Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Objektivně vzato je STREETS OF RAGE 4 prakticky bezchybný nářez. K dokonalosti mu chybí vychytat jen pár subjektivně drobných nedostatků, které však 4 roky po vydání už vychytány nebudou.

V základu slabá dvouhodinovka nabízí obrovské množství obsahu, jak se zabavit na mnohem delší dobu. Prosté opakování celé kampaně s jinou postavou a obtížností poskytuje odlišný zážitek, ale je tu i několik herních modů - Story, Arcade, Battle, Survival, Boss.

Před začátkem je vhodné projít si trénink a naučit se spoustu užitečných triků. Třeba možnost chytit nepřítelem vrženou zbraň jen tak někoho nenapadne. Pamatovat si u každé postavy pokročilá komba je však vcelku zbytečné. Na pohled jsou sice efektní, ale v zápalu boje nepoužitelná. Obyčejná komba stačí a roztodivné kejkle jsem beztak občas dělal, ani jsem nevěděl jak.

Patrně kvůli větší variabilitě nabízených postav má každá nějak omezené schopnosti, takže při sólo jízdě jsem měl neustále pocit, že mi něco chybí. Shiva neumí používat zbraně. Floyd nemůže pořádně vyskočit. Vzdušná komba zvládne jen pár vyvolených. Některé speciály jsou neškodné pšouky. I rychlé postavy chodí dost pomalu. Rozhodně bych uvítal tlačítko pro běh/rozběh/úskok, protože na kopačku letící do ksichtu je možné reagovat jen nastavením tváře.

Nejvíc jsem si oblíbil Estel, protože její kombo zakončené saltem mortale smete během chvilky z obrazovky všechno živé a ještě poskytuje snadný únik z prekérek. Překvapivě nejméně zajímavý mi přišel legendární Axel, který používá běžné kopy a chvaty. Stejně jako ostatní ho lze vylepšit v Survival modu, kde se dost zdlouhavě odemykají nové pohyby.

Tucet v pěkné grafice navržených levelů skrývá celou řadu vychytávek určených k likvidaci nepřátel. Kaluž s žíravinou, vybuchující sudy, elektrický drát, díra v podlaze, koule na háku, prosklený výtah... Komu to strategicky pálí, tak nemusí nonstop drtit jeden čudlík, ale vlastní vyčůraností si ulehčí postup vpřed.

Větší zastaveníčko si zaslouží obtížnost. Dvě nejnižší - Easy/Normal - nemá smysl vůbec zkoušet. Jsou určeny pro postižence, kterým kromě všech prstů chybí i půlka mozku. Pro standardně obdařené jedince začíná zábava až na Hard, protože Medium zde není. Saláti budou samozřejmě často chcípat, ale s úsměvem na tváři.

Ve Story modu je možné v případě smrti před opakováním kola vyměnit neschopnou postavu za jinou a použít Game Assist, který dovoluje přidat si navíc několik životů a záchranných hvězd. Ponížení tak lze vyřešit mnohem přijatelnějším způsobem, než se naprosto zesměšnit snížením celkové obtížnosti. Během prvního průchodu na Hard jsem sice musel několikrát vyměnit propocené triko, ale brka jsem natáh jen dvakrát (kolo 10. a 12.). Jinak jsem na konci stál vždy vítězně s luxusní zásobou života.

Na dvě nejvyšší obtížnosti Mania/Mania+ se už začíná negativně projevovat pomalý pohyb. Připadal jsem si jak vozíčkář, kolem kterého tancuje Cassius Clay. Ulici zaplní houfy rychle se pohybujících uličníků, ale cikánské férovky se bát netřeba. Naopak. Do chumlu nepřátel se vyplatí skočit a hromadně je drtit.

Hra se ukládá pouze ve Story modu po dokončení každého kola, ale zároveň se vynulují body a resetují životy/hvězdy, takže není důvod k jejich taktickému syslení. V Arcade modu se hra neukládá vůbec, což při téměř 2 hodinové délce nutné k dokončení snižuje počet pokusů, kolikrát to člověk zkusí. Stage select umožňuje libovolně znova projít jakoukoli stage, ale pouze na obtížnost v které už byla celá hra dohrána do konce.

Celou řadu nastavených parametrů bych pozměnil, aby byla větší motivace k překonávání vlastních rekordů a hraní na vyšší obtížnost. (Znovu)hratelnost jinak nemá chybu, protože objektivně vzato je STREETS OF RAGE 4 prakticky bezchybný nářez.
+8
  • PC 95
Někdy člověk čeká 15 minut a přijde mu to jako věčnost, no a pak stane, že 26 let uteče jako voda. Řeč je o oficiální sérii Streets of Rage.

