Hra zaujme pro videohry docela netypickým námětem. Na klikací adventuru má hra velice hezké zpracovaní a animace postav. Zaujme tu střih i pěkná kamera během rozhovorů. Samotné provedení prostředí obrazovek je naopak z hlediska grafiky poměrně slabé a navíc jsou obrazovky nevýrazné a nelákavé z hlediska designu. Hra má povedené to, co je u takových her nejdůležitější a to příběh. Především závěr je hodně solidní. Z adventurního hlediska pro mě nebyla po většinu času v postupu úplně složitá. Několikrát jsem se musel mrknout do návodu, ale hrál jsem hry stejného žánru, kde jsem ho musel používat o dost častěji. Velice mě zaujal atmosférický soundtrack. Souhrnem příjemná adventura, která zaujme hlavně zajímavým tématem a zasazením.
Komentáře
Zase po mnoha měsících mě svrběla ruka a pustil jsem se do nějaké adventury, jedné z těch desítek z nového milénia, kterou jsem nikdy nehrál. Abbey se mi kdysi líbila dle obrázků klasickou grafikou, ovládáním a příběhem ve stylu detektivek z uzavřeného prostředí. Když se něco takového povede, je to úžasné (Sinking Island), ale Abbey mě prostě celkově příliš nechytlo.
Ocitáme se někde ve středověkém Španělsku, kde moudrý mnich Leonardo přijíždí se svým učedníkem Brunem do uzavřeného opatství, známého svou monumentální knihovnou. Na místního vrátného spadl obrovský svícen, opat se obává zvěstí že se zde usídlil ďábel, což podporují záhadná zjevení v knihovně a Leonardo má odhalit co se stalo. Samozřejmě přibudou další mrtví, samozřejmě hrdina vyšetřuje jak se dá mezi cca 10-12 postavami. Postavy jsou všichni mniši, ale každý úplně jiný - senilní stařec, doktor světoběžník, slizký převor, žoviální kuchař i nerudný hrobník. Postavám se nedá nic vytknout, chovají se přesně na svoji dobu, takže se hodně řeší víra, nadpřirozeno, démoni, ďábel i Bůh. Jenže... je to prostě nuda. I na adventuru příšerně ukecané, příběh se vleče šnečím tempem - dvě kapitoly ze čtyř se točí kolem knihovny a neustálého obíhání postav a celkově veškeré ty debaty o víře jsou nezáživné. Leonardo je chytrý, sečtělý mudrc využívající spíše logiku než víru. Ovšem zábavný hrdina kterému byste fandili to zrovna není a Bruno... no to je prostě pitomec jakému není rovno. Samozřejmě na konci přijde odhalení dokonce dvojité... a i to je tak přepálené a zdlouhavé, že jsem si říkal ať už to proboha skončí.
Vážně míněný středověký thriller by měl mít odpovídající grafiku, která by tomu dala trošku atmosféru. Jenže grafika je průměrná až nezáživná. Z opatství se nehnete, ale lokací je jen pár a nějakou aspoň trošku zajímavou aby člověk pohledal. A silně karikovaní mniši by nevadili v nějaké ulítlé komediální hře, ale ve vážné adventuře jsou jak pěst na oko.
A hratelnost? 4 kapitoly děje, kdy se první dvě rozkoukáváte, chodíte neustále od jedné postavy k druhé a povídáte si, aniž by se to nějak výrazně hýbalo dopředu a to adventuření je tu tak trochu do počtu. Pak se objeví i nějaké ty kombinace, pár (skoro doslova) puzzlů a mezitím zase spousta víceméně nezáživného povídání. Není tu nic na naštvání (dead endy, time eventy, nelogické kombinace) na pixelhunting jsem narazil jednou (pipeta). Ovládání je klasické. Levé tlačítko zkoumá, pravé je na použití, je tu fukční mapa, slušný inventář nahoře a dvojklik na opuštění lokace (jinak ovšem Leonardo chodí jak lenochod). Tlačítko na zobrazení předmětů tu chybí, ale akčních míst není tolik, abyste ztratili. Bruno jak je otravný, tak je i naprosto zbytečný. Zkrátka žádný průšvih, ale taky žádný originální puzzle, úkol, scéna.
Resumé? Nic co by se dalo extra vytknout nebo z čeho bych zuřil či šílel, ale taky graficky, hratelně i příběhově dokonale průměrná hra. PS: Jméno růže, které tu je zmiňováno k tomu docela sedí. Taky jsem si to kdysi pustil protože středověk a Connery... a ať jsem klidně za kulturního barbara - usnul jsem u toho nudou.
