Komentáře

V poslední době jsem si dohrál pár casual hidden object her a dostal jsem chuť zas na nějakou klasickou adventuru. Takovou tu moderní, bez stresů, rozčilování, pěknou, svižně ubíhající. Lost Horizon to splňuje beze zbytků. Při dřívějším dohrání mě sice na 100% nestrhla a ani tentokrát nepřišlo takové to kouzlo, jaké měly některé stoprocentní adventury, ale v podstatě nemám co vytknout

Pěkné intro, výborné akční filmečky (skok na náklaďák, letadla, pronásledování mafiánským autem) a opravdu velkolepé, neodbyté finále kde světe div se nechybí špičkový kung-fu souboj ve kterém se dívka v nesnázích zachrání sama. Líbezná grafika s měnícím se prostředím ve kterém nechybí ledová pustina, džungle či africká poušť a pár opravdu povedených scén - třeba hrdina na střeše monumentálního hradu bičovaný proudy vody v zuřící bouřce. Krásná hudba s povedenou swingovou písničkou která se zavřenýma očima i ušima zní opravdu jak z roku 1936, kdy se hra odehrává.

Příjemně odsýpá i příběh. Hlavní hrdina je takový ten typický šestákový dobrodruh se jménem Fenton Paddock, které každý komolí. Má armádní minulost, ale dobrovolně trpí ve vyhnanství za velkou chybu co udělal. Živý se pašování, podváděním a kradením, ale samozřejmě má zlaté srdce. S dávnou kamarádkou se vydají zachránit přítele, špičkují se, ale samozřejmě se mají rádi, pomáhají si a na konci nechybí obligátní polibek. A hledání přítele se pomalu mění na pátrání po bájné Šambale a protože jsme v roce 1936, jeho soupeřem jsou všemocní a všehoschopní nacisti. Je to odlehčené vyprávění, které je vykrádačkou/poctou Indiana Jones and the Fate of Atlantis. Nechybí tu spousta humoru, ale ne tolik, aby se to nedalo brát vážně, naopak jsou tu poměrně hutné filozofické přesahy týkající se duše světa/genetické paměti. A když mají tvůrci pocit, že je toho na hráče moc, tak na Fentona je to taky moc. On není profesor archeologie, jen obyčejný chlap a spoustě věcí nerozumí nebo má problém je přijmout. Možná klišé, ale perfektně odvyprávěné.

A do třetice příjemná je i hratelnost. Díky tlačítku na zobrazování předmětů odpadá jakýkoliv pixelhunting, pravé tlačítko slouží k průzkumu, levé k používání. Nikdy nejste zahlceni množstvím zbytečných krámů, aktivních objektů v lokacích nebo lokací samotných. Vždy je to pár míst, předměty které mají logické využití a plus mínus zhruba tušíte co se po Vás bude chtít a jak budete postupovat. Předměty jdou v inventáři rozebrat, skládáte občas sice krkolomné, ale vždy logické kombinace. Je tu pár puzzle s volitelnou obtížností, ale jen aby se neřeklo. Je to lehké, hratelnost slouží svižně uhánějícími ději, ale přesto zábavné a různorodé. Občas s někým spolupracujete, v ledové pustině se snažíte přežít, v Africe pendlujete mezi lidmi a plníte jejich přání a v Berlíně podvádíte až se hory zelenají, abyste se vetřeli na přísně střeženou olympiádu. A nechybí ani parádní spolupráce napříč časem.

Lost Horizon je moderní adventura, taková jaké na přelomu nultých/desátých let vzniklo poměrně dost, která může pro kovaného adventuristu být příliš jednoduchá (ani jednou jsem nemusel kouknout do návodu), mě to ale vyhovuje a baví, možná i víc než spousta těch hardcore adventur z dávné minulosti.