Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Call of Juarez je pro mě osobně největší překvapení za hodně dlouhou dobu, čekal jsem klasickou akci z westernového prostředí, dostal jsem zajímavou směsici střílečky, stealth akce a akční adventury s opravdu velkou náloží skvělých nápadů a zpestřujících prvků.

Příběh sleduje 2 postavy: Billyho, mladého polovičního mexičana, který (většinou) nevyznává hrubou sílu jako řešení, a Reverenda Raye, bývalého pistolníka, nyní kněze, který jde z určitých důvodů Billymu po krku. Obě z postav se střídají a s nimi i samotná hratelnost, která osciluje od stealth přes skákací kola někdy až v tombriderovském stylu za Billyho, až po klasickou střílečku za Reverenda Raye.

Obě postavy jsou vykresleny skvěle a příběh se mi zdál na poměry PC her velmi dobrý. Nejvíce se mi líbilo, že tvůrci tenhle typ paralelního vyprávění uměli využít na maximum - postavy se potkávají, zlomové okamžiky a to co jim předcházelo je vykresleno z obou stran, některé události zažijete z různých úhlů pohledu (když přede mě v jeskyni dírou ve stropě při hře za Raye propadl hořící strom, s radostí jsem si vzpomněl, jak do něj při hře za Billyho v předcházející kapitole několik metrů nad udeřil blesk), a takových okamžiků je ve hře víc a skvěle dotvářejí atmosféru, byť nejsou nijak příběhově důležité. Zpracování obou postav se mi líbilo a zvláště fanatický Reverend Ray, který dokáže zároveň jednou rukou střílet a druhou předčítat svým obětem z Bible, je výborná postava a to i díky famóznímu dabingu.

Vyzdvihnout musím také velmi promyšlený level design a s ním spojená nádherná prostředí divokého západu. Hory, lesy, horské bystřiny, kaňony a prérie v kombinaci s velkým dohledem a spoustou grafických efektů tvoří kouzelné scenérie (a ty mám ve hrách obzvláště rád). Billy disponuje i bičem, pomocí kterého se můžete (přichycení na stromy, přitahování či zhoupnutí) dostávat na různá vyvýšená místa, takže si prostředí můžete vychutnat i z opravdu velkých výšek a je to nádhera. Grafika hry je na rok 2006 špičková (a docela náročná i dnes) a to samé platí i o hudbě.

Když jsem se o hru začal v průběhu hraní více zajímat, docela často jsem v ohlasech četl, že je stereotypní. Já jsem v celkem 15 kapitolách a s přibližně stejnou herní dobou v hodinách nic jako stereotyp nezaznamenal - a autoři pro to taky dělají maximum. Střídání charakterů (a tím pádem samotné hratelnosti) neustále drží hráče v pozornosti a musíme připočíst i spoustu skvělých nápadů: povedený a trochu atypicky ztvárněný bullet time, jízda na koni, skvělé využití biče, přehřívání zbraní, luk jako zbraň (pro mě nejlepší požitek ze střelby za hodně dlouhou dobu), systém duelů, hašení ohně, lov zajíců atd. atd., stále přichází něco nového a nevyzkoušeného, paráda.

Největší problém hry vidím v tom, že je multižánrová. Pro fanoušky stříleček málo akce, pro milovníky stealth či skákaček zase akce příliš. Pokud máte vyhraněný žánrový vkus, pravděpodobně vás bude jedna polovina hry nudit nebo dokonce otravovat. Pokud máte, podobně jako já, rádi všechny zmíněné pod podmínkou, že je hra dobrá, můžu vám Call of Juarez bez nejmenších pochyb doporučit. Tato hra (některými nazývaná jako "budgetovka") mi dokonale sedla a v mých očích v klidu poráží všechny samozvané AAA akce roku 2006 i většinu těch, co byly vydány poté.
+53
  • PC 90
Call of Juarez, Call of Juarez... Kde by som len začal? Je to dokopy druhá westernová hra ktorú som hral a dohral (po Gun). Poľská budgetovka ktorú som si kúpil za 2€ a neľutujem to. Zaujímavý príbeh, zbrane, postavy, hudba. Ale jeden nedostatok je miernan eoptimalizovanosť. Tá sa prejavuje na miestach kde by nemala. To sú malé uzavreté priestory kde nikto nieje. S tým si ten chrome engine mohol dať záležať. Táto hra nepatrí medzi mojé obľúbené žánre čiže ,,tupá FPS" ale nejak som to prežil. Možno kvôli westernu. Celkovo veľmi zaujímavá hra ale aj tak sa mi zdala krátka (na Call of Duty: Modern Warfare 2 síce nemá ale aj tak) hru som dohral dokopy možno za 6-7 hodín. A teraz k hre. Zaujímavý príbeh ktorý sa ale dal predvídať. Zbrane boli tiež zaujímavé najmä pištoľ ktorý ste dostali na konci neviem ak sa volá ale bol asi najlepší a dobrá bola aj odstreľovačka. V hre sa mi páčila aj hudba ktorá dopĺňala atmosféru. V hre bolo dobre že sa striedali postavy Billy a Ray. Za Raya sú misie akčné musíte sa perstrieľať kade sa dá ale napoak za Billyho väčšinou utékáte, šplháte sa, niečo hľadáte niečo ako Indiana Jones (najmä kvôli biču). Veľmi zaujímavo spravené boli duely. Museli ste počkať kým súper siahne na zbraň, rýchlo zacieľiť a strieľať. Ak ste sa na prvý krát netrafili máte šancu ďalej pretože oponenti sú zo začiatku krivý. Ale čím ste ďalej tým sú tie sv... presnejšie. Celkovo zhodnotené za hru nevyhodíte zbytočne peniaze ak máte radi Western (alebo ,,tupé FPS"). Takže ak chcete nejakému ,,gamerovi" spraviť radosť nájdite si 2€ alebo 49Kč a darček na Vianoce máte vybavený.

Pro: Postavy, zbrane, prostredie, atmosféra, hudba, cena, príbeh, duely.

Proti: Mierna neoptimalizovanosť, dĺžka hry.

+41 +44 −3
  • PC 90
Další hra, kterou jsem v ABC sehnal za krásných 39 kč. Musím říct, že za ty prachy to byla výborná koupě.

Hra běží na silně vylepšeném enginu Chromu. Grafika vypadá pěkně, ale optimalizace stojí za prd. Na mém, v té době nabouchaném počítači, jsem pařil na střední detaily. Divoký západ je ve filmu dost omšelé téma, ale ve hrách (na rozdíl třeba od druhé světové) dost neprozkoumané téma. Bez pořádného příběhu by zajímavé prostředí bylo k ničemu. To naštěstí případ téhle hry není.

Příběh je plný klasického klišé. Jsem za to rád, protože jsem si mohl alespoň užít pořádný akční biják, jak vyšitý z Hollywoodu. Ve hře vás čekají dvě postavy a dva herní styly. Akční část hry za drsného reverenda je naprosto fenomenální. Skvěle zpracované akční a lineární mise, kde vždycky přesně víte kam máte jít a žádné zbytečnosti (hádanky atd.) vás neruší při hraní. Skvěle zpracovaný bullet time a souboje. Hra za Billyho už vyžaduje trochu zapojit hlavu. Stealth v jeho podání mi vůbec nevadil a v akci je také obstojný. Rozhodně to ale není nadčlověk jako reverend. Utíkání a bičování mu jde líp.

Hra je to krátká, ale co bych chtěl za 39 kč. Na druhou stranu, v téhle uspěchané době mi to akorát tak sedlo, abych z toho měl dobrý pocit. Pocit z grafiky, hratelnosti, z příběhu, ze hry.

