Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS2 80
Původní God of War jsem hrál jako malej kluk na základce na svém stařičkém PS2. Po tolika letech jsem se rozhodl,že bych si tento kousek své herní minulosti mohl připomenout.

Mám rád řeckou mytologii, takže příběh hry mi dost sednul a užíval jsem si ho od začátku do konce. Hlavní postavu Krata a jeho věčnou nerudnost jsem si také dost zamiloval a nějak mi ten mrzout přirostl k srdci.

Ve hře byla celá řada starých známých mytologických bytostí a různých dalších potvor, které jsem třeba ani neznal. Podle mého názoru bylo druhů nepřátel tak akorát a já s nimi bohatě vystačil.

Combat systém bych taky hodnotil jako velice dobrý. Blades of Chaos jsou skvělá zbraň, se kterou můžete bojovat na krátkou až střední vzdálenost, jsou rychlé a pokud si je dostatečně vylepšíte, tak udělují i obstojné poškození. Pokud by vás čirou náhodou omrzely, tak budete mít k dispozici ještě Blade of Artemis, který by měl být silnější, ale pomalejší a s menším dosahem. Zkoušel jsem s ním chvíli hrát, ale přišlo mi, že obtížnost každého souboje poté neuvěřitelně vzrostla. Systém magie jsem si také užíval. Často, když mi už teklo do bot, mě jedno rychlé kouzlo za poslední zbytky many zachránilo od jistého opakování celého souboje.

Co se mi naopak nelíbilo byla obtížnost hry. Chtěl jsem hrou projít rychle a nezaseknout se u hry na příliš dlouho. Zvolil jsem tedy střední obtížnost. Ze začátku obtížnost odpovídala a hrou jsem procházel jako nůž máslem. Čím víc jsem se blížil ke konci, tím víc obtížnost vzrůstala, až do momentu, kdy byl skoro každý souboj dost frustrující záležitost. Mimo souboje jsem dost nesnášel obtížnost herní pasáže odehrávající se v podsvětí, především šplhání po točitých válcích s čepelemi. U této části jsem si nejednou zanadával. Frustraci naštěstí vždy po překonání těchto překážek vystřídal pocit úlevy spojený se slovy: "konečně je to za mnou".

Další věc co mě moc nebavila byl systém vylepšování vašich schopností. Ze začátku to tolik nepocítíte. Ale když na konci hry chcete vylepšit kouzlo za 10.000 červených orbů, tak se připravte na zdlouhavé čekání, než se vám orby do schopnosti "nasypou" a schopnost se vám vylepší.

Hudební doprovod hry bych ohodnotil jako povedený. Často jsem při spuštění hry zůstal jen tak viset v hlavním menu a poslouchal tamní soundtrack. Ale nejen hudba v hlavním menu byla dobrá. Třeba zrovna soundtrack v mnou nesnášeném podsvětí byl opravdu super a byla to takové to jedinné pomyslné lanko, které mě drželo od toho, abych hru vypnul a vrátil se k ní, až se uklidním.

Abych to shrnul, hru jsem hrál podruhé, ale první run jsem hrál přibližně před 16 lety, takže jsem si ze hry pamatoval už jen útržky. Bavilo mě to a rád jsem zavzpomínal na hru, u které jsem jako školák proseděl několik odpolední.

Pro: combat systém, soundtrack, Kratos

Proti: místy příliš vysoká obtížnost, zdlouhavé vylepšování schopností

+18 +19 −1
  • PS2 70
Tahle hra mě hodně dlouho míjela, takže když se mi teď dostalo do rukou rozbité PS2, tak sem si řekl, že to zkusím.

Jako hra na mě působila epicky, první souboj s Hydrou lahoda a zhruba půlka hry nebyla nijak problematická (stačilo jenom najít správnou strategiii na nepřátele a té se držet). Systém soubojů je skvělý, byť vypadá plytký, opak je pravdou a ocenil jsem ho, když jsem po dohrání rozehrál Prince z Persie-Písky času. Ve druhé půli hry "přituhlo". Pixel perfect skoky, přesně vypočítané pasáže, kde aby člověk získal bednu musel proběhnout propadla, ale musel to udělat přesně, jinak to byla insta smrt... U beden s bonusy bych to zkousl, ty jsem pak už nesbíral, ale pak začaly tyto věci vyplouvat v rámci hlavní dějové linky a já přemýšlel, jestli to vůbec dohrávat. Jenom lítost nad stráveným časem a zvědavost na hlavního bosse mě držela u hry "až do konce".

