Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Half-Life 2
Half-Life 2
88

Komentáře

Všechny PC PS3 Xbox X360 XOne XboxX/S Android
Napsat vlastní komentář
ArtranArtran
Dohráno
  • PC 80
Nejsem žádný velký hráč FPS, vždyť nejnovější hrou tohoto žánru, kterou jsem hrál, je Bioshock Infinite. Jisté ponětí o jeho vývoji však od dob prvního Wolfensteina mám a hutnou ránou z brokovnice do počítačem vygenerovaného těla protivníka se občas rád odreaguji od komplexnějších her (a, co si budeme povídat, i leckdy ještě více komplexního života). Half-Life 2 mi v době svého vzniku utekl a vzhledem k tomu, že o něj nejde stále nezakopávat, bylo jen otázkou času, kdy se do něj pustím. Konečně, to se týkalo i prvního dílu, který ale přes zjevnou revolučnost plně nedosáhl cíle, který si vytýčil. Skripty a audiovizuální stránka, tak důležitá pro vyprávění příběhu, mne ještě plně nepřesvědčily, a konzervativní, ale co do designu vyladěnější (a o rok starší) Quake II se mi, když jsem obě hry před několika lety dohrál, líbil ve výsledku více. Byl jsem tedy poměrně zvědaný na to, jak Valve svůj produkt umělecky a technologicky posunulo.

Po čerstvém prvním dohrání jsem spokojen a z některých aspektů a lokací dokonce nadšen. Majestání most, ale i mrazivě dechberoucí citadela jsou architektonické skvosty, na které se nezapomíná. Hře přitom chybí kýčovitost přítomná například v již zmíněném komixovém Bioshocku Infinite a realističnost východoevropského šedivého prostoru je přímo antitezí mnoha AAA her, které mají potřebu hráče oslňovat bombastem a atrakcemi. Roli v tom jistě hraje i perfektní nadčasový engine, na kterém hra stojí, a jeho geometrická ostrost a fyzikální věrohodnost. Obličeje postav už také nejsou pouhé uniformní klony, ale mají svůj výraz, který dodává hře emocionální jiskru. Naskriptované situace jsou udělané čistě, a je nepochybně klad, že hra nad vaším avatarem Freemanem v takových momentech nepřebírá kontrolu (mj. i proto mlčí!). Ano, příběh by mohl být propracovanější, ale vynikající prostředí často samo dotváří ve vaší hlavě to, co vám postavy neřeknou. Rozhodně je tento "prostý" způsob vyprávění lepší, než krkolomné nacházení leckdy přehlédnutelných deníkových záznamů v jiných (a "modernějších") FPS, jehož zlomkovitost narušuje dynamiku akčního žánru.

Half-Life 2 je navíc obdivuhodně variabilní a téměř každá další lokace se, a to poměrně radikálně, liší od té předcházející. Opět - bez enginu Source by toto nebylo možné a různé hrátky s vozítky a gravitační zbraní zajišťují, že hra neupadá do stereotypu (například právě kvůli nepříliš výraznému příběhu). Díky tomu také máte po dohrání pocit, že jste toho poměrně dost prožili. Skoro mi připadá, že Half-Life 2 je svého druhu herní "road movie", byť je postava Gordona (resp. vaše) na konci stejná jako na začátku (a v tom je snad jistý nevyužitý potenciál).

Výtky. Přílišná linearita. Ano, hře by prospělo, kdyby cesta k cíli nebyla tak okatě přímočará. Různé zátarasy, zavalené průchody a zamčené dveře mne na konci už poměrně frustrovaly. S tím souvisí i to, že by hra měla být zalidněnější. Navzdory tomu, že pusto některých lokací je umělecky oprávněné a pohlcující, někdy všechna ta prázdnota limitovaná pouze na vaše nepřátele a později pár spolubojovníků působí v kontrastu s okupovaným městským prostředím jako technologické demo. Oč působivější by bylo, kdybyste viděli ustrašené obličeje občanů City 17 v oknech budov, kdybyste se mohli vmísit do městského davu a mohli sledovat kradmé pohledy na vojáky Combine, kdyby v rozvalinách budov po revoluci byla mrtvá těla nebožáků, které budete chtít pomstít! Přes to všechno, že je to na jednu stranu daň doby a hardwarových limitů, je to zároveň i velká příležitost k dalšímu (a ještě lepšímu?) Half-Life 3!

Artran může snít...
+31
CharkChark
Dohráno
  • PC 70
Half-Life 2 bych rozdělil na části, které mě bavili a na ty, které mi do toho moc neseděly a taky mě moc nenadchly. Nejvíc mě zaujaly části, které se odehrávaly ve městě. Spousta akce, souboje s vojáky Combine, boje se Stridery, sestřelování vznášedel, pobíhání v rozbořeném City 17 apod. Stejně tak mě bavila, sice krátká, ale atmosférická, Citadela. O něco méně mě zaujalo město zombií a jeho hororová atmosféra, které mi nějak nesedělo do celkového konceptu hry. Co mě nejvíc vadilo a nudilo byly mise na člunu a na bugině. Přišlo mi to jako zbytečné nastavování herní doby.
Co se týče zbraní, tak jsou docela slušně vyvážené a jednoznačně u mě vede pulsní puška (nebo tak něco). Naopak velkým zklamáním pro mě byl Gravity Gun. Počáteční nadšení vystřídalo rychlé vystřízlivění a následná kocovina sestávající se pouze z přenášení věcí z místa na místo. Toto rozčarování částečně vynahradily mise s házením kotoučů z cirkulárky a závěr v Citadele, ale myslel jsem si, že budu moct aspoň brát zbraně vojákům z rukou apod. Jako hodně originální považuji využívání pomoci brouků v soubojích.
Celkově je pro mě Half-Life 2 vynikající střílečkou s místy dechberoucí atmosférou, avšak celkový dojem mi hodně kazí přejížděcí sekvence a nevyužitý potenciál Gravity Gunu.

Pro: atmosféra, zbraně, místy svižná akce, souboje se Stridery

Proti: nevyužitý Gravity Gun, jízda v člunu a bugině

+28 +35 −7
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 60
Asi bych svých "průměrných" 70% mohl odůvodnit. Normálně to nedělám, ale u hry, jenž se dostává takové pozornosti a chvály musím udělat vyjímku.
O HL2 si nemyslím nic špatného, jen se domnívám, že všechna ta chvála je prostě přehnaná. Velký hype mě donutil abych si HL2 před lety zahrál a hra mě nebavila. Po druhém zahrání, cca před rokem, jsem svůj pohled na hru přeci jen změnil (jelikož jsem již duševně a společensky vyspěl...nepatrně).


-Příběh, jenž je vychvalován až k nebesům, je na FPS velmi slušný. Na rozdíl od jiných kolegů v žánru. má příběh hlavu a patu a jako celek do sebe zapadá. Ovšem dle mého skromného názoru, to není opravdu nic fenomenálního ani výjimečného. Největší záhadou je bez pochyby tajemná postava G-Man. Ale silně se domnívám, že Valve neví, co s onou postavou udělat. Všichni víme, co G-Man s Gordonem udělal. Ovšem nevíte proč. Postava se vždy na začátku a konci hry objeví a "bla bla mister Freeman" na - YouTube celý příběh perfektně vystihuje fanouškovské video. A ona to bohužel je pravda. Kostra story dává smysl ale to je tak vše. Po dohrání Mafie, Kotorů a Mass Effectu si umím představit dobrý příběh, věřte mi.

-Postavy jsou opět v rámci žánru velmi fajn. Alyx je sympatická kráska. A její "Pes" ačkoliv je robot (Valve opravdu umí dělat roboty), má v sobě více osobnosti než kdejaké živé postavy.

-Technologické zpracování je brilantní, to všichni víme. Grafika, fyzikální model, animace, ozvučení. To vše nastavilo novou látku na oné generaci her a do příchodu nových konzolí také hra nebyla technologicky překonána.

