Chuck
Oproti základní hře se mi ze začátku datadisk ROE zdál složitější, jelikož kromě nových nepřátel se především vyskytlo i dost bossů, na něž v 1. díle téměř nenarazíme. Tady jsem opravdu narazil, jelikož všichni mi přišli téměř nepřekonatelní, ale pak se z toho záhy vyklubala špatná taktika, především u závěrečného Maledicta, kterého dneska zahraju na jeden zátah. Jinak děj a super grafika zůstala stejná, ovšem zbrojní arzenál se rozrostl o velmi šikovné "společníky", z nichž se mojí "láskou" stala dvojhlavňová brokovnice a především graber, který je neocenitelným pomocníkem vůči většině nepřátel, stejně jako zpomalovač času Artefact. To, že i v tomto datadisku se ve hře mnoho nezměnilo, bych považoval za výhodu, jelikož je dobře, že Doom zůstal Doomem.
Komentáře
RNDr. Gunár Pavel
Do Resurrection of Evil jsem vtrhl okamžitě, po dohrání Dooma 3. A nečekal jsem nic jiného, než prodloužení střelby do belzebubů všeho druhu.
Jak jsem si klestil cestu hrou, bylo mi čím dál víc jasné, že tenhle datadisk se nesnaží překročit svůj stín. Jak už píše například uživatel ježek - novinek je zde poměrně hodně, od zbraní po potravu pro kvéry, ale vše působí jakoby tak napůl.
Velmi mě zklamalo, že zbraním snad až na grabber chybí nějaké uvedení, třeba ve formě videa v enginu hry a myslím, že třeba ikonická dvouhlavňovka by si to zasluhovala. S grabberem jsem navíc neměl většinu hry ani co grabnout, zlikvidoval jsem s ním jen pár hořících lebek a zvedl pár odpadků...
Veškerý žádný byl také úvod většiny nových monster v datadisku, kde se mi navíc zdálo, že designéři nevěděli jak dál, to je vidět hlavně na tzv. Bruiserovi, který má místo huby obrazovku, toto monstrum považuji i po jiných stránkách vyloženě za nepovedené.
Naopak z návratu rohatých létajících lebek z nepochopitelných důvodů v základní hře absentujících jsem měl velkou radost. Tři bossové, tzv. Hell Hunters, které v průběhu hry střetnete a k jejich uzemnění musíte použít artefakt v podobě tepajícího srdce jsou pálivou chilli papričkou na pekelném dortu.
Už jsem se tolik neradoval z příběhu, který i v datadisku nestojí za nic. Proto nebyl žádný důvod, aby se hlavní protagonista měnil a místo mariňáka ze základní hry jste se vtělili do jiného mariňáka s tak trochu rybím pohledem.
Nechápu taky moc účel přítomnosti doktorky McNeilové, se kterou za celou hru prohodíte pár slov v jedné místnosti. Jinak vás celou hru, předtím, i po setkání v onom briefing roomu bude McNeilová přes komunikátor už jen komandovat, jdi tam, udělej tohle...prostě nulová kooperace.
Při jejím zajímavém vzhledu, kdy vypadá jako dospělá Pipi dlouhá punčocha z ní mohli aspoň udělat finálního bosse. Zkrátka příběh a zajímavé, vyvíjející se charaktery nejsou opět elementem, který by udržel hráčovu pozornost až do konce, ale je to opět „jen“ to střílení s tím, že jako hráče, který prošel celý Doom3 na hard, už mě nemělo co vyděsit. Faktor strachu tedy nepočítám.
Ve výsledku jsem se u RoE bavil o krapet víc než u základní hry, ale do devítkové hry má RoE, přes své nezpochybnitelné kvality velmi daleko.
Jak jsem si klestil cestu hrou, bylo mi čím dál víc jasné, že tenhle datadisk se nesnaží překročit svůj stín. Jak už píše například uživatel ježek - novinek je zde poměrně hodně, od zbraní po potravu pro kvéry, ale vše působí jakoby tak napůl.
Velmi mě zklamalo, že zbraním snad až na grabber chybí nějaké uvedení, třeba ve formě videa v enginu hry a myslím, že třeba ikonická dvouhlavňovka by si to zasluhovala. S grabberem jsem navíc neměl většinu hry ani co grabnout, zlikvidoval jsem s ním jen pár hořících lebek a zvedl pár odpadků...
Veškerý žádný byl také úvod většiny nových monster v datadisku, kde se mi navíc zdálo, že designéři nevěděli jak dál, to je vidět hlavně na tzv. Bruiserovi, který má místo huby obrazovku, toto monstrum považuji i po jiných stránkách vyloženě za nepovedené.
Naopak z návratu rohatých létajících lebek z nepochopitelných důvodů v základní hře absentujících jsem měl velkou radost. Tři bossové, tzv. Hell Hunters, které v průběhu hry střetnete a k jejich uzemnění musíte použít artefakt v podobě tepajícího srdce jsou pálivou chilli papričkou na pekelném dortu.
