Book of Unwritten Tales jsem si stáhl hlavně kvůli překrásné grafice, protože jsem si chtěl zase jednou něco, u čeho bych se mohl kochat. A grafika ani všechno ostatní mě rozhodně nezklamalo. Je to adventura z přelomu dekád přesně v té podobě jaké se mi nejvíce líbí.
Překrásné lokace, fantasy svět, klasické 2D zobrazení, 4 kapitoly nabité dějem i kombinacemi. Hru sice od začátku do konce provází jedno klišé za druhým - ostatně hned první postava kterou potkáme se jmenuje MacGuffin, ale autoři ten příběh odlehčují humorem jak se dá. A přes ten humor to není úplná šaškárna, ale pořád to funguje jako poměrně epické vyprávění.
V klasickém fantasy světě plném čarodějů, elfů, trpaslíků, gnómů, orků či trollů zuří mnohaletá válka bez konce. A zmíněný MacGuffin objeví stopu na artefakt nevídané moci, který by svému držiteli splnil všechna přání. O arfekt i MacGuffina proto projeví zájem trošku směšný záporák Munkus, který se bojí jen své matky (nedivím se) a z příběhu se postupně vynořuje trojice hrdinů.
1. Elfka Ivo trošku snobská profesionální hrdinka, která je sexy... no a dál už nic moc.
2. Malý gnóm Wilbur, který ač vyrůstá mezi spoustou úžasných vynálezů touží po tom stát se mágem a jehož pozitivní přístup a boj s vlastním strachem z něj dělá nejsympatičtější postavu.
3. Pašerák Nate, který myslí jen na sebe a až v průběhu příběhu se mění na klaďáka, ale ne zas moc a jeho cesta k hrdinství je plná podvádění a občasného škodění.
+ ještě si zahrajeme za jakousi bleptající příšerku, která toho moc nesvede, ale snaží se.
+ plus ještě jako doprovod je tu malinký ptáček Tschiep Tschiep
Příběh Vás provede všemi možnými i nemožnými fantasy lokacemi, nechybí působivá duchařská scéna, monumentální sídlo záporáka či městečko kde cestu dál blokuje otravný strážný a Wilbur se tak musí opravdu stát mágem. Na konci nechybí ani cestování časem a příběh je víceméně uzavřený, ale zároveň nechávající možnost pro pokračování. Humoru je tu taky dost, ze všeho nejvíce mě dostala dvojice postav hrajících RPG z našeho světa a admin-opičák či jedna doslovně převyprávěná scéna ze Star Wars. A samozřejmě pár ulítlých postav, kterým vévodí smrťák v depresi z toho, že v adventurách nikdo neumírá :)
Hraje se to opravdu báječně a zpočátku i jednoduše. Jeden kurzor na všechno, tlačítko na zobrazování aktivních míst, nepotřebné aktivní místa mizí, hlásí se jen použitelné kombinace. Autoři hru zpestřují tu minihrou (míchání lektvaru, lukostřelba) tu stealth dungeonem ve stylu izomerických RPG. A funguje i více hrdinů. Občas máte k dispozici jednoho, občas dva podle vývoje příběhu, v jednom výborném prostorovém puzzlu dokonce tři, ale vždy to parádně vyplývá ze hry, příběhy navazují, neruší se. Hrdinové si vyměňují předměty, občas musí něco synchronizovat, ale většinu hry hrajete za jednoho, protože to je princip klasické adventury.
Jak jsem psal, zpočátku je to jednoduché - pár obrazovek, rychlý postup. Už v druhé kapitole přituhne (tuna provázaných úkolů) a na konci se tvůrci utrhnou ze řetězu a Natův quest stát se válečníkem se táhne hodiny. Book of Unwritten Tales je opravdu megalomanský dlouhá a ke konci až příliš natahovaná, ale není to tím, že byste měli moc aktivních míst, zasekávali jste se, nevěděli jak dál. Na všechno se dá přijít, ale těch úkolů je tolik, že nevíte kde vám hlava stojí.
Book of Unwritten Tales je opravdu výborná hra která vydrží spoustu hodin. Jediné co bych vytknul je poměrně klišovitý svět a příběh a že to v podstatě není výzva. A třeba takový Chains of Satinav/Memoria nebo Whispered World z podobného žánru mě dostaly více. Proto 80%.
