Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 95
Dost jedinečná záležitost, která je tak originální, tak dobrá a tak úspěšná, že se divím, že na tenhle úspěch zatím nikdo nenavázal, ani nevím o podobné hře, která by se chystala.

Výborná hra, které se hádám, stejně jako u nás, povedlo usadit ke konzoli/PC jednoho hráče, vedle druhého nehráče. Nastává díky tomu spousta situací, kdy jeden na druhého musí buď čekat, nebo si půjčit ovladač a pár plošinek pomoci přeskákat. Kromě toho, ale nenastalo úplně mnoho situací, kdy by přítelkyně měla nějaký zásadnější problém s některou z pasáží her. Mírně frustrující mohou být některé boss fighty, především pokud jeden z dvojice hráčů není úplně zkušený s prací s kamerou druhým analogem.

Na It Takes Two oceňuji, že parádně našli balanc mezi tím, aby si hru užili právě kromě zkušených hráčů i velmi casual hráči až lidé, kteří se ke hrám dostávají opravdu sporadicky. Pro ty je určitě zajímavé, že v průběhu hry se vlastně vystřídá hned několik různých herních žánrů a mechanik, které zkušení hráči moc dobře znají, ale někteří by s podobnými herními mechanikami asi nikdy ani nepřišli do styku. Vše je zároveň skrze obtížnost dobře vyvážené a hrou se příjemně proplouvá.

Grafika je velmi stylizovaná a navštívíte v roli páru mnoho různých lokací, občas až pohádkových, místa jsou velmi rozmanitá a prakticky mě nenapadá, jakou část by nepokryla od podvodního světa, přes virtuální svět v elektrických kabelech až do vesmíru . Herní doba je zároveň poměrně dlouhá a je to tak zábava na několik dlouhých večerů.

Příběh je velmi dobře vystavěn a k postavám si člověk vytvoří za dobu hraní vztah a opravdu se s koncem docela těžce loučilo, celý zážitek ze hry ve mně stále zůstává a klidně bych si ji v budoucnu znova zopakoval, ač samozřejmě po druhé už to nebude mít takové kouzlo.

Pro: grafika, příběh, skvělé využití kooperace, balanc obtížnost pro široké publikum

+8
  • PS5 85
It Takes Two byla pro mě první hra, kterou jsem hrála v kooperaci ve split screenu, a byla jsem zvědavá na nutnost spolupráce a na to, jak přítomnost druhé osoby obohatí herní zážitek.

Po zapnutí hry jsem vpadla do neskutečně barevného a nápaditého světa, ve kterém nebyla možnost se ani na chvíli nudit, jako když na horské dráze projíždíte různými světy. Ano, takové zběsilé tempo hra měla.  Jestli bych měla zvolit jedno slovo, které by hru It Takes Two charakterizovalo, pak bych zvolila slovo kreativita. Na ploše zhruba 12 hodin jsem neustále žasla nad tím, jak tohle někoho mohlo napadnout a jakým způsobem své nápady dokázal implementovat do hratelnosti. Nejen, že jsem vystřídala rozmanitá prostředí, která nabízela unikátní zážitek, ale také jsem létala, potápěla se, lyžovala, stala se rytířem s mečem, osedlala pár živočišných druhů či jsem si hrála s gravitací. A to je jen část toho, co hra nabízí. Po celou dobu jsem nepocítila stereotyp či že bych měla pocit, že jsem něco takového už viděla. S každou další kapitolou mě hra dokázala překvapit mechanikou, která na mě v dané části čekala a těšila jsem se, až si ji vyzkouším. 

Přes to všechno jsem někdy měla pocit lehkého zahlcení. Řešení jednotlivých úkolů bylo totiž mentálně vyčerpávající - ne, že by vyžadovaly nějakou vysokou inteligenci, ale bylo jich tolik za sebou a někdy to vyžadovala hlídat si více věcí naráz, že jsem někdy i doufala v konec kapitoly, ale stále se objevoval další obsah. Proto si myslím, že by hra mohla být o něco kratší, alespoň o jednu či dvě kapitoly.

Hra také nabídla celou řadu soubojů s bossy, kteří byli stejně originální jako zbytek hry. Tedy co se týče jejich vzhledu a osobnosti, protože samotné souboje většinou opakovaly některé mechaniky (propadající se podlaha, správě načasované výskoky) a to mě ke konci hru už tolik nebavilo a popravdě považuji souboje za nejméně zajímavou a zábavnou část hry.

