Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Flashback jsem rozehrál hned poté, co jsem dohrál Another World, protože jsem měl dojem, že jde o jeho duchovního nástupce (navíc od stejné firmy). A jak jsem byl z Another World nadšený, tak z Flashbacku jsem... nenadšený. Zřejmě se tu nevyhnu častému srovnávání.

Můj první dojem po spuštění hry byl "tohle není jako Another World, spíš jako... Prince of Persia". Člověk má víc pocit, že chodí po čtvercové mřížce, včetně typicky princovského "vlezu pod plošinku, chci vyskočit nahoru, promáchnu rukama v prostoru, aha, ještě jeden krátký krok dopředu, teď už se zachytím". Postava ve Flashbacku je v pohybech pomalejší a rozvláčnější, výrazně méně responzivní (při skoku z rozběhu si ještě udělá pár kroků navíc, vytažení pistole nastane až po dokončení animací, atd - přitom nepřátelé mají animace rychlejší, aspoň mi to tak přišlo, což působí nefér). Další rozdíl oproti Another Worldu mi přišel i v budování světa a přístupu k prostředí. Zatímco v Another World jsem měl pocit, že téměř neustále prozkoumávám, a předem netuším, co se stane, Flashback působí velmi standardně. Tady je páka co otevře dveře, tady je mina, co je potřeba přeskočit, tady je nepřítel, který se chová tak a tak. Místo radosti z objevování neznáma jsem dostal typickou akční plošinovku.

Úplně nejzásadnější problém, který s Flashbackem mám, je ovládání. Tak hrozné ovládací schéma si nikde jinde nevybavuji. Opět je tu akční tlačítko, které dělá "skoro všechno", podle kontextu. To by nebyl takovej problém, Another World to má podobně. Ale ve Flashbacku je výrazně víc akcí, které lze provést, a občas je to dost matoucí. Co mi ale hlava vůbec nebere, je přístup ke skákání/kotoulení. V normální plošinovce stisknete směrovou šipku, Shift k rozběhnutí, a šipku nahoru ke skoku. V Another World to bylo stejně. Ale ve Flashbacku musíte směrovou šipku nejprve pustit, aby zafungovala šipka nahoru (skok) nebo dolů (kotoul). Když jsem se potřeboval rozběhnout, přeskočit propast, udělat kotoul, vytáhnout zbraň a vystřelit, tak se můj mozek vařil, abych dokázal si včas uvědomit, co držet, co pustit, jak moc dopředu (protože postava dělá kroky navíc), a jestli zrovna teď Shiftem běhám, střílím nebo dělám něco jiného. Nefunguje to vůbec přirozeně, a je to totální peklo. K tomu se přidává ovládání u střelby, kdy pokud se chcete pohnout, tak při stisknutí směru, kam se zrovna díváte, postava jen přestane mířit (což nemá žádnou praktickou funkci), místo aby se rozešla/udělala kotoul, takže když se chcete rychle pohybovat v souboji, tak musíte neustále zdvojovat mačkání šipek, jen abyste se hýbali. A opět když zrovna nemíříte, tak tlačítko střelby nevystřelí, ale jen začne mířit, takže souboje jsou celé o tom, že se vám v 50% případů děje něco jiného, než jste zamýšleli. A stačí se jednou překliknout (o jednu šipku víc než jste měli), uděláte kotoul do strany, spadnete z plošinky a jste mrtví. Takhle špatné to je i mimo pohyb a souboje. Pokud chcete použít objekt, například páku, tak klasicky zmáčknete Shift. Ale když najdete dobíjecí stanici, co vám dobije štít, tak i když máte štít vybraný jako aktuální předmět, tak pomocí Shiftu se přehraje "používací animace", ale nic se nestane. Musíte zmáčknout Enter, což je použití předmětu, když stojíte přesně u té stanice. Ale pokud ho jen krátce stisknete, tak se opět přehraje animace, aniž by se cokoliv stalo. Musíte ho chvíli podržet. (Než jsem zjistil, proč mi nic nefunguje, tak to opravdu trvalo). Stejně tak když si chcete s někým promluvit, je to Shift. Ale když si chcete s někým promluvit o fotce, co držíte v ruce, Shift vám přehraje jen generický rozhovor, musíte dát Enter. Ne moc krátce (nic se nestane), ne moc dlouze (odkliknete si část dialogu). Ovládání je prostě celé špatně.

Grafické zpracování je na svoji dobu velmi pěkné (ve výroční edici je nutné povypínat všechny rozmazávací filtry, jinak to naopak vypadá velmi nepěkně). Nejen že tu jsou různorodá prostředí, ale důležité akce (sebrání předmětu, použití nástroje) jsou prokládány "filmovými" prostřihy, které byly zřejmě ve své době opět krokem kupředu. Jenom mě trochu rozptyluje, že všechny postavy vypadají, jako by měly přes hlavu lupičskou punčochu. Místo obličeje mají beztvarou oranžovou plochu, není tam nos, oči, žádný detail. Už starý Princ měl nos a oči (ačkoliv byl asi trochu větší, takže více pixelů). Je to takové zvláštní.