Překrásné lokace, fantasy svět, klasické 2D zobrazení, 4 kapitoly nabité dějem i kombinacemi. Hru sice od začátku do konce provází jedno klišé za druhým - ostatně hned první postava kterou potkáme se jmenuje MacGuffin, ale autoři ten příběh odlehčují humorem jak se dá. A přes ten humor to není úplná šaškárna, ale pořád to funguje jako poměrně epické vyprávění.
V klasickém fantasy světě plném čarodějů, elfů, trpaslíků, gnómů, orků či trollů zuří mnohaletá válka bez konce. A zmíněný MacGuffin objeví stopu na artefakt nevídané moci, který by svému držiteli splnil všechna přání. O arfekt i MacGuffina proto projeví zájem trošku směšný záporák Munkus, který se bojí jen své matky (nedivím se) a z příběhu se postupně vynořuje trojice hrdinů.
1. Elfka Ivo trošku snobská profesionální hrdinka, která je sexy... no a dál už nic moc.
2. Malý gnóm Wilbur, který ač vyrůstá mezi spoustou úžasných vynálezů touží po tom stát se mágem a jehož pozitivní přístup a boj s vlastním strachem z něj dělá nejsympatičtější postavu.
3. Pašerák Nate, který myslí jen na sebe a až v průběhu příběhu se mění na klaďáka, ale ne zas moc a jeho cesta k hrdinství je plná podvádění a občasného škodění.
+ ještě si zahrajeme za jakousi bleptající příšerku, která toho moc nesvede, ale snaží se.
+ plus ještě jako doprovod je tu malinký ptáček Tschiep Tschiep
Příběh Vás provede všemi možnými i nemožnými fantasy lokacemi, nechybí působivá duchařská scéna, monumentální sídlo záporáka či městečko kde cestu dál blokuje otravný strážný a Wilbur se tak musí opravdu stát mágem. Na konci nechybí ani cestování časem a příběh je víceméně uzavřený, ale zároveň nechávající možnost pro pokračování. Humoru je tu taky dost, ze všeho nejvíce mě dostala dvojice postav hrajících RPG z našeho světa a admin-opičák či jedna doslovně převyprávěná scéna ze Star Wars. A samozřejmě pár ulítlých postav, kterým vévodí smrťák v depresi z toho, že v adventurách nikdo neumírá :)
Hraje se to opravdu báječně a zpočátku i jednoduše. Jeden kurzor na všechno, tlačítko na zobrazování aktivních míst, nepotřebné aktivní místa mizí, hlásí se jen použitelné kombinace. Autoři hru zpestřují tu minihrou (míchání lektvaru, lukostřelba) tu stealth dungeonem ve stylu izomerických RPG. A funguje i více hrdinů. Občas máte k dispozici jednoho, občas dva podle vývoje příběhu, v jednom výborném prostorovém puzzlu dokonce tři, ale vždy to parádně vyplývá ze hry, příběhy navazují, neruší se. Hrdinové si vyměňují předměty, občas musí něco synchronizovat, ale většinu hry hrajete za jednoho, protože to je princip klasické adventury.
Jak jsem psal, zpočátku je to jednoduché - pár obrazovek, rychlý postup. Už v druhé kapitole přituhne (tuna provázaných úkolů) a na konci se tvůrci utrhnou ze řetězu a Natův quest stát se válečníkem se táhne hodiny. Book of Unwritten Tales je opravdu megalomanský dlouhá a ke konci až příliš natahovaná, ale není to tím, že byste měli moc aktivních míst, zasekávali jste se, nevěděli jak dál. Na všechno se dá přijít, ale těch úkolů je tolik, že nevíte kde vám hlava stojí.
Book of Unwritten Tales je opravdu výborná hra která vydrží spoustu hodin. Jediné co bych vytknul je poměrně klišovitý svět a příběh a že to v podstatě není výzva. A třeba takový Chains of Satinav/Memoria nebo Whispered World z podobného žánru mě dostaly více. Proto 80%.
Pro: vizuál, bez zákysů
Proti: humot, absence příběhu