtrack, myslím si, dosáhnout kvalit "soudobých" her, kde má autor k dispozici plnou paletu moderních zvuků, samplů a efektů, včetně těch elektronických a především jejich kombinaci. (typicky série Hitman nebo State of Decay)

Závěrem tedy nezbývá než si přiznat, že tato série není pro mě a hudbu si tak pro příště vychutnat jen samotnou bez nepříliš záživného gameplaye, kterej mě především svou herní nenáročností a stereotypem ubíjel natolik, že jsem se nedonutil s chutí ve hře pokračovat.

Hodnotím nakonec stejně jako předchůdce: 70%.

Přestože je pokračovaní v mnohém lepší, větší a vychytanější, nabízí jen pořád to stejný v novym nablýskanym kabátku, kterej člověka jako já na dlouho neohromí. Všechna další pokračovaní vyjímám z "chci si zahrát" a tuhle sérii asi nechám nadále plavat.

Pro: Volnost, zpracování památek, hudba

Proti: Stereotyp, příliš podobné jako předchůdce, nízká obtížnost, ovládání, nuda

+16
themacsthemacs
Dohráno
  • PC 95
Je to tady. Konečně jsem dostal, co jsem chtěl. Přesněji řečeno, co jsem chtěl od prvního dílu Assassins’s Creed (dále jen AC1). Po prvním díle si autoři pravděpodobně uvědomili, jaký potenciál série Assassin’s Creed má. A přesně tak, druhý díl to ukázal v celé své kráse. AC1 je zapomenut, teď je tady AC2 a rozdíl mezi nimi je propastný po všech stránkách. Ale hezky popořádku.

Opouštíme dobu třetí křížové výpravy, Altaïra Ibn-La'Ahada a blízký východ a vydáváme se o 400 let dále do renesanční Itálie. Zde se setkáváme s novým hrdinou, mladým Eziem Auditore da Firenze. Ezio je naprostý protiklad Altaïra, je to mladý nezkušený kluk, který má rád ženy, bitky a peníze. Jednoho dne jsou jeho otec a 2 bratři falešně obviněni ze zrady a popraveni. Ezio „přebírá“ poslání svého otce a stává se Assassinem. V průběhu jeho putování se podíváme do jeho rodné Florencie, Toskánska nebo do Benátek. Zajímavým prvkem v této hře je i možnost starat se (to berte s nadhledem, ve skutečnosti to je jen o placení a sbírání předmětů) o město a vilu rodu Auditore, kterou nyní vlastní Eziův strýc Mario. Nakonec se podíváme i do Říma, avšak jen v poslední misi. Ale víc už z příběhu neřeknu.

Co mě na hře však vážně překvapilo, je délka. A to jak z pohledu herního času, tak z pohledu herních událostí. Vysvětlím. Od prvního herního dne, až po závěrečnou pasáž v Římě uběhne ve hře neuvěřitelných bezmála 25 let. To je čtvrtstoletí a to už je co říct. Ke druhé složce netřeba víc dodávat. Herní doba nějakých 40 hodin mluví za vše. Samozřejmě s plněním vedlejších misí a úkolů, které však nebyly o nic méně zajímavé než příběhová linie. Ale k tomu se dostanu za okamžik.

Teď tedy k samotnému hraní. Altaïr byl jako postava sympatický a zajímavý, ale také docela nudný a bez emocí. Zato Ezio, to je něco jiného, je zábavný, ukecaný a doslova z něj číší energie. Nevím jak ostatním, ale mě přirostl k srdci hned. Ale kdyby jen postava, oproti AC1 je jiné prakticky úplně vše. Teda kromě lezení a šplhání po všem možném vysokém. To Ezio zdědil po svém předchůdci a přidal pár nových věcí. Mise jsou jiné, svět je jiný, styl hry je jiný. Ty tam jsou nudné a stále se opakující mise, ty tam jsou stále stejné lokace. Tady je vše nové, mnohem, mnohem lepší. Lokací je zde 5, přičemž každá je úplně jiná jak velikostí, tak vzhledem a prostředím. Tak samo mise, jak příběhové, tak vedlejší. Už žádné „Zajdi tam a tam, zabij toho a toho, vrať se zpět“. Mise jsou každé jiné a rozhodně se nebudete u drtivé většiny z nich nudit. A tak si říkám, proč nemohla být jednička aspoň z poloviny tak dobrá.

