Umění. Paper Beast je hra, která je bez pochyby umění. A to v tom nejlepším slova smyslu. Nejedná se totiž o nějaký experimentální kousek, který si zvolil herní médium omylem. Je to hra se vším všudy, ale bere médium hry a především médium virtuální reality plně do svých rukou a užívá ho na maximum. Uvažuje o herním zážitku od začátku nově. Nejde v roky zažitých škatulkách a jejich kombinacích - fps, rpg, rts, … Zbytečně svazující zkratky. Cílem Paper Beast bylo přinést hráči silné pocity a zážitky a snaží se k tomu využívat všechny možnosti, které hry a VR nabízejí a sakra se jí to daří.
Něco VR her už jsem odehrál, ale Paper Beast rozhodně patří mezi top. Hergot, vždyť on to bude i jeden z nejlepších herních zážitků vůbec.
O samotné hře nechci říkat vůbec nic, protože celá pointa hry je o jejích objevování. Můžete se podívat na obrázky, můžete se podívat na trailer (na gameplaye se nedívejte), ale nezáleží na tom. Ta krása je v objevování. Nikdy nevíte, co vás čeká. Jakože vůbec. Představte si, že nasadíte VR headset, očekáváte nějakou logickou hru s papírovými potvorami, zapnete hru, přivítá vás nějaké podivné sci-fi menu, pustíte hru a ocitáte se v nějaké psycho audio testovací místnosti, která skvěle reflektuje technické možnosti hry generovat spatial zvuky, interaktivně, pomocí změny polohy různých objektů, za doprovodu "živé korejské?" hudby.
Což není zrovna vstup, který jste čekali.
A vtom je ta krása objevování. Ta hra vám nic neříká, musíte vše objevovat sami. Svět, pravidla, smysl. Bude to úžasná cesta, protože hra vás umí citově připoutat. Často činíte skutky ne proto, že by to vyžadoval postup, ale protože že cítíte, že je to správné.
Občas vás hra totálně odstřelí nějakým wtf momentem (nechci vůbec naznačovat) a jindy jen uchvátí zcela nečekanou epickou scénou, která nemá obdoby. To podtrženo skvělým technickým stavem, fyzikální simulací, AI, a faktem, že prostě jste ve hře.
Občas umí být hra trošku na ránu svým ovládáním, její rozsah také není největší, ale většinu času budete v úžasu a očekávání.
Pocity, které vám hra dokáže generovat, se nedají srovnat s žádnou hrou, co jsem hrál. Jednak do typu, ale i intenzitou se řadí na špičku.
Údiv, tajemno, strach, adrenalin, uspokojení, štěstí... hra vás často prostě donutí se usmát štěstím.
Paper Beast je umění. Opravdové, poctivé, vydřené, kombinací talentu, píle i technických znalostí. Je to umění, která vyvolá pocity hluboko ve vás samých. Pozéři koukající na špínu v rohu muzea netušíc, jestli jde o neuklizený nepořádek nebo součást výstavy, by se divili, kam se to herní médium, kterému přisuzovali přívlastek kultury kriplů, posunul. Totálně předčil možnosti čehokoliv ostatního.
Žijeme ve skvělé době a jsem rád, že Éric Chahi (mimo jiné tvůrce Another World) měl možnost něco takového vytvořit.
Něco VR her už jsem odehrál, ale Paper Beast rozhodně patří mezi top. Hergot, vždyť on to bude i jeden z nejlepších herních zážitků vůbec.
O samotné hře nechci říkat vůbec nic, protože celá pointa hry je o jejích objevování. Můžete se podívat na obrázky, můžete se podívat na trailer (na gameplaye se nedívejte), ale nezáleží na tom. Ta krása je v objevování. Nikdy nevíte, co vás čeká. Jakože vůbec. Představte si, že nasadíte VR headset, očekáváte nějakou logickou hru s papírovými potvorami, zapnete hru, přivítá vás nějaké podivné sci-fi menu, pustíte hru a ocitáte se v nějaké psycho audio testovací místnosti, která skvěle reflektuje technické možnosti hry generovat spatial zvuky, interaktivně, pomocí změny polohy různých objektů, za doprovodu "živé korejské?" hudby.
Což není zrovna vstup, který jste čekali.
A vtom je ta krása objevování. Ta hra vám nic neříká, musíte vše objevovat sami. Svět, pravidla, smysl. Bude to úžasná cesta, protože hra vás umí citově připoutat. Často činíte skutky ne proto, že by to vyžadoval postup, ale protože že cítíte, že je to správné.
Občas vás hra totálně odstřelí nějakým wtf momentem (nechci vůbec naznačovat) a jindy jen uchvátí zcela nečekanou epickou scénou, která nemá obdoby. To podtrženo skvělým technickým stavem, fyzikální simulací, AI, a faktem, že prostě jste ve hře.
Občas umí být hra trošku na ránu svým ovládáním, její rozsah také není největší, ale většinu času budete v úžasu a očekávání.
Pocity, které vám hra dokáže generovat, se nedají srovnat s žádnou hrou, co jsem hrál. Jednak do typu, ale i intenzitou se řadí na špičku.
Údiv, tajemno, strach, adrenalin, uspokojení, štěstí... hra vás často prostě donutí se usmát štěstím.
Paper Beast je umění. Opravdové, poctivé, vydřené, kombinací talentu, píle i technických znalostí. Je to umění, která vyvolá pocity hluboko ve vás samých. Pozéři koukající na špínu v rohu muzea netušíc, jestli jde o neuklizený nepořádek nebo součást výstavy, by se divili, kam se to herní médium, kterému přisuzovali přívlastek kultury kriplů, posunul. Totálně předčil možnosti čehokoliv ostatního.
Žijeme ve skvělé době a jsem rád, že Éric Chahi (mimo jiné tvůrce Another World) měl možnost něco takového vytvořit.
Pro: originalita; vizuál; fyzika; fungování světa (byť malý rozsah); přesah; silné pocity; editor po dohrání
Proti: občas ovládání; délka