Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Hned na začátku musím napsat - Dracula 3 je monumentální a úžasná adventura, možná zatím za rok 2008 nejlepší. Tam kde první díl bylo přímočaré dobrodružství a druhý totéž jen s brutální neférovou obtížností se třetí díl vydává úplně jinam - někde ke stopám hlubokých, epických, zeširoka pojatých bojů se zlem jako byl třeba Gabriel Knight 2. Většinu adventur dohraju za pár hodin, některé ty freeware pokusy se vejdou do jedné, dvou hodin, nu u třetího Drákuly jsem strávil tři dny s nuceným odpočinkem, protože mě to všechno už hlava nebrala.

Hned na začátku si odbudu technickou stránku - grafika udělala obrovský skok, lokace jsou nádherné - pokud se tedy zatuchlým kobkám či ponurému městečku dá říkat nádherné. Postavy jsou plně animované, kromě creepy hudby nechybí i titulky a také možnost nastavit si jas. Ale ani to není potřeba, tvůrci chápou že hráč potřebuje něco vidět a pokud už máte temnou lokaci, tak většinou máte po ruce baterku, pochodeň nebo na konci fikaně vysvětlené noční vidění.

Příběh je co to celé táhne. Píše se rok 1920 a hráč se ujímá mladého kněze Arna Morianiho, který přijíždí do zapadlé vesničky v Transylvánii vyšetřit zázraky zesnulé doktorky Marthy Calugarl. Ta byla světicí už za života, za Velké války pomáhala pacientům obou stran a po její nenadálé smrti její hrob údajně léčí. Arno se potkává s místními - pověrčivými a ovlivnitelnými obyčejnými lidmi, byrokratickými policisty, ryzími vědci i historiky ochotnými věřit legendám. A brzy zjišťuje, že Martha se snažila bojovat s upírskou nákazou. Církev je rozhořčena, chce aby Arno vyvrátila kořeny vampýrismu jednou provždy a Arno se noří do knih, zápisků, kódovaných zpráv, deníků, historických legend, obrazů a zjišťuje, že upíři nejsou žádnou legendou, že Drákula byl velmi skutečný a cesta k upírství a k němu je postoupit monumentální Cestu draka složenou ze sedmi činů.

Autoři se do tématu opřeli ze všech stran. Základem je samozřejmě historická postava Vlada Tepese, jeho skutky i legendy. Nechybí ovšem vědecké pokusy vysvětlit vampýrismus, odkud vzal Bram Stoker námět na román (dávná skutečná událost a varování lidí), je tu tajná společnost Thule, proroctví do daleké budoucnosti. Nechybí tu ani ryze civilní věci - životy obyčejných lidí, krajina vzpamatovávající se z války a připojení k Rumunsku, pozvolný nástup nacismu v Německu,

Postavy jsou na začátku nějaké a na konci se změní tak jak by Vás to v průběhu hry ani nenapadlo, největší šok mě přivodil předfinální zvrat, který je sice naznačován ale... Událost z prvních dvou dílů hra ignoruje, navazuje spíše na knížku. A samotný Drákula? Ten se objeví až na konci jako všemocné, naprosto nezastavitelné, vševědoucí zlo tahající celou dobu za nitky.

Obrovským vývojem prochází i hrdina, který je na začátku pevný ve víře, věrný církvi a nevěří pověrám. Během hry se mění nejen jeho postoj, ale dopustí se i několika svinstev (z hlediska kněze) a dokonce zcela nekněžsky zatouží po místní andělské doktorce Marii. Zároveň se ho lidi, kterým pátrání vadí pokouší zbavit, proběhne pár pokusů o jeho život a kolem umírají první lidé...

Hratelnost? Brutální, až pekelně obtížná, ale tentokrát ne nefér způsobem. Ovládání (skokový pohyb ve 3D a volný průzkum kurzorem uprostřed) zůstalo, ale změnil se princip celé hry. Zmizelo pátrání v temnotě i lov centimetrových aktivních míst. Hra má 12 kapitol, ve většině z nich se probouzíte v městečku (hospoda, hřbitov, nemocnice, nádraží, rozbitý hrad), pročtete si co máte udělat a vydáte se prokecávat postavy. Některé jsou poblíž, některé na telefonu, se všemi je potřeba mluvit a konzultovat stopy. Párkrát se vydáte na výlet (Budapešť, Turecko), předmětů tu moc není a kombinace jsou většinou jasné.

