Komentáře

Měl jsem už delší dobu v plánu toto opěvované korejské veledílo "neomezených možností" zažít tak říkajíc na vlastní kůži, objektivně zhodnotit a poznat veškeré aspekty bohatého světa s propracovanou ekonomikou, efektním soubojovým systémem a snaživou duchapřítomnou online komunitou z pohledu MMORPG nepolíbeného herního nadšence, a následně obohatit tuto skomírající roztomilou databázičku o další přínosný erudovaný herní rozbor, plný superlativů a chytrých postřehů, který by mi vysloužil nesmrtelnou slávu a obdiv všech zdejších deseti uživatelů. Ale nějak mi nebylo přáno. Nabídnu tedy pouze vysoce subjektivní historku z reálného života.

Jednoho dne z rána mé srdce zaplesalo vida slevy na Steamu, a posílen o zcela mylný názor, že k hraní BDO není potřeba jiné investice, než počátečního zakoupení hry, jsem nadšeně tasil kreditku. Zatímco se zbytek dne router žhavil doběla, využil jsem příležitosti ke zkouknutí zhruba čtyř a půl hodiny tutoriálů herních mechanik a přehledů "pro nováčky". Pln teoretických informací a očekávání jsem konečně k večeru poklepal na ošklivý čerstvý přírustek přeplněné plochy. Zaregistrovat se na Kakaové servery kdesi v exotickém ráji bych ještě zvládnul, ale zásek mě čekal bohužel už na další obrazovce, protože ani po zadání zhruba dvěstě padesáti různých (alespoň trochu smysluplných) frází nebylo přízvisko mé digitální rodiny přijato, a tím pádem má maličkost nebyla na virtální hřiště (ani po hlasitém nadávání) vpuštěna. Kdybych tak tou dobou tušil, že to samé mě čeká zanedlouho ještě jednou se jménem křestním. "Systém" unikátnosti jmen hráčů z (pravděpodobně) celého světa musím rozhodně pochválit, je to pravá zkouška ohněm a člověka donutí po letech zalistovat zaprášenou knihovničkou omšelých fantasy svazků. Nakonec má udatná hrdinka dostala název "Nikdy Nikde". Původně jsem chtěl zadat (po úvodních zkušenostech se hrou) jméno "Nikdy Víc", ale bohužel už bylo zabráno, pravděpodobně nějakým ještě zoufalejším hráčem. Můj pocit neskonalého štěstí z úspěšného složení lingvistického testu ale zmařila hned následujcí nabídka "herních serverů". Zatímco se do mě vkrádal neříjemný dojem, že po mě budou chtít vývojáři i volbu konkrétní větve Evropské rozvodné sítě a následně výběr optického podmořského kabelu, zapíchl jsem prst náhodně do obrazovky. Zřejmě jsem se trefil, protože po dvouminutovém pokusu o připojení mě server se záhadnou chybou vykopnul pryč. A samozřejmě u toho nezapomněl shodit celou hru, protože proč by se hráč zdržoval zbytečně v hlavním menu, že.

Druhý pokus už byl nicméně úspěšnější. Dostal jsem se (s neskrývaným dojetím) až ke kustomizaci herní postavy. Letmý pohled na jediné dvě animované části těla hrdinky, využívající propracovaný fyzikální model a poctivě reagující na každý pohyb, nenechá hráče hned z kraje na pochybách, že vývojáři pochází z Asie. Po zhruba dvouhodinovém upravování parametrů každého centimetru na postavě herního charakteru (a již zmíněmé úmorné soutěži o nejinteligentnější nepoužitou frázi) jsem se konečně dostal do hry!

Na takto "uživatelsky přívětivé" UI mě ovšem žádný tutorial připravit nemohl (nebo jsem ho omylem přeskočil). To, že se mi hra pokaždé pustí v okně a sama si vybere grafické možnosti, které za mě ochotně zaškrtne, i když jsem je před tím namahavě vypnul, to bych ještě přežil, v jistém smyslu to dodává hráčské zkušenosti určitý nádech dobrodružství, ale že i na železe aktuální vyšší střední třídy běží (4 roky stará hra) na mid-low nastavení mezi 55 až 30 snímky za sekundu, to už mi vnuklo vtíravou myšlenku, kde asi udělali jihokorejští soudrzi chybu. Grafiku se mi po několika desítkách minut podařilo nakonec zkrotit, ale překážky v podobě nedomyšleného, nemotorného a snad záměrně překomplikovaného uživatelského rozhraní, které vyloženě hází klacky pod nohy, kde může, s tím se pere podstatně hůř. Ovšem proč to dělat hráčům jednoduché, když to jde složitě - to ví přece každý zkušený programátor.

