Komentáře

 Herní deníček moderního zoomera #1 - Fallout 1

 Válka, válka se nikdy nezmění. Tato věta se rozhodně nedá rozhodně říct o sérii samotné, ta si prošla mnohými žánry od klasických RPGéček staré školy, přes taktickou strategii, akční RPGčko až do dnešní podoby looter shooteru s rpg prvky, což způsobilo rozdělení komunity na dva tábory. Puristy původních her, kteří nemohou přijít na jméno Bethesdě a moderní fanoušky Falloutu, kteří původní díly často ani nehráli. A já se jako moderní pískle odkojené Falloutem 3 a New Vegas řadil do tábora druhého, tudíž nadešel čas tuto křivdu napravit a původního Fallouta konečně dohrát. 

 Píše se rok 2161 a ujímáme se role Vault Dwellera, občana předválečného krytu zvaný Vault. A v našem Vaultu 13 se schyluje k průseru, původní vodní čip vypověděl službu a zásoby vody vystačí asi jen na necelou třetinu roku. A tím se dostáváme do postnukleárního světa Falloutu. 
Příběh Falloutu se dělí na dvě poloviny, v první půlce hledáme již zmíněný čip na záchranu Vaultu a ve druhé polovině hry se řeší ještě větší problém, který je lehce nastíněn už během závěru první půlky a to nás dovede až k jednomu z nejlepších herních záporáku, které jsem kdy ve hrách potkal. Hlavní příběh je i přes svou linearitu a docela i krátkost jednou z hlavních zbraní hry. Podobně na tom jsou i questy vedlejší, těch také sice není mnoho, ale nabízí variabilitu (od poučení farmáře o rotaci plodin přes práce pro místního vůdce polosvěta) a volby zda-li je vaše postava Mirek Dušín nebo bezskrupulózní hajzlík co jde jen po penězích a klidně kvůli nim odkrágluje nevinné.
 Další silnou stránkou hry je její atmosféra. Od malé farmářské komunity plné brahmín co je trápí problémy s bandity a zmutovanou faunou až po velké obchodní centrum střední Kalifornie kde se hra odehrává ve které bují korupce, zločin a většina lidí žije v chudých ghettech. Ve hře jde krásně cítit deprese z toho v jakém stavu se svět nachází a v čem lidé (a nejen lidé) musí žít. A člověk se potom ani nediví, že lidé hledají východisko v novém náboženském kultu, který Pustinu obchází... 

 To mě přivádí ke grafice hry, která atmosféře velice pomáhá. Stylizace depresivního postnukleárního postapa a optimistické padesátkové estetiky buduje nezapomenutelný styl a je zde namíchán v parádním mixu. Většina lokací je také nadesignová tak, že si je nebudete plést a každé má svou specifickou atmosféru a styl. Parádní jsou také animace při kritických zásazích a mluvící hlavy hlavních postav. Co ale už nemůžu pochválit jsou často opakující se sprity všeho. Od NPC postaviček, budov a ostatních malých detailů. Je jich fakt málo a trochu kazí dojem ze hry. Nepovedené je bohužel i uživatelské rozhraní, největší bolest způsobují dialogové a obchodní okna a inventář. Například to že na předměty u obchodování je limit na tři cifry, což je nepříjemné v pozdější fázi hry kdy vzduchem lítají čtyř či pěti ciferné čísla. Také chybí základní QoL prvky jako je tlačítko co by dalo možnost vzít všechno z inventáře, dále chybí možnost nějakého rychlé přenesení předmětů, kterých je více a zbytečně to tak zdržuje a pak je tu tlačítko „Ask about“, což je snad nejvíc zbytečné tlačítko ve hře. 