-Gordon Freeman, (nemluva) je považován za jednu z největších ikon v FPS žánru. No, tedy, ehm....problémem postavy je, že nemluví. VŮBEC. A to je poněkud stupidní. Proč si myslíte, že byl Duke ve své době tak populár? Kvůli jeho háru? Neeee, ale protože mluvil, to mu dodalo tu osobnost. A pozor, to se psal rok 1996. Ono by to ani nevadilo, kdyby na něj lidé nemluvili a následně si na svou položenou otázku odpověděli sami. Nejhorší je, že jeho vztah s Alyx nelze vůbec brát vážně. Když Alyx šťastně na Gordona skočí (dvojsmysly nevedu) a vášnivě ho obejme se slovy " měla jsem o tebe takový strach". To, čeho se Alyx na oplátku dočká, je jen tupé Freemanovo zírání. V portal 1,2 mi absence dabingu hlavní postavy nevadila, protože ji brilantně zastoupila dvojce GlaDos a Wesley. Zde jsou pasáže, kde se . nic zajímavého neděje a vás nemá co rozptýlit. Je ticho...TICHO jako v posteli manželů po 25 letech.

-Hratelnost je solidní, i když účinnost zbraní je někdy zvláštní, tak díky skvělému ozvučení dávají slušný pocit ze střelby. Řešení fyzikálních hádanek je fajn a působí jako příjemné rozptýlení. Problém nastává v okamžiku, kdy zjistíte jednu nepříjemnou věc. Zbraní je málo, opravdu málo. A co je horší? 90% zbraní jsou recyklované z prvního dílu. Cože? To by se dalo oželet, kdyby ony zbraně nebyly identické kopie z HL1 jen z lepšími texturami. Jediná nová zbraň, krom energetické pušky a feromonů (k těm se ještě dostanu), zde nic nového nenajdete. To se za těch 7 let vývoje valve opravdu nezmohlo na nic lepšího, než jen na ostřejší textury u starých zbranÍ? Wow.

To samé platí pro nepřátele. Až na pár druhů zombie a 3 druhy jednotek kombine. Zde nic originálního nenajdete. On by to nebyl takový problém, kdyby HL2 nebyla střílečka. FPS by měla mít dvě základní věci. Rozsáhlý zbraňový arzenál a rozmanité nepřátele. A ani jedno z toho HL2 nemá.

Prostředí je další problém, což o to, level design není špatný, ale prostředí v HL2 je opravdu velmi jednotvárné. Je tu městská oblast, kanály, venkov a Citadela. To je vše.
Všechny tyto prostředí jsou jednotvárné, s pořád těmi samými nepřáteli. Je hezké, že autoři vám dají pod kontrolu buginu a člun. A prvních 15 min je to i zábava, ale když musíte v jednu chvíli přejíždět silnici, kde se vůbec nic neděje a Gordon mlčí. Nu, eventuálně se zastavíte, zabijete vojáky, zatáhnete za páku, otevře se brána, nasednete zpět do kryplkáry a jedete dál, jen se svými myšlenkami a apatickým výrazem na svém neoholením xichtě. Náhle objeví se vrtulník (jediné rozptýlení při putování člunem) narazíte na další zátaras, vystřílíte vojáky a tento postup opakujete a opakujete. Do toho vám neustále na obrazovku naskakují otravné a ZDLOUHAVÉ loadingy.

Nejhorší ze všeho je ale konec hry. Citadela - tak jednotvárný a jednobarevný level design jsem do příchodu millitary shooters nikdy neviděl. Bylo hezké, že jste museli bojovat jen s Gravity gun, ale co je to platný, když jedete výtahem tou samou chodbou a posléze jdete dopředu stejně vypadající chodbou? Neřekl bych ani popel, kdyby na té hře nedělalo valve TAK DLOUHO.

Ono by se ta jednotvárnost dala oželet, ale ta hra není krátká a to je, překvapivě, problém. Za normálních okolností by to bylo super, kdyby HL2 měnil prostředí a nepřátele. Ke konci už jsem se opravdu nudil a závěrečné titulky byli pro mě osvobozením.

Umělá inteligence je poslední věc, na kterou tu budu ošklivý. Věc se má tak: V HL1 byla AI velmi pokroková... na svou dobu. V HL2 se za ta léta AI v podstatě nikam neposunula. Nepřátelé dobrovodně lezou k výbušným barelům, vaši spojenci, které naberete vašim postupem ve městě, se zasekávají. Bud o překážku nebo o sebe a nebo jim dále postupovat nedovolí skript. Pravda, vojáci občas dokázali překvapit a snažili se mě vpadnout do zad, ale celkově AI působí i na onu dobu dost průměrně a oproti F.E.A.R HL 2 zaostává o několik tříd zpět.

Část, která mě ale opravdu bavila. Ovládání brouků skrze feromony královny. Opravdu to fungovalo dobře a hru to okamžitě nakoplo do úplně jiných výšek. Ale tato část je trestuhodně nevyužitá a krátká.

Teď mě asi nemáte rádi. Ale napsal jsem to tak, jak si to myslím. HL2 je nejpřehypovanější hra všech dob. A proto se k ní musím tak chovat. Trochu přísněji, než ke zbytku. Kdyby se o hře mluvilo "jen" jako o solidním nástupci, nic bych nenamítal a hodnocení by u mě stouplo o 10-15%. HL3, pokud někdy vyjde, ve mě vášně nevyvolá. Za tak dlouhý vývoj bych čekal něco více než nadčasovou technologii a solidní hratelnost. Jak moc dobře víme technologie nedělá hru (zdravím crytek)

Pro: Nadčasové grafické zpracování a engine, ozvučení, dobrá hratelnost, logické hádanky, slušná herní doba, Alyx.

Proti: Malá rozmanitost levelů a nepřátel, neoriginální a okopírované zbraně, AI, jednotvárný level design, nemluvně Gordon.

+28 +37 −9
CrisBentonCrisBenton
Dohráno
  • PC 90
Když už jsem zde včera okomentoval jedničku, tak proč se nepodívat na zoubek i dvojce, že? S tímto dílem už ale nemám tak velké zážitky, jak s jedničkou, což ovšem neznamená, že jsem si hru neužil. Naopak, hra byla stejně skvělá jako jednička, ovšem pár věcí bych zde vypíchnul. Hodně lidí to tu opět psalo již přede mnou.

První věc, kterou bych tu rád zmínil je fyzika předmětů. To je prostě úplně něco jiné, pecka! Vše je naprosto logické, jak má být. Střelíte do malého objektu a on odletí padesát metrů daleko nebo střelíte do vodního melounu a on se rozprskne. Ano! Takto fyzika funguje a v této hře prostě dominuje. Druhá věc, která se mi líbí, tak je grafické zpracování. No v té době prostě úžasné. Dnes už by to nebyl žádný zázrak (Jak by řekl Ralph v Mafii), ale i v dnešní době je to stále velké plus. No a samozřejmě i ta atmosféra v této hře stále panuje, což je samozřejmě pro hru jako Half-Life 2 důležité. 

Na druhou stranu je dobře, že zde zůstalo velmi legendární páčidlo, ovšem po té, co zde přibyl Gravity Gun, tak jsem měl pocit, že je páčidlo trošku v ústraní, že už lidi nenadchlo na tolik, jak v jedničce. Ve dvojce je prostě pro spousty lidí na prvním místě Gravity Gun, možná je to škoda, ale na druhou stranu to má každý jinak, takže jim nikdo nemůže mít za zlé. A co jsem si všiml a psalo to tu pár lidí, tak je náš hlavní hrdina. Gordon, za kterého hrajete je jak Ticháček, u kterého občas čekáte, až občas promluví, ale bohužel se dočkáte marně. Náš hrdina má prostě izolepu na puse a nic neřekne. Málem bych zapomněl na umělou inteligenci nepřátel. Ve dvojce by jste je zabili i se zavřenýma očima. V podstatě vám od nich nic nehrozí. S jedničkou se to nedá srovnávat. 

I tak se mi tato hra velmi líbí a milovníci této hry na ni prostě nemohou dát dopustit. Kdybych měl vybrat mezi jedničkou a dvojkou, asi bych jen kvůli páčidlu vybral raději jedničku, ale to je detail. Tato hra je též velmi super. Strašně jsem si ji užil.

