Komentáře

Na první pohled nejde poznat jak bytelný základ se skrývají pod jednoduchým top-down vizuálem. Říct mi někdo, že u téhle hry strávím tři desítky hodin, budu si myslet něco o nechutně natahované hratelnosti. Ale kupodivu je tohle přesně jeden z těch případů, kdy si hra svou délku obhájí. Hratelnost se tu neustále proměňuje a pořád je co dělat.

Začínal jsem jako bezbranný uzlíček nervů, třesoucí se nad představou, že bych se musel vzdálit od osvětlené chalupy více než na několik metrů. Často jsem se musel dát na útěk, a když přišla nejtemnější noc, zabarikádoval jsem se někde v koutě a až do rána se třásl s klackem v ruce. Hororové mechaniky dovedené k dokonalosti.

Hru jsem uzavíral jako mistr přežití s batohem plným vraždících nástrojů. Ztělesněným nočním můrám jsem kladl pasti pod nohy, abych je potom umlátil lopatou. Pocit strachu se také transformoval. Už jsem se nebál o svůj život, přesto na mě plnými doušky sálala neuvěřitelně hutná atmosféra Darkwoodu.

Důraz je kladen na hráčovu samostatnost. Bez detailního tutoriálu vás hra vrhne do světa, který je vygenerován jen pro vás (sbohem hledání walkthrough na internetu). Den za dnem musíte objevovat jeho zákonitosti, poznávat své nepřátele a přicházet se strategiemi a plány. Budete často umírat, ale penalizace za smrt není tak velká. Oproti tomu odměna za přežití je enormní. Neustále jsou vám představovány nové elementy a celá hra je vlastně sandbox. Jak moc si ji užijete záleží na ochotě objevovat a experimentovat.

Mezi řádky se skrývá i správně temný příběh o stále rostoucím lese, který požírá a mění na co přijde. Bohužel je na můj vkus schovám opravdu až moc mezi řádky. Po dohrání jsem neměl v hlavě nic než guláš. Musel jsem si pročíst fanouškovské vysvětlení, aby na mě vše náležitě dolehlo. A to je asi moje největší výtka. Hra při vyprávění příběhu tváří zbytečně mnohoznačně a konec neudeří tak silně, jak by mohl. Herní základy a atmosféra jsou ale tak silné, že to ubližuje jen málo.