Každý den stejný sen je jedním z mála interaktivních filmů, které jsem hrál. Příběh ukazuje každodenní rutinu jednoho bezejmenného úředníka, který se cítí zbytečný. Vstát, obléknout se, pozdravit ženu, použít výtah, jet autem do práce, pozdní příchod a usednutí na své místo mezi další pracovníky a znovu.
Jednotlivé dny lze ale trochu pozměnit. Jak mi řekne žena ve výtahu, lze udělat pět kroků, kterými se odchýlím od stereotypu (jít za bezdomovcem, vystoupit z auta a pohladit krávu, chytit list ze stromu, neobléknout se a dostat výpověď a nakonec spáchat sebevraždu) a stanu se novým člověkem. Přijít na ně není nic těžkého, protože hra nenabízí příliš možností.
Po každém z těchto kroků se změní graf výkonnosti firmy k horšímu, protože tím zanedbávám své povinnosti. Jednotlivé kroky nelze splnit najednou, a tak je hru nutné projít třikrát a ještě počtvrté, kdy dojde na úplný závěr. Každé projití je ale otázkou chvilky.
Jednotlivé dny lze ale trochu pozměnit. Jak mi řekne žena ve výtahu, lze udělat pět kroků, kterými se odchýlím od stereotypu (jít za bezdomovcem, vystoupit z auta a pohladit krávu, chytit list ze stromu, neobléknout se a dostat výpověď a nakonec spáchat sebevraždu) a stanu se novým člověkem. Přijít na ně není nic těžkého, protože hra nenabízí příliš možností.
Po každém z těchto kroků se změní graf výkonnosti firmy k horšímu, protože tím zanedbávám své povinnosti. Jednotlivé kroky nelze splnit najednou, a tak je hru nutné projít třikrát a ještě počtvrté, kdy dojde na úplný závěr. Každé projití je ale otázkou chvilky.
Pro: ukázka každodenního stereotypu, pět kroků ke změně
Proti: krátké