Pro: přímočará zábava, příběh, hra za reverenda, pěkná grafika

Proti: špatná optimalizace, délka (chtěl bych ještě)

+38
  • PC 85
Pln dojmů z právě dohraného Call of Juarez 2 jsem si řekl, že by nebylo špatné zkusit si zahrát jedničku (k čemuž jsem se při předchozích dvou pokusech kvůli hw nárokům nedostal).

Hodně mě překvapilo, jak dobře příběhy jedničky a dvojky na sebe navazují a vlastně jen za to dávám extra 5 bodů v hodnocení - závěrečná slova revrenda Raye prostě účinkují docela jinak, když jste s ním předtím prošli kus života ve dvojce :)

Graficky je Call of Juarez velmi pěkný. Prostředí se vedle dvojky zdá trochu málo detailní, ale srovnání s například Oblivionem snese naprosto v pohodě.

Hratelnost je svým pojetím na úrovni, kterou bych s ohledem ke "stáří" titulu hodnotil jako kvalitní. Hra obsahuje řadu zajímavých prvků, ale k řadě prvků je přistupováno i na rok 2006 tak trochu oldskoolově. Na rozdíl od dvojky je ale poměrně konzistentní a nejsou tu žádné šílené výkyvy v obtížnosti. Co mi z novějších herních prvků chybělo je bezlékárničkový systém zdraví - když máte před sebou pole plné nepřátel, které vy nevidíte, za to oni vás ano, na druhé straně pole je gatling a ukazatel zdraví v této situaci praví 001, nasere to.

Rozpačité dojmy jsem měl hlavně z ovládání, hlavně kvůli nemožnosti přesnější střelby skrz pravé tlačítko alespoň s jedním revolverem. Je tu spousta fičur s minimálním využitím které spolehlivě sežerou všechny klávesy v oblasti WASD - zbytečně překombinované. Možnost vyklánění, sic jsem ji sem tam používal, je tu proti jiným hrám tak trochu zkriplená a přinejmenším reverendovi žere snadno dostupné klávesy, například pro rychlopalbu, na kterou jsem od jejího představení nesáhnul.

Příběh a jeho vyprávění i bez ohledu na druhý díl potěšily. Za prvé je zápletka sama o sobě obstojí velmi slušně, za druhé příběh je dostatečně vypracovaný aby dával tušit vybudované pozadí, na kterém staví dvojka. Střídání dvou hlavních postav funguje překvapivě dobře, mnohem líp než jsem čekal.

Mise za Billyho daly postupně vzpomenout na Thiefa i Oblivion a jsou náplní rozmanitější než mise za Raye, kde jde až na vyjímky čistě o střelbu. U Billyho s rozmanitostí trochu kolísá i zábavnost, u Raye nekompromisní a brutální postup vpřed baví velmi dobře sám o sobě, jen jsem musel potlačit nutkání vyklánět se z poza rohů, používat přesné míření a naučit se mačkat R víckrát než jednou :) No prostě za každého z nich se hraje docela jinak a nemyslím si, že mise za jednoho z nich by byly lepší/horší.

Docela mě mrzí že mi tahle hra ve své době neběžela v nějakých rozumných detailech, dost možná bych šel s hodnocením ještě o stupínek výš. A možná ne. Trochu mě zaskočilo, že jsem CoJ dohrál rychleji než jeho pokračování (prakticky na jeden zátah s pauzou na jeden díl seriálu).

Pro: příběh a jeho originální způsob vyprávění, na svou dobu grafika, rozmanitá a vyvážená hratelnost

Proti: občas zastaralý leveldesign, překombinované ovládání

+35
  • PC 85
Hra z westernového prostředí, není to ale adventura ani strategie. No nakonec proč ne, pomyslel jsem si a ponořil se do hraní... Na první pohled mě zaujala hodně surová atmosféra a ztvárnění alá TENKRÁT NA ZÁPADĚ. Vše je takové oprýskané a z každého póru jde cítit, že to v té době nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Tak jako se dnes dělí svět na bohaté a chudé, i zde je tomu stejně, ale snad ještě v intenzivnějším módu.

Během hraní se ujmete dvou rolí, což nebývá moc zvykem. Indiánského mladíka Billyho Candla, prchajícího před spravedlností za zločin, který nespáchal (pomalý a tichý postup) a reverenda Raye s temnou minulostí (akční pasáže), který Billyho pronásleduje. Příběh je sice velmi kvalitní a vyšperkován funkčními zvraty (s tím je spojená ideální délka hry), kde se střetnete s proradnými mexikány, dětmi, ženami lehčích mravů i muži zákona, právě tady však nastává první kámen úrazu – od samotného začátku jsem měl pocit, že se ne a ne sžít s ovládanými postavami. Chápu, že kdyby se odehrála kampaň za Billyho a pak až za reverenda, tak by se ztratila návaznost na příběhovou linii, problém ale je, že vím, že je Billy nevinný, ale i přes to ho musím v roli Raye chytit a potrestat. Toto dilema se sice časem poněkud vytrácí a já si začal plně užívat kvalitně zpracovanou fpsku, ale i tak.

Když se vrátím k zmíněné kvalitě, jde skutečně poznat, že si vývojáři dali záležet na každé prkotině. Herní svět je rozlehlý a téměř bez koridoru (ne jednou jsem se přistihl, že jen tak cválám na koni lesy, loukami a úžasně zpracovanou vodou a přitom se zaposlouchávám do nádherné hudby a zvuků okolí). Pochvalu si také zaslouží uchu lahodící hlas dabérů a celkové animace pohybů s možností střílet obouruč. Jasným příkladem v tomto směru je jízda na koni nebo šplhání na skalní výběžek, kdy jsou jasně vidět ruce. Dalším plusem jsou zbraně, kterých není sice mnoho (dvě pistole, brokovnice, winchesterovka, luk s šípy a více účelový bič), ale o to jsou lépe zpracovány - od zvuků, přes nabíjení, až po samotné zničení. Zničení, ptáte se? Ano je to tak, palné zbraně nevydrží věčně a po nějaké době střílení vám explodují v rukou a již nejsou k užitku. Někdo by mohl namítat, že taková novinka je pěkně na pytel (jemně řečeno), ale dle mého názoru to přidává na autentičnosti. Se zbraněmi je spojen i tzv. polední souboj, známka každé správné westernovky. Při zaznění zvuku musíte tasit pohybem myši dolů nahoru a po té vystřelit na protivníka z řad (většinou) šéfů banditů.

Další věc, co hru trochu sráží, je v některých částech nuda a jednotvárnost, u reverenda potom nemožnost přeskakovat vyšší překážky. A také poslední pasáž, než si člověk uvědomí, co má vlastně udělat.

Pro: atmosféra, zvuky, hudba, grafika, dvě hratelné postavy

Proti: někdy nuda a jednotvárnost

+35
  • PC 90
Call of Juarez je asi jedna z posledních 3D akcí, kterou jsem na své šunce kdysi dohrál, než mi došlo, že na ty novější stačit nebude. A je to parádní, skoro stoprocentní střílečka.

Call of Juarez je po Outlaws tuším chronologicky teprve druhá střílečka, odehrávající se na Divokém západě. V příběhu sledujeme teenagera Billyho Candla, který celý život čelí ústrkům pro svůj původ - ať už od šerifa, majitele salonu nebo i nevlastního otce. Když se jednoho dne vydá za matkou, najde ji i otčíma mrtvé a udělá to co celý život - uteče. K jeho smůle ho ale vidí reverend Ray. Ray je fanatický kazatel s nepěknou minulostí pistolníka a k Billyho smůle také bratr jeho otčíma. A tak zahájí neúprosnou štvanici na Billyho a všechny, kdo se mu postaví do cesty smete.

