Diskuze

@Malignus (06.12.2016 14:44): Dlouho se většina FPS (pro jednoduchost uvažuji pouze FPS) vytvářely "jako Wolf" či "jako Doom", tj. bludiště, které člověk mohl procházet libovolným tempem. Po nějaké době se FPS zase vytvářely stylem "lineárnější průchod s příběhem" a nakonec "tunel se skripty". Není na tom nic divného ani spikleneckého, konkurence se prostě snaží okopírovat to, co má aktuálně úspěch. A proto se také třeba o Wolfenstein NO mluví jako o návratu ke klasice (byť tím bylo myšleno spíše období kolem roku 2000 než kolem 1995).

Ne že by neexistovaly výjimky, ať už frenetické probíhání levelů v AvP (nebo náročnost leveldesignu v System Shock či volnost Future Shock) nebo naopak proti konkurenci "uvážlivý postup" a návrat ke klasikám v rebootech Shadow Warrior nebo WNO.

@GodOfTheSick (06.12.2016 14:58): Na tom samozřejmě také něco může být (myšleno věk, ochota řešit zákys hodinu místo youtube během minuty). Na druhou stranu, že by v mých šestatřiceti hrál větší roli vypracovaný styl (FPS se dnes hrají jinak než před dvaceti lety) než úbytek rychlosti reakcí proti tomu, když jsem hrál FPS v patnácti ... řekl bych, že se to více než vyrovná. A už délka se srovnává dost obtížně, o obtížnosti nemluvě. Vůbec nevím, jestli bych paušálně prohlásil FPS za lehčí než dříve. Co se týče nároků na hráče stran představivosti nebo orientace v prostoru jsou dnes FPS (myšleno mainstreem, výjimky opět existují a není jich málo) jistě jednodušší. Co do obtížnosti přestřelek už bych si ale tak jistý nebyl, spíše mi přijde produkce maličko těžší díky nemožnosti ukládání. Srovnám-li Doom bez ukládání na Ultra Violence, tak to bylo daleko lehčí než CoD 4 na poslední obtížnost (ačkoli jsem CoD 4 dohrál původně na druhou nebo třetí, tak podruhé na poslední nikoli, příliš frustrující).

@GodOfTheSick (06.12.2016 11:29): IMHO jde o to, že dříve (řekněme 1992-1998 byly střílečky poměrně krátké (asi jako dnes to, na co nadáváme :-) ), ale skutečná herní doba byla v porovnání s některými dnešními tituly prodlužena:

1) nepřítomností neenginových animací
2) nepřítomností sekvencí, kdy je hráči "brána hra z ruky"
3) zákysy plynoucími z nekoridorového leveldesignu
4) rychlostí hraní. Člověk si v levelu chodil tak, jak uznal za vhodné a ne tak, jak jej hnaly skripty kupředu. Motivací bylo krom jiného hledání tajných chodeb nebo brnění/lékáren/munice (kdy naposledy se v FPS stalo, že člověku došla munice?)

Až hrami typu RtCW/NoLF a dalšími, které kladly důraz na příběh (myšleno na poměry žánru, nikoli absolutně) a méně bludišťoidní leveldesign se herní doba natáhla směrem k oněm +- 10 hodinám, které považuji u stříleček za celkem ideální. Delší herní doba by znamenala představovat stále nové a nové mechanismy a nepřátele, aniž by došlo třeba k rozstřelení obtížnosti nebo pocitu laciného natahování herní doby (než že by to nešlo, viz nový Shadow Warrior, ale osobně mi 10 hodin skutečného hraní u stříleček stačí). Právě až přehnáním těchto prvků a zkrácením herní doby vzniklo to, co se nám některým na dnešních FPS nelíbí. Nestalo se tak pouhou přítomností těchto prvků, ačkoli Half-Life je FPS jiného typu než třeba Doom nebo Quake II.

IMHO nejdelší střílečky byly tak mezi lety 2000-2005 (kdy také došlo k výše zmíněným experimentům co se týče prolínání žánrů). Deus Ex (ano, není to čistá střílečka) jsem poprvé hrál hrou naměřených 24 hodin (takže ve skutečnosti déle). Far Cry jsem rozhodně hrál také dost dlouho.

Opakované hraní dělá hodně, už víš, jakou zbraň kdy použít, kam jít a kam ne, kdo kde bude stát, nezakysneš při hledání postupu atd. Herní dobu to zkrátí klidně o třetinu až polovinu. Přesto je pravda, že Shadow Warrior zrovna patří ke kratším kusům (20 levelů v porovnání třeba s 30ti levely v Blood), ale zato jsem jej dohrál 3x, naposledy cca před dvěma měsíci v Redux verzi :-)

@Garret (21.11.2013 11:40): Ale tak to bych si zase dovolil maličko nesouhlasit :-)