Ocitáme se někde ve středověkém Španělsku, kde moudrý mnich Leonardo přijíždí se svým učedníkem Brunem do uzavřeného opatství, známého svou monumentální knihovnou. Na místního vrátného spadl obrovský svícen, opat se obává zvěstí že se zde usídlil ďábel, což podporují záhadná zjevení v knihovně a Leonardo má odhalit co se stalo. Samozřejmě přibudou další mrtví, samozřejmě hrdina vyšetřuje jak se dá mezi cca 10-12 postavami. Postavy jsou všichni mniši, ale každý úplně jiný - senilní stařec, doktor světoběžník, slizký převor, žoviální kuchař i nerudný hrobník. Postavám se nedá nic vytknout, chovají se přesně na svoji dobu, takže se hodně řeší víra, nadpřirozeno, démoni, ďábel i Bůh. Jenže... je to prostě nuda. I na adventuru příšerně ukecané, příběh se vleče šnečím tempem - dvě kapitoly ze čtyř se točí kolem knihovny a neustálého obíhání postav a celkově veškeré ty debaty o víře jsou nezáživné. Leonardo je chytrý, sečtělý mudrc využívající spíše logiku než víru. Ovšem zábavný hrdina kterému byste fandili to zrovna není a Bruno... no to je prostě pitomec jakému není rovno. Samozřejmě na konci přijde odhalení dokonce dvojité... a i to je tak přepálené a zdlouhavé, že jsem si říkal ať už to proboha skončí.
Vážně míněný středověký thriller by měl mít odpovídající grafiku, která by tomu dala trošku atmosféru. Jenže grafika je průměrná až nezáživná. Z opatství se nehnete, ale lokací je jen pár a nějakou aspoň trošku zajímavou aby člověk pohledal. A silně karikovaní mniši by nevadili v nějaké ulítlé komediální hře, ale ve vážné adventuře jsou jak pěst na oko.
A hratelnost? 4 kapitoly děje, kdy se první dvě rozkoukáváte, chodíte neustále od jedné postavy k druhé a povídáte si, aniž by se to nějak výrazně hýbalo dopředu a to adventuření je tu tak trochu do počtu. Pak se objeví i nějaké ty kombinace, pár (skoro doslova) puzzlů a mezitím zase spousta víceméně nezáživného povídání. Není tu nic na naštvání (dead endy, time eventy, nelogické kombinace) na pixelhunting jsem narazil jednou (pipeta). Ovládání je klasické. Levé tlačítko zkoumá, pravé je na použití, je tu fukční mapa, slušný inventář nahoře a dvojklik na opuštění lokace (jinak ovšem Leonardo chodí jak lenochod). Tlačítko na zobrazení předmětů tu chybí, ale akčních míst není tolik, abyste ztratili. Bruno jak je otravný, tak je i naprosto zbytečný. Zkrátka žádný průšvih, ale taky žádný originální puzzle, úkol, scéna.
Resumé? Nic co by se dalo extra vytknout nebo z čeho bych zuřil či šílel, ale taky graficky, hratelně i příběhově dokonale průměrná hra. PS: Jméno růže, které tu je zmiňováno k tomu docela sedí. Taky jsem si to kdysi pustil protože středověk a Connery... a ať jsem klidně za kulturního barbara - usnul jsem u toho nudou.
Jedna z kategorií Herní výzvy vybízí k hraní hry, kde ovládáme náboženského představitele. A právě v této adventuře se ujmeme role mnicha Leonarda, který má za úkol vyřešit záhadu ohledně jedné nehody.
Jak již je popsáno v popisu této hry, příběh je značně inspirován románem Jméno Růže, který jsem nečetl, ani jsem neviděl jeho filmové zpracování. Nemohl jsem tak posoudit, jak moc autoři kopírovali původní příběh. První polovina příběhu mi přišla dost nudná a až zbytečně ukecaná. Později to ale začalo být mnohem zajímavější, zvláště při odhalení pravdy ohledně bratra Arcadia a jak se vlastně opat stal opatem. Tahle linka příběhu se už ale moc nerozvíjela a samotný závěr s pokusem o upálení a samotném odhalení vraha už zase byla šíleně zmatená.
Mnich Leonardo, který se snaží bez předsudků a na základě faktů vyjasnit pravdu ohledně oné podivné nehody, mi celkově nijak nepřirostl k srdci. Naopak na mě působil až moc noblesně, možná i namyšleně, jakoby během vyšetřování vždy věděl o něco víc, než jsem se jako hráč dozvěděl. Plus jeho chování k Brunovi mi taky několikrát přišlo až za hranou. Celkově vzato, spousta postav se ve hře chovají celkem divně a zmateně, až jsem občas pochyboval, že by v takovém klášteře vůbec dokázali spolu vyžít.
Líbilo se mi grafické zpracování ve stylu pohádek od Disney, vypadá to fakt dobře. Hra je kompletně nadabovaná, avšak i hlas hlavní postavy mi přišel značně nesympatický. Hratelnost mi přišla průměrná, zamrzelo mě však, že zde není možné zvýraznit jednotlivé předměty na obrazovce a že pohyb v jednotlivých lokacích byl kvůli absenci rychlejší chůze či běhu až příliš zdlouhavý. Naštěstí zde funguje alespoň dvojklik na exit grid pro rychlý přesun do jiné lokace.
Bohužel jsem narazil i na pár problémů s technickým stavem hry, kdy mi Steam verze několikrát padala kvůli nedostupnosti některých systémových souborů, které měly ve svém názvu španělské znaky, což Steam z nějakého důvodu nepřechroustal. Plus se mi asi v polovině hry smazaly savy, tak jsem to musel celé proklikat znovu. Tímto samozřejmě nekritizuji hru jako takovou.