Už jsem se tolik neradoval z příběhu, který i v datadisku nestojí za nic. Proto nebyl žádný důvod, aby se hlavní protagonista měnil a místo mariňáka ze základní hry jste se vtělili do jiného mariňáka s tak trochu rybím pohledem.
Nechápu taky moc účel přítomnosti doktorky McNeilové, se kterou za celou hru prohodíte pár slov v jedné místnosti. Jinak vás celou hru, předtím, i po setkání v onom briefing roomu bude McNeilová přes komunikátor už jen komandovat, jdi tam, udělej tohle...prostě nulová kooperace.
Při jejím zajímavém vzhledu, kdy vypadá jako dospělá Pipi dlouhá punčocha z ní mohli aspoň udělat finálního bosse. Zkrátka příběh a zajímavé, vyvíjející se charaktery nejsou opět elementem, který by udržel hráčovu pozornost až do konce, ale je to opět „jen“ to střílení s tím, že jako hráče, který prošel celý Doom3 na hard, už mě nemělo co vyděsit. Faktor strachu tedy nepočítám.
Ve výsledku jsem se u RoE bavil o krapet víc než u základní hry, ale do devítkové hry má RoE, přes své nezpochybnitelné kvality velmi daleko.
Pro: RoE udrželo laťku kvality nastavenou základní hrou...
Proti: ...kterou bohužel nezvedlo ani o kousek.
Jumas
Doom 3: Resurrection of Evil, jenž se odehrává v roce 2147, jsem rozehrál nedlouho po původní hře doufaje, že dojde k dokončení příběhu (zabitím Dr. Malcolma Betrugera), a tak se také skutečně stalo.
O co více začínal Doom 3 poklidněji, o to více začal datadisk RoE akčněji, protože vypadlo přátelské přijetí na základně a místo toho jsem byl vhozen přímo mezi nepřátele. Shledal jsem se tu jak se starými známými, tak i s novými ještě neznámými jedinci, přičemž se mi zdálo, že dosti ubylo zombií, což jsem s radostí uvítal.
Změn doznal i zbraňový arzenál, ze kterého sice zmizela motorovka, ale na oplátku přibyl Grabber, se kterým jsem se sice musel chvíli učit zacházet, ale pak se stal, spolu s dvouhlavňovou brokovnicí, mou nejpoužívanější zbraní.
Stejně jako v původní hře jsem i zde narazil na herní automat, tedy konkrétně na tři, s hrami Sarge's Big Game Hunt, Hellanoid a Martian Buddy Blaster, které mi značně prodloužily celkovou herní dobu, jenž sice není nijak oslňující, ale myslím si, že plně dostačuje.
Jediné, co mě hodně zklamalo, byla atmosféra, která podle mě doznala značných ztrát hlavně kvůli světlejšímu prostředí. Možná to bylo tím, že jsem Doom 3: RoE hrál brzy po původní hře, ale prostě strach již nepřicházel v takové míře, jak jsem před hraním očekával.
Přesto tento datadisk předčil svého předchůdce díky spoustě novinek, které kdyby přinášel každý podobný přídavek, tak by na světě bylo hned o něco veseleji.
O co více začínal Doom 3 poklidněji, o to více začal datadisk RoE akčněji, protože vypadlo přátelské přijetí na základně a místo toho jsem byl vhozen přímo mezi nepřátele. Shledal jsem se tu jak se starými známými, tak i s novými ještě neznámými jedinci, přičemž se mi zdálo, že dosti ubylo zombií, což jsem s radostí uvítal.
Změn doznal i zbraňový arzenál, ze kterého sice zmizela motorovka, ale na oplátku přibyl Grabber, se kterým jsem se sice musel chvíli učit zacházet, ale pak se stal, spolu s dvouhlavňovou brokovnicí, mou nejpoužívanější zbraní.
Stejně jako v původní hře jsem i zde narazil na herní automat, tedy konkrétně na tři, s hrami Sarge's Big Game Hunt, Hellanoid a Martian Buddy Blaster, které mi značně prodloužily celkovou herní dobu, jenž sice není nijak oslňující, ale myslím si, že plně dostačuje.
Jediné, co mě hodně zklamalo, byla atmosféra, která podle mě doznala značných ztrát hlavně kvůli světlejšímu prostředí. Možná to bylo tím, že jsem Doom 3: RoE hrál brzy po původní hře, ale prostě strach již nepřicházel v takové míře, jak jsem před hraním očekával.
Přesto tento datadisk předčil svého předchůdce díky spoustě novinek, které kdyby přinášel každý podobný přídavek, tak by na světě bylo hned o něco veseleji.
