Komentáře

Jelikož jsem tu kdysi psal komentář na původní originální System Shock, přijde mi docela příhodné něco málo napsat i k tomuto remake. Budu se často opírat o původní System Shock, ale vzhledem k tomu, že jde o remake původní hry, mi to milostivý čtenář jistě promine :) Také chci upozornit na to, že zde zazní i nějaké ty (spíše neškodné) spoilery.

Tento komentář píšu jakožto hráč, který původní hru mnohokrát dohrál a mám ji celkem navnímanou.

Kdybych to měl shrnout v jedné větě, tak bych napsal, něco jako: "Pro příznivce originálu je tohle povinnost si zahrát!". Pro ty, co původní System Shock nehráli, ať už k tomu měli důvody jakékoliv, tak zahrát si tento remake též rozhodně není ztráta času :)

Ze hry jde cítit, že ji dělali lidé s úctou a pokorou k originálu. Level design úrovní je prostě wow - nepopsatelný. Nespočítal bych, kolikrát jsem se během hraní zastavil na místě a prostě jen tak koukal kolem sebe nebo ven z oken, rozplýval se a se slzou v oku si říkal, co bych asi říkal na to, vidět něco takového v roce 1994. Hra sice používá jakýsi filtr, který grafiku záměrně malinko rozpixelovává, ale není to na škodu věci. Každé patro stanice Citadel je po všech stránkách osobité a velmi uvěřitelné. Pastva pro oči. To celé na druhou.

Co se týče designu úrovní, tak mnoho věcí zůstalo jako v originálu, přičemž spousta míst a zákoutí je zde vypiplána k naprosté dokonalosti. Vše tak dává ještě větší smysl. Kupříkladu takový přesun ze stanice na hájky je vyřešen geniálně.

Nepřátelé jsou úžasní. Konečně si člověk může zblízka a do detailů prohlédnout všechny enemáky, kteří v původní hře byli jen shluk pixelů. Třeba takový Cortex Reaver působí konečně tak majestátně, jak bylo zamýšleno. Gorilla-Tiger mutant má krásnou hřívu a Edward Diego, coby cyborg, je též velmi povedený. Těšte se na "neviditelné" mutanty, v hojném počtu zastoupených ve třetím patře. Sice jakožto poletující "manty", byli nahrazeni "ježatými koulemi" (ty se v původním System Shocku taky vyskytovali), zatopit ale dokážou hráči úplně stejně. Ani na inteligenci nepřátel si netřeba stěžovat.

Některé změny ale neproběhly vždy k lepšímu. Zbraňový arzenál malinko prořídnul.  Zapomeňte na časování granátů. Nehledejte v cyberspace žádné mini-hry. Absence některých zbraní celkem zamrzí (třeba taková Flechette). Ale ty klasické perly zde najdete, včetně laserového rapíru či brutálního rail-gunu. Pokud jste pozorní, jde na první pohled vidět, jaký druh munice má zbraň nabito a nebo v jakém je přepnuta režimu. Velmi pěkné! Pobavilo, že munice do Magpulse je zde v množství více než dostatečném a není třeba šetřit :)

Většinu zbraní, které naleznete, lze upgradeovat. Do hry byl totiž zaveden sběr kreditů, které získáte buď tak, že je najdete, vytáhnete z bankomatů pomocí nalezených kreditek nebo recyklací některých předmětů v recyklátorech. Nevadilo mi to, naopak - přišlo mi to jako příjemné zpestření. Za kredity si pak můžete v upgradeovacích stanicích kupovat ModKity ke konkrétním zbraním.

Nakupovat lze i medikamenty a munici, ale to jsem za celou dobu hraní ani jednou nevyužil. Pokud si dáte tu práci a projdete vždy pečlivě celé patro stanice, vlezete do všech zákoutí a servisních chodbiček, neopomínáte šacovat padlé nepřátele, tak je munice a dalších zásob, celkem dostatek.

Drogy (medikamenty :), které máte k dispozici jsou OK, akorát mne trošku zamrzelo, že Reflex už nemá tak mocný účinek, jako v původní hře. Zato Berserk, v kombinaci s laserovým mečem, je brutální combo, díky kterému snadno umlátíte i Cortex Reavera či Diega. Halucinogenní vedlejší účinky Berserku mi zanechaly úsměv na tváři :) Night Dive prostě umí. Při aplikaci každé drogy, je nutno počítat s krátkou animací. Během této krátké chvíle nelze kloudně nic dělat. Což může v kritickém okamžiku boje způsobit, že přijdete o to nejcennější. Trochu rozporuplná změna.

Rovněž hardware, kterým lze vylepšit své herní alterego, bylo mírně pozměněno. Zde ale tolik záporů nevidím - třeba taková zadní kamera byla zbytečná už v roce 1994. Ač to tehdy vypadalo zatraceně cool :)

Gameplay mi přišel plus mínus stejný. Ač zpočátku jsem hrál více opatrně. Nebylo vhodné aplikovat "rambo styl" a šetřil jsem každý náboj. Mlácení mutantů trubkou po hlavě je ještě docela OK, ale na roboty se musí velmi obezřetně. Když to podceníte, dokáží ošklivě zatopit.
Pády z výšek už konečně (ne)překvapivě berou zdraví :) Co mě však nebavilo, byly puzzle, který mi přišly jako zbytečné zdržování od samotného hraní. Dokonce jsem hru rozjel znovu, abych si nastavil obtížnost puzzle na minimální úroveň 1 (ve hře jsem pak ale nacházel dostatečné množstvi logic-probes). Je možné, že se Night Dive těmito puzzly snažili kompenzovat neexistenci možnosti nacházet mini-hry v cyberspace, nevím. Mě to však příšerně nudilo. Stejně tak jakési šachy, které se nacházejí v jednom z hájků, mne absolutně neoslovily. Možná to bude tím, že šachy nehraji :)

Zajímavě si tvůrci poradili se cyberspace. Z toho jsem měl rozporuplné pocity. Zde podobnost s původní hrou udělala asi největší krok stranou. Prvotní wow dojem sklouzne v opakovaný pattern: "vletím do místnosti, vystřílím co se dá a mohu pokračovat dál". Zvláště otravný byl cyberspace v šestém, Executive, patře stanice, kde pro mne z nepochopitelných důvodů IMO laťku obtížnosti poněkud přestřelili :-/ A jak jsem již zmiňoval v tom omezeném arzenálu - marně jsem si dělal naděje, kdy najdu upgrade pulseru.

Stejně tak závěr hry, který se odehrává v cyberspace, je pojatý poměrně dost arkádově. Ono to ale v původní hře koneckonců nebylo o moc jiné.

Na závěr bych se rád ještě zmínil o hudbě. Ta mi přišla nevýrazná. Uznávám, že některé základní linky melodií měly snahu napodobit originál (kupříkladu velmi se mi líbila hudba v Executive levelu, jejíž extended verzi si občas pustím při práci), nicméně to z mého pohledu stále není ono. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tam té hudby zaznělo víc a nenechával bych všechno to vyprávění jen na grafice a ambientních zvucích. V tomto jsem holt odkojený originálem a původní hudbu adoruji. Vypíchl bych ale výborně zvolený závěrečný song od PIL - The Order of Death, který tam sedne jak prdel na hrnec.

Dohráno na obtížnost: 2-2-2-1 (ty nešťastný otravný puzzle)