Celkově se hrou nejsem moc spokojený. Příběh mi moc nesedl, postavy také ne, dialogů mi přišlo až příliš. Snad jen ta grafika byla fajn, ale ta celou hru neutáhne.
Jak již je popsáno v popisu této hry, příběh je značně inspirován románem Jméno Růže, který jsem nečetl, ani jsem neviděl jeho filmové zpracování. Nemohl jsem tak posoudit, jak moc autoři kopírovali původní příběh. První polovina příběhu mi přišla dost nudná a až zbytečně ukecaná. Později to ale začalo být mnohem zajímavější, zvláště při odhalení pravdy ohledně bratra Arcadia a jak se vlastně opat stal opatem. Tahle linka příběhu se už ale moc nerozvíjela a samotný závěr s pokusem o upálení a samotném odhalení vraha už zase byla šíleně zmatená.
Mnich Leonardo, který se snaží bez předsudků a na základě faktů vyjasnit pravdu ohledně oné podivné nehody, mi celkově nijak nepřirostl k srdci. Naopak na mě působil až moc noblesně, možná i namyšleně, jakoby během vyšetřování vždy věděl o něco víc, než jsem se jako hráč dozvěděl. Plus jeho chování k Brunovi mi taky několikrát přišlo až za hranou. Celkově vzato, spousta postav se ve hře chovají celkem divně a zmateně, až jsem občas pochyboval, že by v takovém klášteře vůbec dokázali spolu vyžít.
Líbilo se mi grafické zpracování ve stylu pohádek od Disney, vypadá to fakt dobře. Hra je kompletně nadabovaná, avšak i hlas hlavní postavy mi přišel značně nesympatický. Hratelnost mi přišla průměrná, zamrzelo mě však, že zde není možné zvýraznit jednotlivé předměty na obrazovce a že pohyb v jednotlivých lokacích byl kvůli absenci rychlejší chůze či běhu až příliš zdlouhavý. Naštěstí zde funguje alespoň dvojklik na exit grid pro rychlý přesun do jiné lokace.
Bohužel jsem narazil i na pár problémů s technickým stavem hry, kdy mi Steam verze několikrát padala kvůli nedostupnosti některých systémových souborů, které měly ve svém názvu španělské znaky, což Steam z nějakého důvodu nepřechroustal. Plus se mi asi v polovině hry smazaly savy, tak jsem to musel celé proklikat znovu. Tímto samozřejmě nekritizuji hru jako takovou.
Celkově se hrou nejsem moc spokojený. Příběh mi moc nesedl, postavy také ne, dialogů mi přišlo až příliš. Snad jen ta grafika byla fajn, ale ta celou hru neutáhne.
Jak to nejlépe napsat? Asi takhle. Hříšné opatství jsem nainstaloval 20. ledna, ale dohrál jsem jej až dnes, 2. února. Ne, že by hra byla tak dlouhá nebo jsem neměl čas na hraní, ale z počátku mě prostě nebavila. První dva akty jsou příšerně nudné a já si říkal, jestli radši nezkusím něco jiného. Už ani nevím, kdy naposledy jsem přemýšlel nad tím, že bych něco nedohrál, ale pár let už to bude.
Hecnul jsem se a pokračoval dál a hle, poté, co jsem na začátku třetího aktu sestoupil do krypty, mě The Abbey najednou chytlo a na konec jsem se dostal za dva večery. Říkal jsem si, čím by to tak asi mohlo být a asi jsem na to přišel. V prvních dvou aktech to totiž bylo hlavně o rozhovorech a lítání od jednoho mnicha ke druhému, ale pak přišlo na řadu to pravé adventuření, tedy sbírání předmětů, jejich používání a sem tam nějaký ten rébus. To jsou přesně věci, které na adventurách nejvíce zbožňuji.
Kreslená grafika je skvělá a ačkoli si hry podle ní většinou nevybírám, zde byla jedním z hlavních aspektů, proč jsem se do Hříšného opatství nakonec pustil. Hned úvodní intro s cestou k opatství na vrcholu hory na mě silně zapůsobilo a nebýt té zmíněné první půlky, nejspíše bych šel s hodnocením daleko výše. Dokonce i těch nelogických prvků a kombinací tu není až tak moc, i když nemohu říci, že šlo vše jak po másle.
Vrah mě trochu překvapil, spíše jsem podezříval Segunda, který však také nebyl bez viny, ale tak je to nejlepší, když do poslední chvíle není jasné, kdo je hlavním strůjcem všeho zla. A ne, vrahem není zahradník, Arcadio je asi nejlepší postavou ve hře, i když se vybarví až ke konci. Konec dle mě byl až moc ukecaný a trochu překombinovaný. Některá vysvětlení, která Leonardo pronesl, mi přišla dost absurdní. Shrnul bych to asi takto. The Abbey mě ve výsledku bavilo, ale znovu se do něj už pouštět nebudu, protože ten začátek už bych podruhé asi nepřekousl.