Hratelnost byla navíc doplněna četnými minihrami a malými událostmi přinášejícími ještě další porci zábavy. Nejvíce mě zaujaly paradoxně obyčejné šachy a ježdění na saních, kde mě musel roztlačovat druhý hráč. Nemohu se nezmínit o známé kontroverzní scéně se sloníkem a cítila se jako největší svině, když jsem toho nebohého plyšáka tahala vstříc jeho osudu. Hra člověka nezásobuje jen pěknými a veselými věcmi, ale i něčím takovým, nad čím by se dalo i pohoršit a bylo naopak skvělé, že i takové emoce hra vzbudí.

Ústřední dvojice mě spíše štvala, než že bych s nimi nějak soucítila, v jaké situaci se to ocitli. Oba byli rovným dílem naprosto sobečtí a to, že jejich dcera neřeší, že se jí ani jeden z rodičů neozývá, když je několikrát osloví či na ně mluví (postavy v tom reálném světě jsou totiž "vypnuté", zatímco se jejich druhé postavy pohybují úplně v jiném světě), také o něčem vypovídá. Asi je na nezájem zvyklá. Popravdě by se k sobě neměli vůbec vracet a spíše by se měli v dobrém rozejít a trochu zapracovat na sobě a na svém vztahu k jiným lidem. Postava dcery mi navíc přišla lehce divná, až umělá, jakoby se tvůrci soustředili jen na všechnu tu náplň ve hře a mně tak bylo její potenciální štěstí zcela lhostejné.
+23
  • PS5 80

Pro: Zábavné, nápadité a každá kapitola byla originální. Občas opravdu výzva

Proti: Kniha, naprosto nevyzrálá ústřední dvojice (nechápu jak můžou být rodiče), moc dlouhé

-10 +7 −17
  • PS5 95
Jestli si nějak představuji nápady nabušenou hru, kde bych ani na okamžik neměl pocit, že se něco opakuje nebo hra na sebemenší chvíli ztrácela dech, tak přesně takhle. Každá vteřina téhle jízdy je vyždímaná na maxiumum a je jí věnována maximální péče bez hluchých míst nebo nejmenšího klopýtnutí. Často mě bylo líto, že jsem si s aktuální mechanikou hry nemohl pohrát víc, protože za pár minut ji nahradil okamžitě jiný styl hraní, který byl zcela odlišný, než ten před tím. To vše doprovází luxusní animace se skvělým humorem, který ocení hlavně páry, co již upadli v nemilost rodinného života a starosti o dům s dětmi na krku. Osobnější hraní ve dvou má očividně dost slušný potenciál a nabízí jiný zážitek než na větší množství hráčů orientované mmorpg nebo battle royal. Znovuhratelnost se dá asi bez větších protestů určit na dva průchody a vyzkoušet si tak hru i za druhého parťáka. Zamrzí snad jen nemožnost spárovat se přímo ve hře s někým, kdo také hledá chybějícího spoluhráče.
+17
  • PS5 85
Tak po a way out, což je shodou okolnosti od stejného vývojáře tedy Hazelight studio, jsem měl představu co mně může čekat.


Možná toto je ten hlavní kámen úrazu, neboť a way out byl pro mně něčím úžasným a novým. Musím nechat, že mně hra bavila a s kamarádem jsme se u ní i hezky nasmáli. Většina výzev je mířena na schopnost včas zmáčknou správný knoflík, popřípadě velmi precisně spolupracovat. Příjemným odpočinkem pak byly minihry, které tak nějak dokázali celou hru oživit. Příběh je zajímavý, nicméně dost předvídatelný. Bohužel není hrou co by ve mně zanechala jakýkoliv otisk. Chybělo jí něco co však předchozí počin měl. Celkově je hra hezký lepší průměr.

Hra: Dokončena 100% oplatinováno

Pro: Co-op, nápaditost, zábava

Proti: Zbytečně dlouhé cut scény, příběh

+8 +9 −1
  • PS5 70
It Takes Two je skvělý zážitek. Tedy, když si ho zahrajete s očekáváním pěkné co-op hopsačky. Hratelnost se neustále mění, všechno krásně vypadá a zvučí. Zde prakticky není co vytknout. Snad jen hodně natahovanou druhou polovinu, kdy jsem neustále marně vyhlížel konec. Což je při neustálém chrlení nových nápadů poněkud zvláštní.

Pokud vás totiž zaujal originální námět, a těšíte se na dospělé téma o dvou rozvádějících rodičích, tak smolík. Scénář se vyhýbá rozebírání náročnějších témat a vše řeší stylem "prostě se zas musíte mít rádi!". Tahle dětinská zkratkovitost a banální dialogy jsou o to divnější, když pak přijdou na řadu temnější momenty. Ale to je holt trošku jiný severský humor. Finále však díky tomu pro Codyho a May rozhodně nepůsobí zaslouženě. Nepůsobí nijak.