Pro: Grafické zpracování, atmosféra, Gravity Gun

Proti: Ticháček Gordon, umělá inteligence, páčidlo v ústraní

+28 +29 −1
MCZMCZ
Dohráno
  • PC 80
Příběh Half-Life 2 nabízí vcelku slušné množství podnětů k zamyšlení, nicméně ani ne tak kvůli své propracovanosti jako spíše kvůli své "propracovanosti"; člověk začne přemýšlet, co je obecně v běžném příběhu důležité, jak má pracovat, atd. Zatímco jednička na mě působila dojmem fajn béčka o útěku ve snaze zachránit si po nezdařeném pokusu holý život (který se tedy zvhrne v povinnou pomstu a následné nakopání prdele hlavního emzáka s divným koncem k tomu, ale to nechme být), příběh dvojky se snaží tvářit maximálně originálně, propracovaně a záhadně v jednom a možná že tam někde na jídelním ubrousku, kam si jej o svačinách črtal hlavní storywriter Valve, skutečně originální, propracovaný a záhadný je, ale při jeho implementaci do hry žel pár ne-až-tak-kulervoucích součástí odpadlo a zbyly tak ony otázky: jakou může mít nějaký doktor motivaci vést povstání v naprosto cizím městě? Odkud se vzali nepřátelé? A proč jsou ti dříve zlí mimozemšťané najednou hodní? Možná to všechno někde na internetu (nebo přinejmenším na tom ubrousku) napsané je, ve hře ovšem nikoli.

Je docela vtipné, že ačkoli obecná teorie i zkušenost jednoznačně potvrzují, že propracovaný hrdina, do kterého se má čtenář, divák, příp. ten hráč alespoň trochu vcítit, by měl zastávat nějakou formu komunikace nebo mít přinejmenším vlastní myšlenky, designéři z Valve mají vlastní názor a tak za cenu maximálně trapných situací setrvávají u modelu prázdné krabice, kdy Gordon představuje pouhý prostředek (velmi omezené) interakce s prostředím. Hráč má tak údajně dostat pocit, že právě on je Freeman, nicméně pro mě osobně je Gordon stejně záhadný jako G-Man, jen ne tak prvoplánově. S hrdiny typu Cate Archer z NOLFů naprosto nesrovnatelné, o některých charakterech z vybraných RPG či adventur nemluvě.

Bod k dobru mají autoři za Alyx - mj. za absenci snahy udělat z ní další řadovou sex-ikonu a také vcelku příjemnou osobnost. Nicméně stačí pár lehkých náznaků romantiky a krabicová filozofie opět naráží; k tomu, aby něco takového mohlo v příběhu skutečně fungovat, je třeba komunikace obou, jenže vy se zkrátka nijak projevit nemůžete a jen bezmocně tupě čumíte; tomu říkám vcítění se do hrdiny...

Zvláštně teď asi bude působit výrok, že celkově mě Half-Life 2 příjemně překvapil; po tom příšerně nudném začátku a ne zrovna příznivých referencí některých známých jsem moc nečekal a ono se to zakrátko velmi slušně rozjelo - zhruba v půlce pasáže ve vznášedle, s helikoptérou za zády jsem si začal říkat, že to je docela zábava. V čem pak druhý díl zcela jistě trumfuje předchůdce je prostředí - tím nemyslím samotný leveldesign, který je vcelku přímočarý a průměrný, ale výrazně tématicky laděné lokace, kdy každá se navíc hraje trochu jinak a má i určitou atmosféru - viz průjezd vodními kanály ve zmíněmém vznášedle, pak zombie městečko, jízda buginou po pobřeží, pouště plné antlionů, pouliční boje ve městě, Citadela (ta je po designové stránce opravdu skvostná)... K tomu sympatická délka a i přes nic moc AI svižné přestřelky (mínus špatná hudba).

Takže příběhově sice naprostý škvár (mám za to, že v některém z pokračování se dozvíme, že je Gordon Freeman vyvolený, mimozemšťan, Ježíš anebo to všechno do hromady), ale stranou toho dost dobrá zábava.
+27 +30 −3
kaslikjochanankaslikjochanan
Dohráno
  • PC 90
Mezi mými resty až do nedávna zůstával Gordon Freeman. To i přes to, že jsem k odehrání alespoň HL2 byl opakovaně vyzýván. Několikrát jsem to zkoušel, ale vždycky mě hra dřív nebo později přestala bavit. Nejčastěji jsem končil někde kolem čtvrté kapitoly (Water Hazard). Nakonec jsem se zařekl, že tuhle část musím překousnout, protože není přece možné, aby něco takhle nudného bylo tolik opěvované. A sakra, jak jsem za to rád.

Hra vypadá stále velmi důstojně a snad jen ve chvíli kdy stojíte na místě a podíváte se třeba na vlnitý plech, uvědomíte si, že jde skutečně o starší titul. Spousta lidí ocení, že je ve hře jen velmi malé množství cut scén. Hra je díky tomu mnohem svižnější. Spoustu důležitých informací se dozvíte jen z toho, že jste pozorovatelem dialogu dvou postav. A když se vám nechce poslouchat, tak si třeba páčidlem rozmlátíte pár krabic abyste se nenudily. Ne každý je hltač příběhů (jako já) a hledá byť jen tu akci. Snad i proto Gordon nemluví. Ono by působilo opravdu bizarně, kdyby na něco odpovídal a u toho naháněl Lamarra.

Hra je perfektně dávkovaná. Ano, jak píši na začátku, jsou místa, které jsou nudnější. Výše řečenou pasáž jsem nakonec překousl. Musím ale přiznat že to, jak se mění prostředí, a to velmi výrazně, ve spojení s přidáváním a kombinováním nových nepřátel je pohlcující. Akce se postupem hrou zrychluje, ale tak aby i úplný nováček měl dostatek času naučit se vše potřebné. Lidé, kteří měli na starosti level design, by si zasloužili vytesat do skály alias Mount Rushmore.

Zbraní ve hře není tolik jako nepřátel, ale účinkem se celkem výrazně liší. I když co si budeme nalhávat, nejdůležitějšími jsou páčidlo a Gravity gun, z které se vyklube ta nejzábavnější věcička, kterou by chtěl mít každý doma. A to nejen kvůli sundání koření z nejvyšší poličky v kuchyni, nebo třeba k odklizení dopravní zácpy.

Abych byl taky trošku kritický, jak to mívám ve zvyku, na nějaký ten problém jsem narazil. Párkrát jsem se zasekl a musel se kouknout na Youtube, protože jsem nevěděl kudy kam a vždycky se ukázalo, že jde o nějakou pitomost, kdy jsem si nevšiml nějaké škvíry, kterou jsem měl prolézt. To ale můžete dávat za vinu mně. Další problém jsem měl s Gunship. Obrovský živý dron, kterého jsem pokaždé, když jsem ho potkal, nemohl sestřelit dlouhé desítky minut. Opět to mohla být moje neschopnost, ale i podle videí jsem nechápal co že to dělám špatně. V takových případech jsem hru i několikrát vypnul. Jen pro jistotu, protože na disku mám i důležitější věci a nerad bych o ně přišel.

Umělá inteligence bývá u stříleček slabota. U nepřátel to nevadí, U přátel už ano. Když vám spojenci stále dokola nabíhají na jistou smrt, chvíli je to sranda. Po nějaké době to už tak legračně nepůsobí. Navíc občas někdo stojí mezi rámy dveří, v kterých se potřebujete schovat. Je sice hezké, že se vám v klidu omluví, já na to ale odpovídal „Díky, ale uhni, střílejí mi do zad.“
Na druhou stranu si vzpomínám na vtipnou situaci, kdy jeden člověk upozornil na minu a v tu chvíli vylétl do vzduchu.

Část hry jsem prošel s chybou známou jako lighting glitch. Tedy že tam kde měla být tma, šero, jsem měl normálně světlo. Co se týče HL2 je to vcelku známá chyba. Nevím, čím je tvořená, ale možná za to může jen stáří hry.

Co se týče hudby, ta je to nejslabší. Není špatná, to ne. Určitě znáte ten pocit, kdy vám nějaká melodie ze hry zůstane v hlavě dlouhé dny až roky. Tohle se mi tu nestalo. Co bych tedy poradil tvůrcům pro případné pokračování (mrk mrk) je to, aby zapracovali na soundtracku. V ostatních ohledech není zas tak moc co zlepšovat.