Hecnul jsem se a pokračoval dál a hle, poté, co jsem na začátku třetího aktu sestoupil do krypty, mě The Abbey najednou chytlo a na konec jsem se dostal za dva večery. Říkal jsem si, čím by to tak asi mohlo být a asi jsem na to přišel. V prvních dvou aktech to totiž bylo hlavně o rozhovorech a lítání od jednoho mnicha ke druhému, ale pak přišlo na řadu to pravé adventuření, tedy sbírání předmětů, jejich používání a sem tam nějaký ten rébus. To jsou přesně věci, které na adventurách nejvíce zbožňuji.
Kreslená grafika je skvělá a ačkoli si hry podle ní většinou nevybírám, zde byla jedním z hlavních aspektů, proč jsem se do Hříšného opatství nakonec pustil. Hned úvodní intro s cestou k opatství na vrcholu hory na mě silně zapůsobilo a nebýt té zmíněné první půlky, nejspíše bych šel s hodnocením daleko výše. Dokonce i těch nelogických prvků a kombinací tu není až tak moc, i když nemohu říci, že šlo vše jak po másle.
Vrah mě trochu překvapil, spíše jsem podezříval Segunda, který však také nebyl bez viny, ale tak je to nejlepší, když do poslední chvíle není jasné, kdo je hlavním strůjcem všeho zla. A ne, vrahem není zahradník, Arcadio je asi nejlepší postavou ve hře, i když se vybarví až ke konci. Konec dle mě byl až moc ukecaný a trochu překombinovaný. Některá vysvětlení, která Leonardo pronesl, mi přišla dost absurdní. Shrnul bych to asi takto. The Abbey mě ve výsledku bavilo, ale znovu se do něj už pouštět nebudu, protože ten začátek už bych podruhé asi nepřekousl.
Pro: třetí a čtvrtý akt, rébusy, kreslená grafika, intro, Arcadio
Proti: první dva akty, ukecaný a překombinovaný konec
Old Branch
859 Tvůrci "The Abbey" se více než jen inspirovali "Jménem růže". Vytvořili spíš jakousi parafrázi. Vyjmenuji ty nejkřiklavější shody: do uzavřeného opatství přijíždí vyšetřovat vraždu proslavený středověký čmuchal - františkánský mnich bratr Leonardo z Toleda - doprovázený novicem. Pýchou opatství je knihovna a skriptorium, obojí je obestřené tajemstvím. A do třetice: jedním z mnichů v opatství je bratr Umberto, mimochodem značně nesympatický, který je vizuální parafrází Umberta Ecca, autora románu Jméno růže.
Co se týká děje, tak tady podobnost s románem/filmem Jméno růže končí. Autoři se vydali vlastní cestou, jen si nejsem jistý, jestli byla ta jejich cesta zvolená úplně šťastně. Se svým počinem by se mohli směle zapojit do soutěže o nejminimalističtější adventuru všech dob. Vše se odehrává uvnitř opatství, interiéry jsou si vesměs podobné, všechny postavy mají modré hábity dominikánů (pravděpodobně domikánů).
Leonardo byl tedy pozván opatem, aby vyřešil vraždu. Značnou část kláštera má k dispozici už od samého začátku, takže se (s novicem Brunem v závěsu) potlouká semo tamo, hovoří s každým, koho potká. Pátrání je směrováno do knihovny a tam ho nechtějí pustit. Zpočátku je zmatený a vy jste zmatení s ním, protože nevíte, co máte dělat. Hra je rozdělená do 4 aktů a když v daném aktu neobjevíte všechny dostupné lokace, neseberete všechny předměty a nevyčerpáte všechny dialogy, tak vás hra prostě nepustí dál. Pokud stojí Leonardo venku na nádvoří, můžete si vyvolat mapu a přesunout se kamkoliv, ale i tak jsou ve hře různá utajená zákoutí, která objevíte až po důkladném pixelhuntingování. Výdobytek moderní doby, kdy si klávesou zvýrazníte všechny aktivní předměty a všechny východy z lokace, tady prostě není k dispozici. Počáteční bloumání po opatství je trošičku frustrující a po návodu se nezačnou shánět asi jen ti nejvytvrdlejší adventuristé.
Jak hra plyne, zjišťujete, že to není ani tak adventura, jako spíš animovaný film s adventurními vložkami. Hra občas převezme řízení sama a vy se pět deset minut díváte na dialogy, které sice můžete odklikat, ale nemůžete do nich zasahovat, případně na děj, který nemůžete ani odkliknout. Závěrečná animovaná pasáž je dlouhá snad půl hodiny.
Zajímavé je zasazení děje do konkrétní doby. Leonardo se zmiňuje o svém příteli, dramatikovi jménem Lope (de Vega), který je právě na 8 let ve vyhnanství. Trochu jsem se pohrábl internetem a zjistil, že vyhnanství Lope de Vegy skončilo v roce 1610. Hra tedy není zasazena do "autentického" středověku, který byl ukončen objevením Ameriky, případně vynálezem knihtisku a tak vás nemusí tahat za oči, že se ve hře vyskytují plodiny Nového světa - brambory a tabák. Španělé, jak si alespoň matně vzpomínám, si středověk s kláštery a inkvizicí protáhli až do začátku devatenáctého století, kdy jim ho násilně ukončil Napoleon.