Příběh je vynikající, plný cutscén, zvratů, perfektních postav a bylo by škoda z něj cokoliv prozradit. Snad jen, že cesty obou hrdinů se několikrát zkříží, potkávají stejné postavy a vše vrcholí naprosto skvělým finále.

Povedla se i grafika. Z roku 2006 jsem dohrál pouze Alpha Prime a Prey, ale Call of Juarez je strká do kapsy. Kromě pár měst se odehrává v nádherných přírodních scenériích - ať už v prérii, lesích či divočině, máte pocit že jste opravdu na Divokém západě se vším všudy. Když jsem v jedné misi vylezl na Orlí horu a rozhlédl se po okolí, tajil se mi dech.

Hratelnost je rovněž vynikající. Protože jsme na Divokém západě, nepřátelé jsou pouze lidé - banditi či indiáni a zbraní je omezený počet. Různé druhy koltů, brokovnice a její upilovaná verze, puška, puška s hledím, Billy navíc používá i luk a bič. Několikrát osedláte i gatling, ale vzít si ho pochopitelně nemůžete. Díky absenci jakýchkoliv samopalů jsem po dlouhé době musel opravdu pečlivě mířit, krýt se a boj měl neskutečné grády. Zvlášť díky tomu, že nepřátel je opravdu požehnaně a třeba finální čistka pevnosti je jedna z nejlepších a největších řežeb (pokud nepočítám Serious Samy), co jsem hrál.

Autoři věděli, že jen s westernovou střílečkou s omezenými zbraněmi a nepřáteli by díru do světa neudělali a přišli se spoustou nápadů. Ve hře si tak zahrajeme za Raye i Billyho a obojí se hraje trošku jinak.

Ray je killer, odhodlaný vyčistit všechno hříšné. Když se proti němu postaví město či se připlete k přepadení vlaku, nedá pokoj dokud nevybije vše kolem. Umí pálit z jednoho koltu rychlopalbou, nebo si zprovoznit jakýsi bullet time, kde obrazovkou běží dva křížky a musíte s nimi v zastaveném čase pobít co nejvíce nepřátel (tohle se úpřimně moc nepovedlo).

Billy je naopak štvanec, většinou nemá moc zbraní, často musí utíkat, nevyvolat poplach. A tak přichází na řadu plížení (a máme z toho stealth akci). K překonání překážek a řešení jednoduchých fyzikálních puzzlů slouží bič, kterým musíte likvidovat i chřestýše a v jednom kole odporné pavouky. A pak je tu božský luk - kterým zaměříte, zpomalí se čas a potichu zprovodíte nepřítele ze světa. S lukem musíte počítat i s pohybem soupeře a také se vzdáleností a klesající trajektorií.

A jsou tu i další nápady - souboje s bossy probíhají formou pistolnických střetů, kdy musíte rychle tasit a zaměřit soupeře dříve, než Vás zabije. Je tu skvělá jízda na koních, který vyvrcholí fantastickou honičkou za dostavníkem. Prostředí se střídají, je tu 15 dlouhých kol, v divočině narazíte na vlky či indiány. zdraví si doplňujete chlastem. A jako ve starých doomovkách je tu 40 secretů, ve kterých hledáte portréty tvůrců hry s vtipnými popisky.

Kdybych měl něco vytknout, tak že brokovnice je nepřesná a koltům rychle dojdou náboje (a zdlouhavě se dobíjí). Občas jsem v divočině bloudil i s kompasem a zastavila mě neviditelná zeď. A naštvala mě jedna zbytečná smrt. Jinak parádní 3D akce, nikdy bych neřekl, že mě zrvona westernová střílečka bude tolik bavit.
+30
  • PC 60
Je to asi necelý rok, kdy jsem u této hry odehrál demo, které mě velmi oslovilo, jelikož herní prostředí Divokého západu se mi velice zamlouvalo. Koupil jsem ji však teprve před nedávnem, takže teprve teď se k ní dostal.

První, co mě už tenkrát zaujalo, byla velice pěkná grafická stránka, jelikož prostředí lesů, luk a hor mě do westernového prostředí dokonale vtáhlo, stejně tak i příběh, který bych tak rovněž vyzdvihl do popředí. Za velmi vydařený nápad autorů považuji možnost hrát střídavě za 2 postavy, jelikož každá z nich je jiná jak rozdílnou osobností, tak i herním stylem. Proto pokud je hráč naladěn na čistou akci, užije si jí v roli reverenda Raye, pokud si libuje ve stealth akci, pak se dobře vtělí do prchajícího Billyho. Já mám v oblibě oba styly, a tak jsem předpokládal, že je to hra šitá mi na míru. Bohužel se tak nestalo. Důvod?

První velké zklamání přišlo v přestřelkách, které, jak jsem říkal, byly především doménou Raye. Odhaduji, že jeho poměrně chudý inventář zbraní byl zřejmě záměrem autorů hry přiblížit hru o něco více realitě, protože mít k dispozici v roli pistolníka 2 zbraně je vcelku slabota, ale budiž. Jenže tyto zbraně se vyznačovaly ne právě zázračnou přesností a navíc ještě mizernou účinností, takže vezmu-li v úvahu, že větší část přestřelek se odehrávala na dálku a během nich jsem vzhledem k druhům zbraní častěji nabíjel než pálil, akční stránku hry jsem si příliš nevychutnal.

Stealth styl Billyho jsem si proto užíval o něco více, ale tady jsem zase občas narazil na některé nezáživné úkoly typické pro klasickou adventuru, které mi průběh hrou natolik znechucovaly a šíleně otravovaly, že jsem nesčetněkrát přemýšlel, jestli hru nepohřbím a nenechám nedokončenou.

Co dodat? Rozhodně se nejedná o hru špatnou a věřím, že spousty hráčů dokáže oslovit minimálně těmi pozitivy, které jsem tu já zmínil, ale tak, jako se s oblibou vracím k jiným nedávno odehraným hrám, se k této vracet určitě nebudu.

Pro: krásná grafika, pěkný příběh, možnost hrát za 2 odlišné postavy, vyvedený dabing všech postav

Proti: účinnost zbraní, chudý inventář

+28 +30 −2
  • PC 80
Po dlouhém shánění této hry, jsem se jí konečně dočkal na Score DVD, přerušil jsem tedy všechny dosavadně rozehrané hry a vrhnul se na Call of Juarez, neboť FPS z westernového prostředí tu už velmi dlouho nebyla.

Určitě mnoho hráčů potěší, že hra není originální pouze prostředím, nýbrž i pojetím. Ať už se jedná o možnost hrát za dvě postavy, kdy na herní svět můžete koukat očima fanatického reverenda Raye, nebo mexického mladíka jménem Billy. U prvně zmíněného si užijete spíše klasickou FPS akci, se zajímavým, i když ne zrovna nějak perfektním bullet timem. Další inovace ovšem přicházejí hlavně v misích za Billyho, který není kdovíjaká bojová mašina a spíše si libuje v plížení a nenápadném odstraňování nepřátel. Mimo jiné v roli Billyho si užijete i pár zajímavých a originálních adventurních misí, ať už se jedná o lov králíků, či získání orlího pera, nebo hašení ohně, hru to docela okořeňuje a nejedná se tedy o pouhou střílečku.

Technická stránka hry je opravdu perfektní a v roce 2006 patřila mezi špičku, což ostatně jde poznat ještě dnes, stejně tak zvuková a hudební stránka je na velmi vyspělé úrovni a pěkně se mísí pohodová klidná hudba s tou akční (dojde-li k boji).