Teď si ještě víc uvědomuji, proč se říká „Takové hry se už nedělají“.

Pro: level design, grafika, fyzika, gravity gun, páčidlo, Lamarr, G-man

Proti: slabší soundtrack a umělá inteligence

+26
Mr. DeliciousMr. Delicious
Dohráno
  • PC 90
V době publikování mého komentáře, hra oslavuje své 18. narozeniny, od uvedení na počítače. Tímto bych jí rád poblahopřál VŠECHNO NEJLEPŠÍ k její plnoletosti a ať se jí nadále daří přitahovat své dlouholeté fanoušky i nové hráče.

Herní výzva 2022 - 3. Ticho jako v hrobě 
Odůvodnění: Hlavní hrdina za celou dobu nepromluví.

Hned první věc, která mi po zapnutí hry vyrazila dech, byla grafika a modely postav. Na rok 2004 je zde odvedená impozantní práce. Jejich dabing a motorika naprosto též adekvátně zpracované. 

Příběhová návaznost s jedničkou mi trochu unikala, dohrál jsem jí už 2 roky nazpět a tak jsem pár příběhových detailů pozapomínal a nechápal jsem, proč jsou na Zemi jednotky Combine“ a pár dalších věcí. Naštěstí mi to nebránilo si hru normálně užít. Příběhu byla zde věnována velká péče a je znovu na vysoké úrovni, ale jednička mi přesto přijde o trochu zajímavější. Odehrávala se v pro mě exotičtějších lokacích, jako například různé laboratoře, výzkumné a vojenské komplexy a chvíli i na cizí planetě. Dvojka se zase odehrává všude jinde, kde se neodehrával předchůdce a bylo fajn navštívit civilnější lokace.

Co dále považuji za klad, je fakt, že zde stejně jako v jedničce neexistují cutscény a hráč nikdy neztratí kontrolu nad postavou. Vše se odehrává v reálném čase, nic se zde nepřeskakuje. Všude si poctivě musí hráč dojít sám (vyjma teleportů). Na začátku hry jsem dostal Gordona Freemana pod ruku a do konce hry jsem se ho nepustil. 

Ani ten celý průchod hrou v kůži Gordona nebyl nudný. Některé části byli už trochu delší a bavily mě méně než jiné, ale kreativnost se tvůrcům nedá zapřít. Na každou část si připravili něco nového, něco osvěžujícího. Často to souviselo s nutností odlišeného přístupu k hratelnosti. Ať už se řídilo vozidlo, řešili se logické hádanky nebo se přikazovalo vašim následovníkům. Část s brouky útočící na Nova Prospekt považuji za HIGHLIGHT hry. Dávat příkazy, kam se následovníci mají přemístit, dodává krásný pocit moci. Jednoduše se poslali k místu, kde se vyskytují nepřátelé a už se spustila bitka, kterou často dokázali i vyhrát. Bohužel, kde už sranda končí, je když se následovníci neustále pletou pod nohy, hlavně když se prochází budovou s úzkými místnostmi. To je skutečně peklo.

Atmosféra hry se také často měnila. Jindy to byla strhující akce s parádní techno hudbou, a jindy to byl horor, kdy jsem se nejednou dokázal vylekat, hlavně když jsem měl nízké životy.

Bez dobrých postav by to ale taky nešlo. Všechny byli kvalitně napsané, nejvíce se mi líbil hlavní záporák, který se neobjevoval často, jeho dialogy jsem ale poslouchal rád. Měl zajímavou motivaci ke svým činům, ale moc jsem nepochopil, odkud se vzala. A nesmím zapomenout taky na nejdůležitějšího člena, na pana tichého hrdinu Gordona Freemana. Absence dabingu mi obecně ve hrách nevadí, rád se vcítím do podobné postavy a propůjčím jí svoji osobnost.

Všiml jsem si také, že spousty vedlejších NPC postav mají stále se opakují obličeje, což je škoda, ale na starší hru to je pochopitelné. Také si ve hře jde vyhrát hodně s fyzikou gravitace (díky Gravity Gunu), což je potom parádní. Jen je škoda, že když je takovým věcem věnována péče, tak u jiných věcí nějaké ty detaily chybí (např. nelze vláčet mrtvá těla, občas nelze rozbít objekty, které by normálně v reálném světě šli rozbít).

Každopádně, hra se mi velice líbila, protože má perfektní hratelnost a ovládání, které prostě během hraní působí dobře a člověku to vykouzlí i radost. Dohrál jsem jí za 17 hodin a bylo to tak akorát. Snažil jsem se navíc prozkoumávat kde co. Hru doporučuji už jen z principu, že se jedná o 2004 hru, která zraje jako vínko, protože je i na dnešní poměry dost dobrá, ne-li lepší než moderní hry.

Ještě na závěr…Legendárního Gmana se mi podařilo spatřit rovnou 2x. Na dalších dohráních se to číslo snad postupně navýší.

Pro: Hratelnost, příběh, grafika, absence cutscén, tichý hrdina

Proti: Následovníci se často pletou pod nohy, absence některých detailů

+26
popkecpopkec
Dohráno
  • PC 80
Na Half-Life 2 jsme se těšil opravdu dlouho, zejména díky vysokému hodnocení a doporučením několika lidí. Zhruba před rokem jsem ji konečně sehnal, ihned nainstaloval a po třech misích zase odinstaloval protože mě nebavila. Naštěstí jsem ji ale teď dal druhou šanci a rozhodně toho nelituju.

První co mě ze začátku zaujalo byla výborna atmosféra, v první misi jste sice zbraň nedostali vůbec do ruky ale zpracovaní se mi dost líbilo. Podání příběhu nebylo nic moc, předchozí díly jsem nehrál takže občas nevěděl o čem postavy, nikoli ta moje, mluví. Další věci co mě zaujaly byly grafika a fyzika, naopak třeba hudba mi přišla nic moc. Misí je ve hře opravdu hodně a celá hra mi trvala 13 hodin, což je z dnešního pohledu výborné. Některé mise byly slabší, některé zase skvělé, celkově jsem se ale u hraní dobře bavil.

Half-Life 2 je skvělá FPS která rozhodně stojí za zahrání. Obsahuje sice dost nudných míst, vše si ale vynahrazuje a hodně mě překvapilo jaký originální prvek si pro nás tvůrci přichystali v posledních dvou misích. Obsahuje sice některé zásadní chyby a pro neznalce HL1 je příběh trochu zmatený, ale já se u ní výborně bavil.

Pro: dobrá atmosféra, některé nadprůměrné levely, gravity gun, použitý engine - grafika a fyzika

Proti: některá slabší místa, různé další chyby, podání příběhu, nutnost instalovat steam

+24 +26 −2
pospech11pospech11
Dohráno
  • PC 100
Dle mého nejlepší hra všech dob. Vždy když Valve udělá hru, je z ní kult a u série Half-Life to platí dvojnásob. Gordon Freeman ve svém obleku a se svým páčidlem pobíjí vše možné jen proto, že mu zase někdo pokazil den :D. Neznám nikoho kdo by byť neslyšel o HL.

Když jsem hru poprvé spustil byl jsem unešen. Grafika byla na svou dobu snad nejlepší a Source engine je vlastně ukázkou toho jak udělat engine, který bude fungovat na všem, lehce se se s ním pracuje a i pomalu 10 let po jeho vydání hry na něm stále vypadají skvěle. Co se týče hry samotné, tak ta má snad jen pár chybiček. Jedinou, která mě vadí jsou buggy - není jich moc, ale o to víc zamrzí, když jdete při misi kordonem a najednou se UI zastaví a nepustí vás dál. A další pro mě menší vadou na kráse je to že nevidím Gordnovi moc do obličeje, nevadilo by mi se na něho alespoň párkrát juknout.