Jsme automatový hráč, mám rád mlátičky alias beat´em up hry a série Streets of Rage je moje srdcovka a počítám sem i neoficiální verzi Streets of Rage Remake. Moje očekávání jaké bude SoR 4 byly obrovské.

Streets of Rage 4 dějové navazuje tam kde skončila 3. Po smrti Mr X se ujímají syndikátu jeho děti dvojčata Mr Y a Mrs Y. Proto je potřeba opět povolat staré známe jako je Axel Stone, Blaze Fielding, Adama Hunter a i nějaké nové Cherry Hunter dceru Adama, plus Floyda Iraia a jeho kybernetické paže.

Nejdůležitější pro Beat´em up hry je hratelnost a jak už ostatní díly ukázaly Streets of Rage s tím nikdy neměla problém. Otázka je, zda v dnešní době odstojí jen tři tlačítka? Odpověď je, že hra využívá čtyři tlačítka (lze přepnout do starého režimu jen na tři) jedno na sebrání předmětu, jinak jsou to zase jen tři tlačítka, kterými mi dáváte punkáčum na frank. Když říkám na frank, tak tím myslím, přes držku, nakope jim prdel, udělá jim pytle pod očima jelikož je nově ve hře kombo systém a údery na sebe navazují až to není hezky. Je to hezký ale ne pro punkáče a tlusté motorkářky. K tomu je upravený systém používání speciálu, pokud ho použijete ztratíte část energie, kterou je možnost si doplnit mlácením nepřátel ale nesmíte dostat úder jinak ztratíte i tu část energie za speciál. Vývojářů se povedlo skloubit jednoduchost do složitosti. Přimět hráče využívat těch pár pohybu co ve hře jsou, tak aby je kombinovaly a využívaly je všechny. Přitom udělali totálně rozdílné postavy, s každou se hraje jinak a přitom mi přijde že jsou navzájem vybalancované. To že jeden má sílu a druhý umí běhat, třetí má úder, kterým se dají mlátit na zemi, čtvrtý úhyb, tak si jsou prostě rovni. Minulých dílech to většinou nejvíc válcoval Axel, ve čtyřce Axelovi trošičku ubraly síly, rychlosti, takže oproti ostatním dílům je to znát ale v konečném součtu, je to dobře. Schrnu to do jedné věty: Na opakované hraní je zaděláno! Plus je možnost si odemknout dalších 12 retro postav z minulých dílu.

S prvních videi jsem měl z nové grafického kabátu SoR 4 rozpačité pocity, přece jen jsem retro hráč. Postupem času, čím víc jsem se začal zajímat o vydaní hry se mi začal komiksový styl zamlouvat. Po prvním spuštěním byly rozpačité pocity tamtam. Postavy jsou prokreslené, pohyby plynulé vše jede krásně. Level dyzajn je luxusní, hezké levely střídají krásné levely a díky tomu jak vše vypadá dobře, mi přijde, že sem tam se objeví místnost, která oproti ostatním vypadá úplně odfláknutě. To ale nemění nic na faktu že graficky SoR 4 je parádní, obzvlášť pokud si vypnete všechny ukazatele energii. Další skvělá věc co se vývojářům povedla, je grafická vylepší či vypnutí HUBu , retro styl atd. Prostě zase něco navíc a to se cenní.

Pro hudbu musí napsat samostatný odstavec. Asi málo ze starších pařanů by neznalo nějakou 16bitovou skladbu či melodii série Streets of Rage. Jsou tak profláknuté, že i ti co neposlouchají elektronickou hudbu, řeknou že hudba u Streets of Rage je dobrá a hlavně k tomu sedí. Pokud jde o SoR 4, tak vývojáři vsadily na jistotu a to na Yuzo Koshiroho, který dělal hudbu i předešlým dílům. Opět vše vyšlo na jedničku, progresivní elektro, střídají techno aby pak mohla najet melodie, které se zaryje do podvědomí. Pokud by jste chtěli za vzpomínat na minulé skladby a porovnat s aktuálními, není nic jednoduššího než v menu přepnout na retro music, další body pro vývojáře.