S příběhovou linkou jsem se zasekl bohužel hned po úvodních scénáristických majstrštycích v podobě "zabij pět tohodle" a "přines deset tohodle" (kdy jsem si uvědomil, že recenzentova slova o "netradičním MMORPG" byla poněkud nadnesená), protože další úkol se týkal interakce s místními NPC. Z úkolu "promluv si s A a pak s B, začni Ačkem" se k mé smůle vyklubala neřešitelná záležitost, protože postava A se mnou sice konverzovala ochotně, dokonce jsem s ní úspěšně rozehrál i ultradebilní konverzační minihru, ovšem postava B nebyla nikde k nalezení. "Inteligentní" questline nápověda stále tvrdila, že jsem si ještě nepromluvil s postavou A, přičemž mě neustále navigovala (z nějakého záhadného důvodu) na postavu C.
"No nic," říkám si. "To bude jistě tebou. Může za to pokročilá noční hodina, nevyspalost, vyčerpání, hlad, žízeň, kocovina a ostatní symptomy neuspořádaného životního stylu. Vyspíš se, bude líp."

Druhý den ráno mě hra přivítala pouze nesmyslnou chybovou hláškou. Tak, a je konec, zaradoval jsem se. "Pacient je mrtev!" Následnou inspekcí se mi ale podařilo vypátrat, že to je jen další roztomilý způsob vývojářů, jak mi šetrně oznámit, že si nejdřív musím stáhnout třígigový update, jinak že mám smůlu. A tak mi opět příjemně uběhlo dopoledne. Na mém odhodlání dostat se do tajů nekonečných dobrodružství a světa plného vzrušujících nástrah a překvapení to ale neubralo. Zanedlouho už jsem směle pobíhal za pravidelného poskakování obřích digitálních vnadů po věrně vyvedených lučních stezkách podmanivého fantasy venkova.

S rozdělaným konverzačním úkolem jsem bohužel ani nyní nepohnul, a tak nezbylo, než si připustit, že už je pro mě dějová linka asi definitivně passé. "Rozpoutám tedy alespoň peklo na bitevním poli", brblal jsem si pod vousy s nadšeným úsměvem, a za prudkého nástupu adrenalinu jsem pevně sevřel plastovou myšku. A taky že ano. O moment později už má hrdinka neohroženě kosila jednu lišku za druhou. Bohužel ani zhruba po dvou stovkách lišek se na její bojové výkonnosti ani herních statech (až na přeplněný inventář zvící zhruba 10 volných políček) prakticky nic nezměnilo, dostal jsem tedy chuť na náročnějšího protivníka. A tak nezbylo, než neohroženě zapátrat po zajímavější výzvě. A nečekala daleko, stačilo jen přejít protilehlý most. Hnán žárem (liščí) krve v očích jal jsem se efektního kosení osamoceného bandity. Po asi pěti minutách bušení do stále kompletního health baru, který za tu dobu zhruba jen dvakrát změnil barvu (načež se pak zase spolehlivě vrátil do původního stavu), se mi ale podařilo udělal krutou chybu v obranné strategii (nutno zmínit soubojový systém, který bych pracovně nazval "Lag Souls"), a nepřítel mě hbitým zápichem nože do oblasti zhruba metr před mým hrudníkem okamžitě knockoutoval.
I přes hluboký obdiv k nevšední "realističnosti" herních mechanik jsem bohužel neodvratně došel k bolestnému názoru, že tahle hra mě pro mě prostě není. Co naplat, Kakao si dám holt zas jen v automatu před podnikovou kuřárnou.

Posilněn pocitem svatého práva a přesvědčením, že spravedlnosti by mělo být učiněno zadost, rozhodl jsem se, že své drobné raději zainvestuji do rozumněji uložené měny (RUM), a využil jsem Steamovou službu pro vrácení téměř "nepoužitého" zboží zpět na virtuální sklady. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem po vcelku krátkém intervalu obdržel odpověď vážených brigádníků z online podpory, že jsem hru ošoupal přesně o půl hodiny víc, a mám tedy smůlu! Na mou námitku, že většinu z "herního času" jsem si vybíral unikátní jméno a přijmení, abych ho nemusel následně za 10 Eček (!!) zase měnit, už bohužel nebyl prostor.

Tím bych mou dojemnou story asi zakončil, a jestli "Nikdy Nikde" nezemřela, tak v křemíkovém vesmíru mlátí lišky dodnes. Každopádně posílám vroucný pozdrav houževnatým fanouškům BDO z celého světa, které neodradily úvodní zkušenosti, a s nadšením využívají tohoto vynikajícího způsobu, jak topit týdny, měsíce a roky svého času, místo aby zakládali rodinu, stavěli dům nebo alespoň zasazovali smrk. Nezbývá mi, než tiše závidět.

MMORPG zdar!