Ve výsledku je "The Abbey" čistá detektivní záležitost, cosi na způsob "záhady zavřeného pokoje", v tomto případě "záhady uzavřeného opatství". Detektivní linie má pár překvapivých zvratů, ale některé části jsou posešívány horkou jehlou, což tady nebudu rozebírat, abych se vyhnul spoilerům.
Co se týká děje, tak tady podobnost s románem/filmem Jméno růže končí. Autoři se vydali vlastní cestou, jen si nejsem jistý, jestli byla ta jejich cesta zvolená úplně šťastně. Se svým počinem by se mohli směle zapojit do soutěže o nejminimalističtější adventuru všech dob. Vše se odehrává uvnitř opatství, interiéry jsou si vesměs podobné, všechny postavy mají modré hábity dominikánů (pravděpodobně domikánů).
Leonardo byl tedy pozván opatem, aby vyřešil vraždu. Značnou část kláštera má k dispozici už od samého začátku, takže se (s novicem Brunem v závěsu) potlouká semo tamo, hovoří s každým, koho potká. Pátrání je směrováno do knihovny a tam ho nechtějí pustit. Zpočátku je zmatený a vy jste zmatení s ním, protože nevíte, co máte dělat. Hra je rozdělená do 4 aktů a když v daném aktu neobjevíte všechny dostupné lokace, neseberete všechny předměty a nevyčerpáte všechny dialogy, tak vás hra prostě nepustí dál. Pokud stojí Leonardo venku na nádvoří, můžete si vyvolat mapu a přesunout se kamkoliv, ale i tak jsou ve hře různá utajená zákoutí, která objevíte až po důkladném pixelhuntingování. Výdobytek moderní doby, kdy si klávesou zvýrazníte všechny aktivní předměty a všechny východy z lokace, tady prostě není k dispozici. Počáteční bloumání po opatství je trošičku frustrující a po návodu se nezačnou shánět asi jen ti nejvytvrdlejší adventuristé.
Jak hra plyne, zjišťujete, že to není ani tak adventura, jako spíš animovaný film s adventurními vložkami. Hra občas převezme řízení sama a vy se pět deset minut díváte na dialogy, které sice můžete odklikat, ale nemůžete do nich zasahovat, případně na děj, který nemůžete ani odkliknout. Závěrečná animovaná pasáž je dlouhá snad půl hodiny.
Zajímavé je zasazení děje do konkrétní doby. Leonardo se zmiňuje o svém příteli, dramatikovi jménem Lope (de Vega), který je právě na 8 let ve vyhnanství. Trochu jsem se pohrábl internetem a zjistil, že vyhnanství Lope de Vegy skončilo v roce 1610. Hra tedy není zasazena do "autentického" středověku, který byl ukončen objevením Ameriky, případně vynálezem knihtisku a tak vás nemusí tahat za oči, že se ve hře vyskytují plodiny Nového světa - brambory a tabák. Španělé, jak si alespoň matně vzpomínám, si středověk s kláštery a inkvizicí protáhli až do začátku devatenáctého století, kdy jim ho násilně ukončil Napoleon.
Ve výsledku je "The Abbey" čistá detektivní záležitost, cosi na způsob "záhady zavřeného pokoje", v tomto případě "záhady uzavřeného opatství". Detektivní linie má pár překvapivých zvratů, ale některé části jsou posešívány horkou jehlou, což tady nebudu rozebírat, abych se vyhnul spoilerům.
90210V souvislosti s nedávným výročím úmrtí Umberta Eca stojí za to připomenout nenápadnou adventuru The Abbey, vycházející z jeho nejslavnějšího románu Jméno růže. Pro ty, kteří tento milník na poli literatury nečetli a neradi by si případným hraním zkazili zážitek z četby - inspirace je to velmi volná a v zásadě si z knihy bere jen motiv kláštera, kterému dominuje knihovna a hlavní hrdiny v podání postaršího mnicha a jeho chráněnce, kteří zde vyšetřují sérii vražd, protože Ecův postmoderní vicevrstevnaty opus magnum poněkud přesahuje možnosti počítačových her jako média a děj hry tak bylo nutné výrazně zjednodušit a osekat různé filozofující a teologické elementy, což znamená, že se zde nesetkáme s žádným náboženským koncilem nebo disputacemi mezi zástupci jednotlivých řeholních řádů a pro potřeby počítačových her došlo i k poměrně výraznému zpřístupnění prostředí středověkého kláštera, tudíž se zde vůbec nevyskytuje homosexualita, která jinak k prostředí kláštera patří podobně, jako zástup čerstvě zvolených missek na sraz fotbalové reprezentace a ve hře ani není k vidění jediná devítiocasá kočka.
Za hrou navíc stojí španělský vývojářsky tým, tudíž se děj hry přenáší z chladného severu Itálie někam do skalnatého Španělska a klášter působí velmi stísněným, až prázdným dojmem a jeho osazenstvo by patrně mělo problémy dát dohromady i fotbalovou jedenáctku, což u významného kláštera s největší knihovnou své doby vypadá přinejmenším podivně. Počet obyvatel kláštera se navíc v průběhu hry, nijak překvapivě, dál snižuje.
