První hra, první po všech těch letech, ze které mi bylo na blití.... Ne proto, že by ukazovala mrtvoly nahromaděné mou virtuální postavou. Ne proto, že by všude stříkala krev a kolem mne se vršily hromady vnitřností... Ale proto, že mi ukázala, že je tak strašně jednoduché rozpoutat jaderné peklo, poslat do něj všechny na téhle planetě a ještě si těch posledních pár minut civilizace v křesle za červeným tlačítkem užít...
Komentáře
Grafická i herní jednoduchost v praxi. Svět rozdělen (prakticky) kontinentů a vy dostáváte možnost vystavět vlastní raketovou obranu, sila s jadernými zbraněmi, rozmístit radary, letiště a loďstvo, které podpoří váš útok na nepřítele. Rakety už letí, vybuchují v krásných explozích a vysoká čísla mrtvých vám dávaji krásný pocit vítězství... ale pak vidíte, že nad vačí Moskvou a Petrohradem je těch raket více, ponorky se vynořují, B2 přelétávají nad cíli a vaše impérium se mění na tisíce kilometrů čtvereční pustiny bez jediného člověka. Vy sedíte v krytu, dva kilometry pod zemí a vás asistent si právě prostřelil hlavu, co s tím uděláte? Dáte restart:) Hra ve stylu Pandemic s vojáčkama...
Pro: systém přehlednost jednoduchost měnitelná rychlost a zničíte svět
Proti: po čase stereotyp