Co říct k technické stránce hry. Grafika průměrná, na svou dobu spíš lehce nadprůměrná, nároky průměrné. Zpracování měst krásné, zpracování postav už méně. Ale i tak se na to pěkně dívalo.

Až na občasnou debilitu AI nemám k technické stránce hry prakticky žádné výhrady.
Teď si asi říkáte, proč jsem se ani slovíčkem nezmínil o Desmondovi nebo Animu. Je to prosté. Tento svět pro mě ve hře prakticky neexistuje, nelíbí se mi a podle mě do hry ani nepatří. Samozřejmě, je to jen můj názor, ale když už Ubi udělal takovouto hru, měli jí udělat jako čistě historickou bez těchto sci-fi prvků. To je k tomuto vše.
Co říct závěrem? Podle mých předchozích slov by se zdálo, že je hra prakticky dokonalá. Ale do dokonalosti ji přeci jen malinko chybí. Jen jediná hra na světě je pro mne dokonalá (hodnocení 100%) a AC2 ji bohužel nedoplní. Některé menší nepříjemnosti, jako je občas nevyzpytatelně se natáčející kamera, wtf obloha se superrychle plujícími mraky (bije to vážně do očí, jinak bych to tady nejspíš nepsal) nebo slabší konec hry, sráží celkové hodnocení na i tak výjimečných 95%.
Věta na závěr. Assassin’s Creed 2, prozatím nejlepší hra, co jsem v roce 2013 hrál.

Pro: + herní doba a s tím související vedlejší mise a sbírání všeho možného + Rozlehlost světa, několik měst, každé jiné + Rozmanitost misí a úkolů + Příběh + Máte „vlastní“ město s vilou – obnova města a vily

Proti: - Kamera (občas se natáčela příšerně) - Konec hry – mise už nudnější a konec prostě takový podivný

+14
GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Ještě jsem nezažil tak obrovský kvalitativní skok mezi prvním a druhý dílem. Autoři pojali ACII opravdu velkolepě a naplnili ho herní obsahem, který několikanásobně překračuje všechno, s čím by se dal ACII žánrově srovnávat.

Mám rád hry, ve kterých se můžu vracet na "základnu". ACII nejenže poskytuje útočiště v podobě sídla, ale kolem něj mi patří celé městečko! A to si vylepšuji za nasbírané peníze, skupuji obrazy, zbraně a brnění a paxe jimi kochám ve vile strýčka Maria. Když je chuť, plním vedlejší úkoly nebo se snažím získávat střípky "Pravdy" o Adamovi a Evě. Rabuji templářské pokladny, získávám pečetě pro odemknutí Altairova legendárního brnění, snažím se hledat jeho zápisky v podobě Codexu, který mi pak Leonardo da Vinci dešifruje a zásobujeme mě různými vylepšeními. A příležitostně vjedu do kolejí hlavního děje, který je tady svou délkou a rozvětveností odhadem trojnásobný, oproti prvnímu dílu.

Nejen délka příběhu, množství přidaného obsahu nebo rozlehlost měst, ale taky poznávání italského folklóru je gamesník ACII živ. Asi nebudu jediný, kdo často konzultoval Wiki po každém objevení nové památky a porovnával její skutečnou podobu s tou virtuální. Poté jí prznil plazením se po jejích zdech a skákáním ze svatých křížů kopulí kostelů do co největších hloubek ulic Benátek, Florencie a Forlì. Venkov se svými typicky italskými panorámaty už jen podtrhuje rozmáchlost světa ACII.