Samotná hra začíná dlouhým intrem, které příjemné uvozuje děj a kvalita animace je celkově na vysoké úrovni po celou dobu hry, která není úplně krátká i proto, že je místy docela obtížná a na několika místech jsem musel použít návod. Jinak se ale jedná o klasickou animovanou 2D pont`n`click adventuru s moderním ovládáním, tedy bez žádných nesmyslných experimentů ala LucasArts, slušným technickým zpracováním, i když grafika lokací místy působí poněkud sterilně, a solidním dabingem, kdy je především hlavní hrdina, sympatický středověký mnich - detektiv, namluven velmi dobře a i proto jsem si ho velmi rychle oblíbil, což u adventur bohužel nebývá úplnou samozřejmostí. Největší devizou celé hry, která jinak nijak nevybočuje z mantinelů žánru, je právě námět hry. Jménu růže ani vynikající Annaudove filmové adaptaci se The Abbey samozřejmě nevyrovná, ale rozhodně se jedná o nadprůměrnou detektivní adventuru, jejíž příběh solidně graduje, i když se místy nevyhýbá klišé a několika ne úplně fér momentům, ale pro fanoušky detektivek nebo adventur, ideálně obojího, mužů The Abbey doporučit, stejně jako těm, kteří mají rádi Jméno růže, případně mají rádi historické detektivky obecně, například knihy s bratrem Cadfaelem nebo soudcem Ti, které na svou herní adaptaci zatím čekají.
Za hrou navíc stojí španělský vývojářsky tým, tudíž se děj hry přenáší z chladného severu Itálie někam do skalnatého Španělska a klášter působí velmi stísněným, až prázdným dojmem a jeho osazenstvo by patrně mělo problémy dát dohromady i fotbalovou jedenáctku, což u významného kláštera s největší knihovnou své doby vypadá přinejmenším podivně. Počet obyvatel kláštera se navíc v průběhu hry, nijak překvapivě, dál snižuje.
Samotná hra začíná dlouhým intrem, které příjemné uvozuje děj a kvalita animace je celkově na vysoké úrovni po celou dobu hry, která není úplně krátká i proto, že je místy docela obtížná a na několika místech jsem musel použít návod. Jinak se ale jedná o klasickou animovanou 2D pont`n`click adventuru s moderním ovládáním, tedy bez žádných nesmyslných experimentů ala LucasArts, slušným technickým zpracováním, i když grafika lokací místy působí poněkud sterilně, a solidním dabingem, kdy je především hlavní hrdina, sympatický středověký mnich - detektiv, namluven velmi dobře a i proto jsem si ho velmi rychle oblíbil, což u adventur bohužel nebývá úplnou samozřejmostí. Největší devizou celé hry, která jinak nijak nevybočuje z mantinelů žánru, je právě námět hry. Jménu růže ani vynikající Annaudove filmové adaptaci se The Abbey samozřejmě nevyrovná, ale rozhodně se jedná o nadprůměrnou detektivní adventuru, jejíž příběh solidně graduje, i když se místy nevyhýbá klišé a několika ne úplně fér momentům, ale pro fanoušky detektivek nebo adventur, ideálně obojího, mužů The Abbey doporučit, stejně jako těm, kteří mají rádi Jméno růže, případně mají rádi historické detektivky obecně, například knihy s bratrem Cadfaelem nebo soudcem Ti, které na svou herní adaptaci zatím čekají.
Pro: námět, animace, hratelnost, hlavní hrdina
Proti: prázdnost a sterilnost prostředí, místy statická grafika, sidekick hlavního hrdiny, předvídatelnost
GromnirJeště než se rozepíšu o hře The Abbey, chci předeslat, že Jméno růže jsem nikdy nečetl a film se Seanem Conerym jsem viděl kdysi jako malý s rodiči a můj nedospělý mozeček z něho pochopil prd. Takže můj komentář bude z tohoto pohledu zcela nezaujatý.
Krásné tematické úvodní menu hry vám už tak trochu napoví, kde se bude hra odehrávat. Intro je jako úvod do hry dostačující a jako rozjezd postačí, aby hlavní postavu adekvátně vtáhlo do děje.
Na začátku je vaším a Leonardovým úkolem vyšetřit úmrtí knihovníka opatství. Už od první chvíle vám bude jasné, že vyšetřování nebude tak lehké, jak se vám ho pokouší mniši vnutit a že viník se stále „ukrývá“ někde uvnitř. Začátek byl pro mě osobně velmi nudný a nezajímavý a musel jsem se i chvílemi přemáhat abych hrál dál. Naopak poslední část hry, která je ze všech nejdelší a podle mého příběhově i atmosférou nejlepší.
Dějství je rozděleno na akty celkem čtyři. Akt jedna je jedna velká seznamovací nuda, ale už od Aktu 2 se vše začíná obracet k lepšímu. Intriky, temná tajemství, kacířství, zrada, smrt, čarodějnictví a dokonce i sám Lucifer. Toho všeho se nám ve hře dostane. Hra ovšem dávkuje tyto aspekty dost podivně a ne v zrovna ideálním množství.