Pro: dokončení příběhu, úbytek zombií, Grabber, dvouhlavňová brokovnice, herní automaty
Proti: světlejší prostředí, značná ztráta atmosféry
pajmičS Doomem trojkou mě pojí mnoho vzpomínek. Na boží hod vánoční (roku 2004) jsem byl obdarován slavným Jeruzalémským hipíkem originálním CD tohoto dlouhodobě očekávaného produktu. Zatím, co celá famílie sledovala po 20té epický příběh utlačované děvečky se třemi nepoživatelnými ořechy, s bratrem jsme potili olovo a srali maggi v kostkách, zatímco jsme se zaujetím pubertálních výrostků kosili démony. Na to jsem vyzvrátil při hraní štědrovečerní večeří, abych se zase mohl vrátit k pekelné anabázi zpět. Bylo to dobrodrůžo, na které má mysl 14letého jinocha jen tak nezapomene.
Tedy si asi dovedete představit, co se mladému Pajmovi honilo makovicí, když zjistil, že na trhu je již expansion pack! To byla sháňka, to bylo hledání! Nakonec jsem měl štěstí, neboť jeden otec mého kamaráda mi to za 100kč na CD vypálil, tehdy to bylo celé jmění, ale nakonec se to vyplatilo!
Nyní jsem plně způsobilá, mentálně vyvinutá osoba s vlastním příjmem, tedy jsem si před rokem pořídil, za stejnou cenu jako před lety, digitální verzipůvodní hry i rozšířením.
V RoE hrajete opět za bezejmennou, němou, zelenou gumu, která si usmyslí "Hele, levitující věc neznámého původu na místě, kde se nedávno odehrál šílenej masakr, sundám si helmu a holou rukou na tu věc sáhnu, co se může stát?"
All Hell breaks loose, again! muhahaha!!!
A tak lov na zbabělého fašistického dědka, Betrugera, opět nabyl platnosti.
Nerve software, na rozdíl od svých slavnějších kolegů z ID, vůbec neztráceli čas. Hnedka na vás vybafne přeskynovaný lost soul, nyní pojmenovaný "Forgotten One" poslechnete si ve vysílačce staré voice samples ze trojky+charismatický hlas Jennifer Hale, dostanete do pařátů "gravity gun: Doom edition" která má při zapnutí AA tento zajímavý vizuální artefakt. Potkáte křížence mezi Impem a Alienem, jenž nese jméno Vulgár. Dále najdete lásku svého života "Super Shot-kun" a taky narazíte na nejnebezpečnější potvoru v celé hře, Bruisera, který patrně byl na kontrole u svého stomatologa, když se otevřel pekelný portál. Jak jinak si vysvětlit rendgen jeho chrupu na xichtě?
Jedna z věcí, která je tak trochu rozbitá, je obtížnost, která je díky vašemu kouzelnému měšci zcela triviální, nebot po zabíti z jednoho bossů ve hře nasajete schopnost právě onoho bosse. Nejprve je to sloooooow moooo, následně double damage a nakonec nesmrtelnost. Tyto vlastnosti z vás dělají mobilní deflorátor pekelných análů a celé se to mění v jakousi zvrhlou power fantasy, což by jeden od rozšíření původní hry nečekal.
Všichni si pamatujeme, jaké rozčarování jsme prožili u závěrečného souboje s Kyberdémonem, že? Nu, u Betrugera Palpatina platí jednoduchá taktika - BFG to the face! Jak to máme rádi. V závěrečné animaci se však pseudo doktůrek zadáví vaším magickým šourkem a je po srandě...představoval bych si výbušnější zakončení.
Tak či onak je RoE kvalitní přídavek s dobře nastaveným tempem a tak akorát herní dobou, jež to utne dříve než se začnete nudit.
Tedy si asi dovedete představit, co se mladému Pajmovi honilo makovicí, když zjistil, že na trhu je již expansion pack! To byla sháňka, to bylo hledání! Nakonec jsem měl štěstí, neboť jeden otec mého kamaráda mi to za 100kč na CD vypálil, tehdy to bylo celé jmění, ale nakonec se to vyplatilo!
Nyní jsem plně způsobilá, mentálně vyvinutá osoba s vlastním příjmem, tedy jsem si před rokem pořídil, za stejnou cenu jako před lety, digitální verzipůvodní hry i rozšířením.
V RoE hrajete opět za bezejmennou, němou, zelenou gumu, která si usmyslí "Hele, levitující věc neznámého původu na místě, kde se nedávno odehrál šílenej masakr, sundám si helmu a holou rukou na tu věc sáhnu, co se může stát?"
All Hell breaks loose, again! muhahaha!!!
A tak lov na zbabělého fašistického dědka, Betrugera, opět nabyl platnosti.
Nerve software, na rozdíl od svých slavnějších kolegů z ID, vůbec neztráceli čas. Hnedka na vás vybafne přeskynovaný lost soul, nyní pojmenovaný "Forgotten One" poslechnete si ve vysílačce staré voice samples ze trojky+charismatický hlas Jennifer Hale, dostanete do pařátů "gravity gun: Doom edition" která má při zapnutí AA tento zajímavý vizuální artefakt. Potkáte křížence mezi Impem a Alienem, jenž nese jméno Vulgár. Dále najdete lásku svého života "Super Shot-kun" a taky narazíte na nejnebezpečnější potvoru v celé hře, Bruisera, který patrně byl na kontrole u svého stomatologa, když se otevřel pekelný portál. Jak jinak si vysvětlit rendgen jeho chrupu na xichtě?
