Komentáře

Vloni jsem se regulérně zamiloval do MMA, což vygradovalo až k tomu, že jsem se koncem roku odhodlal po mnoooha letech zapnout sportovní hru. Bavil jsem se vlastně slušně, teoreticky i lépe, než na kolik jsem to hře nakonec spočítal, jenže UFC 4 má skoro ve všem tak obrovské rezervy až se to do hodnocení přeci jen promítlo. Být to první díl, dalo by se nad lecčím přivřít oči, ale se čtyřkou v názvu (a možností opisovat od série UFC Undisputed vydavatele THQ) mi prostě připadá, že se na celkové kvalitě hry podepisuje v současnosti nulová konkurence a lenost EA věci výrazněji dotahovat. Proč udělat jednu pořádnou UFC hru, když můžu s drobnými úpravami vydávat číslované díly jednou za dva roky, že ano?

Nebudu ale hned plivat, hru pro mě zpočátku prostě táhlo moje nadšení "pro věc". Byl jsem zvědavý na to, jak autoři jednotlivé aspekty sportu zpracovali do hry a i na normální obtížnost jsem zpočátku bojoval napínavá utkání i v nižší lize. Mód kariéry jsem nakonec prošel dvakrát, jelikož poprvé jsem se do toho pustil prostě blbě. Chtěl jsem se přes nižší ligu prodrat do UFC a poté k titulu metodicky a trpělivě. Do UFC jsem přešel až s nějakými zkušenostmi na skóre 10:2 a těšil se, jak začnu dělat "vlny" v light heavyweight divizi s tím, že při své cestě vypleskám šaška Hilla a neodvratně změřím síly i s naším nejúspěšnějším bojovníkem v UFC Jirkou Procházkou. Ouha, než jsem se přes smyšlené panáky prokousal do rankingu, Hill i Procházka (a spousta dalších) pověsily rukavice na hřebík. Během první kariéry jsem tak i mezi contendery měl spoustu reálně neexistujících pitomců a zápasy začaly být velmi generické a stereotypní. Atlety hra posílá do důchodu zdánlivě náhodně. Jon Jones tak vesele zápasil třeba v 45 letech, zatímco spousta mladších už byla roky na odpočinku. Při druhém pokusu o kariéru to bylo přeci jen lepší a v middleweight jsem využil veškeré možné zkratky. Snad již celkově ve čtvrtém utkání tak na mě čekal Anderson "Spider" Silva a přes nabídku přestupu o divizi vzhůru jsem nakonec narazil i na onoho Procházku (Hilla ne, tomu hra postupně vypočítala skóre 14:11 a držel se v rámci divize dole).

Problém je ale v tom, že už poprvé vás postupně přestane kariéra bavit. Vyjma utkání jde prakticky jen o neustálý dril úderů v tělocvičně a odklikávání generických okének ve snaze získat více fanoušků a budování hypu před zápasem. Herní smyčka kariéry se tak sestává ze stereotypní přípravy na utkání po cca 15-20 minut, poté zápas, který klidně skončí během minuty a následuje opět dril v tělocvičně.

Měl jsem trochu obavu ze soubojového systému samotného. Přeci jen jsem měl pochyby, jak logicky přízemní MMA obstojí ve srovnání s šílenostmi, které předvádí klasické bojovky typu Mortal Kombat. Potěšilo mě, jak zábavné souboje (v postoji, zem je voser) dokáží být. Technik je slušné množství, byť rozhodně nejsou úplně vyvážené (což ale platí i v reálu). Doteď vlastně nevím, jaké výhody má někoho řezat do oblasti břicha, když kopanec do hlavy nebo do lýtka způsobí soupeři podstatně větší neplechu. Zároveň mi velmi dlouho trvalo pochopit, jak vlastně fungují souboje na zemi a některé mechaniky jsou mi záhadou doposud. Do některých pozic jsem se při boji na zemi nedostal, ať už jsem dělal cokoliv.

Hlavní důvod spíše jen lehce nadprůměrného hodnocení však spočívá v omáčce kolem soubojů samotných. Hra je z podstaty věci simulátor, proto zamrzí, jak moc prvků vám pocit "že tam fakt jste" nabourává. Komentář je sice v podstatě kvalitní a postarali se o něj Jon Anik a Daniel Cormier (tedy jako v reálu), šíleně se však opakuje a mnohdy absolutně nedává smysl. Utkvěla třeba situace, kde jsem asi po dvaceti sekundách trochu WTF sestřelil jediným kopem Adesanyu a během vyhodnocení utkání se poté oba komentující rozplývali nad tím, jak napínavé a vyrovnané utkání to bylo a že se žádný z účastníků nemá za co stydět, vždyť do toho dali všechno! Jindy zase Jona Jonese představují tím stylem, že jde o mladého nadějného sportovce (i když mu je v tu dobu již přes čtyřicet), který má ambice stát se legendou divize jako Chuck Liddell, či ehm... Jon Jones. Podobných situací je hra plná a pocit ze hry to strašně kazí. Stejně tak hapruje představování bojovníků, kdy Bruce Buffer u vyrobeného borce přečte vždy jen přezdívku. Když si vyberete některé z před vytvořených jmen, přečte zase jenom příjmení... no a někdy se na to Bruce vysere úplně a místo představení je ticho. Divných zejména zvukových bugů je hra až překvapivě plná.

Přiznám se, že mě úplně neuchvátila ani grafika. Hra je z roku 2020, což není zase tak dlouho, ale tipoval bych jí o dost víc. Někteří bojovníci vypadají relativně k světu, jiní hodně podivně či nechtěně legračně (opět zmíním podivně širokého Procházku). Vizuál celkově není nic moc. Animace jsou naštěstí ok snad až na některé zvláštně vypadající submise. Naprosto dementní mi přišly podivné pózy, které fighteři dělají před zápasem. Možnost oslavy vítězství robotickým tancem bych ještě pochopil, ale když se rozhodčí oponenta zeptá, zda je "READY" a on začne dělat prapodivné taneční kreace.... to fakt do podobné hry nepatří. Vyjma kariéry toho hra pro jednoho hráče příliš zajímavého nenabízí. Online je fajn, ale dostával jsem v něm od veteránů šíleně naloženo, takže jsem to v rámci snahy zachovat si alespoň nějakou důstojnost brzy zabalil.

Našlo by se toho ještě spoustu, proč mi hra přišla podstatně slabší, než by mohla být. Pro fanouška však přesto nejde o špatnou zábavu a asi si dokáži představit, že to za pár ročníků zase klidně zkusím. Prostoru pro zlepšení je ale vážně hodně.

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus