Diskuze

Isair: Nepsal jsem, že neuznávám boje, ale klidně se obejdu bez houfů nepřátel á la Diablo. Daleko víc mě baví sledovat, jak se v boji jednotlivé statistiky projevují a zkoušet všemožné kreace, jak nepřátele poslat do pekel a ne jen repetitivně používat 2-3 schopnosti, s kterými projdu celou hrou.

Zas tolik mi násilí krkem neleze, spíš jsem se chtěl zamyslet nad tím, proč je skoro ve většině PC her hlavním zápolícím prvek boj. Adventur mám odehráno až, až, ale hrát pořád po předem dané linii časem omrzí.

MCZ: Pokud si sjedeš ještě o pár příspěvků níž, tak tam se nediskutovalo jen o bojovém systému, ale o RP záležitostech vůbec.

Bavit se o větší realističnosti v RPG je skoro stejně nesmyslné, jako ten můj příspěvěk o virtuálních hrách. Hry, jejichž bojový systém je zaměřený hlavně na boj tváří v tvář a magii, kde se vyskytuje nespočet nejrůžnějších typů chladných, dřevěných a dalších zbraní, by se musela pro každý typ zbraně vytvořit speciální bojová technika, protože např. s kordem nejde bojovat stejně jako s dlouhým mečem. Navíc proti zkušenému a obratnému šermíři by měli velice malé šance postavy bojující s obouručními, zejména tupými zbraněmi - jeden promach obouruční palice a je v koncích. Jak řešit střelné zbraně? Sice je nesmysl, aby postava schytala 10 šípů a ještě byla schopna střelce zneškodnit, ale na druhou stranu by mohl každý zakempený ostrostřelec jednou ranou nepřítele vyřídit. Magie - sice největší kámen úrazu všech fantasy RPG, protože skoro nikdo vlastně neví, jestli vůbec ve skutečnosti existuje a jak by měla vůbec fungovat, ale v RPG vždy platilo, že sebelepší bojovník není lepší než průměrný kouzelník a i kdyby se cíli podařilo vyhnout se direktivním kouzlům, tak by měla kouzlící postava vždycky nějaké eso v rukávu, s nímž by zabila naráz nejen jednoho, ale houf nepřátel. Dál, jak řešit zbroj postav, váhové zatížení a možnost pohybu? Rytíři v plné zbroji byli vždy alfou a omegou celé party, aby co nejdéle vydrželi a ostatní slabší postavy měly čas na své akce. Při přiblížení se k realitě by se z nich stala jen neohrabaná plechová hrouda, která by se na nic nezmohla a na koni by byly postavy v lehkých brněních nebo beze zbroje. Čili všechny bojové RP systémy jsou a musejí být o kompromisech mezi nutným nadhledem a trošku uvěřitelnější reálností.

Hamster: Tak s větším přiblížením bojových systémů reálnosti by jsi jako jedinec asi nemohl vypalovat světy a zabíjet hordy nepřátel na potkání.

Ale jinak vás samozřejmě chápu. Zkrátka nechcete koukat, jak vaše postava bezhlavě mlátí někam před sebe a když jí náhodou něco vleze do cesty, tak to "omylem" zabije.

MCZ: Já se nesnažím nic usměrnovat, píšu, co mi na jazyk slina přinese, protože tahle nesmyslná diskuze si nezaslouží nic jiného, než nesmyslné příspěvky. Ale neboj, nejsem obětí výzkumů britských vědců.

Hamster: Je to asi taková konina, jako chtít např. ve fantasy RPG realistický bojový systém. Pro mě je největší potěšení z celé hry tvorba postavy, pokud tedy za něco stojí, je všude mraky statistik, číslíček a kdoví čeho ještě. Boje jsou až na vedlejší koleji, protože kam se člověk koukne, tak ve většině případů někdo někoho mlátí, vraždí, zabíjí...

MCZ: Pro ....... je všechno pitomost! Nebo kam si myslíš, že se bude vývoj digitální zábavy ubírat? Podle mě jednoznačně do takovýchto virtuálních extrémů.

Hamster: Já už se moc těším na dobu, jestli se jí dožiju, kdy budou tak dokonalé virtuální hry, při nichž budou jejich účastníci řvát bolestí, když jim šrapnel roztrhne břicho a oni se budou koukat na svůj vyhřezlý pajšl nebo budou dostávat infarkt z leknutí. Pak se budu v duchu usmívat a říkat si: "Kam vás ta touha po realističnosti dovedla, hoši...?" :)

MCZ: Jsem nepsal, že jsi tvrdil něco o "božské dokonalosti". Tím jsem chtěl jen osvětlit svůj postoj nutnosti vývoje postav v RPG.

Adieu: Fajn, už si tě píšu. Až zchrastím ty stovky milionů dolarů, beru tě jako game designera :)

MCZ: Jakákoliv nižší bytost prochází celý svůj život nějakým vývojem, nejsme bohové, abychom byli stvořeni dokonalí a čísla nám ve hrách velice ulehčují sledování toho vývoje. Neříkám, že jsou stávající systémy dokonalé, vždycky se může přijít na něco nového, ale v hrách na hrdiny/zloduchy je to znázornění vývoje více než nezbytné. Člověk se při jakékoliv činnosti také zdokonaluje ve spoustě vlastnostech, i když mu nikde nenaskakuje, že se mu zvedla síla o 1 nebo se naučil kouzlo xy. stupně, ale ví, že si na sebe může klást větší nároky a zdárněji čelit nástrahám života. To, že se od dob AD&D tyto vývojové stromy moc nezdokonalovali, je jen díky pohodlnosti těch, kteří tyto hry dělají. Jinak teda nevím, co máš na mysli s tím: "Proč si prostě na začátku nezvolit určitý typ postavy s limitovanými možnostmi a schopnostmi a nesmířit se s tím, že některé větve (ideálně většina) mi zůstanou pro tuhle postavu nepřístupné?" Ve většině RPG, co jsem hrál, si člověk volí různé typy postav, omezené svým povoláním s nemožností fušovat do řemesla těm ostatním. Takže bych neřekl, že se tohle nepraktikuje.

Adieu: Co to je realistický soubojový systém? Dost dobře si nedokážu představit, jak by jeden maník v reálu bojoval proti drakovi velkému jak stodola a takových příkladů jsou mraky. Reálně se dá udělat jen to, co známe z historie a současnosti a kdybychom se měli opírat jen o to, tak bychom RPG žánr hodně ochudili. Představ si, že budeš 20 let švihat mečem nepřátele, po takové době s ním budeš zacházet tak, že ti vyřízení protivníka zabere jen chvilku, oproti začátkům.

A vůbec nejlepší bude, když každý z nás začne vyvíjet své vlastní RPG, abychom jednou viděli, kdo z nás zná nejlepší recept na tyhle hry :)