Při svém putování u sebe můžete nosit pouze několik zbraní a to je právě asi kámen úrazu, neboť z toho inventář zabírají 2 kolty a pak už máte místo pouze pro jednu zbraň a to si můžete vybrat buďto pušku, nebo brokovnici a za Billyho máte jako bonus ještě luk, čili celkově je arzenál docela malý a omezuje se většinou právě na používání oněch koltů, popř. luku za Billyho. K tomu ještě se vám zbraň může čas od času zničit, což bylo spíše otravné a nechápu jediný rozumný důvod implementace tohoto do hry. Dále mi trochu zpočátku vadilo nemotorné používání lana (biče), na které si ovšem časem hráč zvykne a naštěstí v dalších případech je jeho použití už jednodušší (opravdu tu první rokli šlo překonat asi nejhůře:)).

No zde asi výčet negativ končí, při hře jsem se opravdu ani chviličku nenudil, protože hra vždy přišla s něčím novým, osvěžujícím a originálním. Bohužel chápu, že hra nemůže bavit každého, protože pro ty co hledají čistou akci, je tam zkrátka několik méně akčních adventurních misí, které je bavit zrovna nemusejí. Ovšem pro hráče, kteří hledají zase něco nového a mají rádi všechny zmíněné žánry (FPS, Stealth, popř. akční adventuru) je tohle ta pravá hra.

Pro: Originalita, prostředí, atmosféra, technická stránka.

Proti: ničení zbraní, používání biče, menší zbraňový arzenál (resp. spíše jeho využití)

+27
  • PC 95
V zástupech hnoje, který se na mě za poslední rok navalil, byla Call of Juarez nádhernou změnou. Tohle není hnůj, ale voňavé seno, teplý písek a šumící stromy. Tohle je pach střelného prachu. Tohle je poklad.

Stejně jako ten, kolem kterého se nepřímo točí děj CoJ. Dějová linka je podle mě přesně tak silná, jak by měla u FPS být. Jednoduchá, ale ne příliš. Hodně se mi líbil styl vyprávění a jeho struktura - většinu informací se dozvíte v době, kdy vám k něčemu jsou, stejně jako pozadí hlavních postav. Třešničkou na dortu pak jsou "záporáci lokace", kteří se vám připletou pod ruce jen proto, abyste je mohli ve férovém duelu popravit.

Technická stránka věci je parádní. Snad ještě nikdy se mi nestalo, abych kvůli dýmu z hlavně neviděl na nepřátele. Stejně tak potěší vířící prach na stepích, povalující se koule slámy a foukání větru.
Hra je krátká, takže ani nemáte čas se začít nudit. Dopomáhá tomu také herní náplň - pořád se mění. A mění se tak často, že skoro ani nemáte čas si jednotlivé složky hry užít, ale to není na škodu.

Hra není těžká, na "hard" se všude válí léčivé kořalky a v kombinaci s quicksavem se není čeho bát (savepointy jsou bohužel dost daleko od sebe, takže hrát jen na ně je docela výzva, zejména ve "stealth" lokacích). Jen k závěru jsem se rozčiloval, toho byli uživatelé DH svědkem :)

Abych jen nechválil... v jednom momentě mi byla zahalena podstatná událost - když se totiž děje něco důležitého, kamera se z vašeho pohledů zaměří na onu událost... a pokud stojíte před stromem, nemáte šanci cokoli zahlédnout - a to se stalo mně :) ... A postava zabijáka citujícího bibli je takové klišé, až to bolí.

CoJ je super hra, příjemný odpočinek od dnešních bezducháren s autohealem, radami, co máte dělat u každé překážky apod. Jsem zvědavý na Bound In Blood, ale osobně se dost bojím Cartelu.

Pro: grafika, příběh, atmosféra, zpracování střelby, vykreslení postav, nehrozí stereotyp

Proti: ...fakt mě teď nic nenapadá... mohlo to být trochu delší, to je fakt

+26
  • PC 85
Musím říct, že moment, kdy z jedný ruky střílím do hlav nepřátelské kovboje a z druhé předčítám z bible úryvek z Matouše 7:2 (ne, to nevim z hlavy, našel jsem si to) a do toho mi hraje nadupaná hudba od jednoho ze skladatelů muziky k prvnímu zaklínači, je jeden z nejúžasnějších a nejneskutečnějších herních zážitků mého života. Poláci se chopili bičů, klobouků a pistolí, aby šli dobýt divoký západ. A kurwa, že se jim to povedlo!

Zprvu si lze všimnout, že hra vypadá naprosto nádherně. Prérijní prostředí je graficky zpracováno opravdu parádně, ale jestli jsem si ho někde obzvlášť užíval, tak to bylo při jízdě na koni. Jako bych tam sám byl. Další věc, která je senzační, je skvěle napsaný scénář. Dialogy a střídající se monology dvou hlavních postav na začátků misí mají hloubko, jsou chytré a v případě Raye hezky drsně mysticky poetické. Ale i ostatní postavy hezky mluvily. Dialogy tu jsou na špici. Holt Poláci vždycky uměli psát. Příběh je vcelku jednoduchý, ale pěkný, především je skvěle odvyprávěný, sled neustále dramatických událostí vás totiž neustále udrží ve střehu a bdělosti, o to víc si pak hru člověk vychutná. Co se týče dvou hlavních postav, nemůžu si stěžovat. Bill je sympaťák, kterého potkal tak trochu Geraltovský osud alá Zaklínač 2, horší je to akorát v tom, že zde po něm jde ostřílený starý pistolník, jenž ve jménu Jehovovo chce ztrestat plamenem nebeským jeho hříšnou duši. Když jsem Raye viděl na nějakém plakátu poprvé, nejdříve jsem se domníval, že to je hlavní záporák, jaké bylo moje milé překvapení když jsem zjistil, že je tomu přesně naopak. Charisma má až za hory. A při jeho mnohých monologů mi běhal mráz po zádech. Badass jak řemeno!
Abych pravdu řekl, stealth mise s Billym jsem si opravdu moc neužíval. Především protože se nerad lekám. Hra má totiž ve zvyku vás upozornit na odhalení nepřáteli velice náhlým hlasitým a nepříjemným tónem, díky kterému jsem už mnohrát vyskočil ze židle, proboural strop a pozdravil paní Matouškovou nad námi (aspoň jsem se s ní domluvil na střihání). Pokaždé pak přišlo opravdu velikánské uspokojení, když jsem poté do dané lokace dorazil s Rayem a náležitě to tam vystřílel. A ano, souboje s Rayem jsou vrcholem hry. Naprosto senzační přestřelky spojené s úžasnou hudbou Pawla Blaszczaka mi mnohrokrát nahnaly husinu. A husinu já rád! A to finále... inu, boží mlejny opravdu mlely.

Jestli něco hře vytknut, tak snad by mohlo být méně misí za Billyho a jeho stealth akce a místo toho přijít s něčím novým. Například mise u starého Tichého vody je naprosto úžasná, je proto veliká škoda, že něčeho takového zde nebylo víc. A úplné zakončení hry by teda taky mohlo být udělaný pořádněji, ty krátké líně odfláklé závěrečné ukázky mě vždycky štvou. A ano, mohlo to být delší. Tak ještě o pět misí.

Call of Juarez byla ale impozantní pecka, kterou si stopro ještě někdy zahraju. Především kvůli archandělovi Gabrielovi (Rayovi) a jeho všeobecné badassosti. Protože jestli si chcete někde s uspokojením, pýchou a úsměvem na rtech pořádně zastřílet, pošlete Poláky na divoký západ, oni vám to už zařídí.

Jo a jestli je nějaká mise, kterou bych rád vytáhl jako mou oblíbenou, pak je to honička za kočárem na koni. Jedna z nejlepších akčních sekvencí za poslední léta!