Kladů téhle hry je tolik, že jich vypíšu jen pár. První je grafika a prostředí - ty jsou skvěle zpracovány a propracovány. Ozvučení a hudba je taky ve skvělém zpracování. UI se sice občas chová jak smyslů zbavená, ale jinak je též v poho. Dalším plusem je herní doba, Half-life 2 není krátký, ale není ani přehnaně dlouhý na to aby vás hra odradila, protože už vás prostě omrzí. Další věcí co se mi na hře libí jsou logické hádanky, jsou tam skvěle zpracované a nikdy neotravují.

Super arsenál zbraní taky není k zahození a v HL2 jich je tolik, že si každý maniak přijde na své, přes kuš, raketomet, revolver až k mé nejoblíbenější zbrani Gravity gunu - z touhle zbraní jsem pozabíjel tolik sráčů. A v neposlední řadě je tu zbraň, která symbolizuje Gordna a to červené páčidlo, bez kterého se prostě neobejdete a rádi budete kosit nepřátele údery mocného páčidla.

No a dalším, ale super obřím plus je Alyx Vance - já tu holku prostě miluju :D.

Shrnuto a podtrženo Half-life 2 nic nechybí a nemá se mu co vytknout. Já osobně hru znám snad nazpaměť a projel jsem ji tolikrát, že už by mi nestačily prsty na obou rukách i nohách . A stále když ji zapnu mě hra baví (jako jedna z mála) a chci ji znovu projet. Kdo hru nehrál, radím mu, aby si ji alespoň zahrál.

Pro: engine, zbraně, logické hádanky, herní doba, zpracování lokací, Alyx Vance

Proti: žádný mínus není

+24 +27 −3
petrbrosspetrbross
Dohráno
  • PC 90
Velmi dobrá hra a dá se říci že splnila moje očekávání.Odnesl jsem si z jejího hraní intenzivní zážitek.Výborná hratelnost a uvěřitelnost světa. Jediné co mi trochu vadilo bylo to,že se mi spolubojovníci občas trochu pletli do cesty.V některých případech bych je nejradši postřílel sám.Gravity Gun jistě skývá nevyužitý potenciál a dovedu si představit co všechno by se s ním dalo dělat ale na druhou stranu si zase říkám jestli by to pak nebylo příliš jednoduché.
+23 +26 −3
LukaskonLukaskon
Dohráno
  • PC 95
Bývá zvykem, že úspěšné snímky se dočkají druhého dílu. Většinou však tvůrci a producenti nesáhnou po dvojce, dokud není potvrzen úspěch jedničky skrze prodejnost. Rejža našeho HL měl věci dokonale pod kontrolou. Nejenže předpokládal úspěch prvního dílu, nejen, že se mu podařilo zajistit, aby pana Freemana nepřetáhla konkurence, ale ještě se dokázal postarat o to, aby Fremanův honorář byl z platu pro vědce snížen na plat pro nepřítele lidu, který činí přesně 0 dolarů a jedny brýle. Navíc už první díl ukázal, že Freeman má problémy s přednášením svých replik (více toho namluvil i jeho oblek) a tak bylo rozhodnuto, že i v druhém díle budou místo něj promlouvat jeho zbraně.

A tady je krátké představení jednotlivých snímků HL2, které byly složeny do jednoho dlouhého, zhruba jedenáctihodinového filmu. Všimněte si, prosím, že propagační plakáty k HL2 se mění v závislosti na tom, kolik snímků jste již shlédli. Proto tvůrci důrazně doporučují si vždy po dvou snímcích udělat přestávku a krom jiných radovánek vyjít z kinosálu a podívat se na dveře, kde bude opět nový živý obrázek.


Panoramatický plakát 1 – Po náměstí se procházejí podivná individua.

Film I - Point Insertion (20:00)
Rejža prostě miluje vláčky… Ale též miluje policejní brutalitu a policejní honičky. A tak si Gordon ozkoušel honičku při útěku skrze byty a policejní brutalitu, to když musel ze země zvednout plechovku. Všimněte si, že oproti prvnímu dílu nejsou předměty na scéně přitlučeny k podlaze. Je to dáno tím, že se rejža už nebál případných krádeží na place. Ostatně levitující foťáky měly i jiné funkce než jen fotit zlobivého Gordona a posílat fotky bulváru.

Film II - „A Red Letter Day“ (15:00)
Další krátký snímek, který měl za úkol nastolit zápletku a představit hlavní hrdiny. Můžete si všimnout několika navrátilců z prvního dílu, stejně jako nových postav. Tu nejzásadnější obdržela jistá Alyx – dcera jednoho z hlavních herců, jež byl už v HL1. Říká se, že šlo o tlačenku ze strany slavnějšího tatíka. Eli to vyvrací tím, že roli dostala zcela zaslouženě, neboť jako dcera Afroameričana a Asiatky dvojnásobně splňuje normy na počet zástupců různých ras v Amerických filmech. A co názor samotné Alyx? Ta kdysi prohlásila, že na roli se hodí ideálně. Na rozdíl od Gordona umí mluvit, hrát i dobře vypadat a tak se oba skvěle doplňují.


Panoramatický plakát 2 – Nad zaprasenou řekou prolétá vrtulník

Film III - Route Kanal (1:05:00)
Špína a zápach patří do každého pořádně drsného filmu. Do tohoto navíc patří i headcrabi a zombie. Bohužel z mimozemského ansáblu HL1 se do druhého dílu podívala jen hrstka druhů. Tohle lze oprávněně považovat za veliký zápor celého filmu, stejně jako skutečnost, že všechny zombie na sobě mají totožný kostým. Holt i tady se muselo občas šetřit.

Film IV - Water Hazard (1:05:00)
Snímek, který na scénu přinesl podomácku vyrobené vznášedlo. Protože v něm měl Gordon strávit zhruba hodinu, muselo být vznášedlo upraveno tak, aby mu dokonale sedlo. Nicméně se ukázalo, že Gordon je velmi skromný a je ochoten spokojit se s nejhorším šrotem. I když za tím prý vězí doporučení Gordonova lékaře, aby zvýšil příjem železa. Párkrát se totiž povedlo zachytit Gordona, jak během honičky s vrtulníkem olizuje rezavou konstrukci vozu.


Panoramatický plakát 3 – Malebné noční městečko

Film V - Black Mesa East (20:00)
Další krátký snímek, v němž se navíc představí Gravity Gun. Tvůrci filmu měli tehdy obrovské potíže, neboť se předpokládalo, že spousta lidí, hlavně skladníků a kanálníků bude o Gravity Gun usilovat. Nezbylo než přidat do filmu scénu, v níž se podařilo Gravity Gun degradovat na hračku pro děti a psí miláčky. V tomto snímku se mimo jiné opět hodně projevila hlavní ženská hrdinka. Když se udělovaly ceny za nejlepší herecký výkon, Alyx se už už viděla na pódiu, jak přebírá cenu. Bohužel, vítězství si odnesl jistý Dog.

Film VI - „We don’t go to Ravenholm…“ (1:20:00)
Natočit horor byla pro rejžu výzva. Výsledek se povedl na výbornou, atmosféra pěkně zhoustla a i zombie si prý užily jako nikdy. Nabílit barvou, přeseknout kotoučem, srazit z okapu, upálit, rozmáčknout, rozsekat ostřím nebo prostě zastřelit? Takhle vypadá Nezvratný osud 17.


Panoramatický plakát 4 – Výhled na rozflákanou silnici a železniční most v dáli

Film VII - Highway 17 (1:00:00)
Gordon nikdy neměl sportovního ducha a tak místo závodů s Antliony dal přednost putování napříč krásami pobřežních oblastí. Jen on a jeho bugína. Tento romantický snímek bohužel poněkud narušila kvalita silnic a tak si oba milenci museli kolikrát vypomoci, aby se vůbec dostali dál.

Film VIII - Sandtraps (1:05:00)
Na pláží lze dělat řadu věcí. Vyrývat do písku nápisy, stavět hrady… Ale mysl bývalého vědce nabízí i jiné alternativy. „Co takhle přejít pláž, aniž bych šlápl do písku…“ Že to bude nuda? To neznáte Gordona.


Panoramatický plakát 5 – Zašlým vězeňským blokem se ozývá roztomilá střelba

Film IX - Nova Prospekt (35:00)
O útěcích z vězení bylo natočeno tolik snímků, až to jednoho otráví. Náš rejža přišel s lepším scénářem – vniknout do vězení. Gordon zprvu nesouhlasil, ale změnil názor, když si ho oblíbila skupinka antlionů, kteří ho prohlásili za svoji královnu. Rázem se ukázalo, že dobýt vězení s nekonečnou a hlavně milující armádou za zády nebude zase tak těžké.

Film X - Entaglement (50:00)
Zatímco HL1 těžil z mimozemské fauny a flóry, HL2 se soustřeďuje na mimozemskou technologii. A tak si Gordon našel nové kamarády v automatických střílnách. Stejně si ale Gordon nejvíce pochvaloval navrátivší se Alyx. Probíjet se vpřed s parťačkou po ruce nebylo marné ani pro diváky, kteří navíc mohli ocenit její vytříbený humor – „Mluvení nech na mě, Gordone.“


Panoramatický plakát 6 – Ze zničeného města stoupá smrdutý dým

Film XI - Anticitizen One (01:20:00)
Vědec Gordon, nyní už prakticky polobůh, se vrátil do centra dění. Zvažovalo se, že tento snímek bude muset být v mnoha zemích včetně samotných USA cenzurován, neboť ponouká utlačované občany ke vzpouře. Nakonec ale na nic takového nedošlo, protože podle průzkumu je v našem světě velmi nízký počet brýlatých vědátorů se schopnostmi elitních vojáků a neobyčejným charisma, které dokáže strhnout masy lidí a Vortiguantů. Všimněte si prosím, že z Gordona se stal natolik zkušený vojevůdce až je schopen kolegům rozkazovat náročné příkazy – běž a zůstaň. Holt stratég se nezapře. I kolegové se stačili během těch let vyvinout ve schopné bojovníky, kteří dokážou obírat padlé nepřátele o zbraně a léčit se navzájem.

Film XII - „Follow Freeman“ (1:00:00)
Tento film je varovným ukazováčkem pro všechny idoly davu. Dokud Freemana následovali jen lidé, ještě to šlo. Když se v davech fanoušků objevili dvacetimetroví Strideři, dostalo následování Freemana poněkud nový rozměr, který někdo ze štábu mimoděk pojmenoval jako: „Running Freeman“


Panoramatický plakát 7 - V interiéru Citadely si líně visí mimozemské kablíky.

Film XIII - Our Benefactors (30:00)
Blízký střet s mimozemským světem si diváci užili už u prvního dílu. V tomto díle došlo na velmi blízký střet s mimozemskou technologií a výslednou technikou. Ukázalo se, že ona mimozemská technologie si s tou naší moc nerozumí a výsledkem byl zábavní park uprostřed Citadely. Vedoucí kolotočář, pan Gordon, zdarma poskytnul svým dobrodincům výlet do stavu beztíže. Tak vypadá opravdová vděčnost.

Film - XIV Dark Energy (20:00)
Být kolaborantem se ne vždy vyplácí. Své o tom vteřinu před smrtí věděl i úhlavní záporák tohoto snímku a vlastně celého filmu. Jen škoda, že pan Breen spíše než na sebe sázel na své chlebodárce a techniku. A tak je mnohými diváky pamatován jako „nejužvaněnější boss všech dob.“ Nakonec je třeba dodat, že náš rejža na svou hereckou hvězdu ani tentokrát nedal doplatit. Holt HL3 klepe na dveře. Anebo ne?

---

Na závěr trochu vážněji. V souvislosti s HL2 je ještě jedna věc, kterou je třeba říct – ve hře existují secrety, které se dají rozdělit do dvou skupin. V té první jsou oficiální secrety označené Lambda symbolem (45). Nasbírat jich alespoň pětatřicet zvládne snad každý, jelikož drtivá většina je tak na očích, že jdou jen stěží přehlédnout. V druhé kategorii jsou oblasti, které vypadají kolikrát lépe skrytě, ale hra je za secret nepovažuje. Celkem škoda. Hráč si pak myslí, že prošel všechno, ale kdeže.

Pro: Design úrovní, druhy nepřátel, provázanost úrovní, vozidla, zajímavé prostředí, každá kapitola o něčem trochu jiném, animace postav, kvalitní spolubojovníci, přítomnost secretů

Proti: Málo zbraní a málo potvor (oproti HL1), zpracování secretů, častý prvek "hledání bedny s raketami"

+23 +24 −1
SolidorSolidor
Dohráno
  • PC 90
Rok 2004 byl ve znamení tří velkých FPS. Jednou byl Doom 3, který nenaplnil moje očekávání, další Far Cry s nepříliš přirozenou džunglí a nakonec je tu Half-Life 2 poháněný mocným Source enginem.

Čím je právě Half-Life 2 nejlepší? Pěkným a většinou uvěřitelným prostředím, příjemnou obtížností a hlavně fyzikou. Každý předmět můžete pomocí Gravity gunu mrštit po nepříteli a to včetně plechovek s barvou, pilou z cirkulárky či obyčejným kovovým sudem. Ovšem i řešení různých puzzlů spočívá ve využití zákonů fyziky. Dalším kladem je určitě vyvážení zbraní. Každá se hodí na jinou situaci a najdete pro ni nějaké uplatnění, brokovnicí se dají dobře odstranit překážky, pistolí zase nejlépe sejmete pár headcrabů atd.

Žádná hra není dokonalá a nejinak tomu je i u HL2. Předně je to příběh. Za celou hru se nic pořádně nedozvíte. Hlavní postavu asi nikdo nenaučil mluvit, protože neřekne ani jedno slovo. Občas jsou navíc některé části trochu zdlouhavé (hlavně Nova Prospekt), ale většinou se prostředí mění celkem rychle.

Možná nemá HL2 tak dobrou atmosféru jako Doom 3 a AI není propracovaná jako u Far Cry. Celkově mi však přijde z této trojice nejlepší, takže vysoké hodnocení si určitě zaslouží.

Pro: fyzikální model, vyváženost zbraní, různorodé a uvěřitelné prostředí

Proti: příběh, nemluvnost hlavní postavy, některé části jsou zbytečně dlouhé

+22 +23 −1
ThellwinThellwin
Dohráno
  • PC 90
Legenda, jedna z nejlepších her, které kdy vyšly, nejlepší hra všech dob, povinnost pro každého hráče ... tak asi něco takového jsem četl a slýchal, když byla řeč o hře Half Life. Já sám jsem z prvního dílu na vlastní kůži poznal asi tak 10 minut, pak se objevil nějaký problém, mě se ho nechtělo řešit, tak jsem to odložil. Hype kolem příchodu druhého dílu mě tedy nechávalo vcelku klidným, obrázky vypadaly pěkně, takže jsem si i celkem tešil, ale nějaká velká očekávání jsem rozhodně neměl.

Vzhledem k mé sestavě jsem se k zahrání téhle pecky dostal až cca dva roky po vydání, ale zase jsem si mohl vše vychutnat naplno. Už od začátku hraní jsem tušil, že to bude trochu jiný zážitek, než obyčejně, grafická stránky, hrátky s fyzikou, povedený design prostředí, ucházející AI nepřátel, to vše dokázalo vtáhnout do hry a HL2 se dostalo, jako jedné z mála her, které jsem hrál té cti, že jsem to dojel v podstatě na "jeden" zátah. Příběh moc komentovat nebudu, neznám souvislosti s prvním dílem a z toho mála, co jsem vypozoroval a vyčetl si netroufám tak činit, mě osobně přišel celkem zajímavý, v mém případě svůj účel splnil a po celou dobu hry jsem se výborně bavil. Bohužel asi trpím nějakým syndromem či co, ale jako u většiny her, které jsem dohrál mě nebavil konec.

Tu pravou sílu HL2 a jeho nadčasovost jsem si uvědomil až, když jsem u příležitosti dohrání Episode One a posléze i Episode Two zahrál původní hru ještě jednou a zjistil jsem, že neztratila vůbec nic ze svého kouzla. Na můj osobní Top 10 to sice není, ale k tomu nejlepšímu, co jsem mohl hrát bych HL2 určitě zařadil.