Vyzdvihnout bych asi měl i jednotlivá prostředí, zejména město v druhém světě. Je tu zapracováno i pár adventurních prvků, kdy je potřeba přinést předmět někam jinam, případně si promluvit s postavami o konkrétním problému. Ve městě volně cestujete po jednotlivých čtvrtích metrem. Není to nic extra propracovaného a příběh je celkem základní (uvítá vás klasické klišé s místní byrokracií), ale ve své době to muselo působit velmi pokrokově, např. při srovnání se souběžně vydaným druhým princem. Bohužel v dalších částech hry se to už moc neopakuje, je to jen ten druhý svět.

Navzdory ovládání bych zřejmě Flashback dohrál, kdyby mě chytnul tak jak Another World. Ale to se bohužel nestalo. To, co mě táhlo dopředu v Another World (momenty překvapení, snaha rozlousknout problém, neočekávatelnost budoucího děje) mi ve Flashbacku úplně chybí. Vidím tam jen plošinovku, jakkoliv na svoji dobu kvalitně zpracovanou, která vyžaduje precizní provedení jednotlivých obrazovek, ale nic moc navíc tam není. S každým dalším světem navíc obtížnost přitvrzuje, tzn. je tam méně prostoru pro chybu, ale nic dalšího nepřináší. Skončil jsem uprostřed čtvrtého světa z pěti, na normální obtížnost (omezená možnost přetáčení času zpět). Už jsem se netěšil do hry zpět, a chyběla mi motivace drilovat čím dál obtížnější pasáže.

Ačkoliv jsem tu hru hodně zkritizoval, určitě si nemyslím, že je špatná. Je nutné hry vždy posuzovat z perspektivy doby jejich vydání (alespoň se o to snažit), a ve své době určitě přinesla mnoho zajímavého. Asi nebyla zrovna revoluční, ale měla své nápady a kvalitní zpracování. A krkolomné ovládání tehdy byl často standard. Z dnešního pohledu už to samozřejmě tak slavné není. Pokud vás k ní neváže nostalgie, jen si rádi rozšiřujete retro-herní obzory (můj případ), pak je to stále slušná hra, pokud se dokážete přenést přes ovládací schéma.

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá až Nic moc (v současnosti, dle tolerance k ovládání)
+13
  • PC 80
Další devadesátková kultovka  Paula Cuisseta a jeho Dolphine Software. Dokázal jsem projet asi jen jeden a půl úrovně. Ale pokud si pamatujete tu parádně zpracovanou džungli, s bombastickou atmosférou, tak tohle klidně stačí.

Pro: Nádherná animace a grafika v prvním levelu, intro, originalita.

Proti: Nehratelně obtížné

-1 +1 −2
  • PC 75
Delphine Software ve své době byla nejenom má modla, co se týká plošinovek. Ano, k tomuto statusu jim stačila hra Another World a o dva roky později vydaný a nyní popisovaný Flashback. Flashback byl velmi dobře přijatý jak odbornou kritikou, tak samotnými hráči. Když jsem hru ale včera po delší době opět dohrál, nemohu se ubránit dojmu, že ne vše na ní bylo uděláno tak, jak je obecně považováno. Nechci jí přesto upírat status legendy, sám stále Flashback považuji za jeden z těch wow momentů, které jsem na své 386 zažil.

Kde Flashback zaujme i dnešního hráče, je skvělá animace nejen hlavního hrdiny. Animace postav byla vytvořena tzv. rotoskopií, tedy stejně jako byl animován Prince of Persia , ale zde byla použita pokročilejší forma a nutno uznat, že animace je i dnešní dobu velmi plynulá a působivá. Po grafické stránce hře neubírá na kráse ani nízké rozlišení a viditelné pixely, grafici v Delphine Software prostě ve své době opravdu uměli. Variabilní prostředí, kontrastní prvky v popředí i pozadí, vhodná paleta barev, to vše vytváří skvělý dojem z grafické stránky i dnes.
Hudba, i když je využívána ve hře pomálu, velmi dobře přispívá k atmosféře. Hudební motivy uvádí buď část hry, kde lze očekávat napětí, případně souboje, kterým dodává další dávku energie. Zvuky jsou, minimálně v případě PC verze, řekněme spíše průměrné. Neurazí, nenadchnou.

