Komentáře

Na úvod se přiznám, že byť jsem velký fanoušek Star Wars, části s Jabbou nebo zločineckými syndikáty mě baví vždy ze všech nejméně. Pro mě SW jsou světelné meče, kodex rytířů Jedi, Darth Vader a boj světlé a temné strany Síly. Když proto tato hra byla oznámena, byl jsem značně skeptický a rozhodnutý ji vynechat. Kombinace téhle části SW a Ubisoftu, od kterého se dal očekávat další generický open-world, na který jsem už alergický, mě ani trochu nelákala. Nesledoval jsem novinky, nesledoval jsem trailery. Pak hra vyšla a okamžitě dostávala ze všech stran pořádnou čočku a já věděl, že jsem se v původním odhadu nemýlil. Pak jsem ovšem naprosto nahodile v různých internetových diskusích narážel na příspěvky lidí, kteří psali, že tu hru hrají a výborně se baví a ty hejty nechápou. Pomalu to ve mně začínalo hlodat, začal jsem si říkat: "Hele, je to ale SW, co to zkusit? Třeba to aspoň bude prostě oddychovka v SW kulisách a zabaví." Tak jsem napsal své milované... Ježíškovi... a od Vánoc se do téhle hry pustil, aby mi už po první hodině hraní klesla čelist a já se do Outlaws úplně zbláznil. Zbožňoval jsem každou minutu hraní od začátku až po závěrečné titulky a musím v hodnocení napálit 100 %.

Na jednu stranu ano, je to zase další open-world s hodně podobnou šablonovitou strukturou, kterou jsme viděli už stokrát. Několik unikátních lokací (tady planet), ve kterých se ale člověk pohybuje nelineárně tak, jak chce, minihry na páčení zámků a hackování počítačů, in-game deskovka (tady karetní hra Sabacc) a dokonce si můžu písknutím přivolat Geraltova koně... pardon, speeder, aby mi přijel až pod nos (a samozřejmě nemůžou chybět ani závody speederů).

Jenže, ono tady nějak všechno prostě funguje úplně perfektně. Jádro hry, což je stealth, je super zábavný a neustále mi připomínal Metal Gear Solid 5 (jen bez těch padáčků a dalších japonských pitomostí), což byla jedna z mála stealth her, která mě fakt bavila. Do toho máte společníka Nixe, který je opravdu úplně klíčový a strašně užitečný (v příběhové misi, kde ho chvíli nemáte, teprve zjistíte, jak esenciální herní mechanika to je; kromě toho tahle mise má i přesně ten emocionální efekt, jaký chtěla mít). Přestřelky jsou zábavné a to hlavně proto, že když jednou střelím Stormtroopera do hlavy, tak je prostě po něm. Páčení zámků je rytmická minihra a hrozně mě bavila. Hackování počítačů je logická minihra. A Kessel Sabacc? Po hrozné in-game deskovce v Horizon 2 byl tohle opravdu balzám na duši. Ty karty jsou prostě super, jednoduchý princip, ale hodně variability. Navíc postupně hráč získává další možnosti podvádění, které jsou mimořádně uspokojivé a zároveň do logiky herního světa skvěle zapadají.

Tak je to vůbec se vším. V jiných open-world hrách mám vždycky hrozný vnitřní problém s vedlejšími questy. V Zaklínači 3 se snažím zachránit Ciri, ale do toho mám čas si hrát na zaklínače a brát si po vesnicích zakázky? V Horizonu zachraňuji svět a vážně mám čas a motivaci jít někde v nějaké zapadlé díře nějakému NPC shánět ingredience na jeho projekt nebo se účastnit závodů na robotických mountech? V Outlaws ty vedlejší questy dávají perfektní smysl. Kay je psanec, bez peněz v kapse a lapená v síti soupeřících syndikátů a prostě dává smysl, že dělá všechny možné zakázky, aby si vydělala peníze na vylepšení gearu, nebo aby se dostala k informacím.

Mimochodem, nezmínil jsem hvězdnou loď, která tu kromě funkce domova dává i možnost "volně" si létat vesmírem, případně se účastnit různých vesmírných bitev. Ovládání je tak svižné a nerestriktivní, že i tahle část byla moje vyloženě oblíbená (jediná škoda je, že na začátku je ta loď až příliš slabá a je až příliš velký skok po upgradu lodi, kdy najednou všechny vesmírné bitvy začnou být úplně lehoučké).

Dále se chci rozplývat ještě nad jednou věcí a sice tím, že konečně jsem po dlouhé době hrál RPG bez jakýchkoli levelů a scalování. Svět a nepřátelé se nijak vůči hráči nescalují, to znamená, že když si odemknu nové abilities (což tady probíhá tak, že musím splnit nějaké prerequisites, a nikoli bezduchým expením) a získám lepší gear, tak je ta hra prostě lehčí. Například zatímco na začátku jsou hry v Sabaccu víceméně o náhodě, po odemknutí dalších podvodů a lepších token karet už jsem ani před hraním neukládal pozici pro save scumming - sebejistě jsem věděl, že každou hru dokážu vyhrát. A takhle má podle mě RPG vypadat, protože právě to je na tom progressu uspokojivé. Odemykám si možnosti a vylepšení, abych byl silnější a aby věci, které na začátku byly těžké, byly na konci snadné.

Příběh, pravda, není žádná velká pecka (jako třeba Horizon 1, když vezmu jen open-worldy), zvraty jsou často předvídatelné, ale není to ani nuda, motivuje k pokračování a emoce to vyvolává přesně takové, jaké má, když vás někdo třeba podrazí nebo naopak někdo jiný se ukáže jako pravý kámoš. Navíc příběhové mise jako třeba Jabbův palác na Tatooine nebo infiltrace imperální vesmírné stanice mají neskutečnou atmosféru a koule.

Nedostatků se tu pár taky najde, především občasné bugy (kromě takových těch klasických jako propadnutí se podlahou nebo velmi výjimečný crash mě nejvíc štvaly ty, kdy se splněný vedlejší úkol neoznačil v quest logu jako hotový, takže tam do konce hry visel), slabší grafika (třeba vlasy Kay, ale obecně po dohrání Horizonu 2 byly Outlaws v tomto ohledu trochu jako pěst na oko) nebo fakt, že asi 90 % truhel obsahuje jen kosmetické věci. Ale světe div se, zatímco v jiných hrách to nesnáším, tady mě překvapivě hodně bavilo si třeba svou vesmírnou loď nebo speeder různě přebarvovat :-)

Závěrem tedy - nenechte se mýlit zfanatizovaným davem, který se rozhodl tuhle hru prostě hejtit z principu. Je vážně mimořádně dobrá a zábavná. Hodně mě mrzí, že nebyla přijata kladněji a že už asi od této značky nemůžu čekat víc, zatímco jiné krávoviny dostávají jeden díl za druhým.