Komentáře

Po Psychonauts jsem pokukoval už prakticky od vydání (že už je to 18 let, mne trochu děsí). Kdysi jsem na Steamu odehrál i první úroveň, ale až s letošní herní výzvou jsem se konečně k prvotině Double Fine Productions odhodlal.

I když to nebyl výlet vždy úplně příjemný, bezesporu šlo o zajímavý exkurz do již celkem vzdálené herní historie. U hry je předně třeba ocenit obrovskou kreativitu autorů a absolutní originalitu herního světa. V tomhle na Psyhonauts nemá z konkurence takřka nikdo. Úrovně jsou diametrálně odlišné a to dokonce do té míry, že se modifikuje celá hratelnost. Propojení s psychikou a duševními problémy postav je geniální a skvěle funguje. Úrovně obsahují parádní detaily (byť už ne v úplně pohledné grafice) odkazující na nemoc či trápení dané postavy. "Světy" se povedly prakticky všechny, za speciální zmínku však rozhodně stojí miniaturní město s gurelliovými rybími bojovníky a Waterloo.

Příběh samotný je ulítlý a díky velmi příjemnému humoru, pro který jsou autoři proslulí, není děni v Whispering Rock Psychic Summer Campu jen bezduchou omáčkou. Naopak jde díky zábavným charakterům i rozvíjení zápletky o jeden z hlavních pilířů, na kterém hra stojí. Psychonauts jsou však stále převážně plošinovkou. A paradoxně trochu selhávají právě v tomhle aspektu...

Ne, že by byly ty plošinky a překážky špatně nadesignované, problém tkví v ovládání. To nezestárlo vůbec dobře a domnívám se, že i před těmi takřka dvaceti lety muselo být pro některé hráče kamenem úrazu. Takřka ve všech úrovních jsem s ovládáním Raze a neposednou kamerou lehce zápasil. Mnohdy se hlavní hrdina na plošince prostě nezachytí, jindy nesmyslně mine natažené lano. Úplný Mordor však nastává až v poslední úrovni příhodně nazvané "Meat Circus", kde se dostavila nefalšovaná a ve hrách již dlouho nepocítěná frustrace (a to prosím mluví fanoušek soulsovek). Poslední úroveň je totiž z větší části omezena časem a ten malej prevít prostě ne a ne skočit jak má. Pocit, že za nezdar nemůžete ani tak vy, jako spíše nešikovnost vývojářů a hloupá designerská rozhodnutí zážitek ze hry hodně kazí. Vůbec se už nedivím, že podle statistik je mezi těmi kdo pokořili předposlední a poslední regulérní úroveň hry značný rozdíl. Pocitu z konce hry rozhodně nepřidala i náhoda (?), že mi zrovna v poslední pasáži hra jednou spadla a já kus otravné úrovně musel absolvovat znovu.

Po stránce hratelnosti mě tak hra nejvíce naštvala na úplném konci, kdy by měla spíše zářit. Pocit vzteku mě chvílemi ponoukal i k horšímu hodnocení, nakonec však nesporné kvality převážily a já vzhledem ke staří hry oko přimhouřil. Při chvílemi nepříjemném hraní jinak skvělé plošinovky se mi tak v hlavě usadila svůdná myšlenka – předloňský Psychonauts 2 musí být naprosto famózní kousek... Tak snad dříve než za dalších osmnáct let.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 2.  Debut:  Dohraj prvotinu vývojáře, který má na Databázi 10 a více vydaných plných her." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 144. hodnotící; digitální verze PSN