Diskuze

pipboy: Z mých 98 hodnocení jsou pouze 3 nižší než 60%. Nepřistihl jsem se, že bych rozdával jedno průměrné (neřku-li podprůměrné) hodnocení za druhým s komentáři "nedostatek hloubky", "nedostatek hloubky", "nedostatek hloubky".

Je to trochu jako psal Adieu niž: "A světe div se, já se u her dokáži "jen" bavit. Totiž - přijde mi, že nic jiného takřka ani nezbývá. :-)"

Ona ta "hloubka" je pojem nejen podivně vypadající, ale také obtížně postižitelný. Samozřejmě je to možné tak, jak teď píšeš. Jestli z mých postů vyplynul opak, tak to nebyl záměr.

pipboy: Tohle je pohled pouze jednoho segmentu kupujících. Pro ten je primární účel zábava a pro ten se také vyvíjí hry, které tomuto primárnímu účelu odpovídají. Kromě toho jsou ale i jiní kupující, pro které primárním účelem zábava být nemusí, může jím být třeba právě ta hloubka. I u této skupiny je pravděpodobně požadavek na určitu míru zábavnosti (byť nemohu vyloučit opak), ale hra pouze zábavná ji neuspokojí; je to pouze jedna z několika složek a často zdaleka ne nejdůležitější. (A skupiny hráčů jsou samozřejmě i jiné, nejdůležitějším kritériem může být informační hodnota/naučnost, věrnost simulačního modelu...)

pipboy: "jsou schopny nest hloubku (a obvykle jsou pak hutne), ale nikdy to nebyl jejich ucel"
-------> Kde bereš jistotu paušálně tvrdit, co bylo účelem her? Já znám hry, u nichž jsem přesvědčen, že to účel byl (dvě jsem před chvílí jmenoval). A pokud řekneš, že "to nebyl účel většiny her"... no a?, tak je to myslím s veškerou kulturní produkcí. Většina vývojářů by tu hloubku především nedokázala vytvořit, ani kdyby chtěla.
Jsou vývojáři, kteří o hloubku usilují, jsou hry, které hloubku mají. O takové hry já stojím a s nimi budu ostatní hry poměřovat.

Slayer: Však mi to dohrání také dalo pořádně zabrat. Kdybys slyšel, jak jsem u toho řval... :o)

U her tohle opravdu většinou nedělám, na to jsou příliš dlouhé, ale MGS byl vyjímkou kvůli tomu, jak vysoce hodnocený je, ale především proto, co konkrétně je na něm vysoce hodnocené, tedy příběh, dialogy, hloubka. Crysis si rozhodně nepustím jen proto, že je skvěle hodnocená kvůli realistické grafice.

Slayer: Před započetím mé MGS mise jsem o MGS mnoho nevěděl - rozhodně ne to, že je založen takřka výlučně na soubojích s bossy -, pouze jsem pochytal střípky jeho slavné aury o "fantastickém a japonsky odlišném příběhu".

To, že mě tahle hra bude jen srát, jsem zjistil samozřejmě velmi brzy. Ve hře jsem i nadále pokračoval především proto, abych zjistil, jaká tahle neskutečně oceňovaná hra doopravdy je. Takže ano, zčásti to bylo i proto, abych ji pak mohl kritizovat. Když mi totiž každou chvíli někdo řekne, že má MGS nejlepší herní příběh v historii, teď se mu mohu vysmát. Kdybych MGS nedohrál, vysmát bych se mu nemohl.

Takže jsou určité zkušenosti, které se vyplatí prožít bez ohledu na to, co budou stát. MGS je pro mě jednou z nioch, ale mohu tě ubezpečit, že mezi hrami jich mnoho není.

Zareaguji zde pouze ke dvěma (dříve v diskusi padnuvším) bodům:

1) Hry nepoměřuji pouze vůči nějakému abstraktnímu ideálu dokonalosti. Samozřejmě i to by byla možnost – v případě, že by byly VŠECHNY hry špatné, přece není třeba nejlepší z nich hodnotit 100% . Každopádně by se v takovém případě dalo polemizovat o tom, jestli je dané médium (hry) vůbec schopno nést nějaký hodnotný obsah: třeba současný film prostě nemůže nabídnout hmatovou/čichovou zkušenost. Jenže tento případ neodpovídá realitě, hry JSOU SCHOPNY mít hloubku, máme zde jako nejlepší příklad Planescape: Torment (ale i další jako I have no mouth and I must scream). Ostatní hry tedy nepoměřuji jen vůči onomu abstraktnímu ideálu, ale i vůči těmto – ryze konkrétním – hrám.

2) Výtky tohoto druhu se najdou ve spoustě mých komentářů, v Grim Fandango jsou hlasitější, protože za Grim Fandango stál evidentně velmi schopný tým, což se ukazuje na nápaditosti a kvalitě prostředí/lokací; ostatně znám i jinou práci Tima Schafera a vím, že dokáže velké věci. Proto mě konkrétně u tého hry mrzelo, že jak měla výborně vyšlápnuto, nedotáhla to někam dál.
----> Ovšem do jaké míry se to projevilo na výsledném hodnocení, je zřejmé: Udělil jsem jí 75%, tedy značně nadprůměrné hodnocení.