Osobně jsem od It Takes Two čekal víc, než jen dobrou hopsandu. Je škoda, že se Hazelight dali tak trochu na kolotočařinu a vyprávění odsunuli na vedlejší kolej. Ano, je to zábava. Dneska ale hry mají na víc.
+17 +19 −2
  • PS5 95
Zatrubte na trubky, vyvěste vlajky, naleštěte podlahy a oblečte se svátečně. Herní podsvětí a semetiště zla v podobě EA vyvrhlo na svět hru, která není špatná. Nejenže není špatná, ale je přímo skvělá. Ačkoliv osobně nemám rád jak osobu Josefa Farese, tak cokoliv z područí EA z posledních 10ti let, tak jsem s penězi zariskoval a nelituji ani halíře. It Takes Two je klenot, který můžu jenom doporučit a nemám k němu prakticky žádné výhrady.

Premisa hry je poměrně přímočará a dost jasná už z prvních trailerů: rodiče malé holčičky plánují rozvod, ale zázrakem kouzelného přání a upřímných, dětských slz se dá do pohybu jakési "kouzlo", které uvězní rodiče v malých panenkách a lehce otravná, oživlá, hispánská kniha lásky se snaží vyžehlit jejich vztah tím, že je nutí ke spolupráci. Tolik k příběhu, žádné hluboké promyšlené úvahy o smyslu života a divoké zvraty nečekejte, tato hra je úplně o něčem jiném. O spolupráci. Kolem kooperace dvou lidí je vystavěna celá hratelnost a všechno funguje naprosto skvěle. Nejedná se o kooperaci, na kterou jste většinou zvyklí, alá "já střílím z brokovnice, ty střílíš ze samopalu, to nám to ale jde". Hra a jednotlivé levely jsou navrženy tak, že jeden bez druhého projít nemůžete. V každé úrovni získá jak Cody, tak May unikátní schopnost, která je sama o sobě většinou k ničemu, ale v teprve v kombinaci se schopností vašeho partnera budete moci projít úrovní dál. Vaši hrdinové tak dostanou do rukou například kladivo a hřebíky, nebo metač pryskyřice a zapalovač, nebo každý jednu polovinu magnetu. Budete bojovat, skákat, utíkat nebo řešit hádanky. Každou chvíli vás hra překvapí nějakým novým vybavením, na který jsou navázané většinou velmi originální a neokoukané mechanismy. Samotné levely jsou pak velmi pestré, bohaté, detailní a průchod mezi nimi je krásně plynulý, stejně jako samotné ovládání, které je dostatečně komplexní, ale zároveň jednoduché a hlavně přesné, jak se na plošinovku sluší. Většinu času se pohybujete v koridoru, ale sem tam se objevíte ve větší volné lokaci, kde můžete svévolně prozkoumávat, co se vám zachce, hrát minihry nebo jen tropit neplechu s interaktivním prostředím.

Dobrou atmosféru pak doplňuje velmi pěkná stylizace, modely nepřátel a hrdinů, hudba, voice acting a celkové atmosféra hry, která je tak akorád vážná a tak akorád dětsky hravá. Je asi třeba uznat, že si hra občas až moc okatě půjčuje z jiných her, ať už je to Diablo, nebo Ratchet, nebo hry od Nintenda. Pravda ale je, že žádný z těchto mechanizmů není ve hře tak dlouho, aby to působilo jen jako vykradení jiné hry a na každý jeden vypůjčený prvek přijdou čtyři nové originální.

Ještě nikdy jsme se s ženou u společného hraní takhle dobře nebavili. Upřímně a od srdce jsme se nasmáli a upřímně a od srdce jsme si pobrečeli nad nejbrutálnější vraždou toho nejroztomilejšího herního antagonisty v dějinách.

Avšak pozor, pokud se snad chystáte hrát s někým, kdo videohry moc nehrává, mohla by na něj tahle hra být trošku těžká. Čas od času hodně záleží na rychlých reakcích a zručnosti hráče, a jelikož nejde hru hrát tak, že se jeden z vás veze, musí být oba hráči alespoň průměrně zkušení. Takže pozor, aby tato hra právě naopak nevedla k vašemu rozvodu :)

It Takes Two bylo velmi milé překvapení a je to skvělá hra.

Pro: Stylizace, postavy, mechanismy, ovládání, hudba, akce, prostředí, kooperace, Queen Cutie

Proti: Nic

+32