To hlavní je jinde. Jednak sbíráte tuny dokumentů, hledáte v nich stopy (často s lupou v ruce), porovnáváte obrazy, zjišťujete kryptické informace. Tady to není jak třeba v sérii Blackwell zkombinovat dvě stopy, ne tady si na vše musíte přijít sami. Kromě desítek různých spisů a obrazů (na konci jsem nesl 71 dokumentů) je tu kompletní Bible, která Vás občas citátem upozorní na něco co Vás může napadnout a kompletní román Drákula.

A pak jsou tu puzzle/hádanky/úkoly a ty jsou brutální. Skládání metaforických run, luštění německého kódového zápisu, kompletní vyvolávání fotek, základní a pokročilé testování krve či obrovská knihovna se stovkami popsaných a klikatelných svazků, která je jedno velké puzzle atd... Také třeba kreslení (to je něco na mě!). Snažil jsem se, luštil, vypisoval stopy až se mi z hlavy kouřilo, ale bez mučení přiznám, že spoustu času jsem trávil s návodem... i s jemným či brutálním naťuknutím jsou některé hádanky obtížné a daleko přesahující mé schopnosti.

Opět jsem si připadal jak blbec, ale tentokrát ne proto, že ho ze mě autoři dělají jak ve dvojce. Prostě jsou chytřejší než já, není se za co stydět, i tak jsem se perfektně bavil jako už dlouho ne. Dal bych možná i 100%, ale přece jen konec mě příšerně naštval (zlo které se jeví jako neporazitelné neporazitelným i je a hrdina se obětuje zbytečně) a ignorace předešlých dílů taky. Takže silných 90%.
+5
  • PC 85
Francouzska serie (v roce 2014 jiz petidilna) o Draculovi je pomerne unikatni v tom, jak na sebe jednotlive dily navazuji a ze na jednotlivych dilech pracuji ruzna studia. Prvni dil (Dracula: Resurrection) je vpodstate jen nanicovate a z prstu vycuvane pokracovani puvodniho romanu Brama Stokera, ktere si castecne vypujcuje vizual z Coppolovy filmove verze (Harker je podobny Keanu Reevesovi tak moc, az je to na zalobu). Hospoda, dlouha noc v Transylvanii, hrbitov, doly a nakonec Draculuv hrad, na kterem jsou pametihodne snad jen nahe upirky a zaverecny odlet na letajicim kole Jana Tleskace (ehm).

Druhy dil, Dracula: The Last Sanctuary, je pak epictejsi, obtiznejsi, hadanky jsou zvlaste ke konci, v Draculove tajne skrysi, opravdu hodne brutalni.

O treti dil se postaralo moje oblibene, nejmenovane studio a po vetsinu herni doby jde o jednu z nejlepsich adventur, kterou jsem kdy hral. Obrovska skoda, ze si hra sve tempo zajimavost neudrzi az do sameho konce (posledni den aka Path of the Dragon).

Pro Kheops Studio je tu tentokrat pomerne netypicky nizke mnozstvi predmetu do inventare (bohate si vystacite se dvemi strankami) a ani na nejakou kombinaci predmetu neprijde rada. Bohate to vsak vynahrazuje zkoumani desitek tistenych, fotografickych, auditivnich i vecnych pramenu (obrazy, vazy...) a predevsim puzzly mechanicke. Je libo zalustit si pomoci predchudce sifrovaciho stroje Enigma? Nebo snad odebirat krev a testovat ji na krevni skupiny ci primo pod mikroskopem? A nebo se procitat triceti lety vesnickeho vestniku? Nemluve o naprosto neskutecne knihovne, ve ktere je snad kazda kniha popsana nazvem a autorem (zdravime Indiana Jonese) a KATALOG BYL SPALEN NA POPEL.