Čím Flashback ve své době ale velmi zaujal, bylo vyprávění příběhu. Kromě krásných animací rozdělující jednotlivé levely, se hra nebála používat ani animace v rámci průchodu hrou. Dobíjení štítů, sebrání předmětů ze země, příběhový předěl uprostřed levelu, to vše velmi dobře buduje atmosféru a Flashback patří zaslouženě mezi ten typ plošinovek, které zaujmou na první i druhý pohled. Ve své době byl tento přístup velmi originální a přijatý s nadšením. Příběh je sám o sobě jednoduchý, ale na úroveň plošinovky podaný skvělým způsobem.

Flashback se od svých konkurentů odlišoval také inventářem a častým používáním předmětů na různých místech hry. Až adventurní prvky, byť ve zjednodušené formě, opět velmi silně budují atmosféru. Pro získání některých předmětů je tak potřeba finanční hotovost, kterou lze získat přijímáním zakázek a odvádění práce. Aby Conrad ale mohl zakázky přijímat, potřebuje identifikační kartu. Podobné závislosti v rámci úkolů pomáhají budovat uvěřitelnost světa, bohužel se zhruba v polovině hry vytratí. Přesto si pamatuji, jak jsem byl z tohoto prvku ve své době nadšený, svěže působí i dnes.

Kde hra již nepůsobí tak skvěle, je samotné ovládání Conrada. Pohyb po levelech je rozdělený na obrazovky, přitom občas je potřeba načasovat skok z plošinky na plošinku přesně u kraje obrazovky, ale s rozběhem. Je se tedy třeba rozběhnout v jedné obrazovce, běžet do jiné a tam, hned po přepnutí z obrazu na obraz, trefit místo skoku. Díky přepínání obrazovek je tato činnost občas dost nepřesná.
Samotné boje jsou poměrně jednoduché, ale v momentě kdy je nepřátel více, doplácí hráč na pomalé otáčení z rozběhu, případně na pomalé sbírání se ze země v momentě, kdy dostane zásah, který ho srazí. Nepřátelé jsou naopak vcelku agilní a některé části jsem musel opakovat více než mi bylo příjemné pouze proto, že Conrad “nestíhal” větší počet rychlých nepřátel.

Hra, bohužel, je z počátku zábavnější, než ke konci. Prostředí hry se mění tím jak postupuje samotný příběh a musím říct, že především první dva levely (džungle a město New Washington) jsou velice zábavné a poměrně logicky propojené. Nebudu prozrazovat kam se hra posouvá dále, ale kvalita úrovní jde dolů, tak jako nápady, které jednotlivé levely ozvláštňují a propůjčují jim atmosféru. Tam kde z počátku hráč tápá a nadšeně objevuje samotný svět, tam kde v druhém levelu žasne nad propojením jednotlivých úkolů a jejich provedení, tam ke konci hry sklouzává Flashback do obyčejné střílecí plošinovky s neustálým nabíjením štítů, bez dalších nápadů, kterých byl přitom začátek hry plný. Jako kdyby autoři ve třetím a čtvrtém levelu ztratili nápady, nebo čas na dokončení hry.

Flashbacku příliš nepomůžou ani některé nelogické věci. Conrad může nabíjet své štíty ve stejných stanicích uprostřed džungle(?) na měsíci Titanu, tak jako na Zemi ve městě , ale také na mimozemské planetě bůh ví kde hluboko ve vesmíru. Výtahy jsou zcela identické v džungli, ve městě i na planetě mimozemšťanů. Prostředí se sice mění, ale jeho struktura a podobnost je napříč celou hrou stejná a tak je rozdíl především v tom, že v džungli jsou například dveře (dveře, které stojí jen tak v cestě a v džungli, ano) potažené zelenou barvou, ve městě se nachází v betonové zástavbě a na planetě mimozemšťanů jsou zcela identické dveře pouze nabarvené do fialova. Všude se všechno používá a vypadá stejně , byť hráč navštíví několik planet.
Co také zamrzí, jsou jedny jediné dveře za celou hru, které nejdou otevřít jinak, než výstřelem do nich. Všechny ostatní dveře ve hře se otevírají buď na čidla, nebo pomocí přístupových karet. Až ke konci hry narazí hráč na jediné dveře, které se zcela nelogicky otevřou poté, co je do nich střeleno. Vzhledem k tomu že takové místo je ve hře jediné, může způsobit slušný zákys, protože ve ¾ hry už nikoho do dveří střelit nenapadne, když hráč ví, že za celou hru tohle nikdy nefungovalo

Pokud ale vynechám výše popsané nelogické/nedotažené věci, máme před sebou stále skvělou hru, kterou jsem za svůj život dohrál už několikrát a určitě ne naposledy. Grafická stránka je obecně velmi povedená, gameplay taktéž a příběh dokáže, na to že se jedná o plošinovku, postupným dávkováním udržet hráče v napětí. Flashback tedy doporučuji všem. Veteráni tuhle hru velmi dobře znají a nováčci si mohou zahrát jednu z těch plošinovek, která i přes své chyby dodnes zůstává právem v srdcích mnohých hráčů.

