Komentáře

Chronicles of Mystery: The Tree of Life je novodobá adventura a trpí všemi neduhy tohoto žánru to jest (novovdobých adventur).
U adventur na grafice tolik nezáleží, ale záleží na detailech (pokud tedy nehledáte nějaký pidi předmět schovaný v překrývajících se pixelech :) , což zde naštěstí nehrozí) . Hl. Postavu Silvia Leroux, když necháte jen tak stát, tak se motá jak po deseti pivech a flašce vodky k tomu. Nebp třeba padouch, který používá foukačku se šátkem přes pusu WTF, jo a pak ti obří ptáci velcí jak popelnice střední velikosti a vaším úkolem je odehnat je pryč, no kdyby to bylo na mě tak bych na ně házel z bezpečné vzdálenosti kameny a nemáchal kolem nich klackem. Videosekvence svou kvalitou neurazí, ale jejich přítomnost není důležitá.
Děj obsahuje tradiční zvraty, nic nového co nebylo ještě nikdy ke hraní. Není to klasické co se může podělat, tak se podělá. Navíc je do děje nenásilně vklíněna lehká výuka dějepisu, která nikdy neuškodí.
Dialogy jsou slušné stejně tak hádanky, ve formě těch nejznámějších (posouvačky, puzzly, ...) A pak časové úkoly, které se objeví někdy až v půlce hry, jako by si autoři všimli, že na ně zapomněli a hned se s nimi roztrhne pytel. Ve hře nemůžete nic pokazit a ni zemřít, jako třeba v jiných adventurách. Všechno je ovšem jednoduché a zádrhely na několik hodin nečekejte. Hra vám vždy napoví.
Celou hru jsem se nemohl sžít s hlavní postavou archeoložky, která ve emočně plochá a nevýrazná osobnost. Stejný problém až na výjimky (Vtipná zrzka Sarah nebo malý indický chlapec) mám se všemi ostatními postavami, které jsou nezapamatovatelné a překrývají se v paměti s postavami z jiných adventur. Třeba jako hrabě, který se neustále dušuje, že mi pomůže, ale má důležitější věci na práci (jako postávání v kajutě nebo posedávání na lavičce) takže nakonec jako vždy vše odedřete vy.
Ve hře procestujete skoro celý svět a podíváte se do lokací jako je Egypt, Británie, Středozemní moře, Itálie, ... . A všechny jsou dobře vytvořeny tedy nepředstavuji si karneval v Benátkách tak, že všude bouchají rachejtle a na náměstí stojí 2 opilci ve škraboškách.
TToL trpí syndromem "To je ale náhoda, že?" kdy vždy najdete to co potřebujete v koši popelnicích nebo v bordelu v rohu ulice. Silvie je asi zarputilou zastánkyní recyklace.
Hratelnost je běžná i s tradičním ukazováním předmětů v lokaci, což považuji stále za rakovinu dnešních adventur. Rozhovory nemůžete ovlivnit, prostě jen nadhodíte téma.
Příběhově se TToL snaží jít do hloubky a probírá otázku věčného mládí - Ano budete žít věčně, ale uvidíte umírat své drahé (člověk je společenský tvor)
Hudba je dobrá upřímně jsem ještě nehrál hru, kde by hudba kazila.
Konec všichni tuší už od půlky a taky nastane.
I když se TToL snaží, tak se nemůžu ubránit pocitu, že jsem to už někdy před tím hrál a tuhle hádanku už řešil atd. Není zde žádná zvláštnost a adventury tohoto typu mi hodně splývají dohromady.