Pro: Grafika, hudba, hl. postavy, souboje, příběh a jeho odvyprávění, atmosféra

Proti: Za Billyho někdy nudné, zakončení hry, mohlo být delší

+24
  • PC 90
O hře Call of Juarez jsem donedávna věděl jen to, že i dost dlouho po vydání to byl docela zabiják výkonu a setkával jsem se s ní v testech grafik. A také, že šlo o jeden z prvních titulů s podporou DX10. Pak to vyšlo jako plná hra u časopisu Level, ale tak nějak jsem to odložil bokem. Zájem o tuhle hru ve mě probudilo až preview na pokračování CoJ s názvem CoJ: Bound in Blood. Prostředí divokého západu, žádná vyloženě tupá střílečka, ale i náznak silnějšího příběhu, prostě jsem neodolal a vyhrabal DVDčko s hrou. První dojmy lehce rozpačité.

S vědomím, že hra vyšla před třemi lety jsem nastavil vše na max. i s vyhlazováním a aniso filtrováním a odměnou mi byly poklesy i k 20 FPS. Po přečtení pár diksusí jsem to tak nechal a jen o stupeň snížil vyhlazování, protože patřím k lidem, kteří raději obětují pár FPS, hlavně že hra vypadá pěkně. A to CoJ rozhodně vypadá, prostředí jsou velmi rozmanitá, od westernového městečka, přes osamocené farmy, husté lesy, skalnaté oblasti plné různých roklí i rozlehlejších (v rámci možností) prérií. Tvůrci vyždímali z enginu Chrome opravdu hodně, a speciálně přírodní scenérie občas dokázaly brát dech, občas jsem se, pokud to hra dovolila projížděl jen tak a kochal se.

Ve hře hrajete za dvě postavy, mladíka Billyho a jeho strýce reverenda Raye. Obě postavy sledují stejnou příběhovou linii, takže některé mise si projdete nejdřív za jednoho a následně z trochu jiného pohledu i za druhého z nich. Příběh, který by měl navazovat na novinku CoJ: Bound in Blood je v herním žánru určitě nadprůměrný, ačkoliv i dost klišovitý. Aspoň mě dost chytil a byl tím hnacím motorem, který mě nutil hrát dál a dál. Ve zkratce - Ray přistihne Billyho nad mrtvolou jeho rodičů a považuje ho za jejich vraha, takže opouští svůj malý kostelík a vydává se za Billym, aby ho zabil a pomstil tak smrt svého bratra.

Reverend Ray je vůbec dost zajímavá postava s dost pohnutou minulostí, která se odkrývá během hry. Hra za něj je hlavně o akci a potom ještě akci. Ray řeší většinu situací hrubou silou. Na začátku hry mě bavila hra za Raye víc než za Billyho, u kterého bylo nutné občas používat spíš tišší postup a občas i taková malá hopsačka a skákačka za pomocí biče, který se kromě zabíjení malých potvor dal používat také ke šplhání. Nicméně i za Billyho se dají situace řešit pěkně na férovku a tady jsem hodně oceňoval skvěle zpracovný luk, který byl spojen s takovým mírným bullet-timem, takže efektní likvidace protivníků byla velmi snadná. Zbytek arsenálu je víceméně klasický, pár druhů pistolí, opakovačka na 12 nábojů, dlouhá a krátka brokovnice, dynamit a potom ještě bible u Raye, ze které při bojí dokáže předčítat, ale já jsem jí vůbec nepoužíval. Na některých místech bylo možné se postavit za Gattling a asi 3x za hru (už nevím přesně) se mi od ruky dostala opakovačka s optikou.

Ve hře z divokého západu samozřejmě nesmí chybět střelecké duely, takže několikrát během hry je hráč vyzván na souboj, který je ale velmi snadný. Trochu těžší mi přišly pěstní souboje za Billyho, který je slabší a méně vydrží, ale i na ně se dá po chvilce vyzrát. O

vládání je víceméně standartní, ze začátku jsem trochu zápasil s jízdou na koni, než jsem si zvykl na to, že se zatáčí jen šipkami a myš slouží k rozhlížení bez vlivu na změnu směru.

Samozřejmě, že ne vše je dokonalé. To, že Billy je obratnější a mrštnější než Raypřekvapující není, ale nemělo by to být hnáno až tak daleko, že z Raye se udělá důchodce neschopný přelézt trochu větší bednu. Občas tak nastala komická situace, kdy k výstupu na odhadem metr a něco vysokou překážku si musí Ray přistavit menší bednu. Poškozování zbraní používáním je také dobrý nápad, jenže tady to bylo zřejmě několikanásobně urychleno.

Co říci na závěr ? Asi tolik, že pro fanoušky FPS a westernu je tato hra povinnost, nabízí rozmanité prostředí a vynikající hratelnost. Ostatním bych ji ale doporučil také, za cenu za kterou se dá dnes sehnat nabízí hodně a dokáže pobavit víc, než spousta dnešních her.

Malá poznámka na závěr - nevím proč, ale hudba mi v některých pasážích strašně připomínala hudbu ze hry Gothic :)

Pro: Příběh, i na dnešní dobu grafická stránka hry, prostředí divokého západu, dobrá hratelnost

Proti: HW nároky, herní doba by mohla být o pár hodin delší

+22
  • PC 80
There is one candle, but three graves. The Gold of Juarez belongs only to the brave.“              

Slavná westernová střílečka je tu s námi dobrých 18 let. Za tu dobu se ve videoherním průmyslu objevilo několik her tohoto žánru, které tuto hru zastínilo. O úspěchu Call of Juarez jsem byl skeptický, ale nebránilo mi to v tom, abych si zahrál opěvovanou hru, která dodnes zůstává v srdcích několika hráčů.

Zpočátku se jedná o průměrnou střílečku, ve které nejde o příběh, ale o nesmyslné střílení nepřátel, kteří na vás běhají ze všech stran. Prvních několik misí nevypadalo vůbec nadějně. Čím víc jsem postupoval hrou, tím víc jsem začal objevovat nejen její chyby, ale i klady a krásy.

Call of Juarez nabízí zajímavý, leč uspěchaný příběh. Místy jsem uvažoval o tom, zdali je to hra, ve které jde o pomstu, anebo o hledání pokladu. V podstatě jde o obojí. Neustále běháte z místa na místo a střílíte po komkoli, kdo se na vás mračí. Hra ale odhaluje odvrácenou část své tváře, která hraje zásadní roli v druhé polovině hry. Call of Juarez nám totiž dokazuje, že není pouhým dobrodružným příběhem o pomstě, ale narativem pojednávajícím o zaslepenosti a předsudcích. Hlavními hrdiny jsou reverend Ray a Billy Candle. Reverend Ray je nástrojem, který vykonává úlohu Boží a bere spravedlnost do svých rukou. Billy Candle je mladík, který chce najít štěstí a smysl svého života. Dva rozdílní lidé, které spojuje stejný osud. I přesto, že utíkají před svou minulostí, jdou napřed budoucnosti a lepším zítřkům. 

Ovládání je zastaralé a místy hodně citlivé. Největším utrpením byly projížďky na koni, který se vůbec nedal ovládat. Některé funkce a pohyby jste museli předem dobře promyslet, jinak byste se ocitli vis-à-vis smrti samotné. Největším nesmyslem, který mě na této hře štve nejvíc, je funkce standoffů. Nejedná se o ty dramatické momenty, které známe z The Good, The Bad and The Ugly. Tvůrci si s tímto nápadem nedali moc záležet a přišli s něčím, co vůbec nepřipomíná slavné patové situace. Standoff není taneční soutěž à la StarDance, ve které máte kroutit boky a vystavovat tak své pozadí na obdiv, ale patová situace mezi vámi a protivníkem, která rozhodne o tom, kdo jako první dostane kulku do čela.

