Schu
Když jsem sem tuhle hru přidávala, tak jsem tak nějak zapomněla na ní napsat komentář. No a protože jsem měla na Summer of Memories krásné vzpomínky, tak jsem se rozhodla si hru zahrát napodruhé. A ještě že tak, protože během posledního roku zřejmě přibylo pár příběhových odboček s podtitulem Mystery of the Time Capsule.
Příběh se točí kolem Sosukeho, malého chlapce, který se vydává z Tokia strávit letní prázdniny na malém ostrově odkud pochází jeho rodina. Na úvod se tedy setkáváme s jeho tetou, strýcem a babičkou. Sosuke velmi rychle zjistí, že mu tu nikdo nedovolí plýtvat elektřinou na koukání na televizi, a tak svůj volný čas musí naplnit nějak jinak. Takže vyráží na výlety po ostrově, objevuje nová místa, poznává další děti na ostrově ale i dospělé obyvatele, kteří mají různě propletené životní cesty. Prostě hra nacucaná nostalgií až běda.
Princip hry je opravdu jednoduchý, zabalit Sosukemu každý den batůžek se svačinou a případně nějakými věcmi navíc, které ho mohou nasměrovat na specifické místo: např. když mu zabalíte žabky, tak pravděpodobně půjde na pláž. Sosuke se po chvíli rozhodne se vydat na výlet a pak už jen čekáte až se vrátí, s novými příběhy a předměty do jeho sbírky. Hra je to opravdu spíše o čtení než o hraní, ale ty příběhy ze života, zasazené do šedesátých nebo sedmdesátých let minulého století v Japonsku, za to stojí. Na konci jsou možné dva závěry: dobrý a neutrální, mně se povedlo získat jen ten dobrý a normal se odemkl automaticky setrvačností. Jestli existuje i nějaký špatný konec nevím, ale pochybuji o tom.
Jedinou větší výtku mám asi ohledně toho stíhání vyzobat všechno co se dá v rámci toho herního měsíce. Ono se sice po 31. srpnu hodiny znovu přetočí na začátek, a i po skončení hlavního příběhu se dá pokračovat ve sbírání ještě nezískaných předmětů a dialogů, ale mně by se líbilo víc kdyby to bylo možné stihnout během toho jednoho měsíce. Protože si nemyslím, že bych zas tak plýtvala herním časem na to, abych musela hrát skrz celý další abych měla hru vyzobanou na 100%. To je ale jen takový poznatek.
Pro milovníky vizuálních novel převážně čtecí ráže, nostalgických příběhů ze života a Japonska je tohle ideální oddechovka.
"I'm confused..."
"Yeah, well I'm depressed. Deal with it."
Příběh se točí kolem Sosukeho, malého chlapce, který se vydává z Tokia strávit letní prázdniny na malém ostrově odkud pochází jeho rodina. Na úvod se tedy setkáváme s jeho tetou, strýcem a babičkou. Sosuke velmi rychle zjistí, že mu tu nikdo nedovolí plýtvat elektřinou na koukání na televizi, a tak svůj volný čas musí naplnit nějak jinak. Takže vyráží na výlety po ostrově, objevuje nová místa, poznává další děti na ostrově ale i dospělé obyvatele, kteří mají různě propletené životní cesty. Prostě hra nacucaná nostalgií až běda.
Princip hry je opravdu jednoduchý, zabalit Sosukemu každý den batůžek se svačinou a případně nějakými věcmi navíc, které ho mohou nasměrovat na specifické místo: např. když mu zabalíte žabky, tak pravděpodobně půjde na pláž. Sosuke se po chvíli rozhodne se vydat na výlet a pak už jen čekáte až se vrátí, s novými příběhy a předměty do jeho sbírky. Hra je to opravdu spíše o čtení než o hraní, ale ty příběhy ze života, zasazené do šedesátých nebo sedmdesátých let minulého století v Japonsku, za to stojí. Na konci jsou možné dva závěry: dobrý a neutrální, mně se povedlo získat jen ten dobrý a normal se odemkl automaticky setrvačností. Jestli existuje i nějaký špatný konec nevím, ale pochybuji o tom.
Jedinou větší výtku mám asi ohledně toho stíhání vyzobat všechno co se dá v rámci toho herního měsíce. Ono se sice po 31. srpnu hodiny znovu přetočí na začátek, a i po skončení hlavního příběhu se dá pokračovat ve sbírání ještě nezískaných předmětů a dialogů, ale mně by se líbilo víc kdyby to bylo možné stihnout během toho jednoho měsíce. Protože si nemyslím, že bych zas tak plýtvala herním časem na to, abych musela hrát skrz celý další abych měla hru vyzobanou na 100%. To je ale jen takový poznatek.
Pro milovníky vizuálních novel převážně čtecí ráže, nostalgických příběhů ze života a Japonska je tohle ideální oddechovka.
"I'm confused..."
"Yeah, well I'm depressed. Deal with it."