 A teď na to hlavní, jak se Fallout 1 hraje? Na úvod si vytvoříte sou postavu. Od jména, přes věk, SPECIAL atributy, skilly a v případě, že o to máte zájem tak si můžete zvolit i dva traity. Možností jak si upravit svou postavu pro průchod je mnoho. Od charismatického chlapíka co všechny odzbrojí úsměvem (a případně revolverem) po idiota co není schopný se dorozumět normálním jazykem a každého rozmáčkne pěstí nebo demoličním kladivem. Od volby vašeho buildu se také odvíjí obtížnost hry, bohužel. Hra není vybalancovaná pro každý build a jsou zde SPECIAL atributy bez kterých se hra stane prakticky nehratelnou (dívám se na tebe Agility). A taky balancování traitů se úplně nepovedlo. 
 Další podstatnou částí hry je combat. Combat je zde tahový s možností zaměřit se na jednotlivé části těla (což opět není úplně vybalancované a smysl má mířit prakticky jen na oči jakmile máte nějakou vyšší pravděpodobnost zásahu). Jinak je combat zábavný, hlavně díky solidnímu ozvučení střelby, zásahů a již dříve zmíněných kritických zásahů, kdy můžete nepřítele (a nebo on vás, platí to oboustranně) roztrhat minigunem na kaši, plasmou spálit na prach nebo jim nějakým pořádným kalibrem odebrat půlku váhy. Obtížnost soubojů mi nikdy nepřišla přehnaná a vypořádat se dali s čímkoliv co mi hra předhodila. Nevím jak vybalancovaný je souboj s hlavním bossem, toho se vyřešil jiným způsobem, což mi otvírá možnost popovídat se o dalších mechanikách, protože jen soubojem není Vault Dweller živ. 
 Dalšími možnosti co jde ve hře dělat jsou dialogy, ty jsou dobře napsané, humor je vtipný a není ho tolik abych zabíjel atmosféru, možností odpovědí je dost a na své si přijdou všechny druhy postav. Včetně unikátních dialogových stromů závislé na skillech, atributech nebo pohlaví. Dále hráč může využívat plížení (zde dostávám flashback na Necropolis, která se hemžila mutanty, kvůli jisté události zapříčiněné mnou), můžete odemykat zámky a dostat se tak k lootu, používat léčitelské skilly atd. Bohužel skillů je ve hře mnoho a ne všechny jsou dotažené či použitelné, nejzbytečnější je házení, gambling a nebo outdoormanship. Bez nich by hře nic nechybělo a je škoda, že nebyly dotaženy do konce a jasně to ukazuje, že Fallout 1 by potřeboval víc času... 

 O nazvučení hry jen krátce, soundtrack se nesmírně povedl a velmi atmosféře hry pomáhá. Ať už licencovanou písní od Ink Spots v intru, tak od hudby vytvořené přímo pro hru, tvořené z cvakání klávesnice, Geigerova měřáku či až tribalistické primitivní hudbě a už nejednou mi hrál z repráků i mimo hraní. Parádní je i zbytek nazvučení ať jde o dveře, výstřely a ostatní prostředí. Parádní je i dabing na kterém se podíleli i některá větší jména. 

 Tak tedy, Fallout 1 je parádní old school záležitost, který je překvapivě hratelná i v dnešní době. Atmosféra vás chytí a nepustí, soundtrack vám zůstane v hlavě a pravděpodobně si ho budete pouštět i ve volném čase. Souboje jsou fér a i přes občas vyšší obtížnost nemáte pocit, že by vás hra trestala, respektive virtuální kostky dokáží potrápit jak vás tak i protivníky. Příběh je i přes částečnou linearitu a časový limit povedený a nutí hráče hrát dál. Hlavní chyby hry plynou z toho, že hra očividně vyšla dřív než měla, nedotaženost některých mechanik, občasné crashe a bugy, některé příběhové slidy na konci hry jsou nedodělané a dají ten nejhorší konec, protože chybí questy nebo skripty... Problémem může být UI a pomalé cestování přes overworld mapu. I tak ty chyby nejsou tak velké a bolestivé a hru nepotápí. Stále se jedná o solidní záležitost, kterou by si měli všichni fanoušci RPG žánru zahrát a i v dnešní době za Váš čas stojí.