Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Nejlepší western-style jRPG, které jsem dohrál? Ano, a to nejen proto, že je jediné takové, které jsem dohrál :) 

Nejsem znalec jRPG. Když tak přemýšlím, z hlavy ani nevím, jestli jsem někdy nějaké dohrál. Starých v RPG Makeru tvořených (nebo tak vypadajících) her jsem rozehrál na PC poměrně dost, ale dohrál jsem maximálně ty, které nebyly „RPG“, tedy např. To the Moon či sérii Pilgrim Adventures. Důvodem ve většině případů byla drásající repetitivnost soubojů, kdy po stopadesáté musíte porazit ťukáním na tlačítko „attack“ tři vosy, nebo délka soubojů způsobená zejména epickými animacemi velmi neefektivních útoků, kdy se po pěti minutách po stopadesáté viděné epičnosti dozvíte, že útok byl not very effective a udělal pouhých jeden milion poškození, což je jedna miliontina života první z osmi fází vašeho protivníka. Zkrátka poměr zajímavosti oproti výše uvedenému protahování hry pro mě v určité fázi hry převážil směrem k „zahrát si na chvilku něco zajímavějšího“, což samozřejmě následně vedlo k tomu, že jsem se ke hře už nevrátil. Nějakou Yellow verzi Pokémonů jsem kdysi na emulátoru dohrál, to se ale asi za jRPG nepočítá. Nejblíže k dokončení jsem byl u Septerra Core (pokud je to jRPG), které jsem nedokončil pouze proto, že mi zemřel disk i s uloženými pozicemi. Prostě… tak se to u mě s touto kategorií her dlouhodobě má. Chtěl bych, aby mě to bavilo, ale většinou mě to po čase znudí… nebo zemře disk.

Sea of Stars jsem zaznamenal již na Kickstarteru a dle prezentace jsem byl opravdu ve velkém pokušení ji podpořit. Důvod, proč jsem tak neučinil, je poměrně prostý – jednak jsem na poli PC her podpořil pouze třikrát neověřené vydavatele a z toho to dvakrát nedopadlo a jednak jsem měl v té době poměrně dost backnutých projektů (deskovek) a vyhlásil jsem si stop stav. Vlastně jsem si ani neuvědomil, že by mělo jít o „jRPG“.

No a když hra nakonec skutečně vyšla na PC a dokonce zapadla do Herní výzvy, řekl jsem si, že ji musím zkusit, a samotného mě překvapilo, jak moc mě bavila, a to od začátku do konce. Po dohrání jsem byl tak nekriticky nadšený, že jsem si raději dal mírnou pauzu před psaním svých dojmů. Pauza se však protáhla na 9 měsíců a teď tu takhle plácám. Samozřejmě jsem si pak někde přečetl, že prý hra není příliš originální a řadu prvků čerpá ze starších klasik zejména 90. let. Docela by mě zajímalo, které to jsou, protože nic, kde by do sebe všechno tak krásně zapadlo, jsem nehrál. Rozhodně neříkám, že se jedná o hru století nebo, že by byla geniální či extra originální. Spousta herních prvků je stejná, jako v jiných obdobných “RPG Maker” hrách, ale to prostě od hry tohoto typu člověk čeká - stejně, jako že v plošinovkách se skáče po plošinách a v point’n’click adventurách se ukazuje a kliká.

Proč vlastně tento úvod - mám pocit, že je tu poměrně dost zarytých fanoušků jRPG, tak chci jen osvětlit, že jsem spíš na neutrální půdě a veškeré porovnání s předchozími zkušenostmi jsou s hrami, které jsem z různých důvodů nedohrál a je klidně možné, že jsem je opustil ještě před tím, než své kvality stačily rozvinout.