Jedna z věcí, která je tak trochu rozbitá, je obtížnost, která je díky vašemu kouzelnému měšci zcela triviální, nebot po zabíti z jednoho bossů ve hře nasajete schopnost právě onoho bosse. Nejprve je to sloooooow moooo, následně double damage a nakonec nesmrtelnost. Tyto vlastnosti z vás dělají mobilní deflorátor pekelných análů a celé se to mění v jakousi zvrhlou power fantasy, což by jeden od rozšíření původní hry nečekal.
Všichni si pamatujeme, jaké rozčarování jsme prožili u závěrečného souboje s Kyberdémonem, že? Nu, u Betrugera Palpatina platí jednoduchá taktika - BFG to the face! Jak to máme rádi. V závěrečné animaci se však pseudo doktůrek zadáví vaším magickým šourkem a je po srandě...představoval bych si výbušnější zakončení.
Tak či onak je RoE kvalitní přídavek s dobře nastaveným tempem a tak akorát herní dobou, jež to utne dříve než se začnete nudit.
Pro: Dvouhlavňová brokovnice! Akčnější a svižnější než Doom 3, stále solidní atmoféra.
Proti: Balanc obtížnosti, artefakt, "gravity gun"
VšivákLíbí se mi, že datadisk se nesnaží jen kopírovat styl původní hry, ale jde tak trochu svojí vlastní cestou. Když si odmyslím nesmyslný děj, kdy rok po totálním a krvavým masakru lidé opraví svou základnu a pokračují ve výzkumu. Svědectví jediného přeživšího mariňáka asi neberou moc vážně a pošlou další lidi na porážku do toho samého místa. Na prostoru cca 5 hodin nabídne datadisk pořádný masakr.
Nepřátelé se tentokrát po sebrání brnění neobjeví jen za zády a občas i vepředu, ale pro jistotu v každém rohu. Často i v několika vlnách. Naštěstí vám k tomu hra dá takový arzenál, že se tím vůbec nemusíte trápit. Díky zpomalení času nepřátelé nemají šanci. Artefakt, který to umožňuje se nabíjí mrtvolami, které se všude válí. Stačí jen zpomalit čas a všechny je postřílet dvouhlavňovkou na jednu ránu. Ta se mimochodem v reálu nabíjí strašně pomalu a na rychlé nepřátele není moc ideální.
Další vychytávkou je, v té době módní, obdoba gravity gunu z Half-Life 2. Tvůrci si asi uvědomili, že moc té revoluční fyziky v původní hře nepředvedli. Je to trochu na sílu. Klaustrofóbní design základny na Marsu se na hrátky z fyzikou moc nehodí. Akorát to překáží. Zachytávání nepřátelských ohnivých koulí je zase moc neohrabané a zbytečné. Nábojů je spousta a hru jsem úplně bez problémů prošel na obtížnost veterán (jestli je to tak lehké díky BFG edici si už nepamatuji). Proč bych měl v tom případě používat nějaký grabber? Třeba to někoho bude bavit.
Datadisk je mnohem akčnější a rychlejší. Hra je naplněná nepřáteli a zábavnými bossy až po okraj. Já se bavil. Jen mě trochu zamrzelo, že ze hry skoro úplně zmizela hororová atmosféra, je to méně temné a příběh se nerozvinul někam dál, než na úroveň příběhu z porna.
Ať jsi kdo jsi, vítej doma mariňáku.
Nepřátelé se tentokrát po sebrání brnění neobjeví jen za zády a občas i vepředu, ale pro jistotu v každém rohu. Často i v několika vlnách. Naštěstí vám k tomu hra dá takový arzenál, že se tím vůbec nemusíte trápit. Díky zpomalení času nepřátelé nemají šanci. Artefakt, který to umožňuje se nabíjí mrtvolami, které se všude válí. Stačí jen zpomalit čas a všechny je postřílet dvouhlavňovkou na jednu ránu. Ta se mimochodem v reálu nabíjí strašně pomalu a na rychlé nepřátele není moc ideální.
Další vychytávkou je, v té době módní, obdoba gravity gunu z Half-Life 2. Tvůrci si asi uvědomili, že moc té revoluční fyziky v původní hře nepředvedli. Je to trochu na sílu. Klaustrofóbní design základny na Marsu se na hrátky z fyzikou moc nehodí. Akorát to překáží. Zachytávání nepřátelských ohnivých koulí je zase moc neohrabané a zbytečné. Nábojů je spousta a hru jsem úplně bez problémů prošel na obtížnost veterán (jestli je to tak lehké díky BFG edici si už nepamatuji). Proč bych měl v tom případě používat nějaký grabber? Třeba to někoho bude bavit.
