Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 90
Podle mě to je nejlepší hra od Quantic Dream. Ve hře hrajeme za tři hlavní postavy, každý z nich je Android. S každou postavou jsem se dokázal sžít a nechtěl jsem dopustit aby se jim něco stalo i když jsem s nimi často riskoval, abych třeba někoho zachránil. Příběh mě zaujal a dokázal jsem se do něj plně vžít.

Nejvíce mě bavilo asi hrát za Karu a za Connora. Karu si koupil jako služku jeden chlap, který bývá často agresivní. Má také dcerku Alice. Cara s Alice utečou a snaží se dostat do Kanady, kde mají androidi volnost.
Connor je android, který pracuje u policie. Vyšetřuje případy se svým parťákem Hankem.
Poslední hratelnou postavou je Mark, který pomáhá starému Carlovi, Jednou ho chytne policie, když se popere s Carlovým synem a Carl při tom dostane infarkt nebo se bouchne o hlavu a nejspíš padne do bezvědomí. Policie z toho obviní Marka a odhodí ho na skládku plnou rozpadlých andridů..

Přežili mě do úplného konce hry všechny postavy až na Marka, kterého zabil Connor (Mohl jsem to ovlivnit jedině tak že někam dojdu. V tu chvíli jsem moc nevěděl co mám dělat, do té doby, než jsem se koukl na Youtube, ale bylo už bohužel pozdě. Ve hře jsem se často nemohl lehce rozhodnout a musel jsem hodně přemýšlet. Kvůli nějakým rozhodnutím jsem hrál taky některé části hry znovu, abych zkusil co se stane, když se rozhodnu jinak.

Hratelně se mě hra hrála dobře a dualshock se v této hře využívá opravdu na plno, protože se používá i dotykový touchpad, který se v moc hrách ani nevyužije. Při quick time částech jsem docela obstál, jen málokdy se mě stalo že jsem zmáčkl jiné tlačítko. Quick time eventy mě přišly tak akorát těžké.

Taky bych rád zmínil menu hry, které mě překvapilo, nachází se v něm androidka. Někdy nám pokládá otázky a povídá si s náma. Po dohrání hry mě dala otázku jestli může odejít, což pro mě bylo těžké ale vyhověl jsem ji. V menu se taky nachází bonusy. Například menší filmy a nebo fotky postav nebo míst ze hry a nebo časopisy, které můžu najít v průběhu hraní.

Pro: Kvalitní příběh, možnosti příběhu, prolnutí příběhu mezi postavami, sympatické postavy, grafika, strom rozhodnutí, příjemná hudba

Proti: Kamera někdy blbne, někdy ani nevím co volím za odpověď

+14
  • PS4 80
Detroit je další ze série "walking" simulátorů, kdy hlavně děláte rozhodnutí a je to říznuté s quick time eventy. Je to prostý gameplay, ale funguje, protože je právě jednoduchý, ale hlavní je, že dává neuvěřitelný prostor vývojářům pro děj a vizuální stránku. Když to rozeberu bod po bodu, jak jsem to napsal, tak "walking" pasáž je zase pokrok kupředu. Snímání pohybů jak chůze, celého těla, či detailní mimiky obličejů je taky famózní. Herci jsou jak roboti a pomalu svým rolím vdechují onu lidskost a postupem hry to fakt baštíte. Nakonec velmi pomáhá i fakt, že hrajete rovnou za 3 charaktery, takže si chtě nechtě jednu více či méně oblíbíte a právě grafická stránka na tom má velký podíl. Co se týče quick time eventů, tak to je prostě paráda, protože využívají snad všechny prvky ovladače. Naklánění, trhání, třepání, půlkruhy s páčkou a pak standardní tlačítka včetně dotekového pole, to vše je velmi pestře nakombinované. Navíc si můžete vybrat jednu ze dvou obtížností, kdy u té těžší je možné po posrání 3, 4 eventů v řadě, že vám umře postava.