Hra nabízí krásné prostředí, ve kterém číhají nejenom vlci, ale i indiáni. Prozkoumávání méně civilizovaných a neobydlených lokací je nejzajímavější částí hry. Osobně se mi líbil level, ve kterém se Billy snaží přijít na smysl svého života. Příroda působila uklidňujícím dojmem, na který se nedá zapomenout. Jedná se o jedinou misi ve hře, která vám dovolí se na chvíli zastavit, uvolnit se, „nasávat“ čerstvý vzduch a obdivovat krásy virtuální přírody.

Call of Juarez jsem úspěšně dohrál a mohu s přesvědčením říct, že jsem si tuto „pánskou jízdu“ užil do samého konce. I přes veškeré mínusy, které hra má, je Call of Juarez zajímavým dílem, které by si každý milovník westernů měl alespoň jednou zahrát.

Pro: atmosféra, lokace, hudba, sympatické postavy

Proti: citlivé ovládání, uspěchaný příběh, standoffs, nadbytek akce

+21
  • PC 85
Časopis SCORE o této hře napsal, že je to “Westernová střílečka, která má říz!”. A je to pravda.
On vůbec nápad, že hrajete za dvě postavy, přičemž každá vyžaduje úplně jiný styl hraní, je vyjímečný. Zatímco u Billyho je nutné hrát stealth stylem, u reverenda mě zas bavilo na protivníky prostě vběhnout s koltem v jedné ruce a s biblí v druhé a střely střídat s předčítáním božího písma.
A příběh, který je velmi povedený, to všechno jen podporuje. Ten zas podporuje grafika, občasné souboje při poledni a neopakující se hlášky.
Postavy jsou vyvedeny opravdu do podrobna. Ray je poučený zločinec, který se vydá na lov toho druhého, mexikánce, indiánského potomka, o kterém si myslí, že provedl zločin nejvyšší. Billy před ním tedy nejen prchá, ale snaží se i dokázat opak.
Atmosféra je pravým divokým západem. Jízda na koni, konvojové honičky, drsní kovbojové. Prostě western jak vyšitý. Pomalu jako kdyby to byla práce Sergia Leonea.
Na druhou stranu je tu i něco, co jsem hře prostě nemohl věřit. A to bylo to první navštívené městečko. Připadalo mi celé tak nějak umělé a klavír, který hraje úplně sám tomu zrovna dvakrát nepomohl. Jinak je hra ale velice dobrá a můžu jí tedy jen doporučit.

Pro: Grafika, westernový příběh

Proti: Klavír bez klavíristy

+20
  • PC 90
Já miluji westerny, a když mi tato hra s LEVELem přišla do schránky, ihned jsem utíkal vložit DVD do mechaniky a honem, honem na instaloval.
Při hraní jsem prožíval drsný západ, s revolverama v kapsách a na koni střílel bandity, kteří chtěli ovládnout každej saloon ve městě.
Dále musím pochválit hru, že nám nabídla možnost si zahrát za mladého indiána, a reverenda Raye s krásným jižanským přízvukem jak se patří.
Hudba v gradovaných situacích stoupá a dává vám dávku jak bych tak řekl "adrenalinu".
Hra dokáže zabavit na poměrně dlouhou dobu a dokáže se vám vžít pod kůži, že na ni budete dlouho vzpomínat.
Jenom trošku bych vytkl kolísavou optimalizaci, ale jinak super hra.

Dávám 90% za skvělý zážitek hry, mohlo to být jenom trošku lepší. Však víte jak to myslím.

Pro: Divoký západ, jižanský přízvuk, hudba, saloony.

Proti: Někdy ve hře pociťujete nudu.

+20 +21 −1
  • PC 80
„Jmenuji se Billy. Máma mi neřekla, kdo byl můj táta, takže… ani nemám příjmení. Ještě než jsem vůbec začal mluvit, dala mi tenhle medailon. Je na něm vyrytej svícen, a tak mi taky začaly ostatní děti říkat. Svíčka. Ještě dobrý, na Mexikánce. Jo, moje máma je z Mexika. Vyrůstal jsem v malým městečku na hranicích a většina lidí tam byla bílá. Jako můj otčím. Thomas. Velkej, zlej parchant, kterej mě začal fackovat, kdykoliv se na mě jenom podíval.“ Část příběhu z nahrávací obrazovky.

Call of Juarez je skvělá hra, kde se mísí prostředí divokého západu, úchvatná vizuální stránka a neotřele působící hratelnost, oscilující mezi několika žánry, plošinovkou, plížečkou a střílečkou. Navrch kombinující řadu inovativních postupů, jak v ní kráčet dál a ty mechaniky ovládání či zábavy převádět do praktické roviny. Jíž hráče příliš neomezuje a může tak mít, do určité míry, kontrolu nad tím, co právě činí. Zprvu je nutné se naučit používat předměty, hledat je, pochopit zdejší interaktivitu. Trénink.

Hru v roce 2006 vydala Cenega ve formě lokalizace do našeho mateřského jazyka, tím odpadá jakákoliv možnost případného neporozumění příběhovým souvislostem. Jak bývalo tehdy zvykem, vkládala se do mnoha her protipirátská ochrana, to později řešily cover verze z časopisů či digitálních kanálů. Nemluvě o tom, že ta plnila účel jen u operačního systému Windows XP. Od té doby už uplynula pěkná řádka let. Hra trpěla černým proužkem na displeji, odstraňujícího dostupná oprava. Jinak funguje.

Vývojáři z Techlandu představili svoji revoluční technologii enginu Chrome už ve stejnojmenné hře z roku 2003, k níž náleží ještě jeden přídavek z roku 2005. Cílem bylo nabídnout enormně rozsáhlé mapy a vykreslovat detailní kulisy přírody, zahrnující lesy, pláně, hory, soustředit se na klimatické rozdíly a poskytnout vše, co se rozmanitosti týče. To je i zde, alespoň, co si z hraní já vybavuji. DirectX 9 doplňuje  i DirectX 10, včetně přítomného benchmarku, ukazujícího jeho potenciál dostatečně.

To si tak jdu přírodou, sleduji tu nádheru, lezu na všelijaké kopce a hory před sebou. Někdy se mi daří, jindy ne. Odměnou jsou obrázky pořízené skrze nástroj Shadow Play od Nvidie. Ten si nemůžu vynachválit. S jasem na hodnotě 3 je dojem z barev adekvátní tomu, aby tmavost ladila se světlostí a mělo vše ten správný poměr. Opravdu kouzelné momenty, třpytivě čistá voda, svit slunce osvětlující vše v dosahu, stíny. Skáču s bičem přes skály, kradu v domě a utíkám pryč. Kryju se před střelbou.

Náplň také spočívá v pěstních soubojích, střílení po protivnících obouručními pistolemi, takzvaným režimem soustředění a ježděním kurzoru zaměřovače, kdy jde v rychlém sledu trefit požadovaný cíl. Ale Ray je při tom dost na ráně, jeho soupeři se neštítí ničeho, je tak důležité se krýt, hlídat si stav zdraví, doplňovat náboje. Ohlížet se i na horní patra budov, být zkrátka ve střehu. Neboť si to situace žádá poté, co bylo dění ve městě vyhroceno nenadálými a tragickými událostmi, protínající tu celé vyprávění.