Takže, když tady tak píšu, mi teprve dochází, že u většiny her daného typu je pro mě překážkou v hraní právě nezajímavý soubojový systém a boje jako takové - buď mi vyloženě vadí jejich plochost, repetitivnost nebo množství těch nezajímavých (grind), když přitom tyto souboje tvoří většinu času stráveného u hry. Za mě Sea of Stars nabízí v rámci bojové části dostatek různých elementů a interaktivity na to, aby mě u hry udržel. Až do konce hry je použitelná většina z nabídky různých útoků, schopností a komb už jen proto, že potřebujete kombinovat různé elementy, které přinášejí, abyste jimi rušili nebo oslabovali zvláštní útoky nepřátel, zvlášť na vyšší obtížnost. Řada útoků a obran proti útokům nepřátel, kde je vyžadována interakce hráče, je pak dalším zpestřením, které dodává soubojům na akčnosti.

Rozvoj postav při postupech o úrovně je zde sice do určité míry pouze na oko, ale alespoň hra dává iluzi volby ze čtyř možností, kterou oblast každé postavy při postupu o úroveň posunout trošku více a každé vylepšení jak pak docela znát. U naprosté většiny ostatních jRPG, které jsem rozehrál, jsem takový pocit neměl - hra pouze oznámila, že postavě přibyla nějaká číslíčka a jediný pozorovatelný efekt byl u počtu životů. To mě prostě neba. 

Vizuál, hudba, zvuky, rozanymovanost postav jsou vytvořené tak, že k sobě krásně pasují a celý svět působí občas trochu divně, ale každopádně konzistentně. Je to samozřejmě o osobním vkusu, ale mě se to pohádkové vzezření docela líbilo.

Také oceňuji, že si autoři vyhráli s řadou detailů, které nemuseli řešit, jako jsou animace a zvuky při vaření pokrmů, nebo i ta doprovodná hra s figurkami na mechanických stolech (už nevím název) vlastně nebyla tak špatná. Memorial chamber (možná taky komolím) je taky pěkný nápad. Nebo různé artefakty (asi zase komolím), kterými můžete dle svých preferencí či potřeb upravovat různé aspekty hratelnosti. Dále různé a různě obtížné "hádanky" (například navigace v poušti k obtížnému souboji a co vedlo k True ending - tady to možná taky komolím, přeci jen si detaily už nepamatuju). A kdybych ještě nějakou dobu přemýšlel, určitě by mě napadla řada dalších věcí.

Příběh, dialogy… no, co si budeme. Dialogy by mohly být občas alespoň o něco méně povrchní, ale když to znovu porovnám s tím, co jsem z jRPG hrál, setkal jsem se obvykle se dvěma extrémy - buď byly dialogy úplně debilní, nebo byla hra hrozně ukecaná, ale opakovala stále dokola očividné věci, což bylo ještě horší při nutnosti neustále odklikávat tři objevující se řádky textu. Takže dle mých zkušeností jsou tady dialogy vlastně úplně v pohodě. Příběh možná taky není nic objevného, ale neurazí a hra se stejně s ničím zase tak moc dlouho nemaže. Hra se také nezaměřuje na osobnosti a osobnostní rozvoj postav a to ani ve vzájemných interakcích, ani jinak.

Co závěrem? Asi zase úvod. Nejlepší western-style jRPG, které jsem dohrál? Ano, a to nejen proto, že je jediné takové, které jsem dohrál.

(Dohráno v rámci Herní výzvy 2024 - kategorie Nemova říše - ve hře ovládáš loď.)

Pro: Soubojový systém, včetně boss-fightů, audio-vizuální stránka, načrtnutý, "barevný" svět, rozličné detaily dokládající, že tomu autoři chtěli přidat něco navíc

Proti: Jednoduché postavy bez rozvoje

+8
  • PC 40
Brzdi vole, páč přehnané vzrušení zde není na místě. Sea of Stars je totiž hra o hovně. Žádné napětí, žádný humor, žádný postupně se rozvíjející a do epického finále směřující příběh, natož nějaké dějové zvraty. Hlavní hrdinové jsou bezcharakterní nulky a během putování se jim neděje žádné příkoří, které by hnulo emocemi. Smrt nepřichází v úvahu. Prostě jdou zachraňovat svět, zabíjejí příšery a jde jim to jak po másle. Příběhově jde o jedno velké plytké nic, a proto ani nejde říct, jestli je příběh dobrý nebo špatný, protože žádný není. Podobný problém jsem měl nedávno i Chained Echoes, ale SoS je ještě mnohem horší.