No a teď děj. Studio Quantic Dream vám nabízí futuristický pohled do roku 2038, kde je android v domácnosti naprosto běžnou záležitostí. Někdo má svého androida na úklid domácnosti, někdo na prcání, armáda jako vojáky. Jednoduše každý si v něm najde své. A tady s dějem přichází i filosofický přesah, zda-li je možné, že stroje někdy mohou nabýt vědomí. Jako hráč pak máte možnost hrát za 3 androidy, kteří balancují na hranici vědomí a syrového softwaru a určovat jejich osud. Možnost voleb má opravdu své následky a mohou vás zavést i do rozličných lokací, což nebylo u předešlých her od QD studia pravidlem. Vyústění děje je pro mne pak trochu neuspokojující. Je to tak nějak náhlé a asi ne dostatečně epické, jakoby vývojáři vyčerpali všechnu gradaci. I přesto mě Detroit ale dojal, nadchl i krapec naštval (ale za to si můžu sám pomalými prsty). Navíc je teď možné si po každé kapitole prohlédnout flowchart, kde můžete vidět, kolik různých konců ona kapitola má, nebo také kapitolu spustit od přednastaveného bodu. Já si oblíbil Connora a držím mu pěsti na GOTY awards. A v poslední řadě je třeba zmínit soundtrack a zvuky celkově. Každá postava má hudbu složenou od jiného autora a mají tak unikátní podkresy. A pak si jen vzpomenu na zvukový efekt "obnovení sluchu" a mám možná sluchový orgáč.

Herní výzva 2018 - Nervy z oceli

Pro: Trio hlavních postav, volby mají následky, využitelnost ovladače, hudba, děj, myšlenkový přesah

Proti: Některé QTE nejsou časté, nedostatečně epický konec, vyspoiloval jsem si děj na streamu od Agraela... (no comment)

+13
  • PS4 90
Další Quick time event hra od Quanticu kterou jsem si nemohl nechat ujít. A já si tenhle androidí epos opravdu užil. Nejen díky nádherné grafice, která je už standartem tohoto studia, tak opravdu promyšlenými rozhodnutími, které opravdu mají dopad na průchod hrou. Avšak příběh nebyl úplně špatný, tak obsahoval už spoustu klišé, ale na druhou stranu jen horko těžko budu hledat hru s androidama a takovým příběhem. Hraní za odlišné postavy jsem si užíval, avšak nejméně jsem si užíval Markuse, i když jeho příběh má opravdu spád. Některé momenty jsou opravdu drsný a udrží vás v napětí a celkově je svět opravdu skvělý. Jinak moc toho nemám co vytknout, snad jen herní dobu. Ano opravdu rychle dojdete konce a právě třeba na první dvě dohrání ten konec nebyl úplně dycky dle mých představ jak to tak bývá. Proto velice rychle se do hry dostanete a pak už některé momenty budete znát prostě nazpaměť, ostatně jak to bylo i u předchůdců. Jinak je to opravdu zábava, která stojí za to. A asi jsem nezažil ještě tak super herní menu, které mne naprosto uchvátilo a pobavilo.

Pro: příběh, některé postavy i vedlejší postavy, napětí, rozhodnutí mají opravdu dopad na hru, herní menu

Proti: quick time eventy, herní doba je opravdu kratší, zase jde spíše o interaktivní film, Markus