Je večer, nacházím se u tábořiště banditů, kteří čekají na vlak. Než jsem u železnice, musím se opatrně proplížit jejich stanovišti, což zahrnuje skrčený a nezpozorován, jít schovaný v keřích, v temnu, prolézt jejich stany. Různě se protáhnout oblastí, sršící hojným výskytem nepřátel. Ti tam mají i dva koně, s možností je vyplašit a způsobit humbuk. Stěžejní je vyskákat po skálách, překonat propasti, vmísit se do střeženého koridoru. Dále tu jde uplatnit i luk a šípy ke zhasnutí lamp. A spatřím Raye, jak střílí.

Hodně zajímavě působí jízda na koni. Nejdříve je nutné najít posed, ten má jeden farmář v domku. Není nadšený z mé přítomnosti, závisí to na mém nezpozorovaném vstupu dovnitř. Rychlý úprk v sedle a přeskočím na druhou stranu. Poklidná jízda, když dál jsou už jen skály, opět použiji bič a skočím. Opodál mají ohniště pobudové, těm vezmu v nestřeženém okamžiku koně, pádím pryč, jedu nahoru. Jeden z nich mě pronásleduje na koni. To mu umožní mě snadno ohrozit střelbou. Já čelím indiánům.
+20
  • PC 90
Herní výzva 2024 – 3. Volání Cthulhu (Hardcore)

Divoký západ je často velmi opomíjenou kapitolou v historii zpracovanou v rámci her. Výraznou změnu způsobila až série Red Dead Redemption. Už ale několik let předtím zde byl pokus o akční hru s adventurními prvky v podobě Call of Juarez, ze kterého se nakonec vyklubala rovnou čtyřdílná série. Jak dnes vypadá její první díl?

Skoro každý rok mám náladu si zopakovat některé z řady mých oblíbených her: Mafia, Max Payne 3, Grand Theft Auto nebo něco ze série Call of Juarez. Již první díl měl i přes svůj „ béčkový “ příběh poměrně originální zpracování především spočívající v hraní za dvě hlavní znepřátelené postavy. Billy, mladík podezřelý z vraždy svých rodičů a jeho strýc, reverend Ray, prahnoucí po pomstě. Příběh nás provede spoustou lokací typických pro divoký západ, které si v několika případech můžeme projít nejprve v opatrnějším tempu Billyho a následně tempem mnohem akčnějšího pojetí v případě reverenda. Tento prvek mi přijde i po letech poměrně originální a zábavný.

Samotné zpracování herního světa se snaží často působit velmi otevřeně, ačkoliv jsou hranice jasně dané.   Nedostanete se nikam, kde by vás hra nechtěla mít, zkrátka povedený klam. Co se týče grafického zpracování, hra zestárla mnohem lépe než řada novějších her. Detaily světa a vegetace nejsou vůbec špatné.

Hra utíká velmi svižně a za chvilku je konec, jedinou výtku bych možná měl až ke zbytečně natahovanému konci, kde se opakovaný průchod lokacemi může zdát až spíše na obtíž. Atmosféru si ale hra drží od začátku do úplného konce na velmi vysoké úrovni.

Na závěr bych hru doporučil každému, kdo má k tomuto období alespoň nějaký vztah. Rozhodně potom pro fanoušky her GUN nebo Red Dead Redempton, kterým bych tento, ale i další díly série (možná krom třetího) mohl doporučit s klidným svědomím a to i skoro dvě dekády po vydání.

Hodnocení: 90 %

Pro: Atmosféra, historické období, pojetí postav, herní mapa, příběh.

Proti: Finále není tak zábavné jako zbytek hry.

+18
  • PC 70
Normálně westerny moc nemusím, ale pokud se jedná o hru, je to pro mě příjemné zpestření. Kdysi jsem hrál CoJ kousek u kamaráda, ale teprve s příchodem nového NB jsem si ho mohl pořádně užít doma. Popravdě, dost jsem CoJ dříve přeceňoval.

Zpočátku mě víc bavili mise s knězem, dokud se z něj ovšem nestal něco jako Terminátor. Všechno to střílení a schovávání za různýma bednama není špatný, ale jen tak do 5. epizody (z 15). Občas jsem až žasl, kolik enemáků se vejde na jednu mapu. A jelikož náplň misí je jdi z bodu A do bodu B a postřílej všechno co dýchá (až na vyjímku dojdi z bodu A do bodu C, abys pak šel do bodu D, vrátil se do bodu C, znovu šel do bodu D, zase do C, abys ses nakonec od strojvůdce dozvěděl, že skoro nic neví, přičemž po každém vracení na vás čekala další horda mexikánců), tak se z toho stal stereotyp, kterej na chvilku jenom zachránila honička na koni.

Za Billyho byly mise mnohem zábavnější řekl bych, jelikož samotná náplň byla zajímavější. Sly mi snad odpustí, ale když už jsem u toho srovnávání, dojde na boxování ala Rocky, kdy si dáte párkrát přes držku s nějakým mexikáncem. No a pak samozřejmě Rambo - plížení mezi stromy, tichý zabíjení a nakonec i kropení nebohých mučáčosů šípama.

Jelikož jsem filmový fanda, příběh mi přišel jako neskutečný klišé, každopádně snaha se cení. Co hře ale hodně přidává, tak krásné scenérie, hlavně v Billyho misích šplh na horu pro orlí pírko nebo střílení zajíců v lese. Lokace, pěkná grafika a padnoucí hudba vynáší v mých očích CoJ o několik procent výš, protože bez toho je to tupá střílečka nebo průměrná stealth akce.

Mimochodem CoJ je hra, s nejvyšším počtem lékárniček, co jsem měl možnost ve hrách kdy vidět :D. Lékárničky jsou po kusech rozházené v každém baráku nebo padají z každého druhého nepřítele (tedy až nakonec, kde padají ze všech nepřátel). Jenom ve chvílích, kdy je opravdu potřebujete, zrovna žádné nejsou.

Shrnutím, CoJ je průměrná, stereotypní střílečka, vylepšená o různé blbůstky, které hodně přidává parádní design levelů, spolu s audiovizuální stránkou.

Pro: Design, grafika, hudba, ze začátku jsou přestřelky opravdu zábavné

Proti: Stereotyp, jednoduchost

+17 +18 −1
  • PC 85
Viem, že keď sa povie klasický western, všetci si spomenú najskôr na Sergia Leoneho a Eastwoodovky, prípadne Sedem statočných. No moje detstvo poznamenali najviac romantické Vinnetouovky. A hoci sa môže zdať, že Call of Juarez sa snaží ísť tou drsnejšou cestou, je to v zásade skôr prijemná "romantickejšia" Vinnetouvka, ponúkajúca pohľad na jedného mladého smoliara a jedného, na prvý pohľad zatrpknutého a zaslepeného, ale kdesi tam hlboko v sebe predsalen dobráka. Rozdielnosť v ich hernom štýle spolu s postupným vystriedaním všetkých klasických lokácii, ktoré v správnom westerne nesmú chýbať je rozumným bojom proti prípadnému stereotypu a v použitom engine to celé (nielen na svoju dobu) vyzerá naozaj efektne. Je síce pravda, že loadingy trvali až podozrivo dlho a pasáže za mlaďocha mi nepriniesli toľko radosti ako za starého harcovníka a zbrane sa taktiež nemuseli kaziť. Ale to rozhodne nie sú výčitky, ktoré by mali kohokoľvek od tejto hry odradiť.

Pro: príjemná westernová atmosféra, akcia, prostredia

Proti: hw náročnosť, zbrane sa nemuseli kaziť

+17
  • PC 80
Westernová akce Call of Juarez je pro mě srdcovou záležitostí, jelikož jsem na ní v minulosti trávil hodiny a hodiny. Nyní se k ní vracím po letech, a baví pořád stejně skvěle jako tehdy.