Datadisk je mnohem akčnější a rychlejší. Hra je naplněná nepřáteli a zábavnými bossy až po okraj. Já se bavil. Jen mě trochu zamrzelo, že ze hry skoro úplně zmizela hororová atmosféra, je to méně temné a příběh se nerozvinul někam dál, než na úroveň příběhu z porna.
Ať jsi kdo jsi, vítej doma mariňáku.
Pro: je to akčnější, je v tom větší koncentrace bossů, zpomalení času dodá pocit božství
Proti: méně hororu, nesmyslný děj, podivné zakončení
jezekPo dohrání Doom 3 jsem se hned vrhnul na datadisk, který jsem nikdy předtím ani nezkusil.
Jak začít? Po překvapení, jak moc mě Doom 3 i po těch letech baví, mě bavil stejně i Doom 3: Resurrection of Evil. Snad o malinko více a to díky staro/nové zbrani.
Zbraně: Klasiky z D3 nebudu rozebírat, graber byl tehdejší odpovědí na gravity gun z Half-Life 2. Jeho ovládání mi ale prostě nesedlo, takže ani použití. Proto jsem dost litoval chybějící motorovky. Logicky by tady ale neseděla. Bohužel musím říct, že ani artefakt mi k srdci nepřirostl, tak až na pár vyjímek, kdy bylo jeho použití nezbytné, jsem jej nevyužil. Pak zbyvá jenom dvouhlavňovka, která je v RoE ultimátní záležitostí prakticky na všechny nepřátele, jenom je třeba se přiblížit dostatečně blízko.
Prostředí: Ač prakticky stejné, jako v Doom 3, působilo na mne svěže a návrat do některých lokací sice byl divnou recyklací, ale vůbec nevadil. Část v kanálech = paráda!
Nepřátelé: Chudáci lost souly byly nahraženy něčím co na mě za 1) vůbec nepůsobilo děsivě a za 2) bylo jednoduché zabít. Myslím tím forgotten one :-( Náhrada klasickéo impa za vulgary naopak nevadila. A bruiser...no budiž. Bosové se naopak povedli, ani ne graficky, prostě to byl vždycky nějak upravený hell knecht, ale jejich likvidace byla zábavná.
Shrnutí: RoE je výborným pokračováním Doom 3, v dnešní době by jeho délka vydala za samostatnou hru. Grafika, viz. moje hodnocení u Doom 3, zvuky si stále drží vysokou kvalitu. Zajímavé ale je, že mi obtížnost přišla daleko daleko vyšší (možná sem se uklepl a šel to na nejvyšší).
Jak začít? Po překvapení, jak moc mě Doom 3 i po těch letech baví, mě bavil stejně i Doom 3: Resurrection of Evil. Snad o malinko více a to díky staro/nové zbrani.
Zbraně: Klasiky z D3 nebudu rozebírat, graber byl tehdejší odpovědí na gravity gun z Half-Life 2. Jeho ovládání mi ale prostě nesedlo, takže ani použití. Proto jsem dost litoval chybějící motorovky. Logicky by tady ale neseděla. Bohužel musím říct, že ani artefakt mi k srdci nepřirostl, tak až na pár vyjímek, kdy bylo jeho použití nezbytné, jsem jej nevyužil. Pak zbyvá jenom dvouhlavňovka, která je v RoE ultimátní záležitostí prakticky na všechny nepřátele, jenom je třeba se přiblížit dostatečně blízko.
Prostředí: Ač prakticky stejné, jako v Doom 3, působilo na mne svěže a návrat do některých lokací sice byl divnou recyklací, ale vůbec nevadil. Část v kanálech = paráda!
Nepřátelé: Chudáci lost souly byly nahraženy něčím co na mě za 1) vůbec nepůsobilo děsivě a za 2) bylo jednoduché zabít. Myslím tím forgotten one :-( Náhrada klasickéo impa za vulgary naopak nevadila. A bruiser...no budiž. Bosové se naopak povedli, ani ne graficky, prostě to byl vždycky nějak upravený hell knecht, ale jejich likvidace byla zábavná.
Shrnutí: RoE je výborným pokračováním Doom 3, v dnešní době by jeho délka vydala za samostatnou hru. Grafika, viz. moje hodnocení u Doom 3, zvuky si stále drží vysokou kvalitu. Zajímavé ale je, že mi obtížnost přišla daleko daleko vyšší (možná sem se uklepl a šel to na nejvyšší).
KarasmanPřestože mě Doom 3 bavil, nebyl jsem z něj tak odvařený, jak jsem čekal, že budu. Datadisk z něj ale udělal naprosto parádní hru dohranou jedním dechem. Kromě skvělých novinek jako dvojhlavňovka, Grabber nebo Soulcube mě oslovil skvělý design úrovní, který je už tentokrát bez hluchých a nudných míst a bavil jsem se skutečně celou dobu. Tenhle addon kdyby byl součástí původní hry, to by bylo maso...