Jinak za mě je to škoda. Celkově je hra docela příjemná oddychovka, ale těch několik pasáží ke konci hry mě docela naštvalo (holt už jsem jen causual hráč). Ono by asi stačilo málo. Aby třeba kamera, která sice vypráví epický příběh, tak v těžkých okamžicích je spíš přítěží (například jdu po kládách, kamera se otočí, já nezareaguji, spadnu, drápu se nahoru, ale už nemám šanci, protože mě shodí točící se past). Kdyby alespoň na tyto pasáže fungoval ten posměch, kdy hráč několikrát umře a hra mu chce snížit obtížnost. Jednou jsem to zkusil. Prakticky se nezměnilo nic, jenom nepřátelé byly měkči, ale můj problém nebyly nepřátelé...

Ale abych jenom neventiloval svoje rozčarování. Hra je opravdu epická, působí skvělým dojmem i po těch letech a jsem rád, že jsem si ji zahrál.

Pro: Epickost, systém soubojů

Proti: Zhruba druhá půlka hry, kdy je hratelnost uměle prodlužována těžkostí

+13
  • PS2 80
U hraní God of War jsem zjistil dvě věci. Že jsem u hraní her dost zpohodlněl a preferuju spíš pohodlný vyprávění s lehčí hratelností, než výzvu, a taky druhou, že před 15 lety, když jsem to hrál poprvé, jsem měl mnohem větší trpělivost.

Hra jako taková zestárla moc hezky, byl jsem až zaskočenej, že ty epický scenérie, na které jsme zvyklí z nových dílů God of War, jsou tady taky a vypadají pořád stejně dobře, jako si je pamatuju z prvního přehrání. Graficky to na to, že se jedná o 18 let starou hru, vypadá fakt skvěle. Modely jsou detailní, jak to tehdejší technologie dovolovala a v průběhu narazíte na rozmanité lokace, každá unikátní. Hudební kulisa je taky výborná a dotváří už tak velmi intenzivní atmosféru.

Ale je to fakt těžký :D mám v paměti pasáže, co mi daly zabrat i tehdy, kdy jsem procházel God of War poprvé, ale teď jsem byl několikrát fakt frustrovanej a některý pasáže opakoval mnohokrát dokola, než se přes ně dostal. A na to jsem si teda odvykl u her, co hraju teď a příjemný mi to úplně nebylo. Na druhou stranu ta radost, kdy se konečně nějaká pasáž zvládne přejít, je samozřejmě o to větší.

Příběhově je God of War skvělej, to vyprávění umí od tohohle prvního dílu až doteď a každá z her v týhle serii je pro mě nezapomenutelnej zážitek. Bylo krásný se k tomu, kde to všechno začalo znovu vrátit a doporučuju to všem, i třeba v lehce remastrovaný verzi na PS3. Zvlášť těm, kteří se dostali k sérii až v rámci nových dílů se díky prvnímu dílu dá mnohem lépe pochopit jak se v budoucnu vyvinula Kratosova osobnost a jeho motivace k opuštění Řecka a jeho minulosti.

Pro: nestárnoucí grafika, panoramata, hudba, souboje

Proti: některé frustrující pasáže

+5
  • PS2 --
Je to úžasná hra. Hraju jí na ps2 emulátoru a je fakt skvělá. Příběh, grafika, příběh. Škoda že nemám Playstation 4 kde vyšel God of War 3. Ten vyšel( podle Wikipedie), na PlayStation 3 a PlayStation 4. Nevím to jistě ale hádám ( to mi snad dovolíte), na PS3 vyšel originál God of War 3 a PS4 vyšel jako remástrovaná verze ( omluvte mě že jsem to napsal špatně ale nevím jak se to píše). Ale jestli vyšla God of War 3 na PS4 jak remástr, tak jsi ho klidně zahraju. Škoda že neexistuje PS3 emulátor na android. Mohl by jsem si tu trilogii God of War zahrát. Hrál jsem na PSP emulátoru God of War Chains of Olympus. A musím ale opravdu to musím říct že tohoto God of War vymačkali z PSP maximum. A nejvíc mě překvapil konec. Obr Atlas. Já to hrál na tabletu přes PSP emulátor, ale i tak jsem jsi zkoušel představit jak se ten obr mohl vejít na tak malou obrazovku? Tuto hru vám můžu doporučit. Dávají 100% Hodnocení hry píšu zde protože nevím jak jinak bych měl hodnotit.

Pro: Grafika příběh atd.

+3 +5 −2