Bratr Leonardo, tedy postava, kterou ovládáte a je i hlavním hrdinou celé hry. Není od pohledu zrovna sympaťák, ale inteligenci má na úrovní Sherlocka Holmese. S jeho brilantní dedukcí se budete setkávat po celou dobu vyšetřování. Konečně jsem se taky dostal k adventuře s nesarkastickou hlavní postavou, což bylo osvěžující. Pobočník Bruno je trochu přitroublý pomocníček a Leonardo ho ve svém komentáři celkem trefně popíše jako „svou osobní třísku v patě“... Přesto se Bruno bude několikrát hodit. :)
Charaktery jsou napsané spíše účelně, aby žádný potřebný nechyběl. Ten kdo vám nemá být sympatický, tak opravdu není, ten kdo vám má připadat hloupý vám i hloupý připadá. Postavy také neprocházejí žádným vývojem, tak jak jsme je poznaly na začátku tak se budou chovat i na konci.
Atmosféra samotného vyšetřování je taková jaká má být. Pocit, že před vámi mniši něco schovávají a naštvanost, že nemůžete přijít na to proč a co je to. Hra se neubránila tomu nepoužít humor, ačkoli to nebylo vůbec nutné. Čistě vážnější formu bych si dal radši. Možná bych skousl, kdyby působil inteligentně a ne jako stokrát recyklovaný humor jako v estrádách na Nově.
Opatství je poměrně rozlehlé a hned ze začátku můžete jít až na jedno místo kam chcete. Jeho jednotlivé lokace mě příliš nenadchly, ale je to prosté opatství ve skalách a tak asi nemůžu čekat krásu v podobě Sixtinské kaple. Díky prostředí ve kterém se The Abbey odehrává, mi hodně připomíná druhý díl Still Life.
Ovládání je adventurní, vystačíte si s myší (L tlačítko informace, P tlačítko úkon). Ve hře je taky mapa, díky které budete rychle překonávat vzdálenosti po opatství. V Aktu 3 se ale bez ní budete muset záhadně obejít, nechápu doteď proč?
Něco k inventáři. Jeho ovládání mě na začátku trochu pozlobilo, ale později jsem si zvykl na to, že abych ho zapnul, musím najet myší nahoru a vypnul myší dolů. Inventář si můžete natrvalo prásknout na obrazovku vpravo, ale kvůli jeho velikosti vypadá pak celý obraz nepřirozeně.
Ke konci hry mě zaskočila první mini hra. Byla to příšerná posunovačka (příšerná, protože mi nikdy nešli a nemám je rád) u ní jsem se dost natrápil.
Hudba čistě kostelní prošpikovaná chorály a varhanami. Skvěle pomáhá dotvářet potřebnou atmosféru a sílu okamžiku. Taková hudba se do Abbey víc než hodí a autorům za ní patří pochvala. Hudba mi postupem času doslova učarovala. Je z ní cítit přirozený klid, jaký by na svaté půdě měl být, ale i svatá půda nemá vždy svaté obyvatele a proto hudba i občas přitemní. Ozvučení je už horší, zvuky často znějí podivně a ploše.
Dabing není zrovna šťastný a zní povětšinou dost amatérsky. Třeba dabing Bruna je přímo otřesný. A i ostatní karikaturní hlasy mnichů mi k srdci nepřirostly.
Rozhovory jsou vedeny tak, jak je běžná praxe, prostě přes pár nabídnutých možností konverzace. Postavy při nich používají jen jedno gesto, ať říkají cokoliv, snad jen kromě Leonarda, který občas gesta okoření i mimikou obličeje. Vyčerpaná témata ovšem z rozhovorů nemizí, u novějších adventur by to ale měla být samozřejmost.
Grafika ujde, chápu, že někomu se tento druh kreslené animovanosti nemusí líbit, ale mně to osobně nevadilo.
Herní doba se pohybuje okolo 10 hodin.
The Abbey se mi nakonec docela líbilo hrát a nudil jsem se jen občas. Ovšem jak ve mně vzbudil Indiana Jones and the Fate of Atlantis zájem o archeologii, nebo Machinarium o tom jak lidstvo pokročilo v robotice. The Abbey ve mě zájem o víru v boha nevzbudilo.
Krásné tematické úvodní menu hry vám už tak trochu napoví, kde se bude hra odehrávat. Intro je jako úvod do hry dostačující a jako rozjezd postačí, aby hlavní postavu adekvátně vtáhlo do děje.
Na začátku je vaším a Leonardovým úkolem vyšetřit úmrtí knihovníka opatství. Už od první chvíle vám bude jasné, že vyšetřování nebude tak lehké, jak se vám ho pokouší mniši vnutit a že viník se stále „ukrývá“ někde uvnitř. Začátek byl pro mě osobně velmi nudný a nezajímavý a musel jsem se i chvílemi přemáhat abych hrál dál. Naopak poslední část hry, která je ze všech nejdelší a podle mého příběhově i atmosférou nejlepší.
Dějství je rozděleno na akty celkem čtyři. Akt jedna je jedna velká seznamovací nuda, ale už od Aktu 2 se vše začíná obracet k lepšímu. Intriky, temná tajemství, kacířství, zrada, smrt, čarodějnictví a dokonce i sám Lucifer. Toho všeho se nám ve hře dostane. Hra ovšem dávkuje tyto aspekty dost podivně a ne v zrovna ideálním množství.