Pro: Grafika, příběh, prostředí, fyziky, AI nepřátel

Proti: Zase nepovedenej konec

+22 +26 −4
georgieMT82georgieMT82
Dohráno
  • PC 100
Tak si sedím vo vlaku idúcom do postapokalyptického mesta City 17. Bezradne sa pozerám vôkol seba. Pravdepodobne som po katatonickom šoku, pretože zo seba nedokážem vydať ani len jedno jediné slovo.
Vystupujeme, obklopia ma úžasné exteriéry bezútešného mesta, kde sa snúbia prvky hi-tech so strohými kubistickými tvarmi socialistického realizmu východného bloku (predlohou City 17 bol srbský Belehrad, vrátane budovy Parlamentu...).
Stretávam pár dobrých známych, už začínam tušiť, že je predo mnou niečo veľké. Stiesňujúca atmosféra všade navôkol, pocit absolútnej neslobody a útlaku, všade kontroly a kamery ako v orwellovskej budúcnosti.
Predieram sa cez kanály, konečne mám aj niečo v ruke, bez zbrane by moja životnosť v tomto krajne nepriateľskom a odpornými bytosťami zamorenom prostredí nebola dlhá. Stretol som sa s úžasnou ženou Alyx (ktorej obdobu len márne hľadám v reálnom, nevirtuálnom svete...), tá mi neschádza z mysle...
Likvidujem obyvateľov tohto nepríjemného herného sveta, ich výzor mi naháňa zimomriavky. Preveziem sa na vznášadle až do Ravenholmu, kam už nikto nechodí. Veľmi rýchlo zistím, prečo. Medzičasom sa zotmelo, hra si šlape v reálnom čase. Prečo práve v noci musím byť na takom hrôzostrašnom mieste? Brrrr...
Ravenholm je za nami, pred nami však divoká jazda po Highway 17. Hmyz rasy Antlion ma prenasleduje a privádza ma do zúfalstva. Pár akrobatických kúskov, pokocháme sa krajinkou a piesočnatými plážami... tie však vystriedajú klaustrofobické priestory väznice Nova Prospekt. Na denné svetlo sa dostávame s mojou Alyx (Bože, prečo len jej nepoviem aspoň jedno slovo...) a stávam sa rešpektovaným vodcom hnutia odboja. V strmhlavých akčných pasážach sa prestrieľame cez celé mesto až k víťazstvu vo futuristickej Citadele. Zbohom, nadvláda Combine... dokázali sme to. Hoci nás to stálo nemálo utrpenia, krvi a sĺz...

Pro: príbeh, dynamické tempo, prostredie, nepriatelia, fyzika, atmosféra, logické hádanky

Proti: aké proti? 100%

+22 +26 −4
BursoftBursoft
Dohráno
  • PC 90
Dokonalá FPSka, která ničí jakoukoliv konkurenci (áno, narážím na průměrný Doom 3). HL2 se skoro vyrovnává svému předchůdci. Hratelnost je na špičkové úrovni. Hra je lineární, ale přátelé, je to mnohem lepší, než nějaké GTAčka nebo Obliviony s kilometrama otevřenýho světa, kde se nic neděje. Skripty jsou tak dokonalé, že jste pořád unášeni dějem, pořád se něco děje a během hry se nezačnete nudit. Kapitola sama pro sebe je Gravity gun a hraní si s ním. Budu mít snad do konce života zafixované různé pasáže ze hry, jako hraní si s Dogem, bitva na náměstí, ježdění s buginou, procházka Ravenholmem... No a jako bonus je tu i dnes pěkná grafika, výtečná (a využitá) fyzika, v rámci možností perfektní dabing a herecké výkony všech postav. Prostě Half-Life forever.

Pro: Od skalního fandy nečekejte nic jiného než VŠECHNO!

Proti: stejně tak jako NIC :D

+21 +24 −3
SatanSatan
Dohráno
  • PC 90
Jednička je svým pojetím v FPS žánru poměrně revoluční záležitostí, ale hodně věcí, které jsou ve dvojce rapidně zlepšeny, mi přišlo poněkud rozpačitých. Prvně to je leveldesign, který evokuje orwellovské město ve spárech totalitní rasy, dále mnohem zajímavější nepřátelé a hlavně uhlazená hratelnost. Ta sice díky modernímu výstřelku -Gravity gunu- není tak klikatá a řešení puzzlů je otázkou pár sekund, ale dodává hře správný drajv a je mnohem více vyváženější (= uzpůsobena modernímu hráči, což mi, nestydím se říct, vyhovuje). Sice se hlavně ke konci jedná o nechutně lineární postup, jenže jde právě o ten zážitek, jaký má koneckonců každá druhá FPS v čele s Call of Duty. U série Half-Life mi přijde, že má podobný osud, jako Max Payne. Jedničce už ten neotřelý způsob nikdo neodpáře, ale dvojka je v tom nejlepším slova smyslu "bigger, better, more". Ke zvolenému narativnímu postupu asi tolik, že mi příliš nevyhovuje - je pravda odvážný, ale z vyprávění NPC kolem mě jsem toho zas až tolik nepochytil a klíčové informace dohledal na netu (že bych u jedničky nedával pozor?). Celý zvolený přístup příběhu bych pochopil v tom případě, že by se G-Man ukázal jako Freeman z budoucnosti, a že tuto teorii zastávám. V tomto směru je naprostou jedničkou BioShock. HL univerzum je dle různých webovek obsáhlé, což je však vzhledem k vstřícnosti sci-fi žánru k autorům jen standardní fakt. Zamrzí i docela odfláklý závěr, ale druhé dobrodružství doktůrka Freemana se nádherně hraje, všechno krásně odsýpá a i některé momentky stojí za zapamatování (Dog, Strideři). Co na tom, že je to lineární střílečka? Co na tom, že je to všechno jedno velké klišé? Co na tom, že závěr je až příliš plytký a až příliš pod taktovkou Gravity gunu? Narozdíl od jedničky jsem se bavil celou dobu.

Pro: Engine, leveldesign, nepřátelé, dynamická a jednoduchá hratelnost, některé silné momenty, mytologie kolem G-Mana

Proti: Slabší závěr, někdy okatě lineární

+21
TomanoTomano
Dohráno
  • PC 85
Díky nedávné koupi Orange Boxu, jsem si to po 5ti letech zkusil znovu dohrát a musím říct, že i po 5ti letech mě HL2 dokázal zabavit. Hra je, na dnešní poměry, celkem dlouhá a líbilo se mi, že se v ní nikdy "jenom" nestřílí (i když "jenom" střílecí pasáže byly většinou vrcholem hry). Člověk vpodstatě může hru proběhnout (což sem dělal u prvního hraní já, kdy sem v bugince a vznášedlu kašlal na zabíjení a jel dál) a stejně si jí užít nebo pomalu prozkoumat, díky čemuž si víc užije zdejšího světa a najde navíc výbavu.
Máme tu hezky zpracované postapokaliptické prostředí, včetně stále probíhající genocidy. Zbraně dostaly schválně málo zásobníků, aby se jejich užívání muselo prostřídat. Různí nepřátelé, kteří jsou v určitých lokací nebezpeční a v jiných naprosto k smíchu (někteří se k vám dokonce i přidají). Občas nějaký puzzle. Někdy se k vám přidají spolubojovníci, jež nejsou nejchytřejší, ale jako návnada fungujou dobře. :) Po stránce náplně má hra snad všechno, takže u mě žádné stížnosti.
Graficky hra neurazí ani v dnešní době. Navíc se to dá rozjet skoro na všem, takže to potěší. Zvuky taky dobré, ať už hýkání/hlášení nepřátel nebo střelba (která je různě slyšet podle vzdálenosti).
Na hře se mi nelíbily akorát ne moc záživné pasáže s autem a antlionama. Toť vše.

Pro: Prostředí, různorodost (nepřátel, zbraní, gameplaye,...), někdy i fyzika

Proti: antlioni

+21
TolisterTolister
Dohráno
  • PC 80
I přes kultovnost prvního Half-Life jsem si dvojku oblíbil víc, asi protože do obrovských řad fanoušků jedničky nepatřím.