Pro: Zajímavý příběh, různorodé prostředí, adventurní prvky, hudební doprovod, animace, grafická stylizace

Proti: Většinu dobrých nápadů hra předvede pouze na začátku, neustálá recyklace různých prvků v prostředí, občas nepříliš šťastné ovládání, v druhé polovině hry stereotyp

+19
  • PC 90
Flashback, jedna z poctivý starých hopsaček, které přinesly do žánru spoustu věcí navíc. Stejně jako Blackthorne je základ půjčený z Prince of Persia a hrdina tak běhá, skáče, přitahuje se a chytá za plošinky, slézá z nich dolů, ale tady je toho více. Mnohem víc.

Nejprve boje. Hrdina se narozdíl od Blackthorne neumí krýt, ale má silové pole, které se na vteřinu zapne a může rozhodnout souboj. Když se třeba spustíte na plošinku s potvorou, ta vystřelí a sestřelí Vás dolů. Kromě toho jsou tu kotouly na dostání se za soupeře. Ani soupeři nelení - ti primitivnější jen střílí, ale mutanti se teleportují a mimozemšťani proplouvají jako hrouda slizu, která Vás bez problémů srazí a boje s nimi jsou pořádný adrenalin. Hrdina má naštěstí 4 dílky štítu, které se dají dobíjet, jen se musíte dostat k energetické stanici.

Obtížnost je vyvážená. Nedá se říct, že by ovládání bylo dokonalé, ale dá se na něj zvyknout. Průserem je, že občas přestane reagovat Shift, kterým se běhá nebo slézá a když kvůli takové chybce spadnete a opakujete kolo, nepotěší to. Nedá se rovněž říct, že neumřete a nebudete pasáže opakovat znovu, ale určitě ne desetkrát. Porůznu jsou po kolech rozesety nejen dobíjecí stanice, ale i ukládací stroje a mezi jednotlivými koly si můžete napsat heslo. Jednotlivé skoky nejsou nefér až na několik pasáží kdy je nutno provést šikmý skok na dalekou a zároveň vysokou plošinu. Ten jsem si musel vygooglit - takže rozběhnout se, pustit směrové šipky a hrdina sám skočí. Je to snadné, ale přijít na to.

Co tuhle hru povyšuje jsou bezesporu adventurní prvky. Sbíráte předměty které někde použijete, občas řešíte situaci jak se někam dostat a zde pomůže třeba vrhací teleportér. Jednou jsem brutálně zakysl - protože jedny dveře otevřete jen výstřelem. A hlavně je tu pasáž v Novém Washingtonu, kde máte čtyři městské části, probíháte lokace, mluvíte s lidmi, sbíráte questy na "pracáku" a plníte je, abyste se dostali na Zemi. Troufám si říct, že v té době nevznikla plošinovka, která by něco podobného obsahovala.

Navíc jako třešnička na dortu je tu příběh, který není vůbec špatný. Hrdina trpí ztrátou paměti a snaží se odhalit mimozemské spiknutí s cílem infiltrovat a ovládnout Zemi. Příběh je v CD verzi doprovázen parádními animacemi a vůbec ani samotná grafická stránka hry není špatná. Trošku zamrzí konec kdy hrdina zničí mimozemský svět a je unášen lodí neznámo kam, do navazujícího Fade to Black se pouštět moc nechci.

Každopádně Flashback byl a je klasikou, která se dá v pohodě dohrát a zabavit se u ní i dnes. Arkáda roku 1993.

Pro: Různorodí nepřátelé, férová obtížnost, adventurní pasáže a logické zákysy, slušný příběh.

Proti: Občas haprující ovládání.

+17
  • PC 85
Tak tohle je jedna z prvních her, které jsem na PC (386 za strasny prachy u kamose) videl. Dodnes si pamatuju, jak jsem s celisti na podlaze sledoval ladne pohyby hlavniho hrdiny, jak se dokaze plizit se zbrani pripravenou ke strelbe, jak skace, beha, dela kotouly a hlavne strili! A co vic, kdyz vystrelil do stromu, ze zasazeneho mista se trochu zakourilo!!! Tahle prkotina, kterou dnes uz nebere nikdo ani na vedomi, na me pusobila jako extaze nejvetsiho kalibru. V tu chvili (bylo mi okolo deseti) jsem byl pohlcen. V tu chvili jsem vedel, ze jednou chci mit doma vlastni PC se spoustou her a hrat je dlouho do noci. V tu chvili se ze me stal hrac!

Pro: Grafika, rozanimovani hlavniho hrdiny, spousta detailu.

Proti: Pozdeji ve hre uz stereotyp.

+24