Jako bonus pak autori pridali kompletni Bibli v latine (pres 5000 stran huste popsaneho textu, z nejz jen casti jsou prelozene do anglictiny) nebo samotny roman Dracula (Stoker je ve hre primo zminen, stejne tak jako Murnauova nelegalni filmova verze pod nazvem Nosferatu: Symfonie hruzy). Krome zminene latiny si polygloti prijdou na sve predevsim u textu v nemcine (a to nejen te soucasne) nebo v rumunstine. Jako by tohle nebylo malo, nechybi ani zminka o spolecnosti Thule a dokonce prijde na pretres i jista strana Antona Drexlera, ktera se rada schazi v jedne mnichovske pivnici.

***

Hrat za kneze se cloveku v pocitacovych hrach prilis nepostesti, vybavuji si maximalne slizkeho padre aka prestrojeneho Gabriela Knighta v Sins of the Fathers. Zde nemohu souhlasit s kolegou Lukasonem, Father Arno si me ziskal od prvni minuty ve vatikanskem prologu. Pravda je, ze se za nej hraje jinak, nez za dobrodruha z povolani ci cloveka z lidu.

Co rict zaverem: jsem neskutecne rad, ze jsem si tuto hru mohl zahrat (navic zase jednou v anglictine - jsem zvedavy, jak je na tom cesky preklad, jestli napr. pouzili ekumenicky preklad ci primo kralickou verzi:-P) i kdyz je mi jasne, ze adventura tohoto typu a zamereni asi neuchvati vsechny. Byt jsem chtel se serii nadobro skoncit po druhem dilu, jsem rad, ze jsem to neudelal a dokonce jsem i zvedavy na ctvrtou a patou cast (opet od jineho studia). Pro porovnani jsem rozehral i paralelni titul Dracula: Origin, ale zatim v nem nejsem tak daleko, abych mohl zodpovedne posoudit jeho kvality. No a stale po ocku koukam po Black Dahlia, ktera ma s timto Draculou spolecneho vic, nez by se na prvni pohled mohlo zdat...

EDIT: PS1. V cestine podle vseho hra vubec nevysla, na rozdil od Originu a prvnich dvou dilu. Dostupny je amatersky preklad.

PS2. Pisu to jiz v diskuzi, ale pro jistotu i sem. Byl jsem nemile prekvapen verzi z Big Fish Games, ktera je rozdelena na tri casti, obsahuje zjednodusujici overlay vrstvu, ktera ukazuje aktivni mista (kam jit a kde co pouzit) a predevsim vysekava vetsinu hadanek. GOG verze je naprosto v poradku a verze ze Steamu snad taky, ale tu jsem nezkousel.
+16
  • PC 80
Třetí díl Drákulovské adventurní série na sebe nechal čekat dlouhých osm let. Původní vývojáři zanikli už krátce po vydání druhého dílu a zdálo se, že série je uzavřena. Drákula je však vděčné téma pro knihy, filmy i hry a tak bylo otázkou času, kdy se postava mocného milovníka krve vrátí na monitory. Vesla se chopili hoši z Kheops studia, kteří jsou známí řádkou komplexních historických adventur přeplněných logickými rébusy a rozhodli se myšlenkově navázat na Harkerova dobrodružství. A tak nevznikl nový titul, nýbrž pokračování série Dracula. Cesta Draka je stejně jako její dva předchůdci poctivým temným příběhem v němž lze Drákulu popsat jako smrtící bestii.

Už první díly série nabízely silnou atmosféru, řadu zapeklitých hádanek a žádné ústupky hráčům (latinské texty, hezky latinsky, vzpomínáte? :) ) Cesta Draka, přestože vznikla až po takové době, není jiná a i pro zkušené adventuristy bude představovat dlouhé dobrodružství, které silně prověří vaše mozkové závity. Třetí Drácula nabízí atmosférickou podívanou, řadu velmi obtížných logických úloh, zajímavé charaktery i velmi propracovaný příběh s nejedním zvratem. V roli mladého kněze Arna Morianiho se hráč vydává do Rumunska, přesněji do městečka Vladoviste, které je, stejně jako celá země, poznamenané nedávnou válkou. Zprvu "obyčejný" úkol - prověřit život ženy, jež by mohla být prohlášena za svatou, se mění v momentě, kdy vše začne smrdět temnými silami.