Pro: Novinky (dvojhlavňovka, Grabber, Soulcube)), design levelů, hratelnost.
Proti: Mohlo to být trochu delší.
ještěrVelmi dobrý datadisk překvapivě ne přímo od iD, který chytře zbavil D3 všerůzných neduhů - namátkou šlo o předvídatelné respawny nebo příliš často se opakující oblasti. A grabber! Grabber jsem měl ještě o stupínek raději než Gravity Gun v HL2, protože byl tak nějak ovladatelnější a hlavně jej staří lišáci z Nerve hráče absolutně nenutili používat. A ze super náročného engine se stal během roku jen lehký nadprůměr. Pohodička za 7+.
H34DResurrection of Evil je překvapivě svěží datadisk, který přináší nášup toho samého, ale přeci jen trochu jinak. V prvé řadě je to dynamičtější hratelnost zbavená některých stereotypů a obohoacená o pár bosů i v průběhu hry. Nejvýraznější inovací je nejspíš grabber - kopie gravity gunu z Half-Life 2, jeho používání může leccos usnadnit, ale není vynucováno. Ovšem mou nejoblíbenější novinkou je jednoznačně dvouhlavňovka, která za ta léta ze své stylovosti pranic neztratila.
Celkově se Resurrection of Evil hraje velmi dobře, je svižnější (mimojiné i počet zpráv na PDA byl zredukován na přijatelnější množství) a dá se říct že i zábavnější než původní Doom 3, ovšem jak se dalo čekat, neblahé vykoupení přichází v podobě kratší herní doby a překvapivě se mi zdal také poněkud snadný závěrečný boss.
Navíc udělovat vyšší hodnocení než původní hře mi nepřijde správné, neboť Ressurection of Evil "jen" vylepšuje aspekty, se kterými přišel jako první Doom 3.
Celkově se Resurrection of Evil hraje velmi dobře, je svižnější (mimojiné i počet zpráv na PDA byl zredukován na přijatelnější množství) a dá se říct že i zábavnější než původní Doom 3, ovšem jak se dalo čekat, neblahé vykoupení přichází v podobě kratší herní doby a překvapivě se mi zdal také poněkud snadný závěrečný boss.
Navíc udělovat vyšší hodnocení než původní hře mi nepřijde správné, neboť Ressurection of Evil "jen" vylepšuje aspekty, se kterými přišel jako první Doom 3.
Pro: Poctivý nášup hororu, svižnější hratelnost, dvouhlavňovka, grabber
Proti: V podstatě se od původní hry tolik neliší, délka hry.
MATADORObstojný datadisk?
Ahle, Resurrection of Evil (RoE) je bezesporu velmi slušným datadiskem ke slušné hororové, klasické střílečce ze staré školy, Doom 3. Z jednoduchého důvodu, ten zní novinky. Protože kdyby každý datadisk byl pln takových novinek a vylepšeních jako právě RoE, tak by datadisky měli opravdu silné slovo. Zpomalování času, nesmrtelnost, Grabber, dvouhlavňovka, monstra, bossové. Přesně tak, všechno tohle a další serepetičky RoE nabízí a přináší je nové.
Obtížnost
je opravdu těžce hodnotitelnou částí. Z jedné strany nabízí kvalitní bossy, kde každý je něčím originální a obtížný, na každého platí něco jiného. Sice jich ve hře není mnoho, ale na těch několik misí si vystačí. Na druhou stranu je ale hra opravdu zjednodušená, už skoro žádné logické srandičky a hlavně dvouhlavňovka, pokud s ní přisprintujete k nějakému monstru, obvykle stačí pouze zmáčknout spoušť a jde do věčných lovišť někde na Marsu. Obvykle jsou zbraně vyvážené, ale v RoE můžete opravdu jen běhat s dvouhlavňovkou a nikomu to vadit nebude.
Prostředí
U něho jsem se musel opravdu zamyslet, jestli se tvůrci snažili. Chápu, že není lehké pokračovat ve hře tak dobré, jako je Doom 3, který měl úžasné lokace. Ale prostředí v RoE mi přišlo divné, samozřejmě, že se tvůrci snažili nevodit hráče po těch samých lokacích, ale prostředí v RoE nemá absolutně žádný nádech jako ty úžasné v původním díle. Samozřejmě, že mnozí mohou namítat opak, ale já se v prostředí necítil dobře, bylo spíše divné, než temné.
D3: RoE
... je slibným datadiskem, který nabízí řadu novinek, ovšem značná ulehčení a atmosféra už není taková jako u původního dílu.
Ahle, Resurrection of Evil (RoE) je bezesporu velmi slušným datadiskem ke slušné hororové, klasické střílečce ze staré školy, Doom 3. Z jednoduchého důvodu, ten zní novinky. Protože kdyby každý datadisk byl pln takových novinek a vylepšeních jako právě RoE, tak by datadisky měli opravdu silné slovo. Zpomalování času, nesmrtelnost, Grabber, dvouhlavňovka, monstra, bossové. Přesně tak, všechno tohle a další serepetičky RoE nabízí a přináší je nové.
