Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Tento český soulslike byl ve vývoji asi 8 let malým týmem (asi 10 lidí?). Byl jsem dlouho skeptik, to přece nikdy nedodělaj! Ale pak získali podporu od Deep Silver, což jim umožnilo trochu rozšířit tým a skutečně to vydat. Pokud si dobře pamatuju jeden rozhovor s Pavlem Strnadem, rozpočet byl kolem 4 milionů eur. Když vyšlo demo, zkusil jsem a zjistil, že je katastrofální. Pak vyšla samotná hra, dostala pár průměrnejch recenzí a nikdo si ji nekoupil. Ale v marném pokusu o oživení prodejů vývojáři neustále vydávali opravy, až nakonec vydali Final Cut (hah, můj druhý final cut za poslední dva měsíce), který kromě oprav přidal i trochu nového obsahu.

A tak jsem si řekl, hra stojí 5 eur, můžu ji aspoň vyzkoušet.

A, no... vlastně jsem si ji užil. Trvalo mi 25 hodin ji dohrát (což je tak akorát, nestihla začít nudit). Má všemožný nedostatky - i samotnej souboják je trochu janky, facial animace prakticky neexistujou, uživatelský rozhraní vypadá velmi spartánsky, používá bizarně lacině vypadající font, působící jak placeholder. Na druhou stranu jsem ale nenarazil prakticky na žádné bugy a měl jsem pouze jeden crash (s roztomile oldschool fatal error hláškou). Mimochodem, hra má kooperativní režim (dokonce i splitscreen), i když pouze jeden hráč rozhoduje v příběhu a dialozích, druhý hraje jako jeho hologram a pomáhá v boji. Hrál jsem ale jen sólo.

Hlavní protagonista (přezdívaný Silver na začátku hry) zní směšně out of place, a to jak hlasem, tak tím co říká - ale pak během hry zjistíte, že jeho skutečné jméno je Jason Bunting, a no, to vysvětluje všechno. Zní přesně tak, jako by zněl někdo zvaný Jason Bunting. Ke konci jsem si ho skoro až oblíbil.

On ten narativ je vůbec překvapivě ambiciózní. Jsou tu některá velká rozhodnutí a závěr je jimi silně formován až po detaily osudů jednotlivých postav, které mimochodem dostaly vlastní ending slides. V mém konci se pan Bunting oženil s místní královnou mimozemšťanů a stal se králem, což mě vskutku pobavilo. Také jsem zrušil otroctví a zajistil dlouhotrvající mír a kapitalismus. 

Shrnutí. Mohu říct, že je Last Oricru objektivně skvělá, nebo aspoň dobrá hra, kterou si zamiluje každej soulslike fan?
Pravděpodobně ne. Je to určitě eurojank a vyžaduje akceptaci nedostatků, vyplývajících jak z nízkého rozpočtu a nezkušenosti vývojářů, tak z trochu zvláštního vkusu. Já si to ale užil.

7/10

PS: počkejte si na post-credits scénu
+18
  • PC 45
Last Oricru není typická soulsovka s otevřeným světem a desítkami bossáků. Je to spíše příběhem hnané RPG s prvky souls her ve velmi zajímavém světě, který je složený z několika lokací propojených loading screenem.

Svět, lokace a frakce v Oricru mi přijdou jako to nejlepší, co může hra nabídnout. Převážně hezké a na pohled odlišné lokace jedna od druhé jsou "klasicky soulsovsky" vystavěné. Nechybí většinou ani snaha o wow efekt a ukázání lokace v plné její kráse s tím slavným "támhle se můžeš dostat, až si to celý projdeš". Velmi mě potěšil nejen vizuál takových lokací, ale design postav a nepřátel. Královna je podle mě obzvlášť povedená.  

Od Oricru jsem neměl přehnaná očekávání, takže při hraní jsem si u většiny nedostatků říkal "no jasně, velký soustu pro vývojáře, sympatická snaha, česká soulsovka a to je cool", ale dvě věci mi velmi znepříjemňovaly jeho hraní. Jedna z nich je nevybalancování předmětů (hlavně zbraní). Ať už to byla jejich síla, či rychlost. S tyčovou (dvouruční) sekyrou, kterou jsem sebral někde na začátku hry, jsem bez vylepšení prošel skoro půlku hry.

Při snaze si tedy hru trochu okořenit jsem sáhl po kopí a zjistil jsem, že je ne jen slabší, což by bylo v pořádku, ale také pomalejší. Podobně jsem to měl i s částmi brnění, které jsem měnil až u konce hry. To vyústilo v to, že jsem umíral v soubojích minimálně a spíš jsem skonal při úskoku do propasti.

Druhá je pro mě možná ještě větší nepříjemnost. A to byl hlavní hrdina Silver. Nejspíš to bylo i dost dabérem, který by klidně mohl namluvit někoho v novém Fablu. Není to kulišácký hajzlík, kterého mají všichni rádi nebo sarkastický bručoun. Silver je svými vtipy otravný a až moc nad věcí chlapík, který bere všechno hrozně pohodově a humorně. Je to jediná takhle napsaná postava v celé hře a to ve hře, která je o konfliktu tří frakcí bojujících na život a na smrt dost divný. Je to jako kdyby byl Deadpool v Pánu prstenů.

To, že ho budu určitě nesnášet potvrdil, když v jednom rozhovoru zahlásil něco jako "jo tak to byla dcera, tak ta je mrtvá no". Nestává se mi skoro vůbec, abych měl vyloženě negativní pocity vůči hlavní postavě ve hře, ale Silver to zvládnul a je na špici pomyslého seznamu Nejnenáviděnějších hlavních postav.

Z Oricru vyloženě srší láska k souls žánru. Je to poznat snad všem, co hra nabízí. Buď to mělo být nevýborné příběhové RPG alá Spiders hry v době Mars War Logs nebo nevýborné soulsovky alá Dolmen vydaný pod stejným labelem. Vlastně jsem byl docela rád, že jsem hru mohl vlastně prolítnou bez větších záseků a prostě dojít na konec a odškrtnout si poslední úkol letošní výzvy. Ale vůbec bych nepohrdl možností navrátit se do Wardenie v doladěnějším pokračování.


Herní výzva 2022 - 1. Novinky z domova

Proti: bossové a hlavně ten finální, nevybalancovaný systém zbraní, kostrbatý a neuhlazený soubjový systém, FOV při ultrawide rozlišení

+29 +30 −1