Half-Life 2 nabídla nádhernou grafiku a fyziku. Velká část využívání fyziky se týká skvělého Gravity Gunu, který na zábavnosti jen přidává.
Strašidelná atmosféra vyskytující se v první části jedničky je pryč, ale přijde na ní řada v tom temném a nebezpečném městě Ravenholm. Half-Life 1 má ze začátku víc uzavřenosti, víc tmy a víc hnusných příšer, když to v Half-Life 2 je ze začátku víc otevřenosti, víc světla a aspoň na začátku hrají hlavní druh nepřátel místo příšer(kterých je samozřejmě taky ve hře hodně) vojáci. Tím pádem druhý díl sází na jiný druh atmosféry, než měl první díl.
Projížďka ve vznášedle či bugině je určitě zajímavé oživení a ze začátku zabaví, ale potom se ježdění stane stereotypním. I přes některé povedené momenty se hra neubrání stereotypu, který se dostaví po nějaké době hraní. Naštěstí to zachraňuje poslední část hry, tím myslím poslední lokace hry(povedená prohlídka té vysoké věže, vylepšený Gravity Gun). A ještě vyzdvihnu zajímavý závěr hry.

Half-Life 2 je určitě zábavná hra. Škoda jen toho menšího stereotypu, ale to nevadí, když ta hra má tak dobrou grafiku a hlavně fyziku.

Pro: Grafika, fyzika,hratelnost, Gravity Gun, hraní v poslední lokaci hry a závěr.

Proti: Dostaví se menší stereotyp.

+21
FerdysFerdys
Dohráno
  • PC 95
Když jsem se poprvé dostal k sérii Half Life byla to jedna z mých prvních her vůbec, a tak to šlo ruku v ruce s tím, že jsem tento herní skvost nedokázal ocenit. Zkrátka jsem si myslel, že všechny hry v té době vypadají tak dobře, všechny mají stejnou fyziku, i když ani to jsem moc nebral v potaz. Bylo mi tehdy asi 8 let.

Až s odstupem let a po několikanásobném průchodu hrou (a ještě jich spousta bude) a samozřejmě i s větším průnikem do světa herního průmyslu, jsem začal konečně odkrývat kouzlo skvostu jménem Half Life 2. Jedná se o FPS akci s lehkými fyzikálními puzzly, díky Source enginu, který v té době neměl téměř žádnou konkurenci si hra drží slušný standart i do dnešních dnů. Grafika samozřejmě už nevyrazí dech jako kdysi a jde to vidět hlavně na rozlišení textur, ale nejsem člověk kterému by záleželo na grafice. Hry se hrají protože vás baví hrát. Ne proto jak vypadají. A Half Life 2 není v síni slávy FPS stříleček jen tak pro nic za nic.

Hra na vás okamžitě dýchne svou unikátní atmosférou utlačované společnosti, která je okupována rasou Combine. Příběh je vyprávěn pouze skrze oči hlavního hrdiny Gordona Freemana a funguje to skvěle. Příběh se může zdát skromný na informace, ale dost poutavý na to, aby si hráč po dohrání sám otevřel Google a pronikl do tohoto světa naplno. A pokud to uděláte, můžete být překvapení, jak moc temný vlastně je. Vezměte si třeba nepřátele. Jsou tam zombíci ano...ale jejich představení a provedení se od ostatních her liší, jelikož stejně jak ve skvělém Last of Us se jedná o parazita. Přesněji řečeno a jakéhosi dejme tomu brouka, který vám skočí na hlavu a napojí se na váš nervový systém a udělá z vás loutku. Horší je to, že všechno cítíte a vnímáte i když je z vás otrok. Nedalo mi to a hned jsem chtěl vědět víc, jak tento organizmus z jiné dimenze funguje.

Nepřátelé by však nefungovali bez zbraní. Najdeme tady všechno od pistole, až po mimozemské zbraně. Gunplay v Half Life 2 není nijak špičkový. Co však zbraním dodává sílu je jejich ozvučení. Už dlouho jsem neslyšel aby zbraně zněly tak skvěle. Zbraní celkově není moc ani málo, ale některé kousky mají druhý režim palby, kterým hra zajišťuje dostatečnou variabilitu. O Gravity Gunu se zde zmiňovat nebudu. Bude to pro mnohé skvělé překvapení. Když už mluvím o ozvučení, tak musím zmínit i hudbu. Jedna se o elektronickou hudbu a člověk by mohl říct, že si tuhle kombinaci neumí představit. Opak je pravdou. Lidem z Valve se podařilo zakomponovat ponurou ambientní, elektronickou hudbu do stejně depresivního světa velmi dobře a Half Life si již bez ní neumím představit. Nenechte se však zmást slůvkem ambientní, hudba se umí ve správných místech slušně rozjet.

Nyní se přesuneme k tomu, co na Half Life 2 oceňuji nejvíc... a to hratelnost. Hratelnost je totiž přímo spjata s prostředím. Jak se mění prostředí, mění se i samotná hratelnost a to pořád dámy a pánové. Skrz celou hru. Chvíli prolézáte stokami, následně ovládáte vznášedlo, jedete na dálnici, lezete pod vratkým mostem, dobýváte vězení a je toho mnohem víc. Tyhle časté změny spolu s chytrými fyzikálními puzzly zajišťují, že hráč je nucen stále měnit svůj přístup k hraní a nuda se nekoná snad ani na minutu. Stejně dobře hra dávkuje představování nových nepřátel a zbraní, takže se nemusíte bát, že byste v půlce hry objevili vše co hra nabízí.

Co říct závěrem...Half Life 2 a její následné epizody jsou pro mne právem těmi nejlepšími FPS střílečkami co může člověk (i dnes) hrát. Hratelnost nezestárla ani trochu a hra baví stejně jako před 16 lety. A díky nadčasovému enginu si drží laťku i dnes.

Pro: Level design, hudba, zasazení, nadčasový engine

Proti: ...

+21
H34DH34D
Dohráno
  • PC 95
Nebylo to tak dávno, co jsem se rozplýval nad krásou a rozlehlostí prostředí Far Cry a teď je tady Half-Life 2, který je ještě o tolik lepší - tohle jsem si říkal koncem roku 2004. Pravda, idylické pláže v něm nenajdete, protože k těm mají radioaktivní bažiny z HL2 vskutku daleko, ale jinak je herní svět fantastický. I v extrémně rozlehlých exteriérech je pořád na co koukat, nikde není odbyté prázdno a interiéry? Jedna báseň... Vskutku precizní práce. A to není vše co Source engine přináší, hrátek s fyzikou je zde plno, spoustu věcí se dá přemístit, či rozbít a abyste to nemuseli dělat holýma rukama, vymysleli pro vás kluci z Valve gravity gun - velmi inovativní!

HL2 se však nespokojí jen s onannou (to není překlep) formou, nýbrž nabízí i vyšperkovaný obsah - poutavý a sympatický příběh plný dialogů, dějových zvratů i s poněkud abstraktním koncem ala Half-Life 1. Singleplayerová kampaň zprostředkuje vskutku nezapomenutelný zážitek, spoustu momentů je natolik silných (např. honička s tajemným mužem po střechách a spoustu dalších), že drtivá většina 3D akcí vedle ní působí jako Pacman z první osoby. Navíc ta délka hry! A přitom vše zůstává variabilní a neupadá do stereotypu (In your face Doom 3!). A fakt ne, nepřeháním, HL2 je hra, která se v jinak neúprosném koloběhu času nemá šanci ztratit, na to dám ruku i s gravity gunem do ohně.

Pro: Technická úroveň, rozlehlé i detailní prostředí, působivý příběh, délka hry

Proti: Opravdu těžko říct, možná nepřátel mohlo být více druhů, nebo tak něco...

+20 +24 −4
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 1162 88
  • PS3 7 89
  • Xbox 0 --
  • X360 1 95
  • XOne 0 --
  • XboxX/S 0 --
  • Android 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
28
Odkaz:
http://dbher.cz/h28
Přidána:
06.05.2008
16 let a 204 dní
Hodnocení:
1170 (0-100 %)
Komentářů:
82
Oblíbenost:
Sledovat 98 Chci si zahrát 60
Rozehráno 40 Dohráno 1116
Návštěvnost:
182172× (celkem)
1032× (poslední měsíc)
849× (poslední týden)
11× (dnes)
Více