Obtížnost
je opravdu těžce hodnotitelnou částí. Z jedné strany nabízí kvalitní bossy, kde každý je něčím originální a obtížný, na každého platí něco jiného. Sice jich ve hře není mnoho, ale na těch několik misí si vystačí. Na druhou stranu je ale hra opravdu zjednodušená, už skoro žádné logické srandičky a hlavně dvouhlavňovka, pokud s ní přisprintujete k nějakému monstru, obvykle stačí pouze zmáčknout spoušť a jde do věčných lovišť někde na Marsu. Obvykle jsou zbraně vyvážené, ale v RoE můžete opravdu jen běhat s dvouhlavňovkou a nikomu to vadit nebude.
Prostředí
U něho jsem se musel opravdu zamyslet, jestli se tvůrci snažili. Chápu, že není lehké pokračovat ve hře tak dobré, jako je Doom 3, který měl úžasné lokace. Ale prostředí v RoE mi přišlo divné, samozřejmě, že se tvůrci snažili nevodit hráče po těch samých lokacích, ale prostředí v RoE nemá absolutně žádný nádech jako ty úžasné v původním díle. Samozřejmě, že mnozí mohou namítat opak, ale já se v prostředí necítil dobře, bylo spíše divné, než temné.
D3: RoE
... je slibným datadiskem, který nabízí řadu novinek, ovšem značná ulehčení a atmosféra už není taková jako u původního dílu.
Pro: pokračování, nové příšerky, artefakt duší, bossové,
Proti: lokality, strašně účinná dvouhlavňovka, nesympatický a nemluvný mariňák,
Dan9KPředně tuhle hru nevnímám jako datadisk, ale spíše jako pokračování. Funguje podle mě hezká paralela mezi Doom 1/Doom 2 a mezi Doom 3/Restoration of Evil. Přičemž tenhle datadisk má daleko více novinek, než Doom 2. Hlavní důvod, proč vnímám RoE jinak, je ovšem jinde. Doom 3 nebyl z mého pohledu řádně dokončen. Celou trojku jsem vnímal Dr. Malcolma Betrugera jako hlavní bod příběhu a nehledě na to, že jeho potenciál nebyl využit ani v RoE ani v Doom3, bylo nutné se s jeho postavou ještě nějak vypořádat. RoE tedy není nějakou nástavbou, ale nezbytným dokončením.
Hlavní nevýhoda RoE spočívá v délce jeho předchůdce. Původní Doom 3 je na 3D střílečku hodně dlouhá hra a každý hráč si už oněch stísňujících interiérů užil dost a dost. Fakt, že prostředí má úplně stejný charakter, jako ve trojce, zábavě příliš nepomáhá.
Zábavě naopak pomáhá zvýšená obtížnost a několik novinek. Obtížnost není zas až tak drsná, jak se někdy píše, snad jen v posledních třech levelech jde opravdu do tuhého. Všechny novinky totiž zabraňují tomu, aby se obtížnost hry posouvala do nějakých závratných výšin. První z nich je grabber, díky kterému se, obzvláště z počátku hry, dá šetřit obrovské množství munice. Chytání střel protivníků a následný protiútok, je zábavný. Další novinkou je artefakt, jehož účinnost a síla během hry postupně stoupá, takže ke konci jsem ho používal takřka pořád. Výborná věc a podle mě sofistikovanější, než Soul Cube, která prostě protivníka zabila. Třetí je kultovní dvouhlavňovka, která je vlastně stejná a stejně dobrá jako v Doom 2. Včetně extrémně dlouhého nabíjení, které hráče stojí nemálo životů, když nemyslí dopředu.
Noví nepřátelé jsou hodně výrazní, především to stvoření s obrazovkou, které bylo snad nejtěžší nebossovou nestvůrou a plasmová verze impa. Možná jich mohlo být ještě o něco více.
Mrzela mě o něco zesílená koridorovost hry. Oproti trojce, kde se ještě čas od času daly nacházet tajné skrýše, je pokračování daleko přímočařejší a tupější.
Délka hry byla ideální. Konec uspokojivý, zároveň však odfláklý. Nejvíce jsem však nepochopil změnu hlavního hrdiny, která byla naprosto zbytečná. Díky tomu mi pár prvních kol trvalo, než jsem se do hry vžil.
Toť je asi vše, co mě napadá ohledně změn v RoE, jinak platí vše dobré i špatné, co v základní hře.
Hlavní nevýhoda RoE spočívá v délce jeho předchůdce. Původní Doom 3 je na 3D střílečku hodně dlouhá hra a každý hráč si už oněch stísňujících interiérů užil dost a dost. Fakt, že prostředí má úplně stejný charakter, jako ve trojce, zábavě příliš nepomáhá.
