Komentáře

Vzhledem k tomu, že jsem hru dohrál a strávil v ní tedy dost času a že jí tady hned naskočilo tak špatné hodnocení, pokusím se trochu popsat své dojmy.

Od dob Racera (a to už je hodně dávno) jsem podobnou hru na PC nehrál, takže Mini Motor Racing EVO pro mě bylo celkem osvěžující. To ale neznamená, že je vše v pořádku. Pěkně od začátku, z poměrně mnoha aut na výběr jsem si na začátku zvolil brouka, perfektní auto pro rychlé obraty, poměrně rychlé a s velkou zásobou nitra, která vyvažovala průměrnou akceleraci. Leč také naprosto, ale totálně nemožné auto do jákéhokoli souboje tělo na tělo. A že jich bude. Bohužel po prvním výběru už potom není moc možností k výměně auta za jiné. Všechny vydělané peníze jsem vrážel do jeho vylepšování a k upgradu všeho co šlo jsem se dostal až ke konci hry. Nevyplatilo se tak pořizovat si jiné auto na základních hodnotách, nebyly přebytečné peníze. Škoda, ale o to víc jsem se sžil se svým broukem, s jeho skoro až extrémní přetáčivostí, kdy je třeba šahat na šipkové klávesy s pořádnou obezřetností. Rozumějte, tahle hra je o setinách sekundy. Jedno kolo na většině tratí netrvá déle než 15s a pokud soupeřům na začátku nadělujete až 20s, už ke konci prvního šampionátu začne přituhovat a závody jsou na některých tratích vypjaté až do konce. A v takových chvílích se všechno může posrat v jediném okamžiku. To pro mne byla síla téhle hry, kdy se člověk snaží, pak zmrví jednu zatáčku a rozmlátil by klávesnici.

Bohužel, ne vždy to byla moje chyba, že se něco nepovedlo. Po tolika závodech už znám všechny tratě i AI protivníků na každé trati úplně nazpamět, všechny jejich chyby, které se postupně staly vlastností, jíž je možné využívat i ke svému užitku. Tedy kupříkladu, psal jsem, že jen na některých tratích vám dají soupeři zabrat, na jiných ne. Mají totiž evidentně naprogramované nějaké obecné chování, ale nejsou naprogramované přímo na danou trať. Stačí tak, aby se jel okruh s nějakou pěknou šikanou, vracečkou, nebo rovnou sérií šikan a vraceček. Jejich styl průjezdu pak vypadá tak, že se vymlátí o všechny bariéry a jedou dál. Celou hru!! Na těchto tratích pak není problém s broukem mistrovským v zatáčkách dominovat. Naopak na rovinatějších tratích, nebo na tratích s množstvím záludností, skokánků a pískových zatáček náchylných ke smyku oni nikdy smyk nedostanou, najednou nedělají chyby a mnohdy stálo mnoho pokusů a vypjetí všech nervů je porazit a vždy to bylo kolo na kolo až do konce. Mimochodem, na trati je vždy jen jeden až dva rovnocení soupeří. Ostatní budete dávat o kola a slouží jako problém, který Vás zbrzdí a nejlépe ještě pošle na hrazení.

Samostatnou kapitolou je nitro, podle mě největší problém hry, kdyby ho úplně odstranili, byla by pro mne hra záživnější. Nitro v podání protivníků totiž způsobuje záchvaty vzteku. Používají ho naprosto nesmyslně, klidně před ostrými zatáčkami a ti větší, dodávky a autobusy mají jediný cíl - sejmout vás. Jedete si do zatáčky, přibrzdíte a prase za váma vycítí příležitost, spustí nitro a co na tom, že se pak válí v kotrmelcích s vámi a ostatní zatím vás oba nechají za sebou. Nitro je také rozhodující prvek na startu závodu, což je možná nejdůležitější moment závodu. Zde všichni soupeři do jednoho v prvních desetinách sekundy závodu nekoordinovaně zapnou nitro a vystřelí dopředu. Neudělá-li to ale jeden ze závodníků, zpravidla všichni do sebe praští a nejvíce semelou vás. Alespoň já to tak s otloukánkem broukem měl. Na začátku jsem vždy bušil do nitra, abych se z tlačenice dostal hned dopředu, přežil první zatáčku a užíval si vedení. Nebyla jiná možnost a opakování nevypočitatelného startu, který je mnohdy dílem náhody, bylo na denním pořádku.

Ve výsledku nebýt designových chyb a zle nastavené AI protivníků, byla by to fajn jednorázkovka, protože se skrz na skrz arkádovitým pocitem z jizdy jsem byl spokojený, bavil mě a přes to všechno, dostavil se i určitý stupeň návykovosti.