malarkey
Jelikož mi není Fictiorama Studios neznámá a rád zkouším různé indie hry, nemohl jsem si nechat Do Not Feed the Monkeys ujít. Jedná se totiž o veskrze hodně zajímavý počin, který stojí za to minimálně jej zkusit.
V prostředí 2D grafiky s pixel artovým přesahem tu jste, coby hráč, vhozený do centra dění. Bydlíte v malém bytě, před sebou máte počítač a Vašim úkolem je sledovat různé lidi v různých prostředích. Vše samozřejmě formou napojení na různé webové kamery nebo jejich osobní počítače. Jedná se tedy o simulátor hackera, který má za úkol sledovat a sbírat informace o konkrétních lidech. To dělá buď tak, že sleduje, co dělají v určitý konkrétní čas, který tu hraje zásadní roli, nebo se k ním napojí zvukově a poslouchá, co říkají, s kým telefonují, popřípadě s kým se scházejí a co si mezi sebou říkají. Tyto nezbytné informace pak můžete zpracovávat ve webovém prohlížeči a hledat další dodatečné údaje za cílem získání co největších informací k dané osobě a hlavně jejího jména, kontaktu na něj a odkud vlastně pochází.
Tuto činnost ale nemůžete dělat jen tak. Musíte si hlídat činnosti jako spánek, hlad nebo dostatek peněz k tomu, aby Vás bytná nevyhodila, když nebudete mít z čeho zaplatit svůj pravidelný nájem. V tu chvíli tak do hry přichází řada proměnných, které se každou novou hru mění a obměňují a tak mají šanci více zaujmout svojí znovuhratelností.
Osobně mě Do Not Feed the Monkeys zaujalo. Má herní podstatu jako třeba takový Hacknet. Jen s tím rozdílem, že zde je kladen důraz na adventurní prvky, ale i grafické 2D prostředí, čímž musí na první dobrou zaujmout každého, kdo má podobné grafické hrátky rád. Zároveň je to ale hra, která pracuje s poměrně solidním množstvím textu v angličtině a tak se tu bez její znalosti v podstatě nechytnete. Jakmile se ale prokoušete prvními herními pokusy a osvojíte si herní techniky, tak pak má hra solidní šanci zaujmout. Jen škoda, že množství sledovaných osob se tu zastaví na 25, což sice není úplně málo, ale s každém dalším hraní se poměrně záhy náhodný výběr sledovaných osob začne opakovat a postupem času tedy i otravovat. A nudit. Na pár hodin zábavy to tu ale jistě postačí.
V prostředí 2D grafiky s pixel artovým přesahem tu jste, coby hráč, vhozený do centra dění. Bydlíte v malém bytě, před sebou máte počítač a Vašim úkolem je sledovat různé lidi v různých prostředích. Vše samozřejmě formou napojení na různé webové kamery nebo jejich osobní počítače. Jedná se tedy o simulátor hackera, který má za úkol sledovat a sbírat informace o konkrétních lidech. To dělá buď tak, že sleduje, co dělají v určitý konkrétní čas, který tu hraje zásadní roli, nebo se k ním napojí zvukově a poslouchá, co říkají, s kým telefonují, popřípadě s kým se scházejí a co si mezi sebou říkají. Tyto nezbytné informace pak můžete zpracovávat ve webovém prohlížeči a hledat další dodatečné údaje za cílem získání co největších informací k dané osobě a hlavně jejího jména, kontaktu na něj a odkud vlastně pochází.
Tuto činnost ale nemůžete dělat jen tak. Musíte si hlídat činnosti jako spánek, hlad nebo dostatek peněz k tomu, aby Vás bytná nevyhodila, když nebudete mít z čeho zaplatit svůj pravidelný nájem. V tu chvíli tak do hry přichází řada proměnných, které se každou novou hru mění a obměňují a tak mají šanci více zaujmout svojí znovuhratelností.
Osobně mě Do Not Feed the Monkeys zaujalo. Má herní podstatu jako třeba takový Hacknet. Jen s tím rozdílem, že zde je kladen důraz na adventurní prvky, ale i grafické 2D prostředí, čímž musí na první dobrou zaujmout každého, kdo má podobné grafické hrátky rád. Zároveň je to ale hra, která pracuje s poměrně solidním množstvím textu v angličtině a tak se tu bez její znalosti v podstatě nechytnete. Jakmile se ale prokoušete prvními herními pokusy a osvojíte si herní techniky, tak pak má hra solidní šanci zaujmout. Jen škoda, že množství sledovaných osob se tu zastaví na 25, což sice není úplně málo, ale s každém dalším hraní se poměrně záhy náhodný výběr sledovaných osob začne opakovat a postupem času tedy i otravovat. A nudit. Na pár hodin zábavy to tu ale jistě postačí.
Pro: Originální simulátor šmíráka s adventurními prvky a pěkným pixel artovým prostředím.
Proti: Jedná se o indie titul s dobrým nápadem a snahou o znovuhratelnost, která se postupem času začne opakovat. Je tedy třeba co nejdříve osvojit herní mechanismy.