+10
  • PS4 90
V první polovině 90. let, kdy se objevilo nové mocné médium zvané CD a které oproti disketám nabízelo obrovské datové úložiště, se vyrojila spousta sračkových her, kterým se říkalo interaktivní film. Herní studia moc nevěděla co si s obří kapacitou nového média počít a tak je nenapadlo nic lepšího, než adventury, do té doby dělané ručně, nahradit polofilmovým zážitkem s FMV videem. Hra sestávala ze spousty předtočených scén, většinou mizerně zahraných mizernými herci, kdy hráč občas vstoupil do děje a ,,hrál" a myslel si, že opravdu ovlivňuje děj.
Ano, byly samozřejmě vyjímky. Série s detektivem Texem Murphym, obě Phantasmagorie nebo druhý díl legendy Gabriel Knight, ale těch by se dalo spočítat na prstech jedné ruky.
Nebo dvou postižených.
A pak přišel v roce 1999 David Cage, se svým studiem Quantic Dream.
Omicron : The Nomad Soul byla jen taková první vlaštovka. Něco, kde si David vyzkoušel, jestli jeho herní pojetí může běžného hráče zaujmout. A i když hra byla zabugovaná a nabízela podivný mix žánrů s akční adventurou ve stylu Tomb Raider s bojovkou a interaktivním fimem, zafungovala. Neprodávala se úplně špatně a David se mohl pustit do dalšího díla.
Fahrenheit vychází v roce 2005 a je to opravdu z velké části interaktivní film. Divné, blbě zahrané FMV sekvence nahrazují sekvence animované přímo v enginu hry, ale s nacapturovanými reálnými herci. A vypadá to ve své době skvěle, dokonce to má i velmi dobrý a napínavý příběh. I když se ke konci trochu posere...... Ale nebudeme spoilovat, že?
V roce 2008 přichází Heavy Rain. Temná detektivka, kde se pokoušíte v kůži několika postav vypátrat, kdo je záhadný Origami Killer. Zatímco Fahrenheit byl víceméně ,,klasická" adventura se spoustou voleb které zas až tak moc neovlivnily děj, Heavy rain je opravdu interaktivní film, s asi 24 konci.
Ano, je to tak. Ovládáte tři postavy a dost záleží na vašich volbách a vzájemných interakcích, k jakému konci se doberete.
Beyond Two Souls z roku 2013 je..... No..... Je to celkem hezký duchařský příběh. Na svou dobu má dost zajímavé obsazení hollywoodských herců Willema Dafoe a Ellen/Elliot Page. A vyprávění samotné není úplně špatné, ale.... jak to říct? No sklouzne to do trapného filmového klišé. A samotné finále, i když má několik volitelných konců, je trochu.... ehm.... No na zadek Vás neposadí.
Ale fuck it, protože na jaře 2018 vychází Detroit : Become Human a je to naprostá bomba.
Celou tu spoustu předchozích odstavců jsem Vás unavoval historií tvorby Davida Cage, abysme se dostali sem.
Jestli se David celou dobu, od roku 1999, pokoušel udělat dokonalý interaktivní film, povedlo se mu to tady.
Detroit : Become Human Vás posadí do role tří androidů, z nichž každý má svůj příběh.
Je tu Connor. Android fízl, který má odhalovat a dopadat deviantní androidy. Jinými slovy androidy, kteří si řekli, že je na hovno sloužit zkurveným lidem kteří se k nim chovají hůř než ke zvířatům a začali mít sklony k nezávislémum myšlení, i když by správně neměli, protože je to v rozporu s jejich naprogramováním. Ale důvěřuj si umělé inteligenci, že jo?
Je tu Markus, hodný starostlivý pečovatelský android, který se nepříjemnou shodou okolností dostane do role vúdce povstání androidů proti hovadskému chování lidí. I když by neměl podle svého programu.
Je tu Kara, android hospodyňka/chůva, která má jen uklízet a vařit a starat se o svěřené dítě. Ale v momentě kdy zjistí, že její pán a zároveň otec holčičky o kterou se má starat není úplně otec roku, se rozhodne svěřené dítě zachránit. I když by neměla, podle svého programu.
Každá ze tří postav má svůj příběh, který může kdykoliv skončit, aniž by končila samotná hra.
Markus může vést nenásilné mírumilovné povstání robotů , kterým vadí, že jsou v ještě horší situaci, než byli černoši do 60. let v Americe.
Zároveň může vést násilný vojenský puč, protože proč ne, když se k nám lidi chovají násilně?
Kara může svou svěřenkyni zachránit a odjet s ní jako matka s dcerou do bezpečí do Kanady.
Zároveň taky nemusí a může kdykoliv cestou zemřít.
Connor se může spřátelit se svým lidským policejním kolegou a společně můžou být dost výrazným pomocníkem v Markusově mírovém povstání.
Nebo to může být vlastně úplně jinak.
Detroit naplnil Cageovu myšlenku interaktivního filmu do naprosté dokonalosti. Každá ze tří postav může kdykoliv zemřít, aniž by to mělo vliv na události příběhu, nebo životy dalších postav. Ehm.... více méně.... Nebo taky trochu jo. Ale záleží na Vás....
Detroit můžete rozehrát několikrát, pokaždé trochu jinak, trochu jinak si vyprofilovat hlavní protagonisty a pokaždé budete mít trochu jiný zážitek.
Já osobně ho dohrál třikrát, pokaždé jinak a pořád mám spostu možností, jak to zkusit někde jinak.
A hlavně to vypadá naprosto skvěle. Technická stránka hry je naprosto skvělá a i teď, když tohle píšu, 2024, tudíž šest let po vydání, ta hra vypadá naprosto skvěle.
V Detroitu Cage svoje pokusy o ideální interaktivní film dotáhl do konce. Tohle je opravdu film, navíc celkem dobře napsaný, který ovládáte VY.
A můžete si ho zkoušet dokolečka, pokaždé jinak.
+9