Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 50
The Old City je v první řadě krásná hra, nebo spíše virtuální místo. Je také nejvěrnějším zpodobněním estetiky a narace viděné Dear Esther, až by šlo tvrdit, že Leviathan ve své první epizodě je více Dear Esther než samotné Dear Esther.

V jedenácti krátkých kapitolách (10-15 minut jedna) se postupně seznamujeme s novým světem, a myšlenky hlavního představitele, na které jen těžko v této fázi budeme nacházet odpovědi nebo si skládat puzzle zamýšlené tvůrci z Velké Británie. Lze tušit, kam The Old City v dalších epizodách (pokud kdy vyjdou) bude směřovat - ovšem v současné době je tato část jen náznaková a zážitek netvoří ani ze čtvrtiny. Krásné, a mrtvé, město v sobě skrývající po počátečních tunelech a obklopující zástavbě zastavený čas naopak hlavním lákadlem je. Podobně jako u Ether One, i zde je grafika trochu vzdálená od reality a tvoří přesně tu zamýšlenou, snovou, atmosféru která pro přílišný realismus chyběla u Ethana Cartera nebo právě Dear Esther. Hudba není tolik výrazná, ale ve spojení se zvuky a hlasem vypravěče, hlavní postavy, je tato stránka nadstandardní (například oproti Mind).

Pomalý postup (chůze) společně s delší dobou hraní (a pár záseky s tím, kam jít pro spuštění další kapitoly) odradí velký počet hráčů, a zbytek odradí i přílišný nadužitek vzletných slov, které vyprávění a jeho chápání komplikují, ovšem zde především z toho důvodu, aby to takto působilo - což není nejšťastnější řešení. Textu, monologu, je také podstatně více než u Dear Esther (a to navíc v menu se vám ukládají další kupy textu ve hře nalezeného.

V konečném důsledku The Old City: Leviathan nabízí dostatečně zajímavý zážitek během pár hodin, ovšem zde by se menší podíl interaktivity (vzhledem k detailům) podobně jako u Gone Home nebo Eidolon hodil.

Pro: zpracování, audiovizuální kvality

Proti: tuna (netříděného) textu

+17
  • PC 60
Tato hra se mi nesnadno hodnotí, protože u ní narážím na několik pro mě osobně rozporuplných prožitků. Nikoho nepřekvapí, že tato hra je ryze explorativní a tudíž by hráče nemělo překvapit, že hrou bude postupovat relativně pomalu a zároveň zde bude kladen důraz na hráčovo chápání zdejších souvislostí (vyprávění, různé útržky textů). Toto vše se tak nějak očekává.

Osobně se mi líbilo, že je tu kříženo několik "realit" a je na hráčovi, jak je poskládá dohromady. Určité prostředí, ve kterém se hráč pohybuje, můžeme pokládat za skutečné, jiné spíše za snové a jinde hráč musí pracovat s metaforami. Toto vše dává poměrně slušnou dávku obsahu pro hráčovu mysl, aby si s ní mohla pohrát. Otázky typu kdo jsme, co se stalo a kam vlastně putujeme čekají na své zodpovězení.

Hra má poměrně dost pěknou vizuální stránku, na které si tvůrci dali záležet a stejně dobře zde funguje i hudba, která mě místy upoutala i jako prvek sám o sobě. Procházení zdejších prostředí rozhodně nenudí, jednotlivé úrovně jsou vcelku originálně zpracované a sem tam je hráč opravdu příjemně překvapen (vizuál, hudba).

Asi nejsem ten typ hráče, který by s nadšením louskal nejednoznačné zápisky a vykládal určité snové metafory. To samo o sobě nemusí být špatné, pokud množství takového materiálu není větší, než do čeho jste se jako hráč ochotni pustit. Samotné hraní zabere několik hodin a hodně záleží, kolik pozornosti věnujete samotnému vyprávění a přemýšlení. Jedná se o hru, která nepadne každému a v tomto případě se musím řadit mezi ty, kdy jsem měl problém s celkovým spojováním a chápáním toho, co se mi hra vlastně snaží sdělit.

Pro: prostředí, vizuál, hudba

Proti: posl. odstavec

+5