Grafika, ozvučení i zpracování lokací je jedním slovem parádní. Vladoviste je sice malé a nabízí v podstatě jen pár uliček, hotel, ošetřovnu, hřbitov a blízký hrad, nicméně všechny tyto lokace jsou do detailu propracované a silná atmosféra je z nich kolikrát přímo cítit. Velice potěší i mnohé efekty jako například déšť, bouřka, či váš odraz v zrcadle. Je vidět, že oproti předchozímu dílu doba výrazně pokročila a technologie se posunuly dál.

Co je snad každým aspektem dnešních adventur jsou logické hádanky. Stačí se podívat na tvůrčí studio a hned víte, že těch si užijete dostatek a mnoho z nich může s klidem poskytnout zákys na dlouhé hodiny nebo i dny. Především poslední třetina hry je těmito úkony doslova prošpikovaná a jakmile se hráč zaraduje, že něco vyřešil, hned stojí před dalším, zdánlivě neřešitelným problémem. Při mnoha hádankách je navíc nutná spolupráce s úložnou na dokumenty, kterých jsou ve hře desítky. Chvílemi se tak z kněze stane spíše detektiv pátrající po jakémkoli vodítku, jež by ho posunulo dál. Právě obtížnost hádanek způsobuje, že spád hry čas od času zadrhne. Hráč je po většinu času vláčen vpřed a hnán za dalšími informacemi i předměty, aniž by věděl k čemu mu to může být dobré. Až když to přece jen zjistí (obvykle před logickou hádankou), začíná maraton průzkumů, hledání spojitostí, pátrání v historiích rozhovorů,... zkrátka ne zrovna příjemná detektivní práce, jež má jediný cíl - zjistit, jak to vlastně funguje. Klasické adventuření - předměty a rozhovory, bývá často upozaděno hádankami, nad kterými si však ne každý chce lámat hlavu dlouhé hodiny. Cesta Draka adventuristům začátečníkům zkrátka nesedne, tedy pokud tito začátečnící nejsou ochotni zakousnout se do hry, hledat náznaky, nacházet vodítka a luštit jeden zapeklitý logický rébus za druhým. Další možností je pochopitelně sáhnout po návodu, ale poctivý adventurista se návodu vyhýbá jako upír česneku, protože ví, že když do něj byť jen jedenkrát nahlédne, žádný zářez na pažbě za pokořenou adventuru si nezaslouží. :)

Návaznost na první dva díly je jen minimální a podaná vskutku jedinečnou formou, totiž přes Stockera a jeho román. Nikde ve hře nenajdete odkazy na děj prvního a druhého Drákuly, nicméně díky Stockerova románu, který má být založen na reálných událostech, se dá předpokládat, že univerza všech tří her jsou stejná.

Třetí Drákula by mohl přinést výtečný hororový zážitek s až detektivně laděnými úkony, kdyby však dokázal udržet spád. Podobně inteligentních her opravdu není mnoho a o to víc výsledek zamrzí. Konflikt vědy a nadpřirozena, mýtů a reálií i dobra a zla je udusán přílišnou obtížností a častým odbočováním od tématu. Mám za to, že mnoho hráčů hru vzdá už jen kvůli frustrující obtížnosti některých logických hádanek (testy krve, dekódování dopisů, samotná Cesta Draka) nebo kvůli nesympatickému hlavnímu hrdinovi, ke kterému je těžké si najít cestu (zvláště, pokud jste ateista). Pokud ale vytrváte, čeká vás na adventuru velice pěkných deset hodin (pomineme-li delší záseky) hraní a desítky náročných hádanek v příběhu, který je propracovaný do posledního detailu. To pro adventuristy veterány vůbec nemusí znít špatné.

Pro: Promyšlený příběh, pěkné lokace, logické hádanky (jen některé), atmosféra, efekty

Proti: Nesympatický hrdina, místy přílišná obtížnost

+8