Příběh začíná vyprávět o mladém Billym, který se vrací do svého rodného města Hope za svou matkou. Svého otce Thomase nesnáší a s obyvateli zdejšího města také zrovna nejlépe nevychází. Když dorazí před farmu svojí matky, uslyší jen křik a naleznete mrtvá těla... jak svou matku, tak otce. Ve chvíli, kdy se zdrcený potuluje po farmě, se na scéně objevuje Reverend Rey, bratr zavražděné Thomase. Billy ví co znamená, když ho vidí samotného u mrtvých těl. Dává se, i když nevinný, na útěk. Rey, toužící pomstít svého bratra, opráší colty a ve ,,jménu božím,, jde vykonat spravedlnost. Cesta oba hlavní hrdiny zavádí až po stopách bájnému pokladu, schovaného u Juarezu. Během jejich cesty se setkáte s řadou vedlejších, přesto skvělých charakterů, ať už jde o Cleye, šerifa Tima, Molly nebo bratry McLydeovi.

Povedený příběh s parádním závěrem prožíváte v kůži obou hlavních protagonistů - unikajícího Billyho a jeho pronásledovatele Reye. Jde o příjemné pozorování obou stran, stejně tak se ale objevují první negativa. Několikrát si budete muset projít naprosto stejné levely z pohledu obou postav, což je často dost stereotypní. Přesto se najdou mise, kdy se jedna z postav vydá na vlastní cestu, a ty jsou zase svěží a velmi zábavné. Za Reye si jednou zažijete honičku s koňským povozem, Za Billyho budete zase šplhat na skálu pro orlí pero.

Obě postavy mají své specifické vlastnosti. Rey, zuřivý stroj na zabíjení s brněním, nesoucí v jedné ruce cold a v druhé Bibli, umí zpomalovat čas při střelbě, házet dynamit, a již zmíněné brnění ho chrání před řadou hůře mířených střel. Billy se zase umí skrývat ve křoví a stínech, převládá u něj stealth a umí používat luk a lano, díky kterému se dostane na těžko přístupná místa.

Hratelnost jako taková se povedla a je zábavná. Především za Reye si kosení desítek nepřátel určitě užijete. Povedené jsou také bossfighty, které se nesou v duchu známých westernových duelů. Naleznete zde velký arzenál zbraní, počínaje colty, přes brokovnice a pušky, až po kanón či GatlingGun. Většina zbraní se vám také opotřebovává a po delším používání vám může v té nejméně vhodné chvíli selhat. Mezi příjemné zpestření hratelnosti patří např. jízda a honičky na koni, nebo nepříliš výrazná, ale v některých pasážích klíčová interakce s předměty. Mezi klasické prodlužování herní doby patří hledání skrytých zatykačů, na kterých naleznete jména a podobu některých z vývojářů hry.

Celou hrou vás doprovází parádní westernový Soundtrack, A grafické zpracování ?
Vzhledem k vyšším HW nárokům na rok 2006 je grafické zpracování adekvátní. Všudypřítomná vegetace, stínování, pěkně zpracovaný oheň i mimika postav. Ovšem se zde vyskytuje i řada bugů. Nemluvě o bugování předmětů ve stěnách se mi několikrát po skončení některé z cutscén stalo, že jsem z ničeho nic zemřel, nebo se propadl pod herní mapu mimo grafiku. Kvůli tomu opakovat celé epizody, nebo se vracet ke vzdáleným savům nebylo zrovna příjemné.

Hra vám i přes některé neduhy nabídne parádní westernovou akci, s pěknou grafikou, atmosférou a hlavně skvělým příběhem. I po letech mě stařičké Call of Juarez dokázalo bez obtíží zabavit a u jeho emotivního závěru jsem uronil i nějakou tu nostalgickou slzičku.

Pro: Westernová atmosféra, grafika, soundtrack, hratelnost, stealth, příběh a závěr, charaktery postav, vlastnosti obou hlavních protagonistů, arzenál zbraní, bossfighty, jízda na koni

Proti: Nepříjemné bugy, někdy stereotypní level desing a nudnější momenty

+17
  • PC 80
Ke Call of Juarez jsem se dostal díky časopisu ABC a společně s první Mafií se tak zařadil mezi první pořádné hry, které jsem kdy měl tu možnost hrát. A hlavně mezi první střílečky. A stejně jako v té Mafii jsem i zde zjistil, že mi tento žánr opravdu nejde... A tak jsem se v době, kdy jsem moc her neměl a hrál tedy ty stejné pořád dokola, perfektně nazpaměť naučil první dvě kapitoly. Protože když jsem byl ve třetí kapitole postaven proti celému městu, byla to pro mě konečná.

Dnes už si nepamatuju jak dlouho mi trvalo než jsem se ve hraní zlepšil dost na to abych se přes třetí kapitolu dostal, ale pak naštěstí, na rozdíl od už zmiňované Mafie, nepřišel žádný závod a já se tak časem zvládl dostat až na konec příběhu. I přes to jsem se ale vždy těšil hlavně na mise s Billym, ve kterých se tolik nestřílelo a když už na nějaký ten konflikt došlo měl jsem k dispozici luk, který zpomalil čas.

A pak uběhlo nějakých deset, možná ještě více let a já ve své Steam knihovně zahlédl druhý díl této série. Ale než jsem se pustil do toho, chtěl jsem si oprášit i první díl. A tak jsem vyhrabal staré CD, oprášil svůj starý herní notebook, který má mechaniku, kam to CD můžu vložit a pustil se do toho. Neměl jsem moc vysoká očekávání, protože už jsem si zvykl že vzpomínky na staré hry jsou mnohem hezčí než realita. A tak jsem byl velmi příjemně překvapen když jsem zjistil, že se stále jedná o velice slušnou hru. Samozřejmě je potřeba trochu přimhouřit oči, čas není milosrdný k nikomu. Ale i přes všechny nedostatky způsobené zestárnutím jsem si celou hru užil.

Co utrpělo nejvíce jsou parkourové pasáže, které umí být dost frustrující ale už zde jsou vidět zárodky toho co se po letech promění v stěžejní prvek současné série tohoto studia Dying Light. I ten gunplay trochu zrezavěl, ale střílení ze dvou revolverů, kdy každý můžete ovládat zvlášť, rychlopalba z jednoho revolveru nebo variace na bullet time jsou všechno stále velice osvěžující prvky, které i po letech působí dobře. Největším problémem je ale crashování hry. Nevím jestli se tento problém ve hře vyskytoval vždy nebo je způsoben hraním na novějších strojích, ale jsou kapitoly, ve kterých si z revolverů vystřelíte jen párkrát. Pak dojdou náboje v zásobnících a pokud se pokusíte znovu nabít čeká vás v lepším případě pád do windows v tom horším rovnou restartování PC.

Ale hlavním prvkem je pro mne příběh. A ten i po dlouhé době od vydání dokáže zabavit, i když je jeho vyprávění o něco jednodušší než jsme zvyklí ze současných her. Pořád dokáže vtáhnout a propletené osudy mladého Billyho a životem zkoušeného reverenda Raye mají hráči co říct. S odstupem času mě překvapilo jak rozdílně vnímám hlavní postavy. Jako kluk jsem sympatizoval převážně s Billym. Kdežto dnes mě jeho charakter dokázal párkrát rozčílit a po příběhové i herní stránce jsem se vždy těšil hlavně na kapitoly s Rayem.

I 17 let po vydání stojí Call of Juarez za zahrání a vůbec bych se nezlobil, kdyby se i dnes objevila podobná hra v moderním kabátu.

Pro: Příběh, Zpracování dual wieldingu

Proti: Parkour, Optimalizace

+17