Někdy v 10. sekvenci jsem ale začal pociťovat určité stereotypní tlaky, protože náplň příběhových misí ke konci postrádala potřebnou naraci a já se začal nepřímo nudit. Taky některé zvraty moc rozumu nepobraly a působily příliš rušivě.

Problém bych viděl taky v nízké obtížnosti, kde Ezio vydrží nepočítaně ran a šípů. Prakticky se mi nepodařilo umřít při boji, ačkoli jsem ho často nechával stát jen tak v bitevní vřavě. A pády z výšek? Deset pater bez zranění, pak začnou ubývat jednotlivě kostičky HP baru, přičemž k desynchronizaci dojde jen výjimečně.

AI je mizerná, skákací pasáže při hledání pečetí jsou díky ovládání a kameře spíše na obtíž a žalostně mě nebavily. Ještě bych měl jednu nemalou výtku - bílé obrazovky mě doháněly k šílenství. Kurvadrát, kterého mamrdského oslího potrata napadlo dávat při každém loadingu, načtení mapy nebo menu hry bílé obrazovky? Monitor mi zbělal nesčetněkrát a moje oči byly neustále oslňovány. Jestli by se autoři her měli něčeho vyvarovat, tak je to zbytečné používání celo-bílých obrazovek.

Po celou dobu hraní jsem to viděl na jasných pět, ale ke konci to začlo skřípat a těch chybiček kolem taky není málo. Přesto musím ocenit neskutečný záběr celé hry a její edukativní přesah.

****/5
Herní doba: 23hod 47min
Kompletace: 95%
+32 +33 −1
Pride4uPride4u
Dohráno
  • PC 90
Assassin's Creed 2 je hrou, kterou jako by mi ušili na míru. Mám rád volnost pohybu a svobodu při výběru a plnění misí a stejně tak jako v GTA jsem trávil dlouhé hodiny poflakováním se po městě či venkově a bezdůvodným brázděním dálnic či střílením po někom, kdo do mě třeba naboural, nebo po policistech, ktřerí se po chvíli objevili, i v AC2 jsem namísto otrockého následování příběhu mohl kdykoli bloudit nádherně vymodelovanými městy renesanční Itálie a při tom se sluncem v zádech hopsat po střechách, likvidovat lučištníky, vylézt na objevenou rozhlednu, pustit se za zlodějem nebo pomoci někomu s nevyřízenými účty. Nebo taky nic z toho.

Blahem jsem se ale nerozplýval jen nad svobodou pohybu a možnostmi, jak vyřešit nějaké to zabití (tasit meč a jít do přímého souboje, zákeřně a skrytě použít jedovou šipku či někoho odprásknout šikovnou područní bambitkou od starého kamaráda Leoše da Vinciho) a následně prchnout z místa činu, nebo si cestu probojovat. Podmanil si mě i příběh, který mě i přes svou možná až nadměrnou komplexnost vtáhl, na čemž se výrazně podílela památná postava sympaťáka, vtipálka, bojovníka i milovníka Ezia, jehož příběh řadím k nejzábavnějším epickým ságám moderní herní historie.

Když ještě přidám excelentní hudbu Jespera Kyda (například skladbu Ezio's Family jsem si zamiloval v momentě, kdy jsem ji poprvé uslyšel) a líbivé grafické zpracování, pak lze již bez zábran hovořit o jedné z nejpovedenějších her moderní éry.