Což je škoda, protože souboje jsou možná nejlepší ze všech 2D rpg her, co jsem kdy hrál. Pravda, mohl bych jich na prstech tří ruk spočítat, ale rozhodně lepší než všechny staré vykopávky včetně Chrono Trigger. To by se však u hry z roku 2023 dalo tak nějak očekávat. I ten příběh, že?

Postavy mají odlišné zbraně a schopnosti s jinými efekty na průběh boje, přičemž jejich taktické používání vede k rychlému vítězství.  Pokud se ještě navíc při útoku/obraně ve správný čas zmáčkne tlačítko, tak dojde k zvýšení účinnosti. Práce s manou a nabíjení zabijáckých komb dokáže zvrátit nepříznivý průběh jedním šmahem. Nepřátelé signalizují blížící se zákeřné manévry, které je dobré eliminovat dřív, než k nim dojde. V jiných hrách se lze skrz bitky dost často znuděně probít používáním základního útoku, ale to v SoS nehrozí. Souboje sice nepatří k nejnáročnějším, ale strategicky přemýšlet a plánovat se u nich musí prakticky od prvního tahu, podle složení nepřátelské party, které je pokaždé jiné. Zábavné a v oku lahodící grafické stylizaci.

Ale k čemu je to dobré, když chybí příběhová motivace pokračovat dál?

Navíc záporů a negativ je zde víc. Jak je prázdný příběh, je prázdný i svět. Průchod je veskrze lineární a má kolísavou kvalitu. Zajímavá místa se střídají s mizernými, zábavní bosáci s nudnými. Lokace jsou sice různorodé, ale postrádají logickou návaznost a kromě příšer/truhel v nich nic není. Postavy toho - kromě pobytu ve městě při poradě jak dál - moc nenamluví, takže se jedná o chození od ničemu k ničemu. Mají sice nebojové schopnosti k řešení hádanek - přítah, šťouch, hop, žbluňk - ale jejich řešení je příliš okaté a probíhá jaksi automaticky ve vteřiny bez zapojení mozku.

Během hraní SoS se mi začaly vracet vzpomínky na skvělé příběhové RPG - sérii Vampires Dawn. Bylo to skutečně tak dobré? Po zjištění, že se první dva díly dočkaly v roce 2020 vylepšené verze, jsem dvojku schválně rozehrál a skutečně! Zatímco Vampires Dawn má příběh originální, všudypřítomný, spletitý a s nečekanými zvraty o síle atomového hřibu, tak SoS nabízí jen standardní klišé zanechávající po sobě jen z batolete pšouk.

Kromě silného příběhu jsem v SoS nezaznamenal výrazný roleplaying, takže bych se zdráhal ji označit jako rpg. Je to prostě obyčejná akční hra s arkádovým hopsahej. Pár hodin si člověk dobře zabojuje, ale dohrávat SoS do konce nemá smysl. Rychlý průlet průchodem na youtube mě ničím nenavnadil, takže jsem to po 12 hodinách zabalil. Úsvit upírů odstranil veškeré pochybnosti a proto tůdlenctu blbost můžu vyrudit s čistým svědomím. Rádo se stalo a netykejte mi!
+7 +8 −1
  • PC 100
Už som si celkom dlho hovoril, že tejto hre by som mal venovať nejaký ten komentár. Párkrát som sa k nemu nakopol a nakoniec ho nikdy nedopísal. Na jednu stranu preto, že už som raz svoje dojmy podrobne spísal v mojej recenzii a v podstate všetko podstatné a dôvody, prečo si ma tento titul tak získal sú tam vysvetlené. No rovnako som nechcel pôsobiť ako totálny fanboy, ktorého jedna hra tak okúzlila, že by písal len samé superlatívy. Lenže v prípade Sea of Stars je to pre mňa vskutku náročné. Pretože táto hra ma skutočne naozaj očarila, a pripomenula mi staré časy, kedy som rád hral tituly na svojom Game Boy Color a neskôr Game Boy Advance. Staré Nintendo tituly pre tieto platformy mali svoje nefalšované čaro a Sea of Stars by tam neuveriteľne v tej dobe vynikol.