Zábavě naopak pomáhá zvýšená obtížnost a několik novinek. Obtížnost není zas až tak drsná, jak se někdy píše, snad jen v posledních třech levelech jde opravdu do tuhého. Všechny novinky totiž zabraňují tomu, aby se obtížnost hry posouvala do nějakých závratných výšin. První z nich je grabber, díky kterému se, obzvláště z počátku hry, dá šetřit obrovské množství munice. Chytání střel protivníků a následný protiútok, je zábavný. Další novinkou je artefakt, jehož účinnost a síla během hry postupně stoupá, takže ke konci jsem ho používal takřka pořád. Výborná věc a podle mě sofistikovanější, než Soul Cube, která prostě protivníka zabila. Třetí je kultovní dvouhlavňovka, která je vlastně stejná a stejně dobrá jako v Doom 2. Včetně extrémně dlouhého nabíjení, které hráče stojí nemálo životů, když nemyslí dopředu.
Noví nepřátelé jsou hodně výrazní, především to stvoření s obrazovkou, které bylo snad nejtěžší nebossovou nestvůrou a plasmová verze impa. Možná jich mohlo být ještě o něco více.
Mrzela mě o něco zesílená koridorovost hry. Oproti trojce, kde se ještě čas od času daly nacházet tajné skrýše, je pokračování daleko přímočařejší a tupější.
Délka hry byla ideální. Konec uspokojivý, zároveň však odfláklý. Nejvíce jsem však nepochopil změnu hlavního hrdiny, která byla naprosto zbytečná. Díky tomu mi pár prvních kol trvalo, než jsem se do hry vžil.
Toť je asi vše, co mě napadá ohledně změn v RoE, jinak platí vše dobré i špatné, co v základní hře.
Pro: všechny novinky, počet novinek, délka hry, zvýšení obtížnosti
Proti: okoukané prostředí, ještě tupější koridor, změna hlavního hrdiny, málo Betrugera, stejná (ne)hudba
BongoSlušná zábava pro fanoušky původního D3, přináší něco málo nového co se zbraní týče - z D2 starou známou brokovnici dvouhlavňovou, mimozemské cosi schopné na chvíli zpomalit čas/zvýšit udílené zranění/atd a nakonec grabber - obdobu gravity gunu, podle mě nepříliš použitelnou a sem přidanou jenom proto, že "DOOM3 má taky fyzikální model". Co se týče level designu, snad úplně zmizely místa, kde se kolem vás otevřou zdi a vyhrnou z nich zombie apod.
fakTřešnička na dortu zvaném Doom3. Autoři se opravdu předvedli nejvíce v datadisku. D3 je pro mě srdcovka, ale RoE překonal moje očekávání, dokonce i délka mě mile překvapila. Jak píše kolega Karasman níže, je to bez hluchých míst, opět hutná atmosféra, vyšší obtížnost než v základní hře. Pár kousků zbraní, i ta gravity gun mě mile překvapila kupodivu docela hojně jsem ji využíval. RoE začíná nemastně neslaně s pistolkou v ruce, ale po hodině hraní je to jiné kafe. Prostředí vykopávek je skvělé, známé lokace taky neurazili, naopak. Prostě nářez. Peklo je zase hustý, to se jim moc povedlo, jak v D3, tak i v RoE. Horor je zde trošičku v pozadí a důraz je kladen zejména na akci, nepřátelé se sypou ze všech stran a je jich hodně. Dvouhlavňovka mě taky velice potěšila. Prostě na Doom3+RoE nikdy nezapomenu.
Pro: Znovuotevření příběhu, nové zbraně, Soulcube!!!, PEKLO, nářez, atmosféra, délka hry.
Proti: Bohužel (bohudík) nic nenacházím.
vodkasesemtexembaterka místo zbraně bylo to nejlepší, co Doom 3 nabídnul. kdybych hrál předtím něco jiného, tak bych se votočil a šel od toho hodně daleko. ještě blbější hra než Kvák, kde jen skáčete a vobčas něco zabijete. strach jsem měl maximálně z toho, že nebudu vědět kudy mám jít nebo někam v tý tmě spadnu.
Pro: nic
Proti: PDA se vzkazy - fakt trapný
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Kalper
PS5
80
2 dny -
Elcapitanooo
PC
80
16 dní -
Radecker
PC
70
52 dní -
veka
PC 75238 dní -
AuroN
PC
75
1 rok a 37 dní
Statistiky
- Id hry:
- 807
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h807
- Přidána:
- 04.07.2008
16 let a 220 dní
- Hodnocení:
- 196 (50-100 %)
- Komentářů:
- 14
- Oblíbenost:
-
28
17
-
4
184
- Návštěvnost:
- 34117× (celkem)
- 137× (poslední měsíc)
- 15× (poslední týden)
- 0× (dnes)
Pro: legendární grafika, akce, ponuré prostředí, vylepšený arzenál zbraní
Proti: není Doom 4 :-)