Co říct závěrem, hru jsem dohrál nesčetněkrát a stále mě baví. Stále zkouším nová komba, učím se v čem je jaká postava dobrá a bych konečně mohl zkusit obtížnost Mania na jeden kredit. Jediný větší zápor je špatně fungující multiplayer, který dost laguje. Přes Remote Play od Stemu jede online plynule. Jinak se Streets of Rage 4 opravdu povedlo, jen je škoda že SEGA se postavila zády k Streets of Rage Remake, který považuji za nejlepší. Jelikož si myslím, že tento španělský fanoušek vývojář mohl být nápomocen udělat Streets of Rage 4 nepřekonatelnou hrou. 95%

Pro: Grafika, Hudba, Kombo, Varibilita postav, Nastavení.

Proti: Špatně fungujicí online multiplayer

+15
  • PC 85
Mnou dlouho očekávaná mlátička právě dohrána cca za 7 hodin herního času. Pokud si pokládáte otázku, jestli hra stojí za momentálních 25 euro, tak na to existují dvě odpovědi. Pokud jste na prvních třech dílech vyrůstali jako já a je pro Vás tahle série naprosto oddanou srdcovkou, neváhejte, pokud ne, počkejte si na akci a to klidně sakra dlouho.
Tvůrci čtvrtého dílu slibovali, že se pokusí maximálně vycházet z původních her a to dodrželi se všemi plusy ale bohužel i mínusy dané série.
Začnu příběhem, který je jednoduchý, s příjemným nádechem retra a návazností na předešlé díly, ale o příběh u téhle série nikdy stejně nešlo.Vrací se tři základní postavy a to Axl, Blaze a hlavně Adam, který byl můj jasný favorit vždycky a bohužel byl jenom v prvním díle, takže jsem se trochu naštvaně zavrtěl když jsem při prvním zapnutí zjistil, že si ho nejdřív musím vybojovat. To sice netrvalo dlouho, ale o to víc rozčarovaný jsem byl, když jsem ho získal, jelikož není jako postava moc dobrý a tím se dostávám k těm kladům a mínusům které jsem zmiňoval.
Obtížnost téhle hry je doslova úchylná. Nevím, jestli sem jenom herní máslo, ale už jednička se v jednom prakticky nedala projít a hra stavěla na kooperaci dvou hráčů a tomu byla taky obtížnost přizpůsobená. Začal jsem na EASY a udělal jsem dobře, sám bych hru v životě na vyšší level nikdy neudělal a ještě k tomu jsem z 12 kol musel prostě odehrát 9 kol s Axelem, jelikož je jako jediný rychlý, silný, má skvělé obranné i útočné pohyby a jediný v tom šíleném počtu nepřátel obstojí. Adam je pomalý a jeho útoky ve větším počtu nepřátel nestačí. Blaze je sice úžasná, ale slabá a nedošel sem s ní přes šestý kolo. Ostatní dvě postavy nemá cenu zmiňovat. Jako zpestření pokud budete hrát hru ve dvou a více lidech může být, ale průměrný hráč jako jsem já si s nimi ani neškrtne.
Herní vlastnosti a grafika jsou perfektní, hra je zábavná a věřím, že i když hru projdete celkem rychle, zvládne Vás zabavit hned několikrát.
Levelů je 12 a přiznám se, že po tolika letech čekání bych jich uvítal klidně o 8 víc. Hlavní bossové jsou jako vždy mnohem těžší než finální, ale Mr. X byl ve všech předchozích dílech taky slabší než jeho gorily.
Během hry můžete přepínat z originálního soundtracku na původní melodie z prvních dílů, bohužel vybrané melodie nepatří k mým oblíbeným a dobré jsou asi jen tři, zbytek jsem buď ani nepoznal nebo byl hnusně upravený, aby hráč přeci jen dal přednost nové práci. Plusy a mínusy soundtracku jsou stejné jako kdysi, buď narazíte na naprosto fascinující syňtákovou pecku, nebo ujetou elektro šílenost ze které vám z bubínku po pěti minutách poteče krev. V posledním kole je ovšem soundtrack naprosto vymazelný.
Když shrnu všechny pojmy a dojmy, tak jsem sice čtvrtý díl sfouknul jedním dechem a nadšením, ale jsem si vědom neduhů které hra má a to je především pro mě šílená obtížnost a slabé postavy, které mi jako hernímu máslu nestačí abych hru zvládnul a dokázal si ji na plno užít. Hra, která na mě dýchla devadesátý léta donutila mě uronit nejednu slzu, ale taky si od plic zařvat a dostat menší záchvaty vzteku. Ostatně jako i původní díly. Je to svým způsobem víc než povedený návrat legendy, ale bez parťáka si to neužijete tak, jak byste chtěli.Proto ''jen'' 85%.
+12