Pro: Epický příběh zasazený do skvostné renesanční Itálie, Ezio a další nezapomenutelné osobnosti, svoboda pohybu, plnění misí, škála nepovinných úkolů, arzenál zbraní, parádní soundtrack, herní doba

Proti: Příliš snadné souboje, protipirátská ochrana házející klacky pod nohy legálním vlastníkům

+30
KostějKostěj
Dohráno
  • PC 65
TL;DR po letech: historicky první Ubisoft: The Game :-)

Na začátek bych rád uvedl, že tenhle komentář rozhodně není zamýšlen jako celková "recenze" hry; je to spíš reakce na všeobecný nadšení nad tím, jak se ta hra oproti jedničce strašně zlepšila. Nebudu tady proto rozvádět, že AC2 skvěle vypadá, místy má opravdu silnou atmosféru, výbornou hudbu a nádherně zpracovaný města skutečně žijou. Není to špatná hra.

Je to ovšem brutálně přeceněná hra. Každej exaltovaně vykřikuje, jak je strašně úspěšná v odstranění toho stereotypu jedničky, ale já se u toho nudil skoro stejně, protože všechny ty kravinky co se tam dají dělat jsou opravdu jenom kosmetický blbůstky, jenom takový pozlátko a na jádro hratelnosti nemají žádnej reálnej dopad. A to jádro je naprosto totožný s jedničkou...

Třeba to vylepšování rodinný vily - na první pohled úplně skvělej nápad. Jenže to se dá vylepšit na maximum dřív, než dojdu do třetiny hry (a nemusím kvůli tomu udělat jedinou vedlejší misi) a na zbytek hry to nemá absolutně žádnej vliv. Přitom to, že mám někde na venkově utajený sídlo hašašínský organizace by se dalo hrozně krásně využít a zaplést do příběhu, do mechanik hry a hratelnost by tím místo šířky získala hloubku, kterou ta hra bolestně postrádá.

Pírka? Naprosto k ničemu, klasickej natahovák herní doby.

Truhly? Ditto, peníze vůbec k ničemu nejsou. Nejlepší zbroj, jakou můžu mít pořídím v půlce hry bez toho, abych utratil jedinej zlaťák. Obtížnost hry je po celou dobu úplně stejná, nezávisle na výbavě (!!!).

Hledání těch kódů a řešení (neuvěřitelně triviálních) hlavolamů? Víceméně totéž.
Hrál jsem to před půl rokem, a i když jsem to dokončil, nemůžu si zaboha vzpomenout, co bylo obsahem toho videa. To taky o něčem svědčí.

Vedlejší mise? Každej typ si zahraješ jednou a tím to hasne. Všechny další pokusy jsou variace na tu první.

Takže ve finále zase nezbude, než se prodírat stereotypem stejně otravným jako byl v jedničce jenom kvůli příběhu, na jehož "konci" jsem předvedl facepalm tak monstrózní, že snese srovnání jenom s tím, co jsem udělal na konci Fahrenheita.

V podstatě mám pocit, že jediný, v čem je AC2 opravdu hodně dobrej, je v přesvědčování hráče o tom, jak se baví a kolik věcí může dělat, i když tomu ve skutečnosti tak není. Ve čtyřce (trojku vynechám) prosím ubrat na délce dějové linie a na šířce co do umělého prodlužování herní doby; místo toho přidat na hloubce co do zakomponování aktivit, kdy zrovna neskáču po střechách a nevraždím různý bezvýznamný potentáty. Byla by z toho regulérní HRA, ne sbírka převážně nesouvisejících casual hříček nalepených na stereotypní jádro.
+32 +36 −4
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 769 86
  • PS3 32 88
  • PS4 27 83
  • PS5 8 82
  • X360 26 90
  • XOne 6 91
  • XboxX/S 2 82
  • Switch 1 95

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
3700
Odkaz:
http://dbher.cz/h3700
Přidána:
05.03.2010
14 let a 267 dní
Hodnocení:
871 (20-100 %)
Komentářů:
46
Oblíbenost:
Sledovat 51 Chci si zahrát 62
Rozehráno 44 Dohráno 825
Návštěvnost:
81640× (celkem)
152× (poslední měsíc)
20× (poslední týden)
7× (dnes)
Více