Bratr Leonardo, tedy postava, kterou ovládáte a je i hlavním hrdinou celé hry. Není od pohledu zrovna sympaťák, ale inteligenci má na úrovní Sherlocka Holmese. S jeho brilantní dedukcí se budete setkávat po celou dobu vyšetřování. Konečně jsem se taky dostal k adventuře s nesarkastickou hlavní postavou, což bylo osvěžující. Pobočník Bruno je trochu přitroublý pomocníček a Leonardo ho ve svém komentáři celkem trefně popíše jako „svou osobní třísku v patě“... Přesto se Bruno bude několikrát hodit. :)
Charaktery jsou napsané spíše účelně, aby žádný potřebný nechyběl. Ten kdo vám nemá být sympatický, tak opravdu není, ten kdo vám má připadat hloupý vám i hloupý připadá. Postavy také neprocházejí žádným vývojem, tak jak jsme je poznaly na začátku tak se budou chovat i na konci.
Atmosféra samotného vyšetřování je taková jaká má být. Pocit, že před vámi mniši něco schovávají a naštvanost, že nemůžete přijít na to proč a co je to. Hra se neubránila tomu nepoužít humor, ačkoli to nebylo vůbec nutné. Čistě vážnější formu bych si dal radši. Možná bych skousl, kdyby působil inteligentně a ne jako stokrát recyklovaný humor jako v estrádách na Nově.
Opatství je poměrně rozlehlé a hned ze začátku můžete jít až na jedno místo kam chcete. Jeho jednotlivé lokace mě příliš nenadchly, ale je to prosté opatství ve skalách a tak asi nemůžu čekat krásu v podobě Sixtinské kaple. Díky prostředí ve kterém se The Abbey odehrává, mi hodně připomíná druhý díl Still Life.
Ovládání je adventurní, vystačíte si s myší (L tlačítko informace, P tlačítko úkon). Ve hře je taky mapa, díky které budete rychle překonávat vzdálenosti po opatství. V Aktu 3 se ale bez ní budete muset záhadně obejít, nechápu doteď proč?
Něco k inventáři. Jeho ovládání mě na začátku trochu pozlobilo, ale později jsem si zvykl na to, že abych ho zapnul, musím najet myší nahoru a vypnul myší dolů. Inventář si můžete natrvalo prásknout na obrazovku vpravo, ale kvůli jeho velikosti vypadá pak celý obraz nepřirozeně.
Ke konci hry mě zaskočila první mini hra. Byla to příšerná posunovačka (příšerná, protože mi nikdy nešli a nemám je rád) u ní jsem se dost natrápil.
Hudba čistě kostelní prošpikovaná chorály a varhanami. Skvěle pomáhá dotvářet potřebnou atmosféru a sílu okamžiku. Taková hudba se do Abbey víc než hodí a autorům za ní patří pochvala. Hudba mi postupem času doslova učarovala. Je z ní cítit přirozený klid, jaký by na svaté půdě měl být, ale i svatá půda nemá vždy svaté obyvatele a proto hudba i občas přitemní. Ozvučení je už horší, zvuky často znějí podivně a ploše.
Dabing není zrovna šťastný a zní povětšinou dost amatérsky. Třeba dabing Bruna je přímo otřesný. A i ostatní karikaturní hlasy mnichů mi k srdci nepřirostly.
Rozhovory jsou vedeny tak, jak je běžná praxe, prostě přes pár nabídnutých možností konverzace. Postavy při nich používají jen jedno gesto, ať říkají cokoliv, snad jen kromě Leonarda, který občas gesta okoření i mimikou obličeje. Vyčerpaná témata ovšem z rozhovorů nemizí, u novějších adventur by to ale měla být samozřejmost.
Grafika ujde, chápu, že někomu se tento druh kreslené animovanosti nemusí líbit, ale mně to osobně nevadilo.
Herní doba se pohybuje okolo 10 hodin.
The Abbey se mi nakonec docela líbilo hrát a nudil jsem se jen občas. Ovšem jak ve mně vzbudil Indiana Jones and the Fate of Atlantis zájem o archeologii, nebo Machinarium o tom jak lidstvo pokročilo v robotice. The Abbey ve mě zájem o víru v boha nevzbudilo.
Pro: Hudba, atmosféra, Leonardo, konec
Proti: Začátek, dabing, ozvučení, humor, jednoduchost
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Wolverine
60
2 dny -
borac555
75
4 dny -
Han22
60
66 dní -
adam.kulhanek
60
204 dní -
Jumas
65
328 dní
Statistiky
- Id hry:
- 1621
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h1621
- Přidána:
- 01.10.2008
16 let a 90 dní
- Hodnocení:
- 26 (50-80 %)
- Komentářů:
- 7
- Oblíbenost:
-
13
11
-
0
21
- Návštěvnost:
- 14710× (celkem)
- 890× (poslední měsíc)
- 235× (poslední týden)
- 0× (dnes)
Pro: Námět a zvolené prostředí, animace postav, rozhovorová kamera, příběh, závěr, soundtrack, atmosféra
Proti: Grafika a design obrazovek, adventurně pro někoho možná jednoduší, v inventáři zůstávají skoro všechny předměty i když je už nepotřebujete