Prvá vec čo ma na hre zaujala bola skutočne nádherná pixelartová grafika, ktorá dokázala v mnohých momentoch skutočne zažiariť. Rovnaký zážitok som prežíval aj pri titule Hunt The Night (ďalšia hra, ktorú by som niekedy mohol okomentovať). Všetky tie pozadia, jednotlivé interiéry a exteriéry vyzerali skutočne impozantne. Klobúk dolu pred autormi vizuálnej stránky hry, pretože som sa tu skutočne rozplýval blahom. Musím uznať.

Je pravda, že hlavní hrdinovia sú veľmi typické postavy podobnýh hier, no to mi v žiadnom prípade neprekážalo. V prípade hlavných hrdinov nejako nepotrebujem, aby boli komplexní alebo kvalitne napísaní. Príbeh má skôr ťahať okolie a vedľajšie postavy. A tie zvládajú svoju prácu perfektne. Garl ako vojenský kuchár a ich najlepší kuchár je pre mňa v tomto prípade asi najideálnejší príklad, pretože si myslím, že reálne srdce celej hry leží práve v jeho postave. Rovnako zaujímaví sú ale aj ostatní spoločníci. Serai má zaujímavý príbeh, ktorý sa ku koncu skutočne poriadne zamotá a Rash´an je tiež postava so svojimi vlastnými tajomstvami, ktoré sa nakoniec ukážu byť kľúčovými pre celý príbeh.

No a potom je tu ešte gameplay, ktorý hodnotím skutočne ako najväčšie plus celej hry. Súboje sú spracované solídne, máte tu ohromnú dávku rôznorodých nepriateľov so svojimi vlastnými schopnosťami a je treba poriadne vedieť jednotlivých hrdinov striedať a využívať ich slabé miesta, aby ste dokázali odolať silnejším útokom. Boss súboje sú taktiež skvelé a oceňujem koľko rozličných typov rôznorodých monstier dokázali do tejto hry tvorcovia priniesť. Ja som si dal tú námahu a pokúsil sa poraziť všetkých. Viem, že jedného si budem môcť vyskúšať, až keď odblokojem alternatívny (a podľa hry skutočný) koniec, no nepodarilo sa mi bohužiaľ nazbierať všetky dúhové mušle, takže tam ešte nie som.

Minihra Wheels takisto skvelá a nútila ma poriadne prehodnotiť na niektorých miestach zvolenú taktiku. Je to náročnejšie než sa to miestami zdá. Najmä keď hráte šampionáty, za ktoré dostávate špeciálne bonusy. Niekedy som bol frustrovaný z toho, že som často dostal na držku, ale úspech bol vždy zaslúžený a priniesol mi pocit zadosťučinenia. No a nakoniec by som mal povedať, že hra je skutočne obrovská. Na dokončenie potrebujete minimálne 40 hodín hracieho času a je plná takých neskutočne nádherných momentov, že mi v určitých momentoch skutočne vybehli slzy do očí. Neľutujem jedinú sekundu strávenú s týmto titulom a neviem sa dočkať čo Sabotage prinesú nabudúce. Pretože Sea of Stars bolo skutočne všetko čo som si mohol len priať a moja najobľúbenejšia hra roku 2023. Áno, prekonala dokonca moje zážitky z Baldurs Gate 3 a to som